Sobotní ráno bylo podmračené a já doufala, že sluníčko zvítězí a vykoukne. Vstala jsem jako obvykle po sedmé a šla snídat k počítači. Dnes se mi podařilo natrefit na Bolu na Veru-Beru, tak jsme si chvíli na chatu vyměnovaly rady a zkušenosti s našimi dětičkami a pocity s bříšky. Bylo to příjemné zahájení dne. Po snídani jsem poklidila nepořádek po včerejším grilování a čekala, až Pepíček vyleze z pelíšku. Měli jsme totiž v plánu jet s Pepíčkem k našim do Radčic. Tam se konal sraz auto-moto veteránů.
Po osmé Pepík procitl a před devátou jsme už byli sbalení a vypravení na cestu. Manžel měl smluvenou minibrigádu na betonování, a proto jsme raději vyklidili pole. S Pepíčkem za zády jde totiž všechno hůř.
Inzerce
Inzerce
Mamka byla ráda, že nás vidí. Přijela i ségra a všichni jsme se šli podívat, kolik se toho letos do Doupnic sjelo. Přes nejisté počasí byla účast hojná. Omrkli jsme vozy, Pepíček jako správný chlap vše prohlížel, nechal se u autíček fotit a dokonce si i do některých sedl.
Inzerce
Po jedenácté účastníci odjížděli na okružní jízdu. Než se seřadili a zorganizovali vše potřebné, stihli jsme dojít domů a sledovat průjezd vesnicí v klidu z lavičky před domem.
Inzerce
Mamka měla připravené jídlo dopředu, takže když jsme se dostatečně vynadívali, naobědvali jsme se. Pepíček byl tentokrát vzorný a snědl 3 naběračky hovězí nudlové polévky a ještě pár brambor s masíčkem. Pak šel s mírnými protesty spát. Zatímco spal, tak se venku rozpršelo a bylo jasné, že je po akci. Volné chvíle jsme trávili povídáním u kávy a mřížkového koláče. Po probuzení si Pepa ještě s babičkou chvíli četli, hráli si, ale pak už byl nejvyšší čas jet domů.
Když jsme dojeli domů, byl taťka dole u babiček a dědy a pomáhal jim stěhovat a přikrývat nábytek. V pondělí jim mají přijít měnit okna, tak nás všechny čeká náročný týden. Mrkli jsme na ně a nakonec tam zůstali až do večera. Babička uvařila večeři, a proto jsme se po návratu domů už pouze umyli a zasedli k pohádce. Pepíček se díval, my s taťkou probírali dění dnešního dne. Abych měla dobrý pocit, uvařila jsem si k tomu maliník i lněné semínko.
Inzerce
A jak se cítím?
Přesně tak, jak psaly kdysi holky, dnes se mě každý, koho jsem potkala ptal "kdy už" a divil se , že jsem ještě celá....a to bylo nepříjemné. Kromě otoků nohou, které jsou čím dál horší a nesplasknou ani přes noc, mě začaly zlobit i otoky na rukou, kdy mi ruce jakoby tupnou a ztrácím v nich cit. Ale jinak žádné pocity, že by se tělo připravovalo na porod, nemám.
Dnešní noc stála za to... Probudila jsem se po jedné hodině a do půl druhé jsem sebou mlátila v posteli. Pak jsem se naštvala, šla se projít, napít a cestou zpět si vzala časopis, že se trošku unavím čtením. Do dvou jsem si četla, a pak zkusila zhasnout a spát. Jenže Pepíček, který spí mezi námi, byl taky nějaký neklidný, pořád se na mě lepil a párkrát mi dal ručičkou dokonce lepáka. Nakonec jsem se naštvala a posunula ho co nejvíc na manžela. Ten spal jako dudek, tak mu to nevadilo. Konečně jsem usnula. Jenže před šestou manžel odjížděl do práce a potřeboval se mnou mluvit, takže mě vzbudil. Normálně mně to nevadí, většinou jsem vyspalá a vstávám s ním, ale dnes bych vraždila. Do toho procitl i Pepíček, a to už sem šla do obrátek. Rychle jsem vše domluvila a šla honem dělat, že spím, protože od půl šesté jsem s Pepíčkem válčit nechtěla. Podařilo se, Pepíček ještě zabral a já se mohla jít probrat ke kafi a snídani, ...kde jinde než u počítače. Káva nezabrala, tak jsem si šla dát sprchu a rovnou si umyla i vlasy. Teď se mi strašně mastí, myju si je obden a stejně mi na nich nic nedrží.
Pak jsem si naplánovala, jak vše udělám, aby to bylo co nejpohodlnější a nejrychlejší. Zavolala jsem babičce, zda by mohla přijít k Pepíčkovi, abych se vytratila do města dříve, než se vzbudí a vyhnula se tím pádem scéně, že chce jet se mnou. Na to bych v tom vedru opravdu neměla sílu.
Potřebovala sem oblítat banku, zařídit platby a nakoupit na víkend nějaké masíčko na gril.
Do toho jsme měli objednaný písek na další stavební úpravy, které má manžel v plánu na víkend, tak jsem babičce vysvětlila, kam to složit, pokud by auto přijelo dříve, než se vrátím, a kde jsou peníze.
V Hlinsku jsem vyřídila vše potřebné, dokonce jsem nakoukla i do pár obchodů, kam jsem nemusela. Největší mazec byl v obchoďáku s potravinami, ....no jo je pátek, tak není divu. Málem jsem ani nezaparkovala. Nakonec jsem se naccpala do škvírky, při vystupování jsem měla co dělat, abych se nezašprajcla.
No, podařilo se, já nakoupila a jela k domovu. Pepíček už byl u babičky, tak jsem využila klidu, rychle naklepala a naložila maso, pouklízela nákup a šla za nimi. Pepíček byl hodný, babička mu pustila pohádku. Prý ani neplakal po mamince, tak jsem byla ráda, protože v poslední době předvádí pěkné scény , když mě nevidí. Ale babička to s ním umí. Pomáhal jí zalévat kytičky, rozhazovat seno a krmit slepice, to ho moc baví.
Během chvilky babička dodělala oběd a my se najedli. Po jídle jsme si uvařili malé kafe a povídali si. Najednou přišel Pepíček, pobrekával a chtěl jít "hají". Docela jsem se divila, protože vstával prý až v 9 a bylo něco málo po půl jedné. Ale šli jsme domů, abychom to zkusili. Bylo to přesně, jak jsem předpokládala. Doma obživnul a v posteli dělal blbiny. Já už kvetla, dokonce dostal i na zadek. Nakonec usnul až po druhé hodině. Já neměla na spaní ani pomyšlení, jak jsem byla rozparáděná. Šla jsem pověsit vyprané prádlo a trochu uklidit. Nějak tu domácnost v poslední době flákám a dělám fakt jen to nejnutnější. Ale nemám už dost sil.
Pak sem zasedla na chvíli k počítači a dala si kus vychlazeného melounu.
Manžel přijel z práce po čtvrté a chvíli na to vstával i Pepíček. Tak jsme se nasvačili a šli ven. Bylo už trochu snesitelněji. Na chvíli jsme zaskočili k sousedce domluvit se, zda budeme navečer grilovat. Tam Pepíček dostal čokoládové kuličky na zobání a místo toho, aby je jedl, jimi krmil psa Džínu.
Po chvíli jsme se zvedli a odebrali se přichystat věci na grilování. Manžel zatopil, já nakrájela zeleninu, chleba a donesla jsem talířky a příbory ven. Přišly i babičky, dále děda, tak bylo zase veselo. Pepíček měl dost parťáků na lumpačení, maso se povedlo a jako dezert sousedka donesla domácí borůvkovou zmrzlinu, ....mňam to byla dobrota.
Pak se nemám divit těm přiskakujícím kilům, když se tak cpu :(
Po setmění se najednou začalo blýskat a pomalu k nám přicházela bouřka. Než jsme stihli vše z venku uklidit a odnosit, byla už dost blízko a začalo i pršet. Rychle jsem kluky, kteří od ohně voněli jako uzenka, nahnala do sprchy, pak tam hupla já a šup do pelíšku. Bouřku mám z postele nejraději. Naštěstí to u nás nebylo tak hrozné, jak hlásili.
Dnes ráno jsem vstala jako obvykle před sedmou a opět posnídala u počítače. Pepíček se vzbudil po osmé a po ranní hygieně a snídani jsme měli jet do sousední vsi na nákup chlazených kuřat. Myslela jsem, že Pepíčka nechám u babičky, ale ten si postavil hlavu, že pojede se mnou, tak jsem naložila jeho i babičku do auta a jeli jsme všichni.
Kuřata nakonec už nebyla, jen krůty a ty u nás nikdo moc nemusí, tak jsme došli do místního obchodu nakoupit pár drobností a jeli jsme domů.
Po příjezdu poslala SMSku kamarádka, jestli jsme doma, že by na chvíli zašla na pokec. Má podobně starého klučíka tak jsme jejich společnost uvítali.
Po chvilce dorazili, tak jsem Zuzce udělala kafe, sobě maliníkový čaj a kluci vyfasovali kýbl s vodou a nějaké nádobíčko a různě zalévali kytičky, nás i sebe.
Když se přiblížil čas oběda, šli jsme je kousek vyprovodit, ale bylo děsné vedro, tak jsme to brzo vzdali a šli k babičce. Tam jsme se najedli a čekali na tchýni až dorazí z práce.
Měli jsme v plánu jet všichni společně na návštěvu k strejdovi Bohoušovi (babiččin švagr), který bude mít zítra svátek. Jezdíme tam moc rádi, protože strýc i teta jsou moc hodní. Po druhé hodině jsme vyrazili. Myslela jsem, že Pepíček hned zabere a trošku se prospí, ale usnul až v půlce cesty, takže spal asi jen čtvrt hodinky. Doufala jsem, že ho babička přenese a on bude pokračovat, ale jakmile procitl, už spát nechtěl...no nevadí, alespon půjde spát dřív večer.
U příbuzných jsme strávili příjemné odpoledne. Po páté jsme vyrazili zpět.
Babička cestou na Pepíčka mluvila, aby neusnul. Podařilo se a my dojeli bdělí. Taťka už byl doma a kutil něco v dílně. Pepíček mu šel hned asistovat a já šla připravovat večeři. Po sedmé jsme se najedli a na Pepíčkovi bylo vidět, že už začíná být ospalý. Tak se šli s taťkou opláchnout a po osmé jsem ho šla zkusit uspat.
"Přečetli" jsme dvě knížky, zhasli a za chvíli už Pepíček oddychoval. Já se vyplížila z pelíšku a šla zlikvidovat nádobí od večeře. Manžel s chutí zasedl k televizi a sledoval mistrovství v atletice....nobo co to ted běží :)
Já využila klidu a šla sepsat deníček. Abych měla pro dnešek splníno, dala jsem si vařit lněné semínko a za chvíli si ho půjdu vypít.
Už se těším na svoji koupel a pelíšek. Dnešní sezení na návštěvě a vedro udělala z mých nohou konve. Ale jinak to byl příjemně strávený den.
A jak se cítím?
Díky vedru jsem trochu utahaná, potila jsem se dnes při sebemenším pohybu. Zjištuju, že ohnout se pro cokoliv je pro mě nadlidský výkon. Už ani zapínání bot se neobejde bez funění. Taky mě každou chvíli pálí žáha, což je docela nepříjemné. Užívám na to Gaviston, ale je to hnus a když nemusím, tak to nejím.
Ráno jsem se probudila a sluníčko už svítílo škvírkou mezi závěsy... pomyslela jsem si, že jsem si asi dost přispala, že už bude dost hodin, ale když jsem vylezla a šla mrknout, bylo teprve něco málo po sedmé. Super čas :) - tak akorát si udělat snídani, pobrouzdat po netu a vyčkat, až se Pepíček vzbudí.
Před devátou se otevřely dveře a Pepíno si to bosky cupital za mnou. Šla jsem mu naproti a hned ho dala na nočníček. Byl suchý, tak dostal pochvalu. Zatím co seděl na nočníčku, uvařila jsem mu čajík a namazala chlebík sýrem. Protože udělal bobíka, slíbila jsem mu odměnu, ale až po snídani....ale jak už měl vyhlídku na něco dobrého, sezobl jen pár kostiček a už snídat nechtěl. Za odměnu dostal kinder řez...no, je to zdravá svačinka, tak se snad moc nestalo.
Pak na verandě objevil nafukovací bazének a chtěl jít plavat. To jsem uvítala a ochotně mu nanosila pár kyblíků vody. Sluníčko ještě tolik nepražilo, tak se dalo i sednout ven. Včera nám taťka přivezl z cest melouna, tak jsem ho nakrojila a půlku si s sebou vzala ven. Nejradši ho jím lžicí a jsem schopná sníst půlku na posezení.
Pepík vydržel lumpačit ve vodě skoro hodinu. Pak ale začalo připalovat sluníčko, tak jsem se ho snažila nasměrovat z vody ven. Podařilo se mi to až nalákáním, že půjdem k sousedce za pejskem.
Tam jsme chvílku poseděli a Pepík se prolítal po zahrádce s Džínou, tak se pejsek jmenuje. Pak byl problém ho dostat od sousedů k babičce na oběd, ale i to se nakonec podařilo.
Při vodních hrátkách mu asi vytrávilo, protože dnes snědl 2 naběračky polévky bez jediného odběhnutí a ještě navrch si dal chlupaté knedlíky s kouskem masa a trochou zelí. Babička se rozplývala, má radost, když do nás jídlo padá.
V jednu hodinu jsme se přesunuli domů k odpolednímu spánku. Šlo to hladce, za chvilenku chrupal. Já zasedla k počítači a šla relaxovat. Abych splnila předsevzetí, dala jsem si konečně vyvařit lžíci lněného semínka. Výsledek nebyl až tak hrozný, jak jsem čekala. Dalo se to v pohodě vypít, tak to zkusím pít každý den.
Po půl hodince jsem se překecala a vytáhla žehlení. Moc se mi nechtělo, ale kupa se nepříjemně vršila a kdyby mě to náhodou chytlo a já jela do porodnice, nerada bych to tu nechala. Vždy si říkám, že po každém sesbírání prádlo hned vyžehlím...ale skutek vždy uteče.
U žehlení mě zastihl i manžel, který se po čtvrté vrátil z práce. Když viděl, jak jsem zničená, vynadal mi, že to mám nechat až nebude takové vedro. Ale ono si člověk nevybere, ráno se mi nechce a večer toho mám za celý den plné kecky. Naši mě ted taky moc nepomůžou, protože momentálně suší seno a to je celodenní úvazek k chalupě. No, nakonec jsem to zvládla, když jsem dožehlovala, probudil se Pepík. Tak ho manžel oblékl, dal na nočník a pak mu dal sváču. Snědl broskev a už se hnal ven. Opět chtěl do bazénu a tak jsme si s manželem sedli pod slunečník a dívali se, jak lumpačí.
Babičkám bylo divné, že jsme nepřišli dolů na besedu, tak vyrazily za námi. Sluníčko už ztrácelo sílu a proto jsem Pepíčka osušila a oblékla. Potom jsem babičkám uvařila kafe, sobě maliníkový čaj a chvilku jsem si sedla. Pepíček si vyžádal asistenci babiček na skluzavce, tak se chvilku vozili všichni.
Po sedmé jsem šla ohřát večeři a najedli jsme se. Kupodivu si dnes Pepíjk nevzpomněl na pohádku a tak jsme si šli hrát do ložnice s autem, pak jsme chvíli stavěli komín z kostek a prohlíželi knížky. Tatínek uvítal změnu a díval se na televizi.
Pak jsme se prohodili a já se zašiila k počítači. Protože je dnes Pepíček dostatečně vymáchaný, jen si po večeři umyl pusinku a ruce a vyčistil zoubky. Taťka ho převlékl do pyžama a pomalu se chystají do postele. Já se půjdu naložit do vany a budu je následovat.
Jak se dnes cítím?
Dnešek byl celkem pohodový. Pepíček celkem dobře spolupracoval, nijak moc se ani nevztekal....takže jsem relativně v pohodě.
Mám dobrý pocit z vyžehlené óóóbrkůpy prádla a taky z toho, že jsem se odhodlala zkusit vývar z lněného semínka a vypila hrnek maliníkového čaje.
Doufám, že vytrvám.
V noci přišla bouřka a krásně pročistila vzduch a tak se mi spalo o trochu lépe. Ale po šesté jsem byla stejně vzhůru. Udělala jsem si snídani a chvilku brouzdala po netu. Pak jsem se šla osprchnout a připravit na kontrolu do poradny. Před prohlídkou jsem se potřebovala zastavit na poště, kde jsem před těhotenstvím brigádničila, podepsat nějaké papíry.
K Pepíčkovi přišla opět babička a já mohla vyrazit. Ještě štěstí, že mám babičku k dispozici na hlídání. Nedovedu si představit budit Pepíčka a tahnout ho po doktorech a pochůzkách s sebou.
V práci jsem si chvilku popovídala s kolegyněma, vyřídila potřebné formality a jela k lékařce.
Tam jsem pochodila vcelku dobře. Stěry na streprokoka negativní, tlak a moč v pořádku, jen váha mrška poskočila za týden o 2 kila. Uffff.
Při prohlídce paní doktorka poznamenala, že se nález od minulého týdne trošku změnil, ale že to žádná sláva ještě není a na porod to ještě dlouho nevypadá....takže za týden na viděnou.
Po kontrole jsem se zastavila v masně na nákupu a s hrůzou zjistila, že si cestuju bez pěněženky. Naštěstí si v kabelce dávám pár korun stranou pro "strýčka příhodu" tak jsem je použila.
Když jsem přijela domů, byl už Pepíček u babičky a právě snídal. Udělala jsem si čajík a sedla si s nimi. Po snídani jsme šli na chvíli ven. Pepík pobíhal okolo domu, já šla pověsit vyprané prádlo. Pak se Pepíček projel na odrážedle, porýpal se v písku a postavil pár bábovek a šli jsme zase k babičce. Ta už měla připravený oběd. Pochutnali jsme si společně na pangaskovi s bramborem. Pak jsme chvíli poseděli a popovídali si, zatímco Pepíček stavěl kostky. Když nastal čas spaní šli jsme domů. K odpolednímu spánku jsem Pepíčka nemusela ani moc přemlouvat. Přečetli jsme pohádku a po chvilce chrupal jako dudek. Já pomalu zabírala taky, když v tom jsem uslyšela zvuk manželova auta....radostně jsem šla ven, ale manžel mě zklamal, protože se doma zastavil jen převléci a vzít si nějaké papíry před další cestou na jednání.
Po jeho odjezdu jsem zvažovala, zda jít odpočívat nebo se do něčeho pustit. Udělala jsem kompromis...dala prát další pračku, došla jsem pro brambory a dala je vařit na večeři a pak jsem si sedla k počítači a relaxovala.
Pepíček se vzbudil až před pátou. Nasvačil se, udělal bobíka do nočníčku a šli jsme ven. Za chvíli si pro malého přišly babičky, jestli nechce s nimi jít na procházku, že půjdou k lesu omrknout, zda už jsou ostružiny.
Pepíček ochotně šel a já se pustila do přípravy večeře. Oloupala jsem uvařené brambory, nakrájela je i zeleninu a udělala bramborový salát. Po půl hodince babičky Pepíčka vrátily a my čekali, až taťka dorazí domů. Když manžel přijel, tak jsem k salátu jenom osmažila sekanou a večeře byla hotová.
Najedli jsme se a po jídle šli ještě všichni ven. Já pozalévala kytky a manžel si za Pepíčkovy asistence připravoval věci na další den. Když se začalo stmívat, šlo se domů. Pepíček chtěl pustit opět opičáka, ale nejprve musel nekompromisně do vany, protože byl jako čuník. Po umytí jsme mu pustili pohádku, manžel papíruje a já se na chvilku zašila k počítači. Ještě mě čeká umytí nádobí po večeři a pak se naložim do vany a budu relaxovat.
Zítra mě nečeká nic neobvyklého, tak se snad v klidu vyspím.
Na dnešní ráno jsem měla nařízeného budíka na pět hodin. Důvodem bylo objednání do porodnice na první monitor. Ale nějak jsem celou noc špatně spala, tak jsem vylezla už po čtvrté, protože mě z toho překulování bolel celý člověk.
Byla jsem celá ulepená, tak jsem si dala sprchu, umyla si hlavu a zlikvidovala nádobí od večeře. Pak jsem jukla z okna a viděla, že tchýně už svítí....to znamenalo, že dorazila z práce a má čerstvé houstičky. Neváhala jsem a s mokrou hlavou přeběhla zahradu a zašla si pro housky ke snídani.
Babička se divila, že už sem vzhůru, když mám ještě 1,5 hodiny do odjezdu. Vzala jsem si jídlo a šla domů, abych ji nechala odpočinout. Měla mě totiž do Chrudimi vézt. Bála jsem se jet sama, protože je Chrudim teď celá rozkopaná, tak abych něco nevyvedla.
Doma jsem si udělala kafe, namazala 2 čerstvé křupavé houstičky máslem a zasedla k počítači. Když se přiblížil čas k odjezdu, přišla babička k Pepíčkovi a já s tchýní vyrazila do porodnice.
Dojeli jsme přesně na čas a tak mě ihned po příchodu do čekárny vcucli dovnitř, připojili monitor a já 25 minut poslouchala splašené zvuky srdíčka našeho miminka, které bylo nebývale aktivní a předvedlo pár ukázkových kopanců. Jak jsem tak seděla v pohodlném pololehu, začala se mi klížit očka a byla bych i usnula. Ale po určité době přišel milý pan doktor, prohlédl záznam, zeptal se mě, zda mi něco neschází, konstatoval, že křivka je v pořádku a já mohla jít domů.
Po příjezdu domů jsme si s tchýní uvařily čaj, vypily ho a chvíli si povídaly. Potom se babička odebrala k zaslouženému spánku po noční. Já šla domů a cestou jsem potkala babičku s Pepíčkem, jdoucí ven. Pepíček mě uvítal pusinkou, babička dotazem, jestli je vše v pořádku.
Domů se mnou jít Pepík nechtěl, šel s babi na zahradu kopat brambory a pozalévat kytičky. Tak jsem toho využila a sjela do sousední vsi na nákup. Po návratu jsem vše pouklízela a šla dolů k babičce. Tam už Pepíček seděl u pohádky, protože venku bylo nesnesitelné vedro. Pomáhala jsem babičce s přípravou oběda, když se ozval zvonek u domovních dveří. Babička šla otevřít a přivedla našeho známého, truhláře, který jí přijel opravit rozbité pantíky u rozkládacího stolu.
To bylo něco pro Pepíčka. I když se z počátku trochu styděl a dělal drahoty, přestože nešlo o nikoho cizího, za chvíli strejdovi u opravy asistoval. Ten mu půjčil akušroubovák a společně šroubovali pantíky ke stolku. My mezitím dodělaly oběd. Když měli hotovo a opravář odjel, tak jsme se najedli a dali kafe.
Po chvíli začal být Pepa protivný, tak jsme si šli lehnout. Tentokrát jsem odpadla s Pepíčkem i já. Probudila jsem se ve tři hodiny a chtěla se odplížit z ložnice a nechat Pepíčka ještě spát. Ale ten procitnul a už nezabral. Tak jsme vstali a dali si sváču. Protože bylo venku ještě moc velké vedro, svolila jsem Pepíčkově naléhání a zapnula mu chvíli pohádku na DVD.
Po čtvrté trochu zalezlo sluníčko, tak jsme vypnuli pohádku a rozhodli se jít ven. Když jsme vycházeli, tak zrovínka přijel tatínek z práce. To bylo super.
Šli jsme všichni na chvíli dolů k babičkám a dědovi na popovídání. Babička měla udělané pečené brambory ve šlupce, zrovínka je vytahovala z trouby, tak jsme se nacpali a pochutnali si. Pak si šl manžel připravovat věci na druhý den do auta a já šla ostříhat odkvetlé růže a muškáty, pozalévat kytlky a postříkat je proti mšicím. I když je to nenáročná práce lilo ze mně jako z konve. Musela jsem si vždy na chvíli sednout a vydýchat se. Pepíček mezitím s tatínkem sportoval.... mají oblíbenou zábavu.... Pepíček leze na štafle a nahoře si dělá koníčka. To může jen s taťkou, protože já na to nemám nervy ani sílu.
Když jsme udělali vše potřebné, zjistil manžel, že se potřebuje domluvit na víkendové brigádě se zedníkem bydlícím nedaleko a proto jsme vzali koloběžku a procházkou vyrazili na chvilku k nim. Pepíček proběhal zahrádku, kde mají spoustu sádrových figurek a Pepa to má moc rád. U každé figurky má svůj rituál.
Manžel dostal pivko, já džus a Pepík lítal po zahradě. Super pohoda. V tomto duchu jsme vydrželi, dokud se nazačalo stmívat. Pak sme šli domů, já k večeři namazala chleby s máslem a kladenkou a najedli jsme se.
Teď taťka s Pepíčkem lumpíkují v koupelně. Já využívám chvilky volna a usedám k počítači. Uvidím, jak dlouho mě nechají na pokoji.
A jak se cítím?
Dnešek mi dal docela zabrat.... bylo strašné vedro a já trpěla při každém pohybu. Naštěstí k večeru se trochu ochladilo a hlavně přestalo pražit sluníčko.
Zítra jedu do poradny tak doufám, že bude vše v pořádku.
Ráno jsem se vzbudila a myslela si, že je ještě moc brzo. Ale když jsem jukla vedle sebe, byl manžel už pryč. Jen Pepíček si to spokojeně oddychoval. Vylezla jsem také a šla se podívat, kde je a kolik je vůbec hodin. Bylo sedm a manžel s kamarádem Honzou, který u nás po včerejší oslavě zůstal přes noc, měli uvařené kafe a seděli venku na lavičce a povídali si.
Tak jsem udělala pro všechny snídani a šla si chvilku sednout k nim. Ale protože řešili pracovní záležitosti, brzo jsem se přesunula k počítači a šla pročíst, co je nového na Bolu.
Po snídani kamarád odjel, manžel šel něco poklízet do dílny a já sklidila peřiny a provizorní lůžko po Honzíkovi. Protože to vypadalo na pěkný den, převlékla jsem peřiny a dala prát pračku. Pepíček si to pořád ještě oddychoval, ani sebou nehnul, když jsem v ložnici rachotila. Asi dospával včerejší ponocování. Ještě jsem stihla vyprané prádlo pověsit a dát prát druhou várku, než se Pepíček vzbudil. Po probuzení jsme se oblékli, něco málo se nasnídal a už jsme se pomalu chystali na výlet.
Měli jsme domluvené opět svezení na poníčkovi. Tentokrát s námi jela i babička. Ale bohužel dnes se nám nedařilo. Nejprve jsme museli chvilku čekat, ale to by tolik nevadilo, protože bylo na co koukat. Já si krátila chvíli focením přírody a Pepík s taťkou a babičkou prohlídkou stáje, poštuchováním místních koček a pejska. Problém nastal až po té, když nám konečně paní přivedla ustrojeného poníka Bobíška a šla nasazovat Pepíčkovi přilbičku. Nechtěně ho totiž při zapínání přezky pod krčkem skřípla. No a ta naše "hérečka" spustila křik, jako kdyby mu ten krk usekla celý a nebyl k utišení. V tu chvíli bylo po chuti si na koně sednout, na vše měl "né a né", tak jsme po chvíli odešli. Paní se moc omlouvala, skoro brečela, ale já ji uklidnovala, že se nic nestalo, a že to příští týden zkusíme znova.
Pro zlepšení nálady jsme jeli na oběd. Tentokrát jsme vybrali jinou restauraci, než minule a opět jsme si moc pochutnali.
Cestou domů, která trvala asi 20 minut Pepíček usnul. Mysleli jsme si že ho doma přeneseme do postele a on bude pokračovat ve spánku, ale byl to omyl. Nějak procitnul a už neusnul. Chvilku jsme všichni 3 odpočívali, ale pak po nás začal skákat, tak jsme šli raději ven. Ale tím, že nebyl pořádně vyspalý, byl dost protivný a vše si zkoušel vybrečet.
Nechala jsem ho tatínkovi, ať si to užije a poradí si s ním a přijala nabídku sousedky, abych si šla zaplavat k ní do bazénu. Bylo to moje první letošní koupání v bazéně a bylo to skvělé. Když jsem se osvěžila, vrátila jsem se domů. Pepíček byl pořád protivný, tak jsme se rozhodli jít dolů k babičkám a dědovi, aby přišel na jiné myšlenky. Tam se docela uklidnil a my strávili klidné chvilky povídáním při kávě a zmrzlině.
Po návratu domů jsem začala připravovat večeři. Manžel s Pepíčkem vzali koloběžku a jeli se kousek projet.
Když jsem dodělala jídlo, zavolala jsem je domů, najedli jsme se a na Pepíčkovi bylo vidět, že už by spal. Tak jsme ho rychle umyli a já ho šla uspat. Tentokrát usnul bez odmlouvání během pěti minut. Manžel si po čtrnácti dnech užívá televize a já sedím u počítače a sepisuju zážitky dnešního dne.
Nesmím ale ponocovat moc dlouho....zítra mě v sedm hodin ráno čeká první monitor v chrudimské porodnici, tak budu muset brzo vstávat.
Dnes jsem se probudila po šesté a protože už mám počítač opět v provozu, neváhala jsem a hned vylezla z postele. Udělala jsem si snídani a dala se do pročítání a psaní příspěvků.
Manžela sluníčko vytáhlo z postele za chvilku taky. Přišel za mnou do pracovny, ale když viděl s jakým zaujetím ťukám do klávesnice, prohlásil cosi o závislácích, udělal si kafe a šel ven.
Když jsem vyřídila vše potřebné, šla jsem trošku poklidit.Po osmé se vzbudil Pepíček, ale ještě trvalo asi 20 minut než opravdu vylezl. A to jsem ho musela přemlouvat a lákat. Po ranní hygieně a snídani jsme se s Pepíčkem vypravili do Radčic k našim.
Manžel nejel, protože měl na dnešek naplánovanou brigádu. Měli v plánu betonování a zdění a tak bylo lepší vyklidit pole, protože s Pepíčkovou asistencí se udělá o hodně míň práce.
V Radčicích jsme počkali, až dorazí Radka s Jirkou a vyrazili jsme do sousedního města na jarmark. Tam už byl program v plném proudu. Právě když jsme přicházeli, probíhalo šermířské vystoupení. Jakmile Pepíček uviděl, jak se šermíři bijí, spustil obrovský nářek a my museli jít pryč.
Obešli jsme stánky s různými lákadly, dali si zmrzku a pokoukali po atrakcích. Kupodivu Pepíček nechtěl na nic jít a nikde se svézt.
Protože se přiblížil čas oběda a tak jsme se vydali domů k mým rodičům. Tam jsme dostali najíst, já pak uspala Pepíčka, aby byl fit na další program.
Tím bylo vypuštění 720 červených balonků na oslavu první písemné zmínky o městě Skuteč.
Před druhou jsem Pepíčka vzbudila a jelo se.
Po příjezdu do Skutče dostal každý hrst balonků a čekali jsme na signál, kdy je máme pustit. Pak zazněl pokyn a my balonky pustili. Byla to nádherná podívaná, když se ta záplava červených balonků vznesla k obloze.
Když bylo po všem, vydali jsme se na cestu domů. Taťka s dědou a zedníkem ještě pracovali a Pepíček se hned aktivně přidal. Naštěstí už měli většinu plánovaných úprav hotových.
Po skončení práce se tatka trošku upravil, počkali jsme až dorazí kámoš a všichni jsme šli k sousedom, kam jsme byli pozváni na grilování. Poseděli jsme do desíti a pak jsme museli jít kvůli Pepíčkovi domů.
Malý usnul hned jak ulehl, ani jsem dnes nemusela číst pohádku. A to do poslední chvíle venku tvrdil, že "hají ne" :)
Kamarád u nás nocoval, tak s manželem ještě chvíli rokovali a já využila klidu na sepsání deníčku a projití příspěvků. Ale protože jsem měla náročný den, tak jsem se po chvíli vydala za Pepíčkem do pelíšku.
A jak se po dnešním dni cítím?
Bylo to skvělé zpestření. Jen nohy a záda mě bolí z celodenního chození a stání ve vedru.
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a náctileté zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádkuDalší informace
Po příjezdu poslala SMSku kamarádka, jestli jsme doma, že by na chvíli zašla na pokec. Má podobně starého klučíka tak jsme jejich společnost uvítali.
Babičkám bylo divné, že jsme nepřišli dolů na besedu, tak vyrazily za námi. Sluníčko už ztrácelo sílu a proto jsem Pepíčka osušila a oblékla. Potom jsem babičkám uvařila kafe, sobě maliníkový čaj a chvilku jsem si sedla. Pepíček si vyžádal asistenci babiček na skluzavce, tak se chvilku vozili všichni.
Obešli jsme stánky s různými lákadly, dali si zmrzku a pokoukali po atrakcích. Kupodivu Pepíček nechtěl na nic jít a nikde se svézt.
Před druhou jsem Pepíčka vzbudila a jelo se.
Související články
3. díl: 9 dní do porodu
Veru-beru
Nadule1
4. díl: 22 dní do porodu
Rodíme v přímém přenosu
Veru-beru po roce
5. díl: 32 dní do porodu
5. díl: 36 dní do porodu
Ostře sledovaná maminka Kamila – rok poté
4. díl: 23 dní do porodu
6. díl: 46 dní do porodu
Kamila
2. díl: 5 dní do porodu
2. díl: Termín porodu
Nadule1 po roce se 2 dětmi