5. díl: 32 dní do porodu

Co dělám?

Dneska se Kubík vzbudil ve čtvrt na osm, ale povalovali jsme se do osmi. Dneska jsem to ale byla já, komu se nechtělo z pelechu. Přitom spát jsme šli brzy a i jsem spala dobře. Možná, že za to může ten můj nízkej tlak. Každopádně jsem si k snídani uvařila kafe, což je tedy u mě hodně neobvyklé. Ale díky němu jsem se probrala a byla schopná fungovat. Když jsme se nasnídali a proběhly všechny ranní rituály, šli jsme s Kubíčkem na dvorek na pískoviště. Venku bylo příjemně. Jen 23 stupňů a na pískovišti byl ještě stín. Dneska jsme s sebou brali nakladač. Každý den je potřeba vyvenčit jiné autíčko :-))).

Venku jsme zůstali až do oběda. Díky včerejšímu dešti nám bábovky krásně držely, protože písek načerpal tu správnou vlhkost. Jediná nevýhoda byla, že i zem byla navlhlá, a když sebou Kubík plácnul do hlíny, tak byl okamžitě jako čuňátko. A aby mi to nebylo líto, tak si to pak otřel i do mě. Ale co – mám vypráno, tak je potřeba nastřádat novou „špínu“. Kromě stavění bábovek musel Kubík také neustále skákat z a do pískoviště. Vždycky si stoupne na tu obrubu a skočí... Výsledkem jsou úžasně sedřené nohy. Ale nepřestal a skákal dál.

Po příchodu z venku jsme tedy nejprve museli pod sprchu a pořádně se vydrbat a pak už jsme si šli udělat oběd. Po jídle jsem zavelela, že se jde do postele, ale Kubík moc nespolupracoval. Měli jsme otevřené okno a jeho pořád něco rušilo – štěkající pes, projíždějící tramvaj, troubící auto... Musela jsem okno zavřít a Kubíkovi pohrozit, že jestli si okamžitě nelehne a nebude spát, tak že půjdu pryč. To kupodivu funguje a on byl za tři minutky v limbu. Mě to netrvalo o moc dýl. Ani jsem dneska nespala dlouho. Vzbudila jsem se po čtyřiceti minutách, vyspalá. Tak jsem si sedla k počítači, že si v klidu projdu net. Kubík mi dal asi hodinku a bylo to fajn.

Když se Kubík vzbudil, tak jsme se nasvačili a poté bylo potřeba poklidit v kuchyni. Já nevím, kdo tady ten nepořádek pořád dělá. Poslední dobou mi přijde, že nedělám nic jiného, než uklízím kuchyň. Naskládala jsem nádobí do myčky a pustila jí, umyla linku, Kubík mě donutil umýt poctivě i dvířka a šuplíky – jeho pozornému pohledu neuniklo ani smítko nečistoty. Pak jsme naskládali Kubíčkovo hračky do bedýnek a vysáli. Kubík mi při vysávání zdatně pomáhal a ještě si u toho užil srandu.

To už bylo půl čtvrté a ve čtyři jsem čekala studenty na angličtinu, tak jsem si připravila učebnici, našla CDčko, abych byla připravená. Taťka měl dorazit na čtvrtou, ale ve čtyři teprve psal, že vyjíždí. Tak jsem Kubíka uplatila nektarinkou – on než jí okouše, tak mu to docela trvá a byl tak při vyučování moc hodný :-). Když taťka dorazil, tak šli s Kubíkem ven. Nejprve šli postavit pár bábovek, protože Kubík nedal jinak, a pak jeli nakoupit a zařídit pár dalších věcí. Já do šesti učila a pak jsem dorazila tu kuchyň – uklidila umyté nádobí a vrazila do myčky čistič a nechala ještě umýt myčku. Už je zase krásně voňavá. A to už taťka psal, že za chvíli jsou doma.

Po příchodu kluků jsme udělali večeři a najedli se. Byli jsme všichni tři celkem hladoví, Kubík pak chvíli proháněl taťku a nechal se vozit na tříkolce po bytě. Když už toho měl taťka dost, tak ho odvezl do koupelny a šoupnul ho do vany. Já mezitím udělala Sunar a připravila ložnici na spaní.

Teď sedím u počítače a sepisuju deníček. Mám zapnutou chůvičku (odposlech, jak my říkáme) a slyším, že Kubík má zase pěkně rozkecáno. Má toho moc, než taťkovi všechno poví.

Co dělám?

Co dělám?

Kubíček byl hodný a nechal nás vyspat. Vstával až v půl osmé a probudil se ve velmi dobré náladě. Dostal mlíčko a šlo se na snídani. Po snídani šel taťka posekat dvorek a my s Kubíkem šli do obchodu – koupit rohlíky k večeři a nějaké ovoce a zeleninu. Chtěla jsem k obědu udělat okurkový salát a nebylo z čeho :-).

Dneska jsme byli s Kubíčkem obzvlášť rychlí a domů jsme přišli dřív, než taťka dosekal a tak jsme ještě nemohli na dvorek. Kubíka sekačka hrozně moc láká a je to o nervy ho držet z dosahu. Slíbila jsem mu tedy kus okurky a to zabralo a následoval mě domů. Doma jsem tedy splnila slib a dala mu půlku salátovky a mezitím připravila brambory a kuře k obědu. Dala jsem péct do trouby a vypravili jsme se s Kubíčkem ven. Já ještě s sebou vzala prádlo, které jsem ráno stihla vyprat (po té, co si taťka stěžoval, že nemá co na sebe :-)) – nějak jsem při praní těch pidi oblečků zapomněla, že i my musíme mít něco na sebe. Stane se.

Pak jsme téměř do dvanácti byli na dvorečku. Taťka spravoval poklop od pískoviště a prostříhal živý plot a ostříhal černý bez – to vše za vydatné asistence Kubíka, já pověsila prádlo a pak jsme postavili hromadu bábovek.

Bylo neskutečné horko a tak jsem byla ráda, když jsme to zabalili a šli domů. Nejdřív jsme šli všichni pod sprchu. Tedy né naráz. Nejdřív taťka s Kubíkem, pak jsem já vystřídala taťku a nakonec jsme přemluvili i Kubíka, aby z vany vylezl. :-) Naobědvali jsme se a vyrazili ven. Ve dvě hodiny jsme měli sraz s holkama Bolkama v pivovaru Groll v Plzni. Šli jsme dřív v domnění, že Kubík v kočárku usne a přijede hezky odpočatý a připravený na řádění. Jenže jsme před ním vyzradili, že se cestou chystáme na zmrzlinu a tak on samozřejmě neusnul a vyžádal si kornoutek. Když jsme se už smířili s tím, že spát nebude a vydali se směr „sraz“, tak najednou usnul. To bylo moc fajn, protože jsme ho zaparkovali ve stínu a měli hodinku volno.

Na srazíku se nás sešlo poměrně dost – na to jaké bylo vedro a bylo to moc příjemné posezení. Mají tam pěkné hřiště, takže děti se vyřádily a myslím, že ani tatínkové se tolik nenaběhali. I když jsme se snažily to nenechat jen na nich a občas je v lovení dětí střídat. A kdo všechno dorazil? Simča (Petersim) s manželem a Nikolkou, Katka (Kačatko) s manželem a Honzíkem, Bára (Lirpa) s manželem a Kubíčkem, Věrka (Sunny) s Martínkem a Kájou, Zdeňka (Zdeni) s manželem a Jarouškem a my.
A musím se s vámi podělit o jednu věc, která mě hrozně potěšila. Simča řekla, že nás Kubík je celej já :D – to mi ještě nikdo neřekl a tak z toho mám úplný Vánoce. :)))

Vydrželi jsme tam sedět asi do šesti – no nekoukala jsem na hodinky, ale šli jsme s Katkou jako poslední. Cesta domů už byla o něco příjemnější, ale vedro bylo pořád. Takže doma opět první cesta vedla pod sprchu (tedy já šla nejdřív ještě na dvorek sundat prádlo, abychom nezapomněli). Do sprchy se chtěl Kubíčkovi „vnutit“ taťka, ale Kubík je parťák a vyžádal si maminku. A tak jsem měla osvěžení dřív. Jinak se opakoval stejný scénář jako v poledne. Kubík byl pod sprchou celou dobu a my se prostřídali a pak ho přemlouvali, ať jde ven. :-)

Pak dostal Kubík večeři a já se kochala věcičkama na Haničku, které nám přinesla Simča na sraz. Takový nááádherný věci, mrňavý, holčičí :-))) Už začínáme mít pěknou sbírku holčičích věcí, protože před nedávnem jsme nějaké dostali i od Liberte. Takže Hanička bude chodit oblíkaná jako princeznička. :-) Díky holky.

Kubíček už byl unavený a tak dostal mlíčko a šupajdil do pelíšku a prakticky hned usnul. Já se vrhla na sepisování deníčku.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Dnešek se mi líbil – i když nemusela bych až takový horko. Ale myslím, že nás to utahalo všechny tak nějak stejně – těhule, netěhule. :))) Chvílema mi otékaly prsty na rukou, ale teď už jsou zase v pohodě.

A začínají se ozývat známí a kamarádi, kdy že to máme ten termín... To si pamatuju z prvního těhotenství, jak mě lezlo na nervy, že už měsíc před termínem se všichni ptali, jestli už rodím, jestli jsem ještě celá... Takže prosím alespoň vás – neptejte se :). Slibuju, že se dozvíte včas, až bude Hanička na světě. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Noc byla opět klidná. Kubík poslední dobou fakt krásně spí u sebe v posteli a my se tak můžeme roztahovat v naší. Mě většinou trvá dýl, než zaberu – než najdu vhodnou polohu, která se líbí jak mě, tak Haničce… Ona mě vůbec nenechá usínat na boku, což je moje nejoblíbenější poloha pro usínání. Ale jí se to prostě nelíbí. Hned dostanu pár kopanců… Takže jedině na zádech a na to jsem si ještě pořádně nezvykla. Nakonec se většinou domluvíme na kompromisu. Spím částečně přetočená na bok. Zajímavé je, že v průběhu noci už je jí to jedno – to asi taky spinká, tak nemá čas protestovat.

Kubík se ráno probral chvíli po půl sedmé, ale bylo vidět, že je ještě nevyspalý. Přesunul se do tátovo postele, která už byla volná, požmoulal mi ouško a usnul. Já usnula taky. Vstávali jsme někdy před osmou. Měla přijít Míša s Honzíkem na angličtinu, ale nakonec volali, že na nás zapomněli a přijdou až příští týden.

Ráno jsem měla s Kubíčkem trochu boj. Nejdřív jsem ho nemohla dostat z nočníčku. Seděl tam skoro hodinu a prostě odmítal jít dolů. Když jsem ho přemluvila, tak zase, že nechce plenku. No dobře. Když jsme měli neplánovaně volno, tak jsem si řekla, že ho teda nechám běhat bez plenky a uvidím, co z toho bude. Vysvětlila jsem mu, že až bude chtít na nočníček, tak musí říct… To mi odkejval a celej radostnej běžel do kuchyně. Já vzala s sebou nočník, abychom to neměli daleko a začala připravovat snídani. Asi za dvě minuty Kubík zůstal vyjeveně stát a koukal, co mu to teče k nohám. První loužička – no spíš louže. Tak jsem mu sundala slípky (dala jsem mu je, protože jsem měla strach, že bude bobek), posadila ho na nočník a utřela louži a nohy. V kuchyni máme lino, takže mě to netrápilo. Opět jsem mu nabídla plenku – opět nechtěl.

Po snídani jsme šli ven pověsit prádlo. Svítilo krásně sluníčko, na nebi ani mráček… Prádlo jsem měla od večera připravené v koši, tak jsem jen dala Kubíkovi čisté slípky a botičky a zavelela k odchodu. Kubík byl ovšem toho názoru, že je potřeba s sebou vzít kolečko… Takže jsem nesla koš s prádlem, v něm ještě kolečko a za druhou ruku vedla Kubíka. Když jsme přišli na dvůr, Kubík hned zamířil k pískovišti. Nejprve bylo opět potřeba vyhnat veškerou havěť, která tam v době naší nepřítomnosti bydlí. Kubík si pak stavěl bábovky a já mohla v klidu pověsit oblečky pro Haničku.

Zůstali jsme pak venku docela dlouho – až do půl dvanácté – a Kubík si celou dobu vydržel hrát v pískovišti. Tedy potřeboval mou asistenci na stavění bábovek, což je pro mě poněkud náročné, protože u toho sedím na bobku a celkem dost mě bolí nohy. Na pískoviště se bojím sednout, přeci jen by to nemuselo rozdejchat :-).  Při boření jedné bábovky se Kubík pekelně soustředil a výsledkem byl bobek ve slipech. A tak jsme šli domů :-). Doma jsme stejně museli do vany, protože jsme oba byli celí od písku. Kubíkovi se to líbilo a pěkně řádil. Koupelna zažila, jak vypadá třetí povodňový stupeň...

Pak jsem honem uvařila oběd. Kubík dostal brambory a rybu – bylo to hotové hned – a pak jsme šli spát. Kubík se asi půl hodiny převaloval, než konečně usnul. Já spala asi dřív než on. Vstávali jsme až ve tři. Dali jsme si k svačině jogurt a už přišel taťka z práce a vzal si Kubíka s sebou ven. Ještě si potřeboval něco zařídit. Já si mezitím v klidu sebrala prádlo za barákem, donesla domů Kubíkovo kolečko, omyla ho od písku a vrhla se na komodu v pokojíku, kde jsem potřebovala vyklidit dva šuplíky, aby bylo kam dát věci pro Haničku. Když už jsem byla v tom úklidu, tak jsem ještě probrala Kubíčkovo věci a trochu to protřídila.

Kluci se vrátili v půl šesté a ještě jsme se rozhodli, že půjdeme ven. Chtěli jsme se stavět v obuvi a koupit Kubíkovi nové botičky. Bohužel teda zrovna v jeho velikosti měli jen dvoje a to ještě pěkně ošklivé. Máme to zkusit příští týden. Tak jsme pokračovali v procházce až k nákupnímu centru. Potřebovali jsme se stavět v lékárně a taky jsme si tam v kavárně koupili pití – já kafe bez kofeinu a taťka s Kubíkem se rozdělili o vanilkový shake.

Domů jsme se vrátili v sedm hodin, což byl čas akorát na večeři. Po jídle šel Kubík do sprchy, dostal mlíčko a šel do postele. Já zatím dala péct sekanou, na kterou jsme se těšili my a o kterou jsem se s Kubíkem nechtěla dělit. A pak už mi došly výmluvy a já se tedy vydala konečně k žehlicímu prknu. Naštěstí dávali v telce můj oblíbený film (Příběhy obyčejného šílenství), tak se mi žehlilo dobře. Ještě mi něco zbylo na zítra, ale počítám, že pak už bude hotovo. Sláva. :-)

Kubík usnul dneska až někdy před desátou – sice hezky ležel v posteli, ale pořád něco povídal. Tak jsem zvědavá, v kolik bude ráno vstávat. Ačkoliv je zítra sobota, tak taťka má pracovní plány. A my? Zřejmě se pojedeme podívat na návštěvu za jednou mojí kamarádkou tady v Plzni.

Jak se cítím?

Cítím se velmi dobře. Divím se, že mě z toho žehlení nebolí záda. :-) Na co se budu zítra vymlouvat?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Kubík včera nakonec usnul dřív, než jsem stáhla fotky a odeslala deníček. Tak jsem honem šla do té sprchy a taťka mi zatím připravil fotečky k vyprávění. Zvláštní je, že ačkoliv jindy mám raději vanu, poslední dobou se výhradně sprchuji. Je to takové osvěžující – asi to ani nebude těhotenstvím, jako spíš tím počasím. Slibovali, že se ochladí a aspoň u nás teda teploty furt přes 25 stupňů. Snad jen v úterý bylo dopoledne trochu chladněji.

Ale to jsem trochu odbočila. Spát jsme šli kolem desáté. A dobře jsme udělali. Kubík vstával brzy. Už kolem půl sedmé. Taťka už byl pryč – přiznávám, že vůbec netuším, kdy se vytratil. :-) Chvíli jsme se s Kubíkem mazlili, než se ozvalo jeho „papat“. Tak jsme se přesunuli do kuchyně, abych mu udělala mlíčko. Stihla jsem u toho pročíst maily a nakouknout na babyonline, abych zjistila, co je nového. Pak jsme se vrátili do pelíšku, protože je Kubík zvyklý pít Sunar tam.

Když Kubík vypil mlíčko, tak jsme se přesunuli do kuchyně, abych se mohla nasnídat taky já. Kubík si vyžádal nektarinku. Dělil se o ní s pejskem. S porcelánovým. Teď má Kubík takové období, že se o jídlo dělí se svými hračkami (nejčastěji tedy s plyšovým tygříkem, ale dneska vyhrál pejsek). Já měla klasicky velký kakao a rohlík.

Po snídani mi to nedalo a rozhodla jsem se, že vytáhnu věci po Kubíčkovi a podívám se, co všechno máme a zda bude potřeba to vyprat. Původně jsem to chtěla dělat až odpoledne. Byla jsem domluvená s manželem, že si vezme Kubíčka ven a já na to budu mít klid, ale nakonec mi to nedalo a tak jsem se do toho pustila už dopoledne. Venku bylo hezky, tak jsem měla v plánu něco vyprat a pověsit za barákem. Když jsem vytáhla všechny věci, tak mě polilo horko. To jsem vůbec netušila, že toho máme tolik. Jasně – nebyly to jen ty nejmenší věci – nakonec jsem vytáhla vše až do velikosti 74, ale stejně...taková hromada. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude všechno vyprat a třídit to až při žehlení, kdy to budu stejně držet v ruce. A tak jsem začala. Hodila jsem do pračky bílé a šli jsme si s Kubíkem prohlížet knížky. Musím říct, že mi s prádlem moc pomáhal. Nosil ho z pokojíku do koupelny a měl z toho ohromnou radost. Pak jsem mu jí tedy zkazila, když jsem ho nenechala, aby to se mnou třídil podle barev :-).

Kolem 11 byl už Kubík unavený, tak jsem mu ohřála oběd (dostal ještě švestkový knedlík ze včerejška) a nechala ho jíst. Já zatím koukala do počítače a nevěnovala Kubíkovi pozornost. Přiznám se, že na to jeho stolování někdy nemám nervy – on si to vyháže z talíře na stolek, pak to zase dává zpátky... většinou tedy sní všechno, ale ten proces je někdy na moje nervy příliš... Když začal volat, že už není, tak jsem se tedy na něj pořádně podívala... a bylo jasné, že se půjde pod sprchu. Měl ty knedlíky všude – ve vlasech, po obličeji, na ručičkách, na nohách, o bodýčku ani nemluvím. :-))) Docela mě mrzí, že jsem to nevyfotila. Ale ještě určitě bude příležitost.

Po sprše jsme zalezli rovnou do pelíšku. Pračka už doprala, tak jsem si řekla, že počkám, až Kubík usne a půjdu to ven pověsit. Tak to nevyšlo. Nevím, co přesně se stalo, ale najednou se vzbudím a jsou dvě hodiny. :-)) Já u toho čekání usnula snad dřív než on. Při pohledu z okna jsem si řekla, že ven už to riskovat nebudu, protože to vypadalo, že sprchne, a prádlo jsem pověsila doma.

Mezitím se doprala i další várka, kterou jsem tam ještě stihla dát, když byl Kubík ve sprše. Tak ta čeká v koši na prádlo na zítřek, protože domů už se nevešla.

Když se vzbudil i Kubík, což bylo kolem čtvrt na tři, tak jsme se zase chvíli váleli v posteli a tulili. Pak jsme šli na sváču. Kubík dostal jogurt a dokonce se s ním nechal nakrmit. Asi už nechtěl do sprchy. :-) Poté mě zase odtáhl do pokojíku a četli jsme knížku. On je fakt vášnivej čtenář a hrozně se mu to líbí. Naše nová hra teď je hledání zvířátek na obrázku. Já mu řeknu: „Kde je motýl?“ A on: „Není.“ Tak říkám: „Ale je.“ On hledá, a když ho najde, tak velice radostně ukáže a zavolá: „Tadýýýý.“ Vydrží to i hodinu.

Před čtvrtou přišel taťka, tak jsem si honem připravila věci na učení, protože ve čtyři jsem čekala paní na němčinu. Ještě jsme se s taťkou domluvili, že pak pojedeme společně nakoupit a paní už zvonila.
Kluci museli na tu hodinu utéct ven, protože Kubík to nějak doma už nemohl vydržet. V pět jsme se tedy sešli před barákem a jeli nakoupit.

Měli jsme v plánu se mrknout do prodejny s počítači na mini notebook, protože se doma poslední dobou pořád „pereme“ o noťáska. Taťka občas něco potřebuje udělat, já píšu deníček...tak jsme zvažovali, že koupíme druhej počítač, abychom se nemuseli přetahovat. Jen jsem se bála, že se na tom malým bude blbě psát, tak jsme si to šli vyzkoušet. A píše se na něm dobře. Tak jsme si udělali radost a koupili si ho. Vzali jsme to jako společný dárek k výročí svatby, které zanedlouho budeme mít. Zatímco já píšu deníček, manžel instaluje všechny důležitosti. Mám z toho dárečku fakt radost.
A Kubíčkovi jsme koupili volant do auta s nadějí, že přestane řvát, že chce na taťkovo místo, když bude mít volant svůj. Dneska to zabralo a Kubík si celou cestu spokojeně hrál. Volant vydává různé zvuky – některé dost příšerné – ale i to je lepší než řvoucí dítko.

Po příjezdu domů jsme vykoupali Kubíčka, najedli se, Kubík dostal mlíčko a usnul a my teď už máme „volno“.

Jak se cítím?

Dneska mám pocit dobře vykonané práce z roztřídění těch pidi oblečků a z vyprání první části. Ještě teda bude potřeba to vyžehlit a já pořád nemám žádného dobrovolníka, který by to udělal za mě. :-))) Nevíte o někom?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Dneska jsem byla máma na plný úvazek :-))). Taťka měl v práci moře práce a tak jsem věděla, že dneska budu na Kubíka celý den sama. Naštěstí jsem to věděla hodně dopředu, takže jsem měla čas se na to psychicky připravit a zkusit vymyslet plán. Jen mi v tom haprovala návštěva u doktora – a zrovna tak blbě na 13:30. V sobotu mě napadlo kontaktovat jednu moji studentku se žádostí, zda by Kubíka nepohlídala – a ona ochotně souhlasila. Tak jsem měla jednu starost z krku. Říkala jsem si, že by bylo fajn vzít Kubíka do kočárku, on usne... ona ho povozí zatímco budu u doktora... Prostě jsem nepoučitelná. Už bych mohla vědět, že máma míní – Kubík mění. Celý plán mi zhatil tím, že v deset hodin usnul. Hned mi bylo jasné, že to tedy v kočárku spát nebude ani náhodou.

Na druhou stranu musím přiznat, že se mi to jeho usnutí hodilo, protože shodou okolností mi zrovna přišel jeden hodně důležitý dokument na přeložení a tak jsem na to aspoň měla klid a mohla zákazníka potěšit rychlým vyřízením. Beztak jsem byla smířená s tím, že dneska žádné spaní po obědě nebude... tak jsem oželela i odpočinek dopoledne.

Když se Kubík vzbudil, tak dostal oběd, oblékli jsme se a vyrazili před barák, kde už čekala ta moje studentka a hned se ujala Kubíka v golfkách a jelo se. Docela jsme si cestou pěkně popovídaly a já jí poradila pár fíglů, jak s těma golfkama jezdit – no znáte to, že se to neřídí úplně nejlíp a ona je navíc dost malá (tedy vzrůstem, jinak už je plnoletá :-)), a to jí situaci ještě komplikovalo. Ale po několika minutách už jí to šlo skvěle.

Říkala jsem si, že nejlepší bude, když si Kubík ani nevšimne, že máma zmizela, a tak jsem jí to šeptem sdělila a aspoň tohle byl plán, který mi vyšel. Nenápadně jsem se od nich odpojila a oni pokračovali v procházce s tím, že pak brnknu, až budu u doktora hotová. Jak jsem tušila, čekalo mě dnes první natáčení ozev, takže 20 minut navíc. Naštěstí Haňule spolupracovala a pěkně se tam vrtěla, tak byli s výsledkem spokojení a dokonce ji ani nemuseli budit (což byl věčnej problém u Kubíčka). Udělalo mi radost, že jsem od minule nepřibrala a držím si těch 89 kg. A to dokonce i po těch oslavách a dortech :-). Uvidíme, jak se bude váha hýbat dál. Překvapilo mě, že mám pořád nízký tlak. Dneska 100/60, čekala jsem víc.

U doktora mě čekalo vyšetření ultrazvukem – jako při každé návštěvě a utvrzení v tom, že ta malá potvůrka se ještě neotočila. Už z toho začínám být trochu nervózní, ale doktor mě ujistil, že má ještě čas a zatím nemá cenu spekulovat o tom, co by kdyby. Na další kontrolu jdu za 14 dní a to mě čeká vyšetření na streptokoka. Hrozně to utíká.

Po kontrole jsem brnkla kamarádce studentce a vyrazili jsme na cestu k domovu. Potřebovala jsem ještě na poštu a nakoupit a byla jsem moc ráda, že ona šla s námi. Přeci jen to člověku usnadní život. Pak mi ještě pomohla odnést kočárek domů – já nesla nákup a hlídala Kubíka, aby mi nespadl ze schodů. On totiž chce do schodů chodit výhradně sám a pokud možno bez držení. Tak ho jistím aspoň zezadu, kdyby náhodou. Jsem vždycky zpocená jak dveře od chlíva, ale on je šťastnej, že to zase zvládnul sám.

Doma jsme se trochu občerstvili – hlavně jsme museli doplnit tekutiny – a šli ještě ven vyprovodit kamarádku na tramvaj a zamávat jí. Pak jsme se vrátili domů a strávili poklidné odpoledne. Chvíli jsme si pouštěli písničky na youtube. Pak jsme si četli, jezdili s auty, koukli na dokument o žralocích (Kubík toužil vidět rybu a měl štěstí, že zrovna dávali). Kubík už byl unavený a tak jsem mu šla udělat večeři. Po večeři jsem ho vykoupala, dala pyžamko a Sunar a doufala, že usne. V kritickou chvíli ovšem přišel taťka :-), což Kubíkovi neuniklo a tak se nám to spaní malinko šouplo. Ale jen o chvilinku. V osm hodin už Kubík spinkal. A my s taťkou se po náročném dni také těšíme do peřin. To jsem zvědavá, jestli zase budeme do jedenácti kecat, nebo jestli dostaneme rozum a budeme spát. :-)

Jak se cítím?

Cítím se dobře, dneska trochu unavená, ale není to nejhorší. Jinak od rána mě zachvátila trochu panika (když jsem zjistila, že Mirka už má porod za sebou) a dala jsem si předsevzetí, že už opravdu projdu ty věci po Kubíčkovi a připravím se na příchod miminka. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Kubíček nezklamal a dal nám to naše ponocování pěkně „sežrat“. Po včerejší oslavě jsme se dostali do postele v jednu ráno... a Kubík se rozhodl, že pět ráno je tak akorát dost na to, aby se už vstávalo. Myslím, že taťka docela litoval svého večerního velkodušného slibu, že si Kubíka ráno vezme na starost a mě nechají spát. K jeho cti musím doznat, že svůj slib skutečně splnil a v těch pět s Kubíčkem vstal. Nejdřív jsme se sice snažili ho ještě přemluvit ke spánku, ale po chvíli bylo jasné, že nám to neprojde. A tak taťka Kubíkovi udělal Sunar a pak se oblékli a vyrazili na procházku. Tchýně bydlí na vesnici a tak mohl Kubík celkem v klidu pobíhat sem a tam. Teprve na zpáteční cestě jim prý zakokrhal kohout... :-))

Já spala do půl deváté a bývala bych vydržela i déle, ale vzbudilo mě horko. Spíme v podkroví, a jak začne svítit sluníčko, tak je to tam znát. Navíc se mi chtělo na záchod a tak jsem si řekla, že holt taky vstanu.

Kubík měl hroznou radost, že mě vidí a hned mi oznámil, že půjdeme „papa“. Ještě se mi ho podařilo přemluvit, že se můžu nasnídat. Pak jsme ale museli vyrazit. Plnej barák lidí a on si vybere mě :-)). Vedl mě k sousedovi na písek. Naštěstí dneska mu stačilo, že jsem u něj seděla na lavičce a bábovky si stavěl sám. Za chvíli se k nám přidal i taťka. Když Kubíka přestaly bavit bábovky, tak spolu běhali po zahradě. Kubík se hrozně rád s někým honí a tak byl ve svém živlu. O chvíli později přišla sousedka a přinesla Kubíčkovi ještě houpačku, aby ji prý také vyzkoušel. A tak se Kubík ještě houpal a řádil potom i na klouzačce. Mě už začalo být dost horko a i Kubíkovi začaly červenat ruce a tváře, tak jsem zavelela k odchodu domů. On je Kubík taková bledule a přesto, že ho mažu opalovacím krémem s 50tkou faktorem, tak jde hned do červena. To má asi po mě.

Doma jsme zjistili, že už je skoro 11 hodin, tedy pro Kubíčka čas na oběd. Bohužel jídlo ještě nebylo připravené – babička to podcenila :-), a tak se Kubík aspoň nacpal makovcem. V půl dvanácté se podával oběd, ale ani jsem se nedivila, že toho Kubík moc nesnědl. Párkrát ďobnul do kuřete, vyjedl okurku a rajče a už nechtěl. Tak jsem si říkala, že zkusíme jít spinkat. Jenže Kubík chtěl na spinkání i tátu. Ten ale ještě obědval a tak jsme museli chvíli počkat... Zajímavé bylo, že od táty ještě Kubík spapal kus kuřete a pár brambor (asi musel ochutnat, jestli to náhodou táta nemá lepší). Já dostala od babičky vynadáno, že nejím a že pěkně šidím Haničku, ale v tom horku jsem neměla na jídlo pomyšlení. Když taťka dojedl, tak jsme si šli všichni tři lehnout. A všichni tři jsme krásně usnuli.

Po obědě jsme se vydali na dvorek. Tam je totiž aspoň částečně stín a tak jsme se mohli schovat. Kubík se tam pěkně vyřádil. Snad půl dne házel kamínky do vany s dešťovou vodou a byl naprosto spokojený. V jednu chvíli nám ale pěkně zatrnulo. Jak jsme tak kecali, tak najednou slyšíme ránu, jak bouchly vrátka. A koukáme, co to bylo a on to byl Kubík, který se rozhodl odejít. No docela hnusnej pocit. Na dvorku nás bylo v tu chvíli 6 dospělejch a nikdo nezaregistroval, že nám mizí dítě. Brrrr. Od té doby byla vrátka zamčená a klíče uklizené, aby na ně Kubík nemohl.

Zbytek odpoledne probíhal v poklidu a v podvečer jsme zabalili věci, vykoupali Kubíka, oblékli ho do pyžamka, dostal Sunar a vyrazili jsme zpátky k domovu. Plán byl takový, že Kubík cestou usne, jen ho přeneseme a on bude spinkat. A jak se tak zdá (musím to zaklepat), tak nám to vyšlo. Já až dopíšu deníček, tak ještě poběžím do sprchy a pak už taky honem do pelíšku. Zítra nás čeká další výlet. Pojedeme do jižních Čech – a při té příležitosti máme naplánovanou návštěvu u Tygří mámy a její rodinky. I když jsme je viděli nedávno, tak se moc těšíme. :-)

Jak se cítím?

Unavená ze sluníčka, ale jinak v pohodě. Haničce už začíná být v bříšku těsno a dává to dost najevo. Umí občas kopnout dost bolestivě. A řekla bych, že se pořád ještě neotočila hlavou dolů. No uvidíme v pondělí. To jdu na kontrolu, tak doktor mi to poví s určitostí.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Jak jsem včera předpokládala, tak noc nebyla nic moc. Kubík spal hrozně neklidně a pořád něco brebentil ze spaní. Jemu to asi moc nevadilo, ale já byla pořád vzhůru. Vypadalo to asi tak, že jsme šli spát a krátce po té, co se mi konečně podařilo usnout, se z Kubíčkovo postele ozvalo: „brrrrrrmmmm“ a  „bába báááác“. To mě probudilo – zatímco Kubík i taťka krásně spinkali. Jak mě něco vzbudí, tak hned musím na záchod a cestou jsem zjistila, že mám žízeň. Takže ještě do kuchyně napít. To bylo v jednu hodinu. Ve čtvrt na tři se opakovalo to samé. A chvíli před pátou taktéž. A v mezidobí mě ještě kopala Hanička, které se nelíbilo, že spím na boku. (Přitom v každé chytré knížce píšou, že je ideální spát na levém boku a že by se vůůůbec nemělo spát na zádech. Mě Haňule jinou polohu netoleruje. To snad až někdy během noci, ale na usnutí tedy ne.).
V pět se Kubík probral nějak moc a kňoural. Vlezl si k nám, ale stejně ne a ne usnout, tak jsem mu šla uvařit Sunar.  Pak jsou jen dvě varianty – buďto usne anebo ho to nakopne a bude se vstávat. Naštěstí pro mě to byla ta první. Vypil mlíčko a usnul.

Já vstávala ve čtvrt na devět a Kubík ve třičtvrtě. Skoro jsem ho ani nestihla přebalit a převlíknout a už zvonila Míša s Honzíkem. Šli na angličtinu. Kluci byli dneska v rámci možností hodní, akorát Kubík mě teda začal zlobit s tím, že se snaží do dětí vrážet. Vím, že to dělají i ostatní děti, jenže Kuba má dost sílu a mám strach, aby těm dětem neublížil. Takže když strčil do Honzíka, tak ode mě dostal přes ruce. A bylo na něm vidět, že přesně ví, za co a proč to tak bylo a hned se uklidnil a dokonce ani nepípnul. Kaňour jeden mrňavej.
Při učení jsem mu stihla dát jogurt k snídani a on pak ještě vysomroval od „tety“ nějaké piškotky jako obvykle.

V deset hodin, když Míša s Honzíkem odcházeli, jsme je šli dolů vyprovodit. Musíme, protože vchod se zamyká. Kubík si postavil hlavu, že půjdeme s nimi. Řekla jsem si, proč ne, že na roh ulice můžeme. Musel na nás být dobrej pohled. Já neučesaná – vlasy jen tak stažený do culíku, Kubík jen v bodýčku a sandálkách... :-))) Na konci ulice jsme tedy Honzíkovi a Míše zamávali, a že půjdeme domů. Kubík to i celkem dobrovolně otočil a šlo se. Jenže tak na půl cesty jsme potkali dvě děti, s maminkou, babičkou a pejskem.
No super. Takže nejdřív hlazení pejska. To u nás probíhá tak, že Kubík nadšeně volá „haf, haf“, a když se pejsek přiblíží, tak Kubík couvá a pohladit ho nechce. Jenže to už většinou majitelé těch hodných pejsků trvají na tom, aby si Kubík pejska pohladil... Dneska tedy Kubík moc dlouho neváhal, asi proto, že pejsek byl malý, a udělal mu „amá“ (malá). Pak si všiml chlapečka. A to byl kámen úrazu. Hned šel dělat malá chlapečkovi a chytl se ho za ruku. Na to jeho babička povídá, jestli půjde Kubík s nimi a on, že jo. A šlo se.
Myslela jsem si, že to zase ukecám a na rohu ulice to otočíme směrem domů. Nepovedlo se. Babička i Adámek trvali na tom, že půjdeme s nimi na dvorek a kluci si pohrají. Pobyli jsme u nich asi půl hodiny a mile mě překvapilo, že si kluci fakt pěkně hráli. Jezdili na odrážedlech, na tříkolce, stavěli bábovky. Pak už jsem ale zavelela k odchodu, protože bylo potřeba připravit oběd. Kubík šel bez protestů.

Domů jsme se vrátili po jedenácté. Dala jsem vařit vodu na těstoviny a připravila kuřecí maso. Oběd byl hotový celkem rychle a po dvanácté jsme už byli připravení jít si lehnout. Kubík usnul asi v půl jedné, já o něco později. Spali jsme dvě hodinky, ale dneska mi to tedy nestačilo. Když se Kubík probral, tak já byla ještě úplně mrtvá.
Naštěstí si přinesl knížku, že budeme číst a tím mi dal čas se trochu vzpamatovat. Pak jsme šli na svačinu. Kubíček měl nektarinku a jogurt. A dneska ho musím pochválit. Sice musel jíst jogurt sám, ale dneska nebyla ani kapička na zemi, na stole, nebo na něm. Krásně se trefoval do pusinky.
Já měla děsnou chuť na něco sladkého, jenže čokoládu jsem si vzít nemohla – to by hned Kubík loudil taky... tak jsem se snažila uplatit chuťové buňky taky nektarinkou. No nezabralo to. Naštěstí když přišel taťka domů a najedl se, tak si vzal Kubíčka a šli ven a já se mohla vrhnout na tabulku čokolády. Zrovna se tu láduju a u toho píšu deníček. Zvažuju, zda půjdu dnes tancovat, musím říct, že se mě fakt nechce. Jsem dneska strašně utahaná. A to má taťka narozeniny a já se těšila, že si uděláme pěkný večer...

Tak nakonec jsem tancovat nešla a volný čas strávila doháněním počítačových restů. Dělala jsem fotogalerii, třídila fotky a tak... A vymyslela, že si ten pěkný večer uděláme. Objednáme si pizzu a až bude Kubík spinkat, tak jí sníme a navrch si dáme zmrzku.

A tak se taky stalo. Kubíček usnul kolem půl osmé. Pizzu už máme v bříšku (a zbytek v lednici) a teď si nandáme zmrzlinku a půjdeme se natáhnout k telce.

Jak se cítím?

Utahaná jako kotě – a to přesto, že jsem celý den v podstatě nic nedělala. Nebo možná právě proto?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

• 1.díl: Jak se rodila Hanička
• 2. díl: Termín porodu
• 3. díl: 9 dní do porodu
• 4. díl: 22 dní do porodu
• 5. díl: 32 dní do porodu
• 6. díl: 46 dní do porodu