Inzerce
Inzerce
Inzerce

Mise splněna! Příběh vzniku vydavatelství Babyonline, včetně netradičního objasnění ADHD

Začínal rok 2004 a já si s pokračujícím těhotenstvím plánovala, co všechno budu po narození dítěte dělat. Aktivit jsem si vymyslela více než dost. I těch pracovních. Aby ne, když první dcera byla naprosto pohodové dítě, které už od 7. týdne spalo celou noc. Ale znáte to: „Když člověk plánuje, pán Bůh se tam nahoře za břicho popadá.“ V našem případě to platilo dvojnásob.

Výběr jména

Po odtajnění pohlaví na ultrazvuku po 20. týdnu přišel na řadu výběr jména. U první Sophie jsem byla oním kreativcem já. U druhého chlapce se o slovo přihlásil manžel. Líbil by se mu Richard. Varovala jsem ho, že všichni Richardové, které jsem během života potkala, jsou mírně řečeno nestandardní osobnosti. Mého varování nedbal.

Vize nestandardnosti od těhotenství

Když se blížil den porodu, všimla jsem si z měření na ultrazvucích, že má dítě všechny rozměry odpovídající týdnu těhotenství, pouze ta hlava byla o 2 měsíce napřed. „Porodím jej vůbec?“ ptala jsem se sama sebe.

To se povedlo, ale nebyl to porod tak hladký jako ten předchozí. Během něj se u dítěte vyskytla hypoxie, česky nedostatek kyslíku.

Prvních 14 dní jsem žádný rozdíl nevnímala, ale postupně jsem naznala, že buzení dítěte 20x za noc, spánek během dne pouze 3x, a to přesně 20 minut, nepatří k výbavě standardního dítěte.

Inzerce

To, že je syn jiný než ostatní děti, hlavně hodně akční, mnohdy s šílenými nápady chrlícími jeden po druhém, bylo znát čím dál více. Dohnána manželem a školou jsme nakonec se synem skončili v pedagogicko-psychologické poradně. Poprvé, jestli nemá jít náhodou do školy později, a pak z důvodu potřeby asistenta. Tehdy mu byla stanovena diagnóza ADHD. Osobně bych nikdy s ním nikam nešla, protože jsem věděla, že si s ním musím nějak poradit sama a připravit jej na samostatný život. V dospělosti nebude přece chodit na čele s postitem ADHD, nebo snad ano?

Vůbec jsem netušila, jak na tom Ríša mentálně je. Ke klidu mi nepřispívaly průpovídky budoucích maminek typu: „Takové dítě bych nechtěla.“

Inzerce

Stav syna mě rychle probral k akci

Právě ta neznalost závažnosti stavu mě zřejmě vyburcovala k maximálnímu nasazení.

Přiznám se, že jsem sice tu a tam přečetla nějakou psychologickou knihu na dané téma, ale na přemýšlení nad nějakou racionální aplikací rad a situací nebyl prostor. Vývoj u nás probíhal překotněji než ten nejrychlejší porod v autě po cestě do porodnice za asistence tatínka dítěte. Jednala jsem čistě intuitivně a používala postupně zrající rodičovský instinkt. Zkušenosti z prvního mateřství mně příliš užitečné nebyly, tohle dítě bylo z úplně jiné kategorie. :-)

Osud mě sice umístil do této nestandardní situace zcela mimo mou komfortní zónu, ale naštěstí mi k tomu nadělil i tři zajímavé bonusy:

Inzerce
  • Medicínské vzdělání
  • Silné pedagogické geny (nejvíce členů naší rodiny jsou pedagogové a zdravotníci)
  • Nezměrnou míru kreativity, nápady doslova střílím jako z kulometu

Velmi rychle jsem s Ríšou pochopila, že do standardního pracovního procesu se standardní pracovní dobou hodně dlouho nenastoupím.

Ze dne na den jsem se tak vzdala své předchozí rozjeté kariéry, abych si našla novou. 

Inzerce

Láska, čas a vzdělání

Jak stále opakuji, každé dítě potřebuje nejvíce od rodiče 3 atributy:

  • Lásku, zcela bezmeznou bez podmínek.
  • Čas, ten nechápu, kde jsem při péči o toto dítě našla, když téměř nespalo.
  • Vzdělání. Když nabídnete dítěti kvalitní náplň, která je zajímá, rozvíjí, soustředí se na ni. I normální dítě, pokud zlobí, často zjistíte, že nemá jeho zájmu odpovídající náplň. Právě toto bylo jedním z hlavních a účinných zbraní vůči synovu ADHD. Vzpomínám si, jak jsem se škole nabídla se do problémových hodin zastavit. Najednou nebyly problémové. A nebylo to přítomností matky. Kantorka si právě kvůli přítomnosti matky vše poctivě a záživně připravila, hodina měla spád, jela jak na drátkách a dítě nemělo příležitost vypadnout ze soustředění na dané téma.

Vznik vydavatelství, prvotina říkanek

Asi se ptáte, jak mě vůbec napadlo začít tvořit. U webu Babyonline.cz jsem potřebovala kvalitní informace k péči o dítě, zvláště o takto nestandardní. A knížky? Jak mě napadly zrovna jako první říkanky?

Víte, zcela upřímně jsem nikdy neměla v úmyslu podnikat a už vůbec ne zakládat nějaké vydavatelství. „To bylo takhle,“ kdybych si měla půjčit repliku ze známého českého filmu Pelíšky.

Pro rozvoj myšlení a řeči je nejdůležitější období prvních 6 let – to je fakt, mnohokrát prokázaný. Co se do dítěte nedostane v tomto období, rodič těžko dožene. To mně bylo i z psychomotorického vývoje probíraného na medicíně jasné. Následně jsme to dohledali i v závěrech prací s panem prof. Trávníkem, embryologem, a několikrát je i se zdroji zmínili v našich textech věnujících se rozvoji IQ u dětí.

Takže jsem začala úplně stejně jako u dcery:

  • 1. Stálým mluvením na dítě v kočárku
  • 2. Pak jsem chtěla pokračovat říkankami
  • 3. A nakonec přípravou do školy, ale o té jsem ještě netušila, že je potřeba

U syna se moje metoda zadrhla již u druhého bodu, kdy nechtěl číst Ladovy říkanky. Když jsem mu s téměř hereckým projevem přednášela, že krejčí běží s žehličkou, koukal, jestli jsem se nezbláznila, a odběhl. Tušila jsem, že přeskočit říkankové období se vážně nevyplácí. Zvlášť by se to mohlo vymstít u tohoto nestandardního dítěte. Co s tím?

Náhoda tomu chtěla, že jsme v synových třech letech jeli do Národního muzea. Tam jej z celého toho obrovského „baráku“ nejvíce zaujala malá fotografie chlapečka s křivicí. Pořád se k ní vracel a ptal se: „A proč má ten chlapeček křivé kostičky?“ „Protože nejedl rybičky,“ zněla opakovaně moje odpověď. A bylo to. Já si uvědomila, že tohle dítě mnohem více než žertovné Ladovy říkanky baví rýmovat o jeho vlastním těle a světě kolem nás. Tak vznikla první říkanka Sváťa a ryby. Skutečně o tom, když Sváťa nejí ryby, kosti se mu křiví. Od té doby nebyl problém s jídlem rybích produktů. Ale hlavně následovaly další říkanky. Do všech, aby čas s dítětem byl ještě více smysluplně strávený, jsme přidali nějakou znalost nebo dovednost a dále inspiraci pro povídání rodiče s dítětem – záchytné otázky, zábavný úkol apod.

A právě tehdy, abych mohla vydávat knížky, jsem musela založit nakladatelství. Psal se rok 2008.

To největší dílo nás teprve čekalo

To jsme ovšem netušili, že naše největší dílo nás teprve čeká. Syn slavil páté narozeniny a blížil se jeho předškolní rok. Dcera tou dobou již chodila do 3. třídy, kde jsme pořád něco doháněli. Přitom byla chytrá, houževnatá a spolupracující. To jsem o synovi říci nemohla. Velmi rychle jsem „diagnostikovala“, že příčina tkví v dříve nekvalitní předškolní přípravě. Ta její tehdejší je dnes z mého pohledu zcela pod kritiku. Proto jsem pro syna začala intenzivně přemýšlet o pořízení opravdu kvalitní a komplexní předškolní přípravy. Ouha, ona na trhu žádná nebyla. Nezbylo, než si hravou přípravu, která nezabere více než v průměru 5 minut 4x týdně a bude v ní úplně vše, co by mělo zvládat dítě, než jde do školy, sestavit sama. Naštěstí jsem na to nebyla úplně sama. Kolegyně, pedagožka, měla doma také předškoláka. U tvorby přípravy jsem pochopila, proč je nutné si nejen problematiku nastudovat, ale přizvat kvalitní odborníky. Aby byla tzv. vývojově poskládaná a vše na sebe navazovalo, postupovalo se od jednoduchého ke složitějšímu s častým opakováním a nevynechala se žádná oblast vývoje dítěte. Zatímco sešit náhodných úkolů jsem schopná dítěti sestavit za jeden den, tohle byla docela fuška, u které jsme strávili s dalšími odborníky (pedagogové MŠ, ZŠ, speciální pedagožka, psycholožka) plných 10 měsíců, než spatřila světlo světa.

X faktory Předškolákových týdeníčků

Že děti baví, jsme věděli už z testování. Čekala nás ale další velmi milá překvápka, faktory X Předškolákových týdeníčků:

  • Objevení talentů dítěte, činností, na které si dítě dříve netrouflo, např. u nás nechtěl syn kreslit, začal až po otestování vývojově správně poskládané grafomotoriky.
  • Zjištění systému práce s dítětem, jak je motivovatelné, což bývá u každého jinak. Ten jsme jako když našli u přípravy na přijímačky na víceleté gymnázium. Syn, kterého mnoho lidí z okolí považovalo za nevychovatelného a nevzdělavatelného idiota, který rozhodně nemá na výběrový gympl, skončil z více než 300 dětí pátý. Na moji SMS: „Ríša skončil pátý,“ manžel reagoval otázkou: „A dostal se?“
  • Puzzle do obrázku: To je jedna z největších deviz kvalitní a komplexní předškolní přípravy. Dítě si vše, s čím se dosud v životě setkalo, tím, jak to zopakuje v poměrně krátké době předškolního roku, spojí logickými vazbami do souvislostí. Z jednotlivých znalostí a informací si vytvoří jako z puzzlí obrázek.
  • Přístup k řešení životních situací a problémů. Klasickým příkladem je vyvolání dítěte ve škole na nemustrový příklad. Většina dětí se před tabulí rozpláče, jak nám hlásí pedagožky. Dítě, které prošlo touto předškolní přípravou nikoliv. Pustí se do řešení stejně, jako to dělalo s hravými úkoly v Týdeníčcích. Stejně přistupuje k novým situacím v životě, které nikdy nenazve problémem.
  • Přístup ke škole, učení a známkám: V tomto nás také syn překvapil a byl naším největším učitelem. Známky pro něj nikdy nebyly něco, z čeho by se hroutil, ale vždy ukazatelem toho, co mu jde, co jej bude v životě živit, čemu se bude věnovat. A také ukazatelem toho, jestli se v tom náhodou nefláká. Umí rovněž skvěle prioritizovat a načasovat si přípravu. 
  • V kvalitní předškolní přípravě jsem našla skvělý rodičovský nástroj rodičovství s respektem, kdy jsem dítě hravou nenásilnou formou naučila potřebným znalostem a návykům, sebeúctě a spolupráci.
  • A na závěr mu předškolní příprava otevřela dveře úplně jiných vzdělávacích příležitostí, než by měl bez ní, kde na matčinu práci navázali skvělí profesionální pedagogové.

Stinné stránky ADHD

Možná náš příběh začíná působit jako americký sen po Česku. Ale takto růžově rozhodně neprobíhal. Jenom, jak říká manžel, nemám historickou paměť, zapomínám hlavně nepříjemnosti, což je velké pozitivum. Ale asi bych měla pravdivě dodat, že zhruba do 14 let jsme řešili spoustu prekérních situací, včetně snahy o vyloučení syna z gymnázia. Nakonec to dotáhl na ředitelskou důtku, už ani nevím za co.

Víte, když se mě dříve známí ptali, co je to to ADHD, já se jim snažila poctivě objasňovat, jak jsou ty děti hyperaktivní, nesoustředěné a impulzivní, tedy rychleji jednají, než myslí. Samozřejmě můj výklad nechápali a zeptali se na konkrétní příklady. Po jejich uvedení mně sdělili: „No, ale to přece není nic tak hrozného, ne?“ Pak jsem na to začala jít jinak. Zeptám se: „Znáte Mistra Beana? Přesně takto se chová ADHD dítě. Přesně tyto blbosti, kterým se u jednotlivých dílů smějete, to hyperaktivní dítě provádí. S jedním velkým rozdílem. Zatímco Roven Atkinson na tom vydělal milióny liber, naše dítě zatím jenom tu ředitelskou důtku.“

Zlom ve 14 letech

Od této doby si syn čím dál více začal věci hlídat sám, známky se zlepšovaly až k maturitě na samé jedničky. Kromě toho nás šokoval i Cambridge certifikátem z angličtiny na úrovni C2, naprogramováním stránek www.sexualnivychova.cz, nadšeným sportováním (během půl roku v 15 zhubl 19 kg a krásně si vytvaroval tělo), řízením auta. Příznaky ADHD více a více ustupovaly.

Test IQ, jeho návaznost na kvalitní vzdělávání

Ovšem ten největší šok přišel v 18, kdy se rozhodl hlásit na VŠ, Fakultu informatiky. Ta nabízela přijetí bez přijímaček studentům s testem IQ nad 130. Původně tam syn vůbec nechtěl jít, že je to zbytečné, ale nakonec se přihlásil. Výsledek? 140, 0,4 % populace.

Pak stačilo ještě dohledat za pomocí pana prof. Trávníka, embryologa, pár prací, které se zabývají vztahem inteligence a dědičností versus vzdělání a objev byl na světě:

Ano, cesta rozvoje myšlení původně okolím odepsaného dítěte začala u knížek Pro chytré hlavičky. To víme se 100% jistotou. Ani jeden z rodičů nevlastní jeho IQ, i navzdory tomu, že jsou oba nadprůměrně vzděláni.

Takže můžeme zvolat: Mise splněna!

Možná si řeknete: „No, jo, ale ta jeho matka se musela nadřít. To se na to mohu vykašlat. To se mi fakt nechce.“ To ale vůbec nemáte pravdu. Každý rodič chvíli dře a pak zase chvíli odpočívá.

Každý rodič si může dovolit být líný, ale musí si na to vybrat správnou dobu. … a tou rozhodně i dle našeho příběhu není předškolní období.

A jak řekl Churchill: „Nikdy nic nevzdávat, nikdy se nevzdávat.“

Tenhle jeho citát byl v našem příběhu snad na denním pořádku. Asi jsem někdy už neměla dostatek síly. Ne asi, ale zcela určitě. Ale to už si naštěstí přesně nevybavuji.

Mise je tedy splněna! Co dál?

  • 1. Nyní určitě dostat tenhle příběh mezi rodiče, aby si i ostatní rodiny díky naší kvalitní vzdělávací literatuře mohly vychutnávat ovoce využití potenciálu, který byl dán jejich dětem do vínku, a plně jej využít.
  • 2. Nejen to, také dát světu vědět, že máme kromě předškolní přípravy tu nejvyváženější sexuální výchovu, opět komplexní a napříč věkem.
  • 3. A pak snad konečně přijde na řadu ten můj další sen… :-)

Křest knihy Zdravé těhotenství, kterého se kromě autorů zúčastnily herečky herečka Alena Antalová a zpěvačka Ilona Csáková.

Křest knihy Žena po 40 – sebevědomá a v kondici za účasti hereček Nely Boudové, Báry Kodetové a týmu autorů.

Jak a proč se na BOL registrovat?

Jste na BOL poprvé?

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×