6. díl: 46 dní do porodu

Co dělám?

Včerejší večer probíhal poklidně. U skleničky vína jsem sepsala deníček, a pak jsme si pěkně popovídali a chvílemi se i pěkně nasmáli. Taťka stihnul ochutnat a pochválit dort od Cukříka. A Kubík s Dádou krásně spali. Dáda spala v Kubíčkově posteli a Kubík u nás.
Kolem desáté jsme se domluvili, že je na čase jít do pelechu. A tak jsme společnými silami povlékli čistě postele (to už jsem před příjezdem nestihla), zhygienovali se, popřáli si dobrou noc a zalezli do pelíšků.

Kubík i Dáda spali přímo ukázkově. Celou noc jsme o nich nevěděli a ráno se vzbudili až v půl osmé. Já už byla vzhůru, a tak jsem mohla zaregistrovat, že se probrali snad ve stejnou vteřinu. A hned se k sobě vrhli. Dáda podala Kubíčkovi všechny plyšáky, on je opusinkoval a vrátil Dádě. Dáda potom vzorně Kubíčkovi ustlala postel a oba si šli hrát na zem. To už přišla i Tygřímáma a chvíli po ní i Cukřík a Evča.
Kubík dostal Sunar, a pak už se šlo na snídani. Po snídani jsme se rozhodli, že půjdeme ven.

Chtěli jsme holkám ukázat hřiště, kam s Kubíčkem občas zajdeme. Cestou začalo lehce poprchávat, ale věřili jsme, že to přejde. Bohužel nepřešlo, a tak jsme na hřišti zůstali jen chviličku, a pak to raději vzali zpět domů. Ale i tak si Dáda s Kubíkem stihli aspoň trochu zařádit. A výhoda byla, že kromě nás, tam nikdo nebyl :-))).


Cestou domů Kubík předvedl, že si umí pěkně postavit hlavu. Nejdřív odmítal jít za ruku s Dádou, pak se mu nelíbilo, že jí vedu já. A dělal teda pěkné scény. Protože po dobrém s ním nebyla řeč, tak dostal jednu na zadek. Zajímavý je, že sice ještě chvíli „nadával“, ale šli jsme celkem v klidu.
Pak ho začaly bolet nožičky a chtěl se nést. Přesto, že se po něm vrhaly všechny Tygřice, on trval na tom, že ho ponese máma. Po chvilce přemlouvání mi aspoň dovolil vzít ho na koníčka. To je pro mě přeci jen pohodlnější, než ho nést v náručí.


Naštěstí s sebou měla Tygřímáma foťák, a tak díky ní můžete naší dnešní procházku vidět i obrazem. Díky Aničko. :-)

Po příchodu domů jsme chvilinku poseděly a už bylo na čase připravit oběd. O práci jsme se krásně podělily, a tak bylo hned hotovo. A já měla radost, že mi holky pomohly dojíst tu píchavku.
Po obědě jsme se už museli rozloučit. Za jedno Kubík už musel spinkat a za druhé tygřice jely ještě k babi. Když jsme se loučily, tak Kubík spustil hroznej řev. Do teď nevím, co se mu tak nelíbilo. Jestli to, že holky jedou pryč, nebo to, že nejede s nimi...

Každopádně z něj tentokrát nevymámily ani pusinku, ani zamávání.

Po příchodu domů jsem ho položila do postele a on byl snad během 5ti minut tuhej. Možná tedy řval, že byl unavenej. Každopádně jsem využila příležitosti a lehla si s ním. Dneska jsem sice nespala, ale odpočinek to byl příjemnej. Kubík spinkal hodinu a půl, a když se vzbudil, tak hledal po celém bytě Dádu. Pak se smířil s tím, že jela „pápá“ a šel si hrát s tygříkem, kterého od ní dostal.

Po svačině si pak Kubík hrál sám až do té doby, než přišel taťka z práce. To byla asi hodina a půl. Já koukala a nevěřila vlastním očím. Seděla jsem u počítače a pročítala resty na babyonline a pak jsem se musela připravit na hodinu angličtiny. Taťka si vzal Kubíka ven a chvíli na to zvonili studenti. Měli jsme dvě hodiny a mně to uteklo jako voda. Krásně si u toho učení odpočinu, zejména když jsou ještě kluci venku. Můžu úplně vypnout ten mateřskej radar a to neskutečně šetří energii – aspoň mě tedy určitě.

Když studenti odešli, tak jsem ještě stihla uklidit nádobí z myčky a nastrkat tam to, co jsme nadělali při obědě, a rovnou jsem myčku zase pustila. A konečně jsem se taky dokopala k tomu, abych umyla kamna. Do toho akorát přišli kluci domů, a tak jsme se pomazlili s Kubíčkem a já pomalu připravila večeři. Taťka pak vzal Kubíka do vany, já mezitím připravila Sunar a teď Kubík pije mlíčko a snad brzy usne. Potřebujeme ještě s taťkou udělat nějaké faktury a domluvit se na zítřek. Zase nás čeká velká akce – firemní teambuilding. Jsem na to moc zvědavá.

Co dělám?

Co dělám?

Včera nakonec Kubík usnul až po desáté hodině, a to až tehdy, když jsme si šli lehnout všichni a zhaslo se noční světýlko. Prostě, když už i jemu došlo, že s námi žádná legrace nebude. Sice si tam ještě chvíli povídal, ale nakonec usnul a my s ním.

Tuto noc jsem docela strašila já. Nejdřív mě vzbudila žízeň, pak jsem zase courala na záchod..., ale i přesto jsem se vyspala docela dobře. Ráno se vzbudil první taťka – tuším, že bylo tak sedm hodin, jen jsem letmo mrkla na hodiny a říkala si, že ještě chvíli potřebuju. Kubík mi dopřál 15 minut. Pak se vzbudil taky a hned zavolal „papat“ a mastil do kuchyně. Když navíc zjistil, že v kuchyni je táta, byl radostí bez sebe. Táta mu udělal Sunar a poslal nás s ním do postele. Sám si šel zatím připravit věci do auta. Chystali jsme se na výlet do Prahy. Taťka pracovně a my se svezli s ním, s tím, že nás vyhodí u kamarádky Táni a až si vyřídí své pracovní záležitosti, tak se k nám připojí.

Když jsme přijeli, tak kamarádky dcerka Bibinka ještě spinkala a tak měl Kubík dost času prozkoumat její království a všechny hračky. Bibinka je o 3 měsíce mladší. Když se malá vzbudila – bylo kolem 11. hodiny – tak jsme se vypravili na procházku. Já doufala, že Kubík cestou usne a trochu se prospí. Ale všechno pro něj bylo nové, a tak sledoval okolí a mně bylo brzy jasné, že ze spánku nic nebude. Kamarádka nás vzala do parku, kde je úžasné hřiště pro děti. Dokonce i část byla ve stínu, takže jsme se snažily děti usměrňovat, aby zůstávaly v chládku.

No mně se to moc nedařilo. Kubík si zrovna vyhlídl pískoviště a houpačky, které byly na přímém sluníčku. Řeknu vám, že teda to sluníčko v pravé poledne – nic moc. Kubík, přestože byl namazanej opalovacím krémem, byl za chvíli úplně červenej a tak jsem zavelela, že se jde svačit. Naštěstí mě ráno napadlo mu nakrájet s sebou salátovku, na kterou ho vždycky utáhnu. I tentokrát to zabralo a my se celkem v klidu nasvačili na lavičce ve stínu. Kamarádka zkontrolovala čas a zjistila, že už je nejvyšší čas jít domů, kde její manžel připravoval oběd. Došly jsme akorát. Super bylo, že dětičky si cestou v kočárku pěkně povídaly a tak jsme mohly pokecat i my dvě.

K obědu byla výborná zeleninová polévka a španělský ptáček s rýží. Kubíček zase předvedl, že apetit má slušnej a že umí pěkně stolovat. Tím mě mile překvapil, protože doma vždycky nadělá hrozně. :-)

Po obědě si Kubík s Bibinkou hráli. Občas se trochu postrkovali – bojovali o odrážedlo a vyloženě se přetahovali o Bibinčinu láhev s pitím. Kubíkovi se hrozně líbila a já ho nemohla přesvědčit, že jeho pití je stejně tak dobré. Bibince se Kubíčkova láhev taky líbila, ale neuměla z ní pít a tak nemohlo dojít k výměně. :-))) Nakonec se ale nějak domluvili a my jim do toho přestali kecat.


Kolem druhé hodiny šla Bibinka spinkat po obědě (to naše zvíře pořád nic) a ozval se taťka, že za chvíli dorazí. A tak to měl akorát, že dostal oběd, a poté následovalo odpolední kafíčko a výborná buchta. Kubík si zatím hrál s odrážedlem a ostatními hračkami, které měl zase chvíli sám pro sebe. Už na něm bylo vidět, že je unavený, ale spát odmítal. U nás je to tak vždycky, jak je v cizím prostředí, tak zaběhnuté rituály nefungují.

Ve čtyři hodiny se vzbudila Bibinka, a tak si ještě chvíli děti spolu pohrály, dostaly svačinu – kdy Bibinka snědla Kubíčkovu a Kubík zase na oplátku Bibinčinu. Pak už začal být Kubík dost protivnej a už nás i tlačil čas, tak jsme se rozloučili a vydali se směr Plzeň.

Kubík usnul prakticky okamžitě a spal celou cestu až do Plzně. V Plzni jsme se ještě stavili nakoupit, abychom měli čím pohostit zítřejší návštěvu a šupajdili jsme domů.

Po příchodu domů Kubík odmítl večeři a chtěl jít rovnou do vany. Ptala jsem se, kdo ho má vykoupat, tak povídá „máma tady“. Což znamenalo, že i máma musí do vany... Máma vůbec neprotestovala a byla ráda, že může ten prach z cest, pot a písek ze sebe smýt. Tak jsme se s Kubíčkem vzájemně umyli, taťka mezitím udělal Sunar a teď se snaží Kubíčka udržet v posteli. Já na to moc nesázím. Zatím si čtou pohádky a já mám čas v klidu napsat deníček. Akorát jsem v autě zapomněla foťák, takže tam ještě budu muset taťku vyslat, abyste se mohli pokochat i nějakýma fotečkama z dnešního dne.

Doufám, že půjdeme dneska spát v nějakou rozumnou dobu. Jak už jsem psala, zítra přijede návštěva, na kterou se už hrozně mooooc těšíme a ráno ještě potřebuju pár věcí doladit. I když je super, že vím, že i když něco nestihnu, tak to holkám vadit nebude a pochopí to. A protože jste určitě napnutí, kdo že to dorazí, tak já to teda prozradím. Přijede Tygřímáma, Cukřík, Tygřímládě (Dádulka) a Evča. Prostě celá tygří rodinka. Ještě nevím, co přesně podnikneme, uvidíme podle nálady a počasí, ale už se nemůžu dočkat. :-)))) Holky tu budou přes noc, protože Dáda jednou vyslovila přání spinkat s Kubíčkem a to my jí moc rádi splníme. Jak říkal náš taťka – bude to taková zkouška, abychom viděli, jak to tu bude za pár měsíců vypadat. :-)))

Jak se cítím?

Chybí mi odpolední spánek, takže jsem docela unavená, ale vzhledem ke spoustě příjemných zážitků a hezkému popovídání s kamarádkou je to taková ta příjemná únava. Mám za sebou i pěknou procházku po venku, tak si myslím, že se mi bude dneska pěkně spát.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

V noci spal Kubík krásně. Sice ještě kvůli rýmě spí u nás v posteli (máme polohovatelnou postel, tak má zvednuto pod hlavou), ale konečně se v noci pořád nebudil. Já se vzbudila v pět, protože se mi chtělo hrozně na záchod. Vůbec jsem nevěřila, že už je tolik hodin. Letmo jsem si vzpomněla na Veru-beru, která tuhle psala, že už neusne. No já zalehla a spala snad dřív, než se hlava dotkla polštáře. Jsem asi spací typ těhule. :-)

Ráno jsme si s Kubíčkem udělali velikou snídani. Já měla strašlivej hlad. Kubík moc ne... ten si jednou kousl do rohlíku a pak akorát vyjedl rajče a okurku. Ale zase on měl předtím svůj ranní příděl Sunaru – vypije 250 ml, takže hlad určitě neměl.

Měla jsem podezření, že má zvýšenou teplotu (reakce na včerejší očkování), tak jsem ho pro jistotu přeměřila a skutečně. Sice nic dramatického, ale rozhodně jsem zavrhla procházku venku na tom sluníčku a snažila se ho držet spíš v klidu. A tak jsme si dopoledne prohlíželi knížky, hráli s autíčky a trénovali nočníček. Při tom Kubík došel k hroznému zjištění, že máma nemá pinďoura. Hrozně ho to vzalo a celý den mi pak dával pusinky a hladil se slovy „amá, amá“ (malá, malá). Přišlo mi to děsně roztomilý.

Kolem jedenácté už mi Kubík usínal, tak jsem mu dala najíst – oběd nechtěl, jen jogurt. Přiznám se, že ani já v tom horku neobědvala. A šli jsme si lehnout. Docela dlouho jsme se jen tak váleli a usnout se nám podařilo až po dvanácté. Spali jsme necelé dvě hodiny.

Se svačinou jsem dnes taky moc neuspěla – Kubík odmítl dokonce i banán (tak ten jsem si dala já) a nakonec se rozhodl pro nektarinku. Opět si jí vyžádal celou a krásně ji okousal a neudusil se peckou. Jen já musím mít oči na stopkách, protože pořád čekám katastrofu...

Ve tři hodiny přijel strejda. Zítra zase pojede s Tomem pracovat. Dneska zafungoval jako provianťák. Od babičky dovezl cuketu, píchavku a půlku dortu. A ještě dostal za úkol cestou nakoupit, abychom s Kubíkem skutečně ven nemuseli. Hned po příjezdu se na něj Kubík pověsil a nechal se vozit na tříkolce po bytě. To si strejda moc neodpočinul.

Před čtvrtou přijel taťka z práce a to jsem vycítila příležitost, že bych se mohla zdejchnout do vany, když tu má Kubík dva chlapy na hraní. A tak jsem se odhodlala... a skončilo to stejně jako minule. Kubík rezolutně prohlásil, že jde do vany se mnou. Stál před vanou, ukazuje si na plenku – ať jí koukám sundat. A jen co byla dole, už se šplhal do vany... Tak jsem se domluvila s Tomem, aby si pro něj za 20 minut přišel. I tak to bylo málo a Kubík, když taťku viděl okamžitě začal volat: „máma, máma“ – v překladu – vyndej první mámu, já tu ještě zůstanu. Nakonec se nám ho podařilo celkem dobrovolně přesvědčit a já mohla ještě chvíli v koupelně zůstat a relaxovat. Připustila jsem si teplou vodu a dělala, že neslyším to volání „mami, mami“, které se ozývalo za dveřmi.

Když jsem vylezla z vany, bylo už šest hodin a já šla honem loupat brambory a připravovat píchavku k večeři. Musím vám říct, že to byla neskutečná dobrota. Ty houby rostou tchýni na zahradě a tak byla čerstvě utržená. No fakt mňamka. Až mi bylo líto Kubíka, že jí nedostal. Ale on k těm bramborám dostal kus okurky a rajčete a byl maximálně spokojený. Aspoň v něčem, že je po mně. Taťka by se zeleniny nedotkl :-) Už u večeře, bylo vidět, že je Kubík dost unaven.

A protože už byl vykoupanej, tak si šel jen s taťkou vyčistit zoubky. Já mezitím uvařila Sunar, Kubík ho vypil a usnul... Teda ani ho nedopil. Takže od půl osmý máme dneska volno. Hned jsem se tedy pustila do sepisování deníčku, až ho dopíšu, tak uvařím čaj a dáme si kousek toho dortu od babičky a snad se nám dnes i podaří jít brzy do té postele.

Jak se cítím?

Ten relax ve vaně byl úúžasnej, takže se teď cítím skutečně fajn. Přes den mě trochu zlobila Hanička, která vytrvale kopala do močáku a tím mě nutila jít snad stokrát na záchod. Snad si to vybrala a v noci mě nechá spinkat.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Co dělám?

Co dělám?

Dnešní noc byla fakt krizová. Kubík se vzbudil už v deset, a když jsem k němu přišla, hned jsem věděla, že je zle. Chudáček malej vůbec nemohl dýchat. Jenže, co teď? Odsát nos, jenže to taky chtělo najít mořskou vodu ve spreji, aby se to trochu uvolnilo. Tak jsem začala hledat.

Mezitím se kamarád, co tu byl na dodatečné oslavě, pěkně vypařil. Zbaběle využil příležitosti a zdrhnul :-))).

Naštěstí jsem si pak vzpomněla (teda až poté, co jsem kvůli spreji prolezla celý byt), že jsem ho s sebou posledně balila, když jsme jeli za babičkou a dědou. A tak jsme mohli Kubíčkovi trochu ulevit. Stejně ale bylo jasné, že zůstane spát u nás, protože máme polohovatelnou postel, a tak může spinkat s vyvýšenou hlavou. I tak se v noci pořád budil, kňoural, tulil se a šmrdlal mi uši. To je takovej jeho usínací rituál. Přitulí se, chytne ucho a tře ho. Je to hrozný a vůbec nevím, kde k tomu přišel... jenže je to efektivní, tak mu to zatím trpíme. Ale dneska v noci mi už uši hořeli a Kubík ne a ne pořádně usnout... Já už byla vyřízená. Navíc jsem se vůbec nemohla otočit, jak by se hodilo mě... Buď protestoval Kubík nebo Haňule. Někdy k ránu, kdy už jsem Kubu proklínala nahlas (což vzbudilo taťku), se taťka ustrnul a vzal si Kubíka k sobě a nabídl mu své uši. Kubík je přijal a já měla aspoň chvíli klid na spánek. Ale jestli jsem dala dohromady 4 hodiny, tak je to moc.

Podle toho taky vypadalo celé dopoledne. Byla jsem totálně mrtvá. Kubík sice vstával až v půl deváté, ale ani to nepomohlo. A tak jsem tady dopoledne nějak přečkala a těšila na spánek po obědě. No prostě jsem se zaboha nemohla nastartovat. Jen jsem posedávala na židli, občas jukla na nějaký ten příspěvek, něco napsala... Kubík si hrál hezky sám, stačilo mu, že ho pozoruju a povídám si s ním. Aspoň, že tak.

Pak dostal sváču a šlo se spát. Oběd jsme dneska měli v plánu až později – společně s taťkou. Kubík krásně usnul a já s ním. Spali jsme dvě hodiny a to stačilo k regeneraci mého unaveného těla. :-) Když jsme vstali, tak jsme začali připravovat obídek a těšili se na taťku. My jedli dřív, protože to už by Kubík nevydržel. Nandala jsem mu toho dost a on to krásně spapal. Pak, že už nechce a šel si hrát. Tak jsem nandala sobě. A tu najednou, už tu byl zase, a že chce „papat“. Normálně mi to sežral. To se nedá říct jinak. A to mě teda naštval. Kdo mě neznáte, tak vám na sebe něco prozradím. Jestli někdy dokážu bejt fakt nepříjemná, tak když mám hlad. Ještě horší je, když mám hlad a někdo mi bere jídlo. Jediný jeho štěstí je, že ve mě přetrvávají mateřské pudy a ty mi velí se s ním rozdělit. Tak jsem mu ten talíř dala a šla si pro nektarinku. Mezitím přišel taťka, kterej tu scénu pozoroval s chápavým pohledem a se zřejmým úmyslem dítě zachránit, kdybych po něm vystartovala. (On mě dobře zná a ví, jaká jsem, když jsem hladová :-))).

A to už se blížila čtvrtá hodina, a s tím i čas, kdy jsem kluky vyslala na procházku a připravila se na dvě studentky, které dneska přišly. Jedna na němčinu, druhá na angličtinu. Obě hodiny byly velmi příjemné – zejména proto, že jsem se úplně odreagovala od dítěte a zase se cítila jako plnohodnotný člen společnosti. :)
V šest hodin, když studentka odešla, a kluci byli v nedohlednu (a to doslova – rozhlížela jsem se před barákem, zda je uvidím přicházet), rozhodla jsem se, že využiju příležitosti a sním si ten oběd. Teda teď už spíš večeři. Protože rýže byla v termohrnci, ani jsem nic nemusela ohřívat. Stihla jsem to slupnout tak, tak. Ale stihla :-)) A Kubíček už od dveří volal „mami, mami“ – takže mu bylo vše odpuštěno. „Mami, mami“ teda prý volal už celý blok od nás, ale to já neslyšela. :-)))

K večeři dostal Kubík půlku rajčete a kus salátovky a šlo se do vany.

Dneska jsem ho koupala já, protože od té doby, co přišel z venku, se ode mě nechtěl hnout. Taťka tedy dostal za úkol připravit Sunar, abych mohla Kubíka rovnou uspat. To mi ale neprošlo. Sice to vypadalo, že spát bude, ale s posledním hltem se v jeho očíčkách rozsvítilo, zavolal „táta“ a bylo vymalováno. Táta ale potřeboval dneska něco nutně dodělat na počítači, tak jsem věděla, že je potřeba Kubíka zabavit... Naštěstí je Kubík čtenář, takže jsme si vzali do postele knížku a „četli“ si. Já ukazovala Kubíkovi obrázky a on říkal, co to je. Už toho umí vyjmenovat docela dost a moc ho to baví. Zkoušela jsem mu i číst pohádku, ale to mu ještě nic neříká. Jenom taťka, kterej nás odposlouchával přes chůvičku, se dožadoval dočtení :-)))).

Protože Kubík neusnul a ani nevypadal, že by se chystal spát, vyměnili jsme si s taťkou role. Já šla k počítači – taky dořešit pracovní záležitosti a taky napsat dnešní deníček. Taťkovi hrál do karet i čas, takže jemu se podařilo Kubíka uspat. Doufám, že dnešní noc bude klidnější. Zítra nás v deset čeká 18ti měsíční prohlídka, tak ať nejdeme s kruhama pod očima. Dost na tom, že je Kubík samá modřina a já už pár dní tvrdím, že domů se vrátím bez něho, protože mi ho seberou :-))) Tom zase říká, že týraný dítě vypadá jinak, že to má ty modřiny schovaný a ne tak na očích. :-)))

Jak se cítím?

Až na ten spánkový deficit ráno se mám fajn. Dneska u nás bylo hrozný vedro, takže jsem nikde nebyla, a tím pádem se to dalo vydržet. Ještě, že máme doma takovýho hodnýho taťku, kterej toho Kubíčka vezme ven, a já se tím pádem skutečně můžu šetřit. Je to radost a veliký štěstí mít doma takovýho partnera. Ale zase ho nemůžu chválit moc, on si to taky určitě přečte, tak aby mi moc nezpychnul. :-)

Co dělám?

Co dělám?

Co dělám?

Dneska jsme zase vstávali až v osm. A to přitom Kubíček usnul před osmou... Prostě fakt luxus. V noci jsem ale zjistila, že mě opouští mateřské pudy. Představte si, vzbudila jsem se, protože se mi chtělo na záchod. Nevím, kolik mohlo být hodin – byla tma jak v ranci. Kouknu vedle sebe a tam spí Kubík. No vůbec nechápu, jak se tam dostal. Absolutně jsem ho nezaregistrovala. Ráno jsem se pak ptala Toma, tak říkal, že prej se Kubík vzbudil a chtěl k nám, tak ho tam dal... Já to úplně zazdila. To se stalo poprvé :-)))) Ještě, že mám takovýho šikovnýho taťku, kterej mě zastane.

Po snídani se kluci vypravili ven a já měla v plánu trochu pracovat a pak skočit nakoupit, abych měla z čeho uvařit oběd. Práce se poněkud protáhla. No taky proto, že jsem k tomu ještě stihla drbat s Janney na Skypu. :-)
Naštěstí jsem vše potřebné stihla, a když kluci volali, že už se vrací domů, měla jsem už oběd na plotně. Pochutnali si na těstovinách s kuřecími nugetkami a omáčkou quattro formaggi.
Jen já jsem nejedla, protože jsem ještě byla nacpaná od snídaně. Udělala jsem chybu, protože kluci snědli úplně všechno – asi to bylo vážně dobré.

Po obědě jsme měli naplánovanou návštěvu v porodnici. Jeli jsme se podívat na kamarádku a její Lucinku. Je moc krásná a mě mrzí, že jsem si jí ani nevyfotila. Byli jsme tam asi hodinku – strejda mezitím vozil v kočárku před porodnicí spícího Kubíčka. Pak jsme jeli nakoupit, protože už bylo nutné doplnit zásoby a když jsme přijeli domů, rozhodli jsme se, že ještě půjdeme na procházku.
Navrhla jsem pivovar Groll v Plzni, protože bychom se tam měli za 14 dní sejít s holkama Bolkama a já chtěla vědět, jak přesně se tam dostanu a co od toho můžeme čekat. Místo je to pěkné – kočárkem se tam dá dostat ze strany, přes hřiště. Na hřišti se Kubík pěkně vyblbnul, mají tam trampolínu, houpačky, klouzačky, pískoviště... Prostě spoustu činností na vyblbnutí.

Jen škoda, že stoly u hřiště jsou bez obsluhy a obsluha dnes nebyla zrovna v přátelské náladě.

Asi po hodině jsme šli zase procházkou domů. Když jsme dorazili, tak nás celkem dost bolely nožičky a tak jsme mrkli do mapy a zjistili, že jsme nachodili přes 4 kilometry.
Po příchodu domů jsme si dali večeři, vykoupali Kubíčka a čekali, až padne do postýlky. Energie měl ale dost i přes to, že v poledne spal jen hodinu a pak řádil na hřišti.

Jak se cítím?

Dneska opět moc dobře. Dopoledne jsem měla klid na pracovní záležitosti a tím, že jsem byla doma sama, mohla jsem krásně vypnout a odreagovat se. K tomu mi pomohla i Janney, se kterou jsme probraly, co se dalo :-)))
Návštěva v porodnici mě zase o něco víc natěšila na miminko. A odpolední procházka mi dala dobrý pocit, že ještě nejsem úplná koule a zvládnu ujít pár kilometrů, aniž by mě to zabilo. :-)

Jak je na tom tatínek?

To vám musím prozradit, jak si ze mě tatínek dělá srandičky. Může si to dovolit, protože jsem v psychické pohodě a tak mu to prochází. A tak doma poslouchám hlášky o tom, že ještě pár dní a bude přede mnou muset jezdit auto s oranžovým majákem (ohlašující nadměrný náklad). Dneska když jsme přecházeli přes silnici – a já musela trpělivě čekat, až přejde auto, protože jsem nedokázala tak rychle zareagovat a přidat do kroku – tak se mi zase smál, že zapomněl, že jsem jak diesel bez turba.
A já mu zas na oplátku říkám, že teď musí být ještě 55 dní hodnej, nebo to tu na něj všechno povím :-))))

Co dělám?

Co dělám?

V noci nám dal Kubík pěkně zabrat. Nějak se vzbudil ve 3:30 a nemohl pak zabrat. Ani jsme se na něj nemohli zlobit, protože bylo vidět, že by chtěl spát, ale prostě to nešlo. Nevěděl jak. Vlezl si k nám do postele, tulil se, pusinky rozdával, hladil nás..., ale ne a ne usnout. V půl páté jsem to nevydržela a šla mu udělat Sunar. Prostě jsem si řekla, že buď ho to uspí nebo úplně probere – ale že aspoň budeme vědět na čem jsme. Naštěstí po vypití mlíčka usnul a my s ním.
Ráno jsme ale museli vstávat brzy, protože jsem byla na osmou objednaná k lékaři. A znáte to, než se člověk vypraví s dítětem.

U lékaře to šlo jako po másle..., dorazili jsme chvíli po osmé a hned byli na řadě. Oproti klasickému návalu tam dneska nikdo nebyl. Zjistila jsem, že už vážím téměř 90 kilo, což mě teda upřímně šokovalo, ale sestřička na to jen zareagovala slovy: „Přeci se tím nebudeme stresovat, ne?“ A má pravdu :-)) Lékař byl v dobré náladě – ostatně jako vždy – a i Kubík byl při vyšetření hodnej. Byl s námi samozřejmě i taťka, protože nám dělali velký ultrazvuk, a to si nemohl nechat ujít. Hanička nám krásně roste. Má už téměř 1700 gramů a všechno je v pořádku. Jediné, co nám trochu dělá starosti je, že se ještě potvůrka neotočila hlavou dolů. Ale pan doktor říkal, že má ještě čas do 36. týdne, tak to snad zvládne.

Vzhledem k tomu, že u lékaře proběhlo vše velmi rychle, vzal nás taťka ještě na snídani do Cross Cafe. Kubík tam má kamaráda za pultem a tak vždy dostane nějakou mňamku – většinou vanilkový šejk do malého pohárku.



Já si výjimečně dala velké latté a k němu klasicky kousek čokoládového dortu (a pak, kde se vzalo těch 90 kilo, že? :-)))
Když jsme dojedli a dopili, tak už taťka musel zpátky do práce a my s Kubíkem měli domluvené rande s Bárou (Lirpou) a jejím Kubíčkem. Nesli jsme jim fotečky ze svatby a taky náramek BOL. A moc hezky jsme si popovídali. Kluci řádili na hřišti a my je nestíhaly hlídat. Kolem poledne jsme se rozloučili a my si doma dali obídek a šli spinkat. Vzbudili jsme se po dvou hodinách krásně odpočatí. A hned na to přišel z práce taťka. Vzal si Kubíka a strejdu a jeli pryč. Já dostala za úkol odpočívat, což jsem moc ráda splnila. Vzala jsem si noťáska do postele, pustila si telku a relaxovala u babyonline. Kluci se vrátili až v půl sedmé a tak byl akorát čas připravit večeři, vykoupat Kubíčka a uložit ho ke spánku. Snad bude dnešní noc klidnější než ty dvě předchozí.

Jak se cítím?

Dneska mi bylo báječně. Procházka s Kubíkem a Bárou mě hodně povzbudila a moc mi zlepšila náladu. Za což ještě jednou děkuji. A odpoledne byla vlastně jedna velká siesta.

Jak se připravuji na porod?

Dneska vlastně poprvé jsem přemýšlela, co by bylo, kdyby se malá neotočila. Ptala jsem se i lékaře, ale zatím mi toho moc říct nedokázal. Říkal, že bude záležet na okolnostech – na mém přání, na velikosti miminka a tak vůbec.
No zatím nemá cenu se tím stresovat, ještě pořád je čas :-))).

Co dělám?

Co dělám?

Kubíček se ráno rozhodnul vstávat brzy. To znamená v šest hodin. Taťka mu udělal Sunar (po ránu pije kakaový) a než ho Kubík vypil, tak jsme se povalovali v posteli. Taťka mezitím odešel do práce. Když Kuba mlíčko vypil, začalo klasické ráno – svléknout pyžamko, sundat plenku, posadit se na nočníček... No dneska to s nočníčkem nedopadlo. Kubík od začátku povídal, že na nočník „ne“, ale já ho přemluvila. Pak, když z něj slezl a uvnitř nic nebylo, tak už jsem nenaléhala – a odměnou mi bylo asi za 5 vteřin oznámení „E E“ a počůraný koberec. :-) Inu stane se. Pak jsme se oba oblékli a šli na snídani.

V těhotenství mám zvláštní „úchylku“, a to, že každé ráno prostě musím mít velký hrnek kakajíčka. Takže sobě kakao a rohlík se sýrem, Kubíčkovi vodu a rohlík s máslem, k tomu pro oba cherry rajčátka a salátovku.
U snídaně v rychlosti prolítnu net – mail a babyonline, abych zjistila, co je nového. Někdy stihnu napsat pár příspěvků, jindy jen čtu a příspěvky píšu později.
Po jídle si Kubík vyžádal písničky na youtube. To poznám tak, že přijde, sedne si na židli k počítači a začne mávat ručičkou (jako když diriguje). A máme už spolu naučená hesla, takže si řekne, kterou písničku chce. Dneska mu to vydrželo asi půl hodiny. Mimo jiné si pouštíme písničky z českých pohádek (Lotrando a Zubejda, Zlatovláska apod.).
Když to Kubíčka přestalo bavit, slezl ze židle a začal si hrát – sám. Mě tak nechal „volno“ a já mohla ještě chvíli strávit u počítače. Řešili jsme přes icq s manželem plány na odpoledne a do toho jsem ještě povídala s Tygřímámou – jen tak jsme poklábosily.

Dopoledne jsme ještě zvládli přečíst pár knížek. Pořád u nás nejvíc bodují Říkačky pro chytré hlavičky a pak ještě jedna knížka s autíčkama. Pak už byl čas připravit oběd. Dneska jsem Kubíka ošidila a dostal jen brambory. Věděla jsem totiž, co nás čeká večer... :-)

Po obědě,  tedy respektive při obědě, Kubík usnul, a tak jsem ho honem vzala, přenesla do postýlky a šli jsme si oba schrupnout. Dneska jsme si dopřáli dvě hodinky.

Po obědě jsme skočili nakoupit, protože tu máme do neděle na návštěvě švagra, tak aby tu taky bylo něco k jídlu – znáte chlapy a kolik toho dokážou sníst, to si vynásobte třemi a máte zhruba představu, jakej otesánek přijel k nám :-)))

Z nákupu jsme se vrátili tak akorát včas na svačinu, a pak už přišel taťka z práce a vyjeli jsme na návštěvu k našim kamarádům, kteří mají dvojčátka – kluky 2,5 let. A hlavně mají barák se zahradou, takže se všichni kluci pěkně vyblbli. Kubík lítal po zahradě, houpal se na houpačce, řádil na klouzačce, jezdil na odrážedle. No zkrátka vyzkoušel všechny hračky, které na zahradě našel.

K večeři nás pohostili klobáskama a Kubíček dostal párek. To byl spokojenej. A já byla ráda, že jsem ho na ten oběd fakt ošidila :-)). Domů jsme se dostali až v osm. To už na nás chudák švára čekal. No chudák – čekal v hospodě, tak to snad nebylo tak zlý.
V rychlosti jsme vykoupali Kubíka a uložili ho. Padnul za vlast – prakticky okamžitě. Přiznám se, že i já toho mám dost a těším se do pelíšku. A budu doufat, že Kubík zítra vydrží dýl než jen do šesti.

Jak se cítím?

Cítím se pořád výborně. Je pravda, že občas se zapomenu a jdu rychleji, než je zdrávo, a to se pak bříško ozve. Tak musím ubrat plyn a jít procházkou, a pak je vše v pořádku. Tím, že chodím spinkat s Kubou po obědě, mám energie dost.

Jak se připravuji na porod?

Kromě toho, že chodím na těhotenské cvičení, se vlastně nepřipravuji nijak. Ten čas letí celkem neúprosně, takže porod se blíží kvapem, ale zatím necítím potřebu nějakých zvláštních příprav. I když – tašku do porodnice bych si už skoro připravit mohla, že? :-)

Jak je na tom tatínek?

Tatínek je na tom dobře. Na miminko se moc těší. Každý večer pravidelně maže bříško krémem proti striím a s Haničkou si povídá.
Nedávno ho ovšem trochu zaskočilo, že až budu v porodnici, tak bude s Kubíkem doma sám. Ale už se s tím srovnal a je na to psychicky připravený. :-)))

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Další díly příběhu:

• 1.díl: Jak se rodila Hanička
• 2. díl: Termín porodu
• 3. díl: 9 dní do porodu
• 4. díl: 22 dní do porodu
• 5. díl: 32 dní do porodu
• 6. díl: 46 dní do porodu