Marcela navštívila fyzioterapeutku

Úspěšný seriál „Rodíme společně s BOL“ pokračuje! Barbora se nám svěřila s Toníkovými záchvaty, které se poslední dobou stále častěji opakují. Minulý týden si registrovala termín v porodnici v Praze a objednala si zároveň i prohlídku porodnice. Martinu čeká další větší vyšetření na specializovaném pracovišti ve 20. týdnu. Tentokrát jsem si zvolila porodnici U Apolináře, protože minule nebyli v Podolí úplně spokojení. Ranní nevolnosti Marcelu pomalu a jistě opouštějí. Minulý týden ve středu navštívila fyzioterapeutku, která ji zjistila diastázu. Naučila ji proto správné vstávání a ulehání do postele, zatejpovala bříško a doporučila břišní pás.

Které společnosti věnují maminkám užitečné přípravky a potřeby pro miminka?

Které maminky se projektu účastní?

Barbora (22. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Všechny zdravím,

minulý týden byl náročný. Toník se začal psychicky zhoršovat. Má taková různá období, někdy je lepší, někdy horší. Musím říct, že jako těhotné se mi ty jeho stavy zvládají hůř. Nejhorší je, když má afektivní záchvat. To je takový stav, kdy autista z nějaké jeho příčiny najednou padne na zem a začne nekontrolovatelně křičet a vůbec se nemůže ovládat, říká se tomu afektivní záchvat nebo také meltdown. 

Afektivní záchvaty Toníka

Tento týden se toto děje Tondovi stále a neustále. Už je velký a váží 30 kg, takže i jako netěhotné mě zvládání těchto situací dávalo zabrat. Nevybírá si, kde se mi mu to stane, někdy je to doma, což je lepší, protože se dá prostředí kolem něj upravit a trochu všemu pomoci, aby se rychleji uklidnil. A někdy ho to chytne venku, kde kromě jeho stavu čelím ještě ostatním kolemjdoucím. Takže základ celé akce pak je hlavně ho dostat někam do ústraní. Což když na zemi leží 30 kg zmítající se, řvoucí a nespolupracující mrtvé váhy, jde s bříškem opravdu těžko. Tondu to poslední dny chytlo vždy při cestě ze školy. Takže dotáhnout ho od školy k autu (neumím si představit s ním cestovat MHD) a narvat ho do auta. Při čemž jsem se upřímně divila, že nikdo nezavolal policii. Když se někdo snaží násilím narvat u školy řvoucí dítě do auta, je to podle mě dost podezřelé. Potom přežít cestu a následní dítě vyexpedovat domů, což se ukázalo problémem největším. Nikde u domu nešlo zaparkovat, musela jsem parkovat opravdu daleko a potom řešit, jak Toníka domů dostat. Jelikož záchvaty u něj teď trvají klidně i tři hodiny, nechtělo se mi v tom mrazu tři hodiny čekat u auta a já jsem měla doma taky svoji práci. Navíc je Toník po nemoci. Proto mě napadlo využít sněhu, Tondu jsem vytáhla z auta a domů jsem ho dotáhla za nohy. Venku bylo akorát krásně nasněženo a cesta nebyla posolená ani posypaná štěrkem. Ale stejně to muselo vypadat šíleně. Druhý den se scéna opakovala, ale už jsem neměla ani fyzickou a ani psychickou sílu se s ním moc prát. Takže jsem zastavila u vchodu do domu na místě, kde se stát ani nesmí, a Tondu jsem dovlekla domů. Celá ubrečená jsem požádala přítele, aby mi šel auto někam zaparkovat. Ten už byl v předsíni a obouval se, slyšel ten řev až k nám domů. Z těch scén jsem už opravdu hodně vyčerpaná a přemýšlím, že začnu navštěvovat psychologa nebo psychiatra. Taková antidepresiva by možná nebyla na škodu. Ráda bych nové miminko vítala jako spokojená maminka a ne jako rozložená troska. A ani nevím, jestli v Bohnicích mají wifi. :-)

Registrace v porodnici

Ve čtvrtek jsem se šla registrovat do porodnice. Trošku jsem postupem času podlehla panice. V Praze se totiž musí v porodnici registrovat k porodu do určité porodnice. Pokud člověk registrovaný není, jede potom rodit tam, kde zrovna mají místo a nejlépe do porodnice podle bydliště. Tam jsem rodila minule a v žádném případě tam už rodit nechci. Ve skutečnosti bych chtěla rodit v Hořovicích, tam se ale neregistruje a bojím se, že ve chvíli, kdy budu rodit, budou mít plno. Takže můj plán je se pro jistotu registrovat v porodnici v Praze a v případě komplikací nebo plánovaného císařského řezu rodit klidně tam. A v případě, že budou mít v Hořovicích v době mého porodu volno, bych chtěla, aby spontánní porod proběhl tam. Trošku překombinované, já vím…

Ve 14+0 tt jsem se prostřednictvím internetového objednacího systému registrovala na termín porodu. Šílená akce, kdy všechny těhotné v tomto stádiu těhotenství sedí v doporučených 8:00 u svých počítačů a zběsile klikají. Povedlo se mi to až na několikátý pokus a to na jiný, ale stále přípustný den než je můj termín porodu. 

Návštěva porodnice

Také jsem se objednala na vstupní návštěvu, a ta byla minulý čtvrtek. Po krátkém čekání si mě zavolala sestřička, šlo pouze o administrativní příjem, nevyšetřovali mě. Sepsala se mnou rodinnou anamnézu, průběh mého předchozího porodu, něco o Toníkovi, bydliště, jméno přítele atd. Sestra byla příjemná a profesionální, přesto se jí povedla jedna netaktní poznámka k mému předchozímu porodu. Neúmyslně mi tak otevřela rány, co jsem myslela, že jsou dávno zahojené. Možná je to i tím psychickým náporem doma. Každopádně jsem se začala porodu hrozně bát. Do teď jsem to brala jako nutnost. Prostě čekám miminko, a to se musí porodit. Porod bolí, to sice ano, ale netrvá věčně. Výsledný produkt je miminko a časem člověk zapomene, tak to přeci přežiju. Jenže při této první návštěvě porodnice jsem se začala strašně bát a vrátila se mi moje nechuť k porodnicím a jejich personálu. Nejradši bych rodila doma. Tím, že jsem zdravotník a tím, že vím, že rodit Toníka doma by nejspíš dopadlo tragicky. Tak se do toho rozhodně pouštět nebudu. Ale musím říct, že ženy rodící doma na rozdíl od svých názorů v dobách před porodem, chápu a přestala jsem je odsuzovat. Naopak myslím, že by jejich rozhodnutí mělo být respektováno. Ještě mám do porodu dost času, tak se snažím na to nemyslet. 

Dnešní deníček byl poněkud depresivní, za což se omlouvám. Příště vám napíši, jak vybíráme jméno a jak jsme oslavili Pepovi 11. narozeniny. To už bude jistě veselejší.

Zdraví Bára

Martina (15. týden těhotenství, čeká první miminko) 

Ahojky holky,

Co nového s miminkem

po prvotrimestrálním screeningu jsem byla hned další týden na kontrole u svého doktora v Benešově, kde se zkompletovaly všechny výsledky, jak z odběru krve v Benešově, tak odběru krve v Podolí a velkého screeningu. Obrázek tentokrát nemám, ale žádná velká změna se za necelý týden nestala.

Naše prďole bylo na tomto vyšetření dost aktivní a při ultrazvuku se pořád mlelo. :) Stačilo vyrůst na 8 cm, test na glykemii z moči vyšel také bez problému a dostala jsem doporučenku na další větší vyšetření na specializovaném pracovišti ve 20. týdnu. Tentokrát jsem si zvolila porodnici U Apolináře, protože minule jsme nebyli v Podolí úplně spokojení. Každopádně jsem se objednala, a když jsem si pak počítala, na kdy to vychází, koukám, že se asi sestřička přepočítala a objednala mě až na konec 22. týdne. Tak volám znovu a skutečně ano, termín mi přesunuli dopředu. Snad na tomto vyšetření už zjistíme pohlaví a manžel to bude mít pěkně jako malý dáreček k svátku, i když půjde opět se mnou, tak se nic neutají. :)

Čekají mě genetické testy

Další vyšetření v Benešově mám už za 3 týdny a zrovna jdu i na genetické testy na zdejší poliklinice, i když hrozilo, že si udělám výlety hned dva týdny po sobě, protože původně jsem dostala také jiný termín, ale nakonec mi ještě volali zpět, že to vyšetření může být ve stejný den jako prohlídka u gynekologa. Takže hurá, ušetřím si trochu dojíždění. :)

Oznámení těhotenství v práci a stěhování

V úterý jsme se v práci stěhovali do nových prostor nad Václavským náměstím, takže bude krásný výhled, potraviny v dosahu i větší možnost zaběhnout si pro dobrotu, na kterou s miminkem zrovna dostaneme chuť.

Jinak v práci nadřízený gratuloval a hned jsme se dali o dětech do řeči. Tím, že je zatím vše v pořádku, náhrada se začne řešit někdy v březnu, kolegyně také gratulovaly a na našich pravidelných kancelářských sedáncích dostávám tipy do mateřství.

V neděli jsme byli pozvaní na oběd k rodičům na kančí řízky s bramborovým salátem a pěkně na mě mysleli, protože jsem dostala jen pro sebe bramborovou kaši místo salátu. Z posezení nad obědem od 12 jsme se vrátili až v půl šestý večer, tak jsem ještě upekla něco sladkého na týden a večer se uložila k televizi.

Martina

Marcela (11. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Zdravím,

v pondělí jsem odstartovala 11. týden těhotenství. Ranní nevolnosti už mě pomalu a jistě opouštějí, tak teď už se můžu jen a jen těšit zdravému a bezproblémovému průběhu těhotenství.

Malování kuchyně 

V pondělí jsem dobalila různé hrníčky a kořenky, co mám v kuchyni a připravila jsem se na to, že budu od pondělí hospodařit v kuchyni mojí maminky. Moje kuchyně bude od čtvrtka v péči malíře. Celou kuchyň jsem si přála vymalovat zářivě bílou barvou, jen okolo sporáku a za ledničkou jsem společně s manželem koupila tapetu. Moc jsem se na to těšila, protože moje maminka je báječná kuchařka. Jen mě poprosila, abych jí na celý týden napsala jídelníček, protože prý nejhorší na vaření je vymyslet, co se bude vařit. Pochopitelně jsem si namyslela samé laskominy, které bych normálně nevařila. Například mleté masíčko zapečené v zelí a můj zamilovaný irský guláš, na který jsme dostali maso od řezníka z Poličky, který pochází z Pusté Rybné, kam jezdíme v létě na dovolenou a on zase se svojí rodinou v zimě k nám do Brna užít si nákupy.

Manžel odjel na služební cestu

Minulé úterý odjel můj manžel na služební cestu do Maďarska. Dost jsem se tentokrát bála jeho jízdy, protože od pondělního večera padal sníh. Manžel mi v úterý, jak dorazil do Budapešti, volal, že jsem se nemusela ničeho bát, protože sněhová kalamita zasáhla jen Moravu. Byla jsem ráda, že už je na místě a hned mi popisoval, jak si služební cestu užije nejen pracovně, ale i v termálních lázních a návštěvou místních restaurací s místní kuchyní. Musím se přiznat, že jsem mu jeho služební cestu dost záviděla. V Budapešti jsem byla dvakrát a pokaždé mě toto město velmi uchvátilo, hlavně stará část. Místní lázně jsou prý naprosto fantastické. Pochopitelně i místní kuchyně je výborná, i když můj manžel nemá v oblibě ostrá jídla. Domů mi vždy přiveze klobásky a víno značky Merlot. Hm, jen teď si o těchto laskominách můžu nechat jenom zdát. I když abych pravdu řekla, vůbec na to nemám chuť. Zapomněla jsem mu říct, že bych měla chuť na Pickles, což je místní kvašená zelenina, které bych se nejen v těhotenství, ale i normálně ujedla. 

Návštěva fyzioterapeutky a zjištění diastázy

V úterý večer jsem vůbec nemohla usnout, protože jsem se velmi těšila na středu. Čekala mě totiž návštěva fyzioterapeutky. Už od rána jsem byla celá nervózní, jak bude návštěva probíhat. Věděla jsem jen, že mi ukáže cviky, které můžu cvičit v těhotenství. Ráno jsem se společně s Filípkem nasnídala, předala jsem ho na hlídání babičce a šla před dům čekat na Janu, která mě vezla na cvičení. Cesta byla velmi příjemná, protože Jana je velmi milá a tak veškerá nervozita ze mě spadla. Fyzioterapeutka byla báječná paní, hned mi zkontrolovala záda a řekla mi, že mám problémy v bederní a pánevní oblasti, což mohlo mít za následek moje špatné otevírání při prvním porodu a následný císařský řez. Naučila mě také správné vstávání a ulehání do postele, abych si nenamáhala šikmé břišní svaly. Když jsem si lehla na lehátko, fyzioterapeutka mně prohmatala břicho a zjistila, že mám velmi těžkou diastázu. Byla jsem z toho velmi zaskočená a vůbec jsem netušila, jak jsem k tomu mohla přijít a proč mi žádný doktor nic neřekl. Jelikož od vysazení hormonální antikoncepce se potýkám se značným nárůstem kil, navštěvuji v nemocnici obezitologii. Doktorka mně vždy prohmatává břicho a nikdy mě na diastázu neupozornila. Spíš mně poradila, že na povislé poporodní břicho mám cvičit sklapovačky. Což jsem se dozvěděla od fyzioterapeutky, že je naprostý nesmysl a ještě víc se mi dysplazie zhoršuje. Byla jsem z toho velmi smutná a celá v rozpacích, protože nemám ráda, když moje tělo není v pořádku. Fyzioterapeutka mi proto poradila cviky na posílení šikmých břišních svalů. Ležela jsem na lehátku a cítila jsem se velmi uvolněně. Vůbec jsem nechápala, že tak jednoduchými cviky, jako je správné dýchání, můžu posilovat břišní svalstvo. Fyzioterapeutka mi také řekla, že po tomto cvičení se budu odpoledne cítit velmi unavená. Nakonec příjemné návštěvy mi bříško zatejpovala a poradila, že si mám koupit břišní pás. Tejpy jsem měla mít na bříšku nalepené 48 hodin. Celé dva dny jsem se cítila jako znovuzrozená, bylo to velmi, ale opravdu velmi příjemné dopoledne, které si v 16. týdnu těhotenství ráda zopakuji. Jana mě odvezla jako “princeznu“ domů, kde jsem už měla od maminky připravený oběd a po něm jsem byla ráda, že si jdu odpočnout. Nečekala jsem takovou únavu, která mě po cvičení přepadla. Stačila jsem se jen převléct, přečíst Filípkovi pohádku a hned jsem usnula. Spala jsem dobré 2 hodiny a po probuzení jsem se cítila odpočatá jako nikdy před tím. 

Zimní radovánky

Načerpaná novou energií jsem proto nelenila a vyrazila s Filípkem na blízký kopec, který se jmenuje Kraví hora. Jelikož bylo sněhu habaděj a pořád silně chumelilo, vytáhla jsem boby, na které jsem usadila synka a už jsem chvátala do kopce. Filípek se bál sjíždět kopec na bobech, a tak jsem ho vozila a koulovala. Bylo nám velmi příjemně. Nevím, čím to bylo, jestli tím, že jsem se tak báječně vyspala, anebo příjemným dopoledním cvičením, prostě jsem si připadla nádherně.

Zakoupení břišního pásu

Ve čtvrtek ráno konečně dorazil pan malíř, aby mohl začít zvelebovat naší kuchyni. Moc jsem se těšila na finální výsledek, proto jsem do kuchyně ani jednou nešla nahlížet. Mám ráda překvapení, i když jsem celá nedočkavá. Odpoledne jsem šla s Filípkem koupit břišní pás. Od čtvrtka od večera ho nosím a musím říct, že mám dobrý pocit. Bříško mám zvednuté a dělá mi to dobře. Pás je na suchý zip, tudíž si můžu jeho velikost sama regulovat. 

Úklid po malování

O víkendu dorazil manžel ze služební cesty a tak jsme celý víkend strávili nákupy a běžnými rodinnými povinnostmi. V neděli odpoledne měl pan malíř konečně naší kuchyň domalovanou a vytapetovanou a já jsem si mohla vychutnat ten pocit něčeho nového. Příjemný pocit mě ovšem hned přešel, když jsem si uvědomila, kolik mě čeká práce. Znovu všechno nastěhovat do poliček, umýt okna a udělat celkový generální úklid. Doufám, že mě to moje těhotenství dovolí a vše zvládnu bez těžkostí. Jakmile bude hotová kuchyň a jídelna tak to vše nafotím a ráda se s vámi podělím o můj radostný pocit. Už nás čeká malování jen obývacího pokoje a ta příjemnější část - malování a zařizování dětského pokoje. Snad se 15. února na screeningu dozvím i pohlaví miminka. 

Minulý týden byl opravdu plný zajímavostí a příjemných chvil a jsem ráda, že jsem se o ně mohla s vámi podělit. 

Marcela

Podle deníčků maminek zpracovala Andrea Blažková.

Jaké produkty věnují sponzoři rodičkám?