2. díl: Termín porodu

Co dělám?

Včera jsem sepsala deníček, prolistovala BOL, vyřídila maily... a taťka pořád nešel. Tak si říkám, že to je fakt divný – že by Kubík ještě nespal? Nebo že by spal tak neklidně? Pustila jsem si chůvičku a slyšela jen lehké pochrupování (Kubík) a oddechování (taťka). Zase mu to uspávání vyšlo tak dobře, že uspal i sebe. :-))))

Využila jsem příležitosti, dokončila veškerou činnost, vyčistila zoubky a šup za nima do pelíšku. Bylo devět hodin. Usnula jsem prakticky hned. Není se čemu divit, vždyť jsem taky nebyla spinkat po obědě.

Vzbudila jsem se ve dvě ráno, chtělo se mi na záchod, měla jsem žízeň a byla mi zima. Tak jsem si odskočila, pak se šla do kuchyně napít a vzala si deku. Myslela jsem, že mi jí kluci ukradli, ale když jsem se vrátila, tak jsem zjistila, že Kubík spí u sebe a že ten zloděj je taťka. Největší odkopávač z rodiny a krade těhuli deku. :-)))) Taky se ráno styděl.

Pak už jsem spala až do rána. Kubík se vzbudil v sedm a vyžádal si taťku na přípravu mlíčka. Tak jsem se ještě povalovala v posteli. Ostatně kluci se i se Sunarem vrátili za mnou. Pak jsme ještě dělali v posteli blbiny a nakonec jsme vylezli až někdy v půl deváté. Kubík si dneska oblíbil panenku Julču a to až tak, že jsme jí museli dát plenku a obléknout jí (po obědě s ní dokonce i spal).

Po snídani jsme vyrazili na nákup. Byli jsme odpoledne pozvaní na oslavu Lucinky, která se před šesti týdny narodila kamarádce Gábině, a bylo potřeba nakoupit ingredience, abychom mohli „upéct“ dort. Zajeli jsme do drogerie, kde jsme koupili plenky, chrastítka, gumičky, alobal a celofán. Vedle v hračkárně jsme pořídili ještě plyšovou lišku. Mašle a papírový kartón jsme měli doma. Na „pečení“ jsme byli připraveni.

Po příjezdu domů jsem Kubíkovi a taťkovi ohřála oběd – rizoto ze včerejška. Já ještě hlad neměla. Pak šel taťka Kubíka uspat. Já jít nemohla, protože bych dopadla stejně jako taťka večer. :-) Já si místo toho udělala kafčo a začala balit a gumičkovat plenky do dortu. Taťka byl s uspáváním hotov raz dva a tak se také pustil do přípravy dortu – vystřihl z kartónu kruh, který obalil celofánem – na tuto podstavu jsme pak začali skládat plenky. Bohužel jsem trdlo a nevyfotila jsem postup...až konečný výrobek a to už zabalený v celofánu. No prostě se mi mozkový buňky valem rozpouští v plodový vodě. :-)))

Dort jsme pekli asi hodinu a měli jsme to tak akorát, než se Kubík vzbudil. On by spal dýl, kdyby tam s ním někdo byl – se mnou vydrží i tři hodiny, ale takhle jsme si říkali, že aspoň dorazíme na oslavu včas. Takže když se Kubík probral, tak jsme se ještě nasvačili, pak jsme pobalili věci a vydali se na cestu.

Oslava probíhala u kamarádů na zahrádce a musím tedy uznat, že počasí si uměli objednat. Takhle krásně už dlouho nebylo. Úžasné bylo, kolik tam bylo dětí. A zvládaly to všechny parádně. Sem tam se nějaké zavztekalo nebo zaplakalo, ale celkově to probíhalo výborně. Dokonce ani žádné vážnější zranění – jen jedno poškrábání o ostružiny. Předali jsme dort, který sklidil veliký úspěch. Někteří jedinci ho dokonce chtěli i ochutnávat :-), když si pak všimli, že je z plenek, tak je teda chuť přešla, ale chválou nešetřili.

Ovace sklidil i náš Kubík, který byl prohlášen za nejhodnější dítě ze všech a to téměř od všech přítomných maminek. Jé – jak my byli s Tomem pyšní. Za odměnu jsem Kubíka nechala sníst párek a on byl tak vzornej, že si párkrát kousl i do chleba. Ale od toho oslavy jsou. Já zhřešila taky a dala si skleničku vína. :-)

Před sedmou jsem vydala pokyn, že se pojede domů. Za prvé se dost ochladilo a za druhé už bylo na Kubíkovi vidět, že je unavený. Nechtěla jsem, aby byl pak přetažený nebo nám cestou usnul v autě. Máme to domů ani ne deset minut a to by bylo tak akorát na to, že by pak už nechtěl spát. Však víte, jak to chodí.

Po příchodu domů šel Kuba hned do vany, já připravila pyžamko a mlíčko a vrhla jsem se na sepsání deníčku. Až stáhnu a vyberu fotky, odešlu deníček a mám v plánu se jít naložit do vany. Docela mi byla už venku zima, tak se trochu potřebuju zahřát.

Na porod to zatím nevypadá. Bříško dneska neztvrdlo snad ani jednou.

Co dělám?

Co dělám?

No tak včerejší večer se nakonec pěkně pokazil. Když jsem odeslala deníček, tak jsem zjistila, že mi máma poslala e-mail. Něco tak ošklivýho jste nečetli. Nechápu, jak může vlastní máma něco takového poslat své dceři pár dní před porodem. Přiznám se, že mě to hodně ranilo a spustila jsem takovej záchvat pláče jako už léta ne. Naštěstí byl manžel u mě a tak jsem se mohla vyplakat a vypovídat a pak jsem si o tom ještě promluvila i s Janney, což mi taky ulevilo.

Do postele jsme šli nakonec někdy kolem půlnoci – to už jsem byla schopná i usnout, ale stejně se mi zdály takové divné sny. K tomu Kubíček má tu rýmu, takže se v noci párkrát vzbudil a samozřejmě, že skončil u nás v posteli. No ráno jsem moc odpočatá nebyla. Navíc – jako na potvoru – ráno přišla studentka, takže jsem musela vstávat. Kubík – provokatér – spal až do osmi.

Když Katka odešla, tak jsme si s Kubíkem udělali snídani. Dneska mu nějak nejelo mlíčko. Možná, že kvůli té rýmě – špatně se mu dýchá a určitě se mu i hůř pije z té lahve. Zato ale snědl skoro celý rohlík se sýrem.

Já u snídaně brouzdala po BOLu a musím říct, že mi holky udělaly strašně velikou radost přáníčkama k svátku. Moc mě to potěšilo a ještě jednou děkuju. Vůbec musím říct, že letos si vzpomnělo tolik lidí, jako ještě nikdy. Katka mi ráno přinesla bonboniéru, taťka odpoledne kytičku.

Po snídani jsme si šli s Kubíkem vyčistit zoubky a Kubík na pračce uviděl pěnu do koupele. V tu chvíli se mu rozsvítila očka, a že chce do vany. Odpoledne jsme byli pozvaní na návštěvu a já si potřebovala umýt hlavu, tak jsem ráda s jeho nápadem souhlasila. Napustili jsme si vanu, dali si pěnu do koupele a cachtali se. Byli jsme tam asi i celkem dlouho, ale byla veliká sranda. Kubík mi pomohl umýt hlavu a pak mi sprchoval ten šampon. No oči mě sice pálily jako čert, ale ten jeho šťastnej výraz pomocníka za to stál.

Po vaně jsme se usušili a oblékli a šli si chvíli hrát. Tak jako každý den. V jedenáct Kubík dostal svačinu a pak jsme si šli lehnout. Oběd jsem měla naplánovaný až po spánku – před návštěvou.  Kubík nakonec usnul ve dvanáct a já hned chvilku po něm. Vstávali jsme v půl třetí.

Měli jsme už oba hlad, tak jsem ohřála jídlo a pustili jsme se s chutí do toho. Když jsme dojedli, tak si Kubík chvíli hrál a pak už psal taťka, že vyráží z práce, což byl signál, že se můžeme začít připravovat, abychom mohli hned naskákat do auta a jet na návštěvu.

Do toho mi volala ségra, že se jí moc nehodí přijet a zůstat u nás, že potřebuje ještě zařídit nějaké věci doma... a tak jsme se domluvily, ať nejezdí. Aby jezdila sem a tam to nemá cenu – nemá to k nám pár kilometrů a tohle by bylo zbytečně složité. Tak jsem ale docela zvědavá, kdo nakonec toho Kubíka bude hlídat. Ale řekla jsem si, že už si s tím nebudu lámat hlavu, že to prostě vyřešíme, až přijde ten čas. Máme pár nabídek, tak něco z toho určitě vyjde.

Když taťka přijel, tak mi dal tu krásnou kytku. Poslední dobou si mě hýčká :-). Udělal mi velkou radost. Pak se převlékl, já dooblékla Kubíka a vyrazili jsme na návštěvu. Přijeli jsme tam v půl páté. Taťka jim slíbil, že se jim podívá na počítač a přeinstaluje ho – celé jim to nějak zlobilo... Já zatím v klidu seděla na gauči, ochutnávala občerstvení a povídala si s domácími. O Kubíka bylo báječně postaráno – předávali si ho mezi sebou a krásně si s ním hráli a zabavili ho. Navíc ho pořád chválili, jak je šikovnej a jak pěkně mluví... No já se dmula pýchou. A navrch jsem od nich dostala taky kytičku k svátku.

Po šesté jim ještě na návštěvu dorazili babi s dědou. Původně jsme byli domluvení, že odejdeme a nebudeme je rušit, ale nakonec nás přemluvili a zůstali jsme a pěkně jsme si popovídali i s nimi. I jim se Kubík líbil a povídali si se mnou o těhotenství a miminkách i o porodnici. No stihli jsme toho probrat dost. A musím říct, že to bylo velmi příjemné posezení.

Taťkovi se mezitím podařilo přeinstalovat počítač a nahrát tam to nejdůležitější a rozchodit internet. Ještě tedy trochu potřebuje doladit software, tak jsme domluvení, že bychom ještě na chvíli zaskočili v úterý – teda možná už beze mě :-))). Oni jsou hrozně fajn, ale s počítačem to vůbec neumí, takže nainstalovat si nějaký program je pro ně nemožné.

Nakonec jsme se od nich dostali až v půl deváté, což už je dost pozdě – a to nejen na Kubíka. Já už se těšila jak malá na novou verzi stránek BOLu a taky to bylo to první, co jsem po příchodu domů udělala. Tomu se říká závislost. :-)

Taťka šel vykoupat Kubíka, já připravila mlíčko a věci na spaní... a vrhla se na sepisování deníčku. Ale chvílema mi to nedalo a nakukovala jsem na BOL a nemohla se vynadívat na tu novotu. Musím říct, že přesto, že takovéhle změny nemám moc ráda, tak tato mě nadchla. Stránky mi přijdou mnohem dynamičtější a přehlednější. Určitě se najdou věci, na které bude potřeba si zvyknout, ale zatím tu změnu vítám a vnímám velmi pozitivně.

Až odešlu deníček, tak pomažu do pelíšku. Stejně už to vidím, že usnu nejdřív o půlnoci. :-)

Jak se cítím?

Cítím se fajn. Dneska na návštěvě jsem si odpočinula a krásně se odreagovala od všech starostí a stresů, které mě trápily. Byla pohoda a zábava a já přišla na jiné myšlenky.

Jinak mi dneska čas od času tvrdlo bříško. Trochu víc než dřív, ale nevím, zda to přikládat blížícímu se porodu nebo psychickému napětí...

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Včera jsem šla spát v deset. Pořád jsem čekala, až Kubík usne a taťka přijde za mnou. Ještě měl slíbené jídlo, takže večeři s Kubíkem jen tak odbyl, aby se neřeklo a nechal si místo na vepřový plátek a brambory. Asi ve třičtvrtě na deset jsem pochopila, že taťka už nepřijde, že u toho uspávání usnul. :-))

Tak jsem to taky zabalila a šla do pelechu za nimi. Hanička byla nějak podezřele hodná, až jsem začala být nervózní, zda je všechno v pořádku a snad až nadměrně sledovala každý její pohyb.

Ráno taťka vstával brzy, protože jsme byli domluvení, že dneska bude hlídat Kubíka on, až půjdu k doktorovi. Takže jel do práce dřív, aby vše potřebné stihnul. Jenže jak si ráno rozsvítil v koupelně, tak vzbudil Kubíka. Prostě na to světlo není zvyklý a tak ho to probralo. Sice si jen vzal dudlíka a zase si lehnul, ale už nemohl usnout. Dokonce si pak i přelezl ke mně...a nic.

Tak jsem mu šla udělat mlíčko, že třeba ještě usne, ale dneska to nevyšlo. Přitom bylo vidět, že by spal. Vydržel ležet asi hodinu, mnul si oči, uši mi rozžmoulal na trojnásobnou velikost, ale spánek nepřišel. Když mi došla trpělivost, tak jsem řekla, že budeme vstávat... najíme se a uvidíme.

Po snídani jsme si chvíli hráli, ale na Kubovi bylo vidět, že je nedotaženej. Pořád se chtěl mazlit, pořád mi seděl na klíně...pak si dokonce i odběhl pro dudlíka a polštářek a tak po různu se povaloval. Někdy v devět jsem ho nahnala do postele, ale opět bez úspěchu. Dělal rovnou blbiny, tak jsem si řekla, že mi nezbyde nic jiného, než ho nějak utahat. Tak jsme se pustili do hraní a nešidili jsme to. Za hodinu už bylo vidět, že má Kubík fakt dost. Dala jsem mu tedy ještě svačinu a šli jsme si lehnout. Tentokrát usnul během pěti minut. Já se ještě vyplížila pro telefon, abych si pro jistotu nařídila budíka a napsala jsem taťkovi po icq, že Kubík spí, aby se netěšil, že si s ním půjde po obědě lehnout on. :-)

Přiznám se, že jsem usnula jako dřevo a vzbudil mě až budík. Bylo 12:30, v jednu měl přijet taťka, abych mohla odejít na kontrolu. Tak jsem se vykutálela z postele a šla se hodit trochu do gala, aby se mě venku nelekli. Taťka přišel dokonce o něco dřív. Kubík, jako kdyby na to čekal, v tu chvíli vyskočil z postele.

Taťku napadlo, že půjdeme všichni společně, což vypadalo jako dobrý nápad, ale nepodařilo se ho za tu krátkou dobu zrealizovat. Přeci jen to trvá, než se s Kubíkem někam vypravíme. Tak jsme se domluvili, že půjdu napřed a oni tam za mnou dorazí. Taťka ještě cestou potřeboval něco zařídit, tak jsem si říkala, že to bude akorát, že nebudou muset čekat, než se od lékaře zase vymotám.

V poradně to dneska šlo ráz na ráz. Byla jsem objednaná jako poslední – po mě už končili, takže i to bylo znát. Pěkně rychle zvážit (váha od minule stejná), změřit tlak – 100/60, zkontrolovat moč – OK a šup se mnou na monitor. Ozvy byly taky v pořádku – dneska Hanička spolupracovala naprosto ukázkově. Což mě tedy mile překvapilo, protože jsem měla (stejně jako v noci) pocit, že ty pohyby fláká. Svěřila jsem se pak se svými obavami doktorovi a ten mě uklidnil, že je to naprosto normální. Intenzita „kopanců“ už není tak velká, protože už Hanička nemá místo. Prostě už se tam jen tak převaluje a boulí. Nemůže to už brát s rozběhem. :-)

Na další kontrolu jsem objednaná příští pondělí 21. září, pokud do té doby neporodím. Tak jsem zvědavá. Pokud by byla Hanička stejná jako Kubík, tak bych už nedorazila – on se narodil den před termínem. Uvidíme.

Po kontrole jsem volala klukům, kde jsou. A domluvili jsme se, že se sejdeme na půl cesty. Byla jsem totiž fakt hotová rychle – to jsme nečekali. Cestou jsme se stavili pro pár rohlíků a šli domů. Kubík měl hlad. Uvědomila jsem si, že vlastně ještě neobědval. Nějak mi to při tom rychlém odchodu z domova nedošlo. Tak dostal honem rohlík do ruky a doma pak pořádnou porci oběda. Hlady nám neumřel. :-)

Taťka se pak ptal, co s načatým dnem. Tak jsem ho poprosila, zda by mohl prohlídnout ty věci ve skříni na chodbě a vyhodit, co už nechce. Moc tam toho na něj nezbylo a tak to měl za chvíli hotové. Pak jsem ho seznámila s tím, jaký plán mám s tou skříní. Že by bylo fajn jí přepažit na půl a do té jedné půlky udělat poličky. Taťkovi se nápad moc líbil a hned jsme skříň změřili a domluvili se, že se zajedeme mrknout do Baumaxu.

V Baumaxu se asi nejvíc líbilo Kubíkovi. Nám ani ne, protože tam nic moc neměli a co měli, to bylo drahé. Taťka prohlásil, že tudy cesta nevede a že se zítra staví u truhláře, že tam musí pořídit to, co potřebujeme za poloviční cenu. Tak jsem zvědavá. Sice na tu skříň není žádnej spěch – vydržela jsem to bez ní do teď – ale vím, že až tu bude Hanička, tak už na to čas nebude a proto bych byla ráda, kdyby se nám to podařilo dotáhnout.

Když jsme přijeli domů, bylo už po páté hodině a tak jsem se vrhla na přípravu večeře – udělala jsem si chuť na švestkové knedlíky a ani kluci neprotestovali. Oni to jedí spolu – Kubík jí švestky a taťka těsto. Hlavně, že se doplňují. :-) A samozřejmě, že nejvíc spokojení byli při olizování šlehačky z metliček.

Po večeři si ještě Kubík chvíli hrál, ale pak už byl čas na koupel a večerní mlíčko a hlavně na spánek. Dneska usnul v osm. Já jsem se hned vrhla na psaní deníčku a taťka taky něco dělá na počítači.

Ještě bych potřebovala dohnat jeden pracovní restík, tak doufám, že mi zbydou síly.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Hlavně proto, že mi spadnul obrovskej kámen ze srdce. A vlastně dneska hned dva. Za prvé, když mě doktor uklidnil, ohledně menší intenzity kopanců od Haničky a za druhé, když mi ségra potvrdila, že v pondělí přijede, aby mohla Kubíka hlídat. Zůstane u nás, dokud se o slovo nepřihlásí Hanička.
Pokud se totiž Hanička bude courat – na což má výsostné právo – tak budu muset od příště chodit na kontroly už do porodnice a to je zabitej půlden. Nedovedla jsem si představit, že by si manžel musel pokaždý vzít dovolenou... Takhle to bude v pohodě. Díky bohu, že mám takovou hodnou sestřičku. (Doufám, že si to přečte.) :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Teplá vana večer zabrala a záda přestala bolet. Akorát Haňule mě teď zlobí, protože se spolu už moc pereme o polohu na spaní. Já bych nejraději spala na boku, ale jí se víc líbí, když ležím na zádech. Jenže to já moc dlouho nevydržím, protože mě pak začnou záda bolet. Ale Hanička má dost pádné argumenty a silnou pravačku. :-)))

Noc byla celkem klidná, i když Kubík párkrát zakňoural, ale tím, že spí vedle taťky, tak to nemusím řešit. Při jednom kňournutí už to taťka nevydržel a vzal Kubíka k nám a byl klid až do rána.

Kubík se vzbudil v sedm a ještě chvíli s námi ležel. Mně se vůbec ještě nechtělo vstávat, ale když se Kubík sesunul z postele, tak jsem si řekla, že mi nic jiného nezbyde a musím jít udělat mlíčko. Kubík ale rezolutně prohlásil: „táta“. Tak jsem neprotestovala a zase si lehla. Dokonce jsem ještě i na chvíli usnula. Vzbudil mě taťka, když přišel Kubíkovi pro čistou plenku a oblečení. Bylo 8 hodin a tak jsem už taky vylezla z pelechu.

Rozhodli jsme se, že po snídani společně zajedeme nakoupit. Chtěla jsem koupit hlavně ovoce a zeleninu a to náš taťka moc nejí a tak neví, co kupovat. Musela bych mu napsat seznam a to zas nikdy nevím, co budou mít – takhle jsem si mohla všechno pěkně v klidu vybrat.

Víte, co mě v těch obchoďácích štve? Ty „hrací automaty“ pro děti – mašinky, koníci, auta... Tomu žádné dítě nemůže odolat a pro rodiče je to pak o nervy. Kubík zahlédl mašinku a bylo těžké mu vysvětlit, že mašinka nebude. Nakonec jsme ho ukecali, že teda mašinka bude, ale až nakoupíme. Nebo ukecal on nás?
Podle mě by tyhle věci měly být schované někde za plentou – jako je to s hracími automaty pro dospělé. V ideálním případě přístupné od 18 let. :-)))

Když jsme nakoupili, tak jsme splnili slib a nechali Kubíka vyzkoušet všechna ta lákadla. Pořád ještě neví, že když se do toho hodí korunky, tak se to hýbe. I když dneska už mu bylo trochu podezřelé, že té holčičce před ním ten vláček jezdil do kola. Ale Kuba je zatím rád, že si může zatočit volantem a posedět si, tak není důvod utrácet korunky. Myslím si, že se ještě nahážeme dost... :-)

Cestou domů jsme se ještě potřebovali na skok stavit u známých ve vedlejší vesnici a Kubík nám cestou usnul. To jsem byla docela smutná, protože to znamenalo, že já se po obědě nevyspím. Na odpoledne jsme totiž byli pozvaní ke kamarádům. Tak jsem si aspoň slíbila, že si za odměnu koupím kafíčko. Což jsem taky udělala.

Krátce po druhé hodině jsme dorazili na návštěvu. Jeli jsme se podívat na Emičku, která se narodila v červenci, a Kubík si mohl zařádit s jejím bráškou Tomíkem. Tomík má na zahradě vybudované krásné hřiště, takže si mohli kluci nádherně vyhrát a já si parádně odpočinula. Jen občas jsem na Kubíka houkla, když lezl někam, kam neměl. Jinak hlídal taťka – ale měl toho moc, protože Tomík si chtěl „strejdu“ taky užít a tak odháněl svého taťku a půjčoval si na hraní našeho. Naštěstí Kubíkovi bylo jedno, kterej chlap ho zrovna hlídá. :-))) Kluci toho zvládli hodně – houpačku, klouzačku, povozit se na traktoru, hladit pejska, sníst haldu domácího hroznového vína, postavit a rozbořit hafo bábovek.

Akorát jsme zjistili, že si nerozumí. Náš Kubík povídá Tomíkovi: „Bába. (= bábovka)“. A Tomík: „Bába není. (= babička).“ A nevysvětlili jsme jim to. Vzhledem k tomu, že bábovky vydrželi stavět snad hodinu, slyšeli jsme tento rozhovor mnohokrát. :-)))

Před šestou jsme už museli Kubíka vzít, strčit do auta a odjet – byl tak utahanej, že už se ani na nohou neudržel. Doma šel hned do vany – byl jako čuňátko. Po vaně dostal mlíčko a skoro hned usnul. Poslední tři dny chodí spát krásně brzy – ale taky je fakt, že po obědě moc nespal, tak uvidíme, co nám přinese zítřek.

Jak se cítím?

Dneska je mi parádně. Ráno vyspinkaná do růžova, polední spánek jsem nahradila dávkou kofeinu (což nedělám běžně a tak si to umím vychutnat :-)), odpoledne posezení u kamarádů bez neustálého běhání za Kubíkem. Co víc by si člověk mohl přát?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Večer jsme se dostali do postele zase někdy před dvanáctou. Ty taneční čtvrtky jsou náročné. Teda vlastně byly. Včera byla poslední hodina a tak už mám po legraci. Udělali mi ale radost, protože od září nabízí dopolední hodiny s hlídáním dětí, tak jen doufám, že se to chytne a až budu zas schopná chodit, tak že to budu moct využít. Ale je mi jasné, že dřív jak za tři měsíce to nebude. Uvidíme.

Ráno mě vzbudilo protivné klapání deště o parapet. Nevím kolik mohlo být hodin, ale ještě byla tma a mě se chtělo hrozně spát, ale ten déšť byl tak vytrvalej, že to prostě nešlo...

Kubík se vzbudil v sedm hodin a dneska jsem ho přemluvila na Sunar v postýlce. Takže jsme se ještě chvíli povalovali a tulili. Pak proběhly klasické ranní rituály a snídaně. Párkrát jsme postavili puzzle a Kubík pak vymyslel novou hru. Rozebral skládačku a vozil ty dílky na bagru. Blbý je, že to vozil z kuchyně do pokojíčku a nazpátek. Někde cestou totiž pár dílků vytratil a já je teď nemůžu najít... Hmmm. Dáme si to jako úkol na zítra.

Kubík nějak nebyl ve své kůži a už kolem desáté byl docela protivka. Tak jsem mu dala sváču a šli jsme si lehnout. Ono se to i hodilo, protože v jednu hodinu měla přijít holčina na angličtinu, tak jsem si říkala, že aspoň si taky na chvíli lehnu. Pro jistotu jsem si nařídila budíka. Dobře jsem udělala, protože jsme s Kubíkem vytuhli oba.

Když mi ten budík zazvonil, tak jsem chvíli nevěděla, která bije. Vůbec jsem se nemohla zmátořit. Oblékla jsem se a už jsem slyšela, že mě Markéta prozvání, což je signál, že už stojí dole u dveří. Jenže do toho se tak napůl probral Kubík. Takže jsem musela Markétu nechat čekat a první znovu uspat Kubíka. Další prozvánění. Na to už reagoval i Kubík... a za chvíli ťukala na dveře. No, přerušila jsem uspávání Kubíčka a šla jí otevřít. Poslala jsem jí do učebny a šla dokončit uspávání.

Naštěstí Kubík usnul asi během pěti minut, takže to bylo v pohodě. S Markétou máme jen 45 minut, takže to uteklo jako voda a na konci hodiny se přišel podívat i Kubík – tentokrát už vyspinkaný do růžova. Tak jsme šli Markétu vyprovodit a pak se vrátili domů.

Já dala do trouby oběd, i když už bylo jasné, že to bude večeře. :-)) Nějak mi to s tím spaním neklaplo dohromady. Ale to nám nevadilo. Holt jsme si dali okurku a rohlík se šunkou a sýrem a na kuřátko se bramborem se těšili.

Po třetí přišel taťka z práce a tak jsme si chvíli povídali. On nás tedy Kubík moc nenechal, protože si chtěl s taťkou povídat sám. A ve čtyři se kluci začali oblékat, protože je čekala první hodina cvičení v mateřském centru. Kubík byl prý moc hodný a šikovný.

A já měla v mezidobí čas hodit prádlo do pračky, sundat to, co bylo na sušáku a hlavně připravit postýlku pro Haničku. Hlavně jsem chtěla navléknout nebesa, protože u Kubíka jsem to nechala na taťkovi a jemu to nějak nešlo. :-))) Takže postýlku už máme připravenou.

Pak taťka přivedl Kubíčka domů a odjel ještě za prací. To bylo řevu. Kubík nechtěl taťku pustit a taky na něm bylo vidět, že je po tom cvičení utahanej... Protože mám jenom jedny nervy – a ty toho poslední dobou až tolik nevydržej – tak jsem mu dovolila vzít si dudlíka a šla mu nandat večeři. Bylo půl šesté. V šest měl snědeno – porci jak velkej kluk. A rovnou slezl ze židle a dobýval se do koupelny.

Byli jsme sice s taťkou domluvení, že ho vykoupe on, až se vrátí, ale co jsem mohla dělat. Tak jsem mu napustila vanu a hráli jsme si tam. Dneska asi i dostatečně dlouho, protože když jsem se pak zeptala, jestli už chce ven, tak ochotně souhlasil, což rozhodně není běžná praxe. :-)))

Tak jsem ho utřela, oblíkla do pyžamka a šla mu udělat Sunar. Vlezli jsme si s ním do pelíšku a Kubík si bez odmlouvání lehnul a pil. Mezitím jsem slyšela, že přišel taťka. Jako myška se proplížil kolem dveří, takže ho Kubík ani nezaregistroval. Jakmile malej dopil mlíčko, tak usnul. To bylo sedm hodin. Jsem zvědavá, kdy bude ráno vstávat, ale i kdyby brzy, tak to nevadí, protože zítra máme dopoledne docela nabitej program, tak bychom aspoň v klidu stihli snídani a ranní rituály.

Jak se cítím?

Dneska mě opět trochu bolí záda. Ale dneska to mám z tahání Kubíka. On jak byl takovej ospalej celej den, tak se pak chce pořád tulit a mazlit a já nemám to srdce mu to nedopřát.
A trochu mě začala pálit žáha, ale to si pocucám pastilku a je to hned dobrý. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

• 1.díl: Jak se rodila Hanička
• 2. díl: Termín porodu
• 3. díl: 9 dní do porodu
• 4. díl: 22 dní do porodu
• 5. díl: 32 dní do porodu
• 6. díl: 46 dní do porodu