4. díl: 22 dní do porodu

Co dělám?

Kubík vstával ve čtvrt na osm a nejdřív jsme se chvilku mazlili a tulili a teprve kolem osmé vylezli z pelechu. Dali jsme si snídani a proběhly klasické rituály. Pak jsme se oblékli a vyrazili na poštu.

Ta naše pošta mi poslední dobou leze krkem. Už víc než týden jsem čekala balíček, věděla jsem, že už byl expedovaný, ale domů nedorazil a nepřišla ani výzva k vyzvednutí zásilky. Hmm. Zato přišla opakovaná výzva k vyzvednutí doporučeného dopisu pro manžela. Prý v pondělí se ho snažili doručit. To teda nevím komu, ale na mě určitě pošťačka nezvonila. No sečteno a podtrženo – šla jsem na poštu docela nabroušená.

Cesta tam nám trvala skoro hodinu – Kubík musel prozkoumat všechny kamínky a větvičky, které jsme cestou potkali. A také jsme pozorovali maminku s holčičkou, jak nakládají věci do auta a odjíždějí. Kubík několikrát zamával a volal „papa“, ale bohužel se mu nedostalo odpovědi – přestože to ta maminka musela slyšet. Bylo mi ho líto, protože tam tak smutně stál a čekal... Tak jsem ho aspoň pochválila, jak je šikovnej a šli jsme dál.

Na poště jsem zjistila, že je tam ta hodná paní a tak jsem ani nenadávala – jen jsem si postěžovala. Vím, že oni za to nemůžou. Paní byla tak hodná, že dohledala i balíček – přesto, že někdo při zadávání do počítače zkomolil mé jméno... Ach jo. V balíčku byla deka pro Haničku a je naprosto úúúžasná – se žirafkou a zebrou.

Cestou domů se Kubík snažil mi balík nést, ale byl velkej a tak mu to nešlo. Nakonec ho to zmohlo tak, že jsem nesla balík i Kubu. Ještě, že to máme kousek.

Přišli jsme domů akorát tak, abych stihla připravit oběd. Byla jsem domluvená s kamarádem Péťou, že přijde na jedenáctou. Dneska byl u lékaře na nepříjemném chirurgickém zákroku, tak jsem ho pozvala na oběd, aby si nemusel vařit sám – má totiž teď nepoužitelnou ruku.

Nakonec stejně dorazil dřív, než bylo vařeno, ale to nevadilo – aspoň jsme si stihli popovídat a on si pohrál s Kubíkem. Chudák si pak vyzkoušel, jaké to je mít dítě. Kubík snědl své jídlo a pak se beze studu vrhnul Péťovi na klín a pomáhal mu s jeho porcí.

Po obědě jsme strejdovi zamávali, Kubík s pláčem – asi nechtěl, aby už „strejda“ šel – a šli jsme do pelíšku. Kubík usnul prakticky okamžitě. Já se dneska nějak nemohla uvelebit a tak jsem se jen povalovala v posteli, ale spánek nepřicházel.

Kubík se vzbudil v půl třetí, tak jsme si udělali sváču. Já si dala kafčo, abych vydržela a k tomu koláč :-). Před čtvrtou přišel taťka a studentka na angličtinu. Takže taťka sbalil Kubíka a jeli nakoupit a já odučila hodinu. V pět jsem byla objednaná ke kadeřnici, takže jsem rovnou po učení vyrazila. Mám to hned za rohem, takže jsem to krásně stihla. Dvě hodiny jsem si užívala její péči. Bylo potřeba vlasy nabarvit, ostříhat, vyfoukat... nejradši mám, když mi ty vlasy myje – to bych vydržela hodiny. Fotečku uvidíte zítra.

Jediné, co bylo nepříjemné, tak bylo to horko a dusno, které tam měla. No, ale co v tomhle počasí čekat jiného, že?

Když jsem přišla domů, tak se kluci akorát chystali do sprchy, tak jsem připravila mlíčko a šla si sednout k deníčku. Zatím to v pokojíčku na spaní moc nevypadá. Mám puštěnej „odposlech“ (chůvičku), tak slyším, že si Kubík hraje a dělá pěkněj bordel.

Mě ještě čeká připravit na zítra věci na sebe. Jsme pozvaní kamarádce na svatbu a bude potřeba, abychom vyjeli tak v půl desáté, takže ráno nebude čas na velké shánění oblečení.

Jsme domluvení, že přijedou babička s dědou na hlídání, tak doufám, že dorazí včas a my se nebudeme muset honit...

Co dělám?

Co dělám?

Kubík v noci usnul až po deváté hodině. Zatímco taťka uspával, já doháněla resty na našich rodinných webových stránkách – potřebovala jsem dát fotečky do galerie, napsat novinky, vložit fotku z ultrazvuku... Prostě celkem hafo práce. Než jsem se nadála, bylo jedenáct hodin a tedy nejvyšší čas jít spát.

Naštěstí byl Kubík hodnej a spinkal až do osmi. Takže jsem ani nepocítila žádný spánkový deficit. Akorát to dopoledne pak hrozně rychle uteklo. Než jsme se dostali přes ranní rituály, tak bylo půl desáté a tedy čas pomalu začít připravovat oběd. Dneska jsem udělala zelňačku podle receptu Calamity J. To je taková dobrota. Kubík dostal dětskou verzi (tj. bez čabajky) a taky si pošmáknul.

Než se nám to uvařilo, tak jsme s Kubíčkem koukali na písničky na youtube, četli knížku, jezdili s autíčkama... Prostě, co zrovna Kubíka chytlo. V jednu chvilku měl „mazlivou“ a chtěl jen tak sedět u maminky a nechal se mazlinkat a pusinkovat, dělal mi malá a i sám rozdával pusinky. To bylo fajn. A taky je to známka toho, že už je unavenej. Takže jsem nám nandala obídek a pak jsme šli do hajan. Dneska jsme usnuli v půl jedné a vstávali už před druhou. To bylo pro mě málo. Zvládla bych tak ještě nejmíň hodinu, ale Kubík už měl vyspáno.

Tak jsme se vrhli na úklid kuchyně. Čekala jsem zase studentku, tak bylo potřeba zlikvidovat všudypřítomné drobečky. Vzala jsem to dneska poctivě a vytřela jsem. Kubíkovi se to moc líbilo a chtěl mi pomáhat. Jenže já ho nenechala – on má totiž dar: na nožičkách přinese víc drobečků, než jich pak ručičkama uklidí :-))).

Když jsme poklidili v kuchyni, dali jsme ještě prádlo do pračky – v sobotu jsme pozvaní na svatbu a tak jsem si potřebovala vyprat kalhoty. Celou dobu počítám, že půjdu v sukni, ale prý má být o víkendu ošklivo, tak se raději připravím i na chladnější počasí.

Než jsem se nadála, tak byly čtyři hodiny a zvonila studentka. Kubík se chvíli „učil“ s námi, než přišel taťka z práce. Pak šli spolu ven – prý něco zařídit. Když studentka odešla, vrátila jsem se domů a rozhodla se, že je potřeba připravit tašku do porodnice. Přeci jen se mi to krátí a jistota je jistota.

Našla jsem si seznam věcí a začala balit. Překvapivě jsem zjistila, že mám doma vše potřebné a teď už i krásně připravené na cestu.

Když jsem dobalila, přišli akorát kluci. Představte si, že mi šli koupit kytku. Máme dneska výročí svatby – 3 roky (jinak jsme spolu 11 let). Dárek jsme si dali už dřív a musím říct, že mě taťka tou kytkou vážně překvapil a dojal tak, až jsem plakala. Né, že by mi nikdy nepřinesl kytku, ale nějak jsem to prostě nečekala a k tomu ty zblázněný hormony... Dneska to bylo podruhé, co jsem se takhle rozplakala. První „záchvat“ způsobilo přání pro Haničku s talismanem, které nám poslala jedna moc milá teta. Moc děkujeme. ;-)

Taťka si dal zelňačku a vzal ještě Kubíka ven, abych si mohla odpočinout. To se mi hodilo, protože jsem ještě potřebovala zabalit oddací list (protože bez toho se rodit nedá, že?) a pár věcí pro Haničku. Teď už mám snad opravdu úúúplně všechno.

Kluci dorazili až po sedmé a Kubík se hned vrhl ke stolu, kde měl od svačiny pár švestek a k tomu dojídal zelňačku, kterou nesnědl před odchodem ven. Dobrá kombinace... No hlavně, že mu chutná.

Taťka si dal taky večeři. Mezitím si Kubík hrál s taťkovo vrtačkou. To je teď oblíbená hračka.
Pak ho šel taťka vykoupat, já mezitím pověsila prádlo a připravila Sunar. Teď už Kubík pije mlíčko, tak snad i usne.

Jak se cítím?

Cítím se dobře, ale dneska půjdu určitě do pelíšku dřív. To „ponocování“ mi nedělá dobře. A mám dneska pořád chuť na něco sladkýho, tak půjdu udělat nájezd na dobrůtky.

Jak se připravuji na porod?

Dneska jsem si zabalila věci a připravila ségru na to, že bude možná potřeba, aby přijela, až pojedeme rodit. Tohle je zatím jedna z věcí, které moc nemáme doladěné. Kdo bude hlídat Kubíka... Nejhorší je, že se to moc naplánovat nedá, protože nevíme, kdy bude hlídání potřeba.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Tak včera večer se nám ten klídek ještě trochu zkomplikoval. Taťka musel ještě před devátou na chvíli pryč (vyzvednout výslužky u kamarádčiny maminky – nemá cenu vysvětlovat celou posloupnost událostí – to by deníček neměl konce :-)). A stalo se, že po jeho odchodu se Kubík vzbudil. Nevím, jestli klaply dveře, nebo ho probralo světlo na chodbě – každopádně po chvíli jsem slyšela cupitání... Tak jsem ho nahnala zpátky do postele a lehla si k němu, aby mohl žmoulat ouška a usnout. Nicméně se mi to do návratu taťky nepodařilo, takže když si otevřel dveře, slyšel nadšené volání: „táta, táta“. Hmm a pak prej, že si užijeme chvilku klidu. Tak jsem nechala kluky v ložnici (on totiž Kubík dělá blbiny, když jsme tam všichni a pak mu trvá hroznou dobu, než usne). Já jsem si zatím psala po ICQ s Janney a vyzvídala, jaký byl výlet do Seattlu.

Taťka je na uspávání machr a tak Kubík za chvíli spal. A my šli nakonec taky do postele brzy – někdy kolem desáté.

Ráno mě vzbudil taťkovo budík. Neměl přenastavený profil a kromě písničky mu to i vibrovalo a na to nejsem zvyklá. Bohužel to znamenalo, že jsem musela jít na záchod – jako ostatně vždy po probuzení – a tím jsem si vzbudila Kubíka. Už neusnul. Bylo půl sedmé, takže to nebylo nic strašného. Dneska mě Kubík šokoval, protože když jsem mu dělala mlíčko, tak zasedl ke stolu a řekl, že se bude jíst „tady“. K tomu si nechal pustit Kaisera a Lábuse – Těžký týden referenta Kubrta (fakt díky Péťo :-))). Scénka je to dobrá, vtipná – ale né, když to člověk vidí 15 krát denně (a to si myslím, že vůbec nepřeháním). Kdo čte pravidelně tak ví, že u nás byl kamarád Péťa (alias „pohledný strejda“) a tuto scénku Kubíkovi ukázal a naučil ho „šotka“ – proto to poděkování. :-)))

Po snídani jsme dali prát prádlo. Dneska slibovali krásné počasí celý den, tak jsem chtěla vyprat ručníky a vůbec prádlo, které se tu zase stihlo nakupit, že to venku krásně uschne.
Jen jsem nevěděla, kdy to skočím pověsit, protože s Kubíkem je to na dvě hodiny a já na jedenáctou čekala dvě holčiny na angličtinu.

Přišly včas a bylo to super. Máme to tak, že vždycky jednu učím a druhá hlídá Kubíka. Kubík je má opravdu rád a vyblbne se s nima. Stavěli si z kostek a ukazoval jim auta, četli knížku. Prostě si to maximálně užili. Až tak, že kolem 12 už byl Kubík dost unavený, bohužel ale neusnul. V jednu hodinu jsme už byli sami – a světe div se – během pěti minut byl tuhej.

Já šla zatím pověsit prádlo za barák, přičemž jsem zjistila, že je Kubík mistr v rozebírání kolíčků. Nakonec mi nezbylo než pověsit každej kousek prádla na jeden kolíček a doufat, že nebude foukat vítr. Přežilo to všechno :-).
Doma jsem si pak dala oběd a uvařila kafčo. Dneska jsem neměla v plánu jít spát po obědě, protože jsme se chystali na návštěvu k Simče (Petersim2) a Nikolce. Protože Kubík usnul až v jednu, vypadalo to, že se tam dostaneme bůhví kdy. Ale nakonec spal jen do půl třetí, tak jsme se honem oblíkli a sbalili věci a šupajdili na trolejbus. Zrovna nám jel bezbariérový. Ze zastávky jsme psali Simče a ta si nás přišla na zastávku vyzvednout.

Domluvily jsme se, že nám nejprve ukáže hřiště u hospůdky a pak, že když tak zajdeme k nim domů. Musím říct, že mě hřiště velice mile překvapilo. Děti tam mají neskutečně mnoho vyžití (skluzavku, pískoviště, houpačky, prolejzačky...) a rodiče se můžou občerstvit a posedět – pokud tedy děti dovolí. My toho moc nenaseděli. Brzy se k nám přidal i náš taťka, který se taky na setkání těšil. Jen byla škoda, že Simči manžel byl dnes pracovně v Praze a tak jsme ho neviděli. Ale příště se to jistě povede.

Když už jsme byli vyčerpaní ze sluníčka, tak Simča navrhla jít procházkou k nim. To jsme uvítali. Mají úžasný byt a ten výhled do přírody ze třináctého patra je bomba. Kubíčkovi se taky na návštěvě u Nikolky líbilo. Mohl si hladit králíčka Maxe a pohrát si s hračkama. Simča se o nás jako hostitelka vzorně starala a pořád měla obavu, zda nám něco nechybí. Nechybělo. Cítili jsme se jako doma. Najednou taťka kouká na hodiny a říká, že už bychom měli jít. Hodiny ukazovaly 18:40 a nás ještě čekala cesta zpátky k autu... navíc než se vždycky sbalíme a přemluvíme Kubíka... znáte to. Říkali jsme si, že to máme tak tak, abychom dojeli domů, vykoupali Kubu a dali ho spát. O chvíli později jsme navíc zjistili, že ty hodiny ukazují o hodinu míň – takže bylo skoro osm hodin. Vůbec nechápu, že ten čas tak utekl – holt je to tak vždy, když je člověk v příjemné společnosti.

Když jsme dorazili domů, tak taťka šel vykoupat Kubíčka. Já připravila mlíčko a běžela ještě sundat to prádlo. Rovnou jsem ho složila a uklidila a taťka mezitím uspal Kubíka. Pak už jsem se vrhla na sepisování deníčku. Dnešek byl moc hezkej a doufám, že se nám brzy povede domluvit návštěvu Simči u nás. Koneckonců asi proto vzal Kubík jako rukojmí s sebou Nikolčinu lopatku na písek. :-))

Jak se cítím?

Cítím se fajn, akorát Haňule celej den kope jak zběsilá. Napíná mi tím kůži na bříšku a musím říct, že kolem pupíku mě to dost bolí. Doufám, že celej ten cirkus provádí proto, že se otáčí. Zítra jdeme brzy ráno k doktorovi, tak uvidíme.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Večer jsme seděli a slavili téměř do půlnoci. Myslím, že jsme se všichni pěkně pobavili a nebýt toho, že my (rodičové) jsme byli unavení a taťku čekala pracovní sobota, asi bychom vydrželi sedět a povídat i dýl.

Když kamarád Péťa odešel domů, tak jsme se zhygienovali a honem šupajdili do postýlky. Jedno nám totiž bylo jasné – čím později půjdeme spát, tím dřív bude Kubík vstávat. A taky jo. V pět ráno. Do půl šesté jsme ho přemlouvali, ať ještě spí, tak se pro jistotu pročůral skrz plenku, aby se při přebalování mohl nadobro probrat. :-)))

A tak jsme ho přebalili, udělali mu mlíčko a využili posledních pár minut k odpočinku. Jakmile Kubík Sunar vypil, tak vylezl z postele a bylo po válení. Protože se taťka chystal do práce, tak jsem připravila snídani. Aspoň tu výhodu to mělo, že měl čas se pořádně a v klidu najíst a přečíst si včerejší deníček. Už je taky závislej. :-)))

Když taťka se strejdou odjeli pracovat (teď mám na mysli opravdickýho strejdu Radka), tak jsem přemýšlela, co s Kubíčkem. Venku bylo pěkně ošklivo a každou chvíli hrozil déšť. Navíc se přiznám, že jsem byla hrozně unavená, protože necelých pět hodin spánku mi teda vážně nestačí. Tak jsem Kubíka usadila k počítači a pouštěla mu písničky na youtube. Moc dlouho ho to nebavilo, ale nechal se přemluvit k prohlížení knížek, takže to bylo taky celkem nenáročné. Kolem osmé už začal být dost unavený, což se u něj projevuje extrémní mazlivostí, dožadováním se dudlíku a žmouláním oček. Já se nenechala dvakrát pobízet a navrhla jsem, že půjdeme dělat „hají“. Prošlo to a během minuty Kubík spal, ...mně to trvalo jen o chviličku déle.

Po probuzení jsem zažila trochu šok. Bylo dvanáct hodin. Normálně jsme prospali čtyři hodiny a já ani nevím jak. Je teda pravda, že venku pršelo, a to se mi vždycky spí dobře.

Oba jsme měli pořádný hlad. Jenže oběd byl v nedohlednu, protože mě ani ve snu nenapadlo, že bude takovej fofr. Tak jsem nás oba ošidila. Kubík dostal dvě smažená vajíčka k tomu salát z okurky a rajčete. Já si dala zbytek bramborového salátu s rohlíkem ze včerejška. Oba jsme to snědli jak malinu. Holt – hlad je nejlepší kuchař.

Venku bylo pořád dost ošklivo, tak jsme si zase našli zábavu doma. Kubík se rozhodl, že budeme stavět z kostek. Docela mě potěšilo, že se snažil hodně stavět a moc neboural. Zatím vždycky spíš demoloval, co jsem postavila já a dneska vůbec. Sám nosil další a další kostičky a dával je na sebe – a myslím, že i ta věž se mu povedla hodně vysoká.

Pak jsme si povídali říkačky a u toho „cvičili“ různé pohyby. To má Kubík rád a moc ho to baví. A tak jsme v zápalu hry ani nepostřehli, že se vrátili kluci z práce. Až Kubík najednou zbystřil, když slyšel kroky na chodbě a museli jsme jít omrknout, co se děje. To bylo radosti, že je tatínek doma.

Po malé svačině jsme se rozhodli jet na nákup. Už bylo potřeba udělat „velký“ nákup. Doma to bylo jak u snědeného krámu. Tak jsem sepsala seznam – včetně pár věcí pro Haničku (plenky, lahvičku na mlíko, teploměr – to, co jsem zjistila, že ještě doma chybí) – a vydali jsme se do obchodu. Sehnali jsme vše potřebné a já mám radost, že zas mám z čeho vařit a taky, že už mi snad nic zásadního pro miminko a do porodnice nechybí.

Když jsme přijeli domů, tak jsme si dali večeři a taťka šel vykoupat Kubíka. Já zatím udělala večerní Sunar a vrhla se na sepisování deníčku. Dneska chceme jít spát hooodně brzy, abychom dohnali spánkový deficit.

Tý jo. Než jsem stihla stáhnout fotky k deníčku, tak přišel taťka s tím, že je Kubík tuhej. Mlíčka se ani nedotkl a usnul při oblíkání do pyžama... :-))) Takže dobrou – my jdeme taky.

Jak se cítím?

Dneska mě celý den bolí záda. Asi to bude z toho včerejšího vysedávání a dnešního polehávání :-))) Je to dost nepříjemný a hlavně vždy chvíli trvá než to rozhejbám. Taky mi začalo tvrdnout bříško – ale i to přikládám spíš dnešní celkové únavě. Myslím, že mi tělo dneska dává najevo, že je třeba si odpočinout. Hodlám poslechnout a jít si brzy lehnout.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Kubíček včera usnul už v devět hodin – to mě docela překvapilo, čekala jsem to horší, vzhledem k tomu, že usnul ve čtyři cestou z koupálka.
My se pak přivítali se švagrem, který mezitím přijel, dali jsme si večeři a pak jsme taky zalezli do pelíšků.

Noc byla celkem klidná, i když párkrát se Kubík v postýlce zavrtěl a kňoural. Asi zpracovával zážitky z předchozího dne. Ráno se vzbudil v půl sedmé, ale jen se přesunul ke mně a ještě hodinu jsme spali.

Když se pak vzbudil, doopravdy bylo téměř osm hodin. Tak jsme šli na snídani. Dneska výjimečně pil Sunar na židli v kuchyni, protože jsem potřebovala trochu urychlit ranní rituály. Na devátou jsme čekali Míšu s Honzíkem na hodinu angličtiny. Stihli jsme to akorát – trochu jsme bojovali při výměně plenky, protože Kubík odmítal si lehnout, ale nakonec jsem ho přemluvila.

Při angličtině si kluci pěkně hráli. Dneska řádili jen přiměřeně. Hračky sice rozházeli, ale pak je pomáhali uklidit, tak to docela šlo. Hlavně se spolu neprali a dokonce si dali i pár pusinek.

Když jsme Míšu s Honzíkem vyprovodili, vrátili jsme se domů a já začala připravovat oběd. Kubíček chtěl pustit písničky na youtube, tak jsem u škrábání brambor měla i hudební doprovod. Hrozně se mi líbí, že už máme spolu domluvená hesla a on si řekne jakou písničku chce. Má moc rád „Řízni, řízni“ z Lotranda a Zubejdy a i u toho krásně zpívá. :-)

Bohužel Kubíka nebavilo čekat, než bude oběd připravený a vyžádal si jídlo dřív. A tak dostal jablíčko a pak si ještě řekl o přesnídávku. Já hlad ještě neměla, tak jsem nechala vaření brambor na později a šli jsme si lehnout. Kubík usnul hned – snad dřív než se mu hlava dotkla polštáře, to jsem ještě neviděla. Spali jsme do půl druhé. Kubík by asi vydržel dýl, ale mě se chtělo hrozně na záchod a jak jsem se zvedla z postele, tak jsem ho vzbudila.

Už jsme měli oba hlad, tak jsme šli do kuchyně uvařit obídek. K bramborám byla dnes rybička. Pochutnali jsme si. Jedl s námi i švagr, který už přišel z práce. Byl chudák tak zmožený, že si šel po obědě lehnout. Jenže to neměl tak lehký. Kubík si s ním chtěl hrát – moc příležitostí pohrát si se strejdou nemá, tak je plně využívá. Nakonec jsem ale Kubíčka přemluvila, aby nechal strejdu odpočívat, že si ho ještě užije. Chvíli jsem Kubu vozila doma na tříkolce a pak jsme si četli knížky.

Před čtvrtou přišel z práce taťka a chvíli po něm dorazila na návštěvu kamarádka Dominika s dcerkou Iduškou. Po té, co se Kubíček a Iduška přivítali, vzal taťka Kubíka a švagra a jeli pryč. Měli ještě nějakou práci a pak dostali za úkol nakoupit. My jsme si s Domčou dali kafčo a pak už byl čas vyrazit na tancování. Protože Dominika zná mojí lektorku tance, šla se mnou až do sálu a s Katkou se pozdravila. Mohly si aspoň chvíli popovídat a bylo vidět, že z toho mají obě radost.

S Domčou jsme byly domluvené, že bude zatím jezdit s Iduškou a s kamarádkou Evou a po tancování mě vyzvednou a půjdeme domů. Iduška je prý stejně nespavec, tak je to jedno, že bude dlouho venku. No samozřejmě, že nám cestou domů usnula. Naštěstí máme hodného taťku, který pomohl vynést kočár i se spící Iduškou.

Kubíček už doma krásně spinkal a prý byl celou dobu i hodný. :-)

Jsem zvědavá, jak bude probíhat noc. Taťku jsme vyšoupli ke švagrovi – ať se taky bráchové užijou – a já s Kubíčkem jsme si na noc vzali Idušku s Domčou. Doufám, že se nebudeme vzájemně moc budit a rušit.

Jak se cítím?

Tancování mě vždycky zvedne náladu, k tomu příjemná společnost kamarádky... co bych si mohla víc přát.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

• 1.díl: Jak se rodila Hanička
• 2. díl: Termín porodu
• 3. díl: 9 dní do porodu
• 4. díl: 22 dní do porodu
• 5. díl: 32 dní do porodu
• 6. díl: 46 dní do porodu