Svatební speciál

„Rodíme společně s BOL“ pokračuje! Barbora se vdala. Jak proběhly předsvatební přípravy a svatební obřad? Dočtete se exkluzivně v deníčku Báry. Martina doplňuje výbavičku pro miminko, již pořídili košík na miminko a kočárek, který dle pověry zůstal zatím u rodičů. Martina také byla minulý týden na dalším ultrazvuku a je objednána do diabetologické poradny kvůli těhotenské cukrovce. Filípek od Marcely oslavil 2,5 roku. Marcela dostala jako dárek od manžel gril a zahájali tak grilovací sezónu. O víkendu vyrazili na výlet do Vyškova pro povlečení se Spidermanem a na kolotoče, v neděli tradičně na pálení čarodějnic opékali špekáčky.

Které společnosti věnují maminkám užitečné přípravky a potřeby pro miminka?

Které maminky se projektu účastní?

Barbora (34. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Ahoj,

v týdnu před svatbou jsem měla plno zařizování. Vše jsem ale zařídila rychle a efektivně. Jako poslední dvě věci k zařizování bylo vyzvednout v pátek kytičky pro mě nevěstu a pro moji matku a natrhat myrtu. 

Poslední přípravy před svatbou

V pátek ráno jsem odvezla Toníka do školy, potom jsem se stavila na gynekologii vyzvednout žádost o nástup na mateřskou dovolenou, kterou jsem hned vyplnila a odevzdala v práci. Takže jsem od tohoto pátku oficiálně na mateřské. Potom jsem se sešla s kamarádkou a šli jsme trhat myrtu. Šla by koupit, ale jedna myrtička s mašličkou vyjde na 15 Kč, a to jsem nebyla ochotna dát. Dostala jsem tip, že v areálu jedné pražské nemocnice je jeden keř. Netrvalo nám ani deset minut a keř jsme našli a ustřihli jsme si pár větviček. Potom jsme se stavili v Aranžerii pro svatební kytice. Měla jsem přání, aby se kytice skládala z fialových, růžových a bílých kytiček. Přála jsem si tam bodlák, ten bohužel nebyl k dispozici, kvete až v červnu, ale i s tím se paní popasovala. S kytičkami i s jednáním jsem byla velice spokojena. Paní se mi trefila přesně do stylu. Potom jsme ještě zařídili nákup pár doplňků a bylo hotovo. 

Jak probíhal svatební den?

V sobotu ráno jsme začali Toníkovým řevem. Já skoro vůbec nespala nervozitou a ještě tohle do toho. Nešel mu spustit Youtube na mobilu a ječel kvůli tomu skoro dvě hodiny. Byla jsem domluvená s přítelem, že zhruba v deset hodin se odjedu přichystat ke kamarádce, abych měla na líčení a oblékání klid a aby mě před obřadem přítel neviděl. Po Toníkově řevu jsem tento plán uvítala ještě víc. V deset hodin dopoledne jsem tedy odjela a nechala přítele a kluky vlastnímu osudu. Všichni měli na ramínkách připravené vyžehlené věci na sebe včetně ponožek. :-) Přítel dostal instrukce, těsně před odchodem kluky nahnat, ať si vše oblečou a potom už nejíst a nepít. Během dopoledne potom k nám domů dorazila jeho sestra s rodinou a pomohla mu vyzdobit auto s klukama.

Zmatky na radnici

Já jsem se mezitím nastrojila u kamarádky, vyzvedli jsme mojí matku a dorazili jsme na místo svatby. Tam jsme byli první. Plánovala jsem velký příjezd nevěsty a místo toho jsem zmrzlá v šatičkách pobíhala vztekle před radnicí. Postupně se všichni dostavili. Proběhlo seznamování a šlo se na obřad.

Před obřadní síní byly takové klasické zmatky. Nikdo nevěděl, co má dělat a kam má jít. Zpestřovala to má kolegyně, která měla za úkol předat mi igelitku s dárkem od holek z práce. Ona se chtěla zbavit igelitky a já ji zatím nechtěla přijmout, ať nejsem na všech fotkách jako nevěsta s igelitkou. Trošku jsem jí svojí neochotou frustrovala. Pokusů vrazit mi igelitku proběhlo opravdu hodně, ale žádný nebyl úspěšný. :-)

Svatební obřad

Po docela dlouhé době čekání nás konečně paní z radnice vyzvala, ať utvoříme špalír. Začala hrát hudba a šlo se do akce. Proslov měl pan zástupce starosty kratičký. To bylo dobře, nikdo z naší rodiny neudrží dlouho pozornost. Musím říct, že jsem při této své svatbě byla docela dojatá. Na mé předchozí svatbě byl proslov naprosto nesedící na náš vztah a život a měla jsem spíš co dělat, abych nedostala záchvat smíchu. Tady možná zafungovaly těhotenské hormony nebo fakt ta láska a musela jsem chvilku hodně mrkat, abych neupustila slzičku. Proběhlo klasické navlečení prstýnků a velice rychlý novomanželský polibek, oba jsme se styděli líbat před ostatními. Trošku nás rozhodilo podepisování se. Zadání znělo podepsat se celé jméno a příjmení, ale formou podpisu. Novomanžel to moc nepochopil a zvládl splnit zadání napsat jméno a příjmení, ale napsal to celé tiskací, myslel, že se podpisem podepíše na další řádek a ten už byl na něco jiného. V duchu jsem si říkala, že je pěkně natvrdlý a paní si asi říkala to samé, ale zachovala vážnou tvář. Potom jsem se podpisovala já. Tak moc jsem se soustředila na to napsat své nové jméno formou podpisu, že jsem úplně zapomněla napsat jméno křestní. Paní mě na to musela upozornit. A už vážnou tvář neudržela, koukala na mě jako na blbce a smála se. No a byli jsme manželé. Za zvuků písničky Perfect day jsme opustili obřadní síň radnice a vykročili do nového života. 

Svatební focení

Potom jsme se vyfotili. Fotky budu mít bohužel až v týdnu, takže dnes do deníčku vkládám fotky, co vyfotili hosté. Pan fotograf nás zavedl do dle jeho slov parčíku. Dle našich dojmů to bylo křoví, kam se chodí lidé vyčůrat nebo si tam feťáci aplikují drogy. Ale na fotkách to tam prý vypadá pěkně. Ke konci focení nám začalo pršet. Všichni byli nadšení, že jsme si déšť skoro objednali a že nám prší štěstí.

Nasedli jsme do aut a vyjeli do restaurace. Restauraci jsme vybrali zhruba 500 m od radnice. Já jsem si ale přála nazdobit auta a projet se po okolí. Mám ráda průvody svatebně nazdobených aut, co troubí a lidé na ně mávají. Jen jsme tento úmysl zapomněli říct svatebčanům, dostali jen rozkaz jet za námi. Polovinu z nich jsme hodně zmátli a rozhodili směrem naší jízdy. Nevěděli, co se to děje a kam to jedeme, když je restaurace hned vedle.

Svatební hostina

V restauraci na nás už čekali s přípitkem a rozbitím talíře. Vůbec jsem nečekala, že náš vstup na hostinu bude tak obřadný a slavnostní. Bylo to překvapení. A můj už třetí přípitek šampaňským ten den. :-) Překvapilo mě i slavnostní vyzdobení stolu, to bych do mnou vybrané restaurace neřekla, že se tak vytáhnou. K jídlu byla tradičně polévka s játrovými knedlíčky, svíčková pečeně s knedlíkem a jako zákusek svatební dort. Všem moc chutnalo a jídlo si chválili. V restauraci jsme se zdrželi zhruba 4 hodiny. Déle jsme to ani neplánovali. Mně už dost tvrdlo břicho, přicházeli poslíčci a ze sezení mě bolela záda. Takže na mě to bylo až až. 

Musím říct, že vše se povedlo bez zádrhelu a na jedničku. Na to, že jsem měla na plánování a chystání svatby jen měsíc, tak super.

Svatební noc

Když jsme dorazili domů, šli kluci hned spát. Novomanžel se rozhodl zahájit svatební noc tím, že se svlékl donaha. Hrdě zahlásil, že jdeme na to, padnul do postele a usnul. To by bylo k naší svatební noci. :-) 

Do neděle jsme vstupovali už jako pan a paní manželovi. :-) Spokojeně jsme se k sobě přitulili a prohlíželi jsme si prstýnky. Musím říct, že v ten moment jsem byla opravdu šťastná.

Přeji všem krásný týden,

Bára

Martina (27. týden těhotenství, čeká první miminko) 

Ahojky holky,

tento týden nám dorazila další část výbavy pro našeho Tobíka. V úterý nám přišel košík na miminko, co jsem objednala z bazárku, je v úžasném stavu, spolu s matrací, zavinovačkou a dalším příslušenstvím. Ve čtvrtek po ultrazvuku nám pak zásilková služba po třech týdnech dodala kočárek, který nám koupil můj táta, tak jsme obě obří krabice a zabalený košík vzali k rodičům a uložili do sklepa, protože podle pověry nemá být kočárek doma, tak to dodržujeme. :) Teď už jen vyčkat na objednanou postýlku a z větších věcí snad máme zatím všechno.

Další ultrazvuk

Ve čtvrtek jsme byli objednaní na klasický i 3D ultrazvuk. Na tuhle další velkou slávu se mnou opět vyrazil manžel a ještě spolu s námi i moje mamka, protože chtěla vědět, jak vlastně takové miminko na ultrazvuku vypadá. Přece jenom před 30 lety takové možnosti nebyly.

Jeli jsme trochu dřív, protože máma byla ještě objednaná na mamograf, tak jsme to vše spojili, zašli jsme si s manželem předtím na kafčo a něco ke snídani, trochu se projít po náměstí v Benešově a na devátou jsme byli nastoupení před ordinací.

Klasické ultrazvukové vyšetření bylo tentokrát dost dlouhé, protože mamka se se na vše podrobně vyptávala, aby věděla, co vidí. Takže místo klasických pár minut jsem tam ležela skoro 20 minut. :)

Opět nám potvrdil, že je to kluk, máme už 30 centimetrů a 964 gramů.

Aby to nebyl náš problémový klučík, co se nechce ukázat, na objednaném 3D ultrazvuku se natiskl na zadní část placenty a před sebou měl spoustu vody a tak se bohužel nevykreslil a na tento obrázek si budeme muset počkat do dalšího vyšetření. Dostala jsem i doporučenky na další krevní odběry, co si mám zařídit asi týden před dalším vyšetřením a rovnou jsem se ten den objednala i do Diabetologické poradny, kam jdu další týden ve čtvrtek. 

Zároveň jsme se i pochlubili na internetu, že o prázdninách už budeme tři, protože ne s každým se pravidelně vídáme. :)

Víkendové akce

V pátek jsme se ségrou a jejím manželem vyrazili po práci do pivního baru, kde jsme příjemně poseděli, já nad limčou, kluci nad pár pivními speciály a dobrou večeří.

Sobotu jsme s manželem strávili velkým úklidem a takovými těmi resty, co člověk sice vidí, ale úplně se mu do nich nechce. :)

Takže jsme umyli žaluzie, zatřeli pár drobných chybiček na zdech, kde trochu opadala omítka, utáhli jsme nohy na sedačce a spoustu dalších drobností, ale zabralo to pár hodin a byli jsme docela vyčerpaní a mně dost bolely záda a bolest se projevila i v podbřišku. Večer jsem pak od známé, co beru oblečení, měla půjčené dvě tašky holčičího a tak jsme vše nafotila a posílala švagrové na její malou a tak jsme nakupovaly takhle na dálku a to byla zábava na asi 3 hodinky. :)

Pálení čarodějnic v Dolních Břežanech

Neděle tak byla ve znamení lenošení a jen jsme uvařili oběd a večer jsme vyrazili na čarodějnice u nás v Dolních Břežanech, kde jsme měli sraz s kamarády. Vydrželi jsme tu asi do půl jedenácté, kdy jsme celou dobu jen postávali nebo popocházeli, až se mi opět vrátila bolest zad z předchozího dne, protože jsem si poprvé sedla až po asi 6 hodinách, a to už bylo docela náročné. :)

Pak ještě kamarádka vyhlásila after party u ní v baráku, kde jsme si ještě zahráli Activity a domů dorazili kolem druhé ráno.

V pondělí jsme se tedy opět kurýrovali a moc jsme toho neudělali a na pátou už jsme pro změnu vyrazili k rodičům domů, kde jsme měli domluvenou partii pokeru se ségrou a jejím manželem. :)

Martina

Marcela (23. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Zdravím vás všechny,

no toto letí! Mám za sebou další týden těhotenství, a to již 23. Tento týden byl opět velmi chladný a tak jsem ho trávila především doma s Filípkem. Jen odpoledne jsem zašla s ním na procházku, protože jinak bych doma nevydržela. Dny v tomto studeném a deštivém počasí se vlečou a člověk ani neví, jestli je pondělí  nebo úterý či už je víkend. Víkend poznám spolehlivě, protože je doma můj manžel. 

Návštěva hřbitova

Ve středu jsem byla s rodiči na hřbitově, abychom udělali letní výzdobu, i když to venku dvakrát letně nevypadá. Vždy chodíme na hřbitov koncem května, kdy krásně kvetou japonské třešně Sakury, kterých je na ústředním hřbitově celá alej. Člověku by se mohlo zdát trochu morbidní chodit po hřbitovech, ale já ten náš brněnský ústřední opravdu mám moc ráda. Je tam klid, a pokud se člověk nezamýšlí, že je na hřbitově, je to i velmi krásný park plný úžasných stromů. Jezdívala jsem tam s Filípkem, když byl miminko v kočárku a čekala na manžela, než skončí v práci. Manželovi to tedy vždy přišlo velmi morbidní. 

Filípkovo skotačení

Ze hřbitova jsme se stavili v Bauhausu koupit hlínu. Opět jsem u toho počasí, je to hrůza, protože touto dobou už mám na balkóně letní výsadbu fuksií, ale v takovém to počasí mám na balkóně raději ještě jařiny. Filípek byl nejvíce unesený z traktorů na sekání trávy. Na všechny vystavené modely se vrhal a chtěl si na ně sednout. Jen prodavačům se Filípkovo skotačení mezi sekačkami na trávu moc nelíbilo a tak jsem musela s brekem Fífu stáhnout z traktůrků a jít se s ním podívat na něco jiného. Což se pochopitelně mému divochovi a obdivovateli těchto strojů nelíbilo a svým řevem to dával patřičně najevo. 

Filípek má už 2,5 roku

Ve čtvrtek oslavil můj malinkatý milovaný rošťák Filípek 2,5 roku. Ach, povzdechla jsem si hned po ránu. I když mi můj malý uličník někdy pije pořádně krev, tak bych ho nevyměnila za žádný odpracovaný den v pracovním procesu. Každičký den s ním je to nejkrásnější v mém životě. Večer když spolu usínáme a on se ke mně přitulí se slovy: miluji tě, maminečko a tatínečku, tak já i můj muž máme slzy v očích. Je to jen velmi smutné, že to tak strašně letí. No a tak jsme tomu našemu oslavenci koupili polštář na spaní, pistolky do vody a taky robota. Teda on to asi není robot, ale nějaký jiný hrdina, ale v mých očích je to robot. Taky dostal povlečení se Spidermanem, ale to jsme mu jeli vyzvednout do Vyškova až v sobotu.

Modlím se, abych mohla rodit přirozeně

V pátek jsem měla velmi sentimentální náladu a se slzami v očích znovu a znovu si přehrávám svůj porod s Filípkem. Je sice pravda, že můžu děkovat Bohu, že je Filípek zdravý klučina, ale pořád si nějak nemůžu zvyknout na fakt, že se mi narodil císařským řezem. Měla jsem dlouho pocit, že jsem nerodila, že mi prostě moje děťátko vytáhl někdo z břicha a já s tím nemohla nic dělat. Prosím všechny andělé strážné a ty nahoře co rozhodují o našem osudu, aby mi bylo dopřáno přirozeného porodu. Doufejme, že moje prosby budou vyslyšeny. Je to ještě daleko, ale doufám již teď.

Dárek od manžela a první grilování

Ráno jsem upekla brambory na plechu k tomu dva jogurtové dresinky s bylinkami a chilli. No a pochopitelně grilovala jsem krkovičku na česneku s cuketou. Ještě jsem udělala salát. Venku začalo pršet a my jsme seděli u sobotního oběda pěkně v teple a pochutnávali si na grilovačce. Dokonce i Filípek si dal brambůrky s masíčkem sice bez česneku, ale olizoval se, jak se říká až na zadečku. 

Výlet do Vyškova a kolotoče

Hned po obídku jsme vyrazili na výlet do Vyškova pro povlečení se Spidermanem a jen jsme vjeli do Vyškova, tak Filípek spatřil kolotoče a bylo jasné, kde strávíme nejvíc času. Vyzvedli jsme tedy povlečení, u kterého se paní, která nám ho prodávala, musela smát, že se to našemu dvou a půl letému chlapečkovi líbí, protože ona má čtyřletého, který toto povlečení dostal k Vánocům a u stromečku prohlásil: „tak toto povlečení nechci ani vidět, toho se mooc bojím.“ Když jsme se vrátili zpátky ke kolotočům, tak Filípek začal škemrat, že chce na bobovou dráhu. I když se nám to moc nelíbilo, byli jsme přemluveni paní od kolotočů, která tvrdila, že na tom jezdí i menší děti. Na kolotoč usedl tedy manžel s Filípkem a jen se kolotoč rozjel, malý začal brečet. Asi po dvou minutách paní kolotoč zastavila, protože já jsem si stále myslela, že nebrečí, ale spíš mu slzí oči z rychlosti. Jen se kolotoč zastavil, tak mi Fífa skočil do náruče a plakal a třásl se se slovy: ,,maminko, já jsem volal, kde jsi, bylo to fuj." Chudáček můj malinkatej, na toto bude vzpomínat ještě dlouho. Uklidnil se až s tátou na autíčkách. Tam jsem si teprve uvědomila, že jsem nechala foťák doma. Škoda.

Pálení čarodějnic

V neděli bylo pálení čarodějnic. Pochopitelně pravá čarodějnice jako já (haha ha) upálená být nemůže, protože pravá čarodějnice nehoří. Byli jsem pozvaní ke známým, kteří taky čekají miminko, ale již v červnu a tak jsme si u nich opekli špekáček na ohni a udělali si hezký večer. 

První máj

Včera bylo je 1. května. Pochopitelně hned ráno mě moji drahoušci nechali vyspat a probudili mě se slovy: „mámo, pojď nám dát pusinu pod třešeň.“ No tak dva krásné polibky od syna a od manžela, to se jen tak někomu nepoštěstí. Po spinkání jsme vyrazili na brněnskou přehradu udělat si krásný společný výlet, když bylo to volno a docela příznivé počasí. Večer se moji dva kluci koukali na Pinocchia. Filípek byl z toho celý smutný a byl přitulený u tatínka pod dekou. 

Tak páčko a další týden zdar. 

Marcela

Podle deníčků maminek zpracovala Andrea Blažková.

Jaké produkty věnují sponzoři rodičkám?