4. srpna  – 46 dní do porodu Naďule

Co dělám?

Včerejší večer probíhal poklidně. U skleničky vína jsem sepsala deníček, a pak jsme si pěkně popovídali a chvílemi se i pěkně nasmáli. Taťka stihnul ochutnat a pochválit dort od Cukříka. A Kubík s Dádou krásně spali. Dáda spala v Kubíčkově posteli a Kubík u nás.
Kolem desáté jsme se domluvili, že je na čase jít do pelechu. A tak jsme společnými silami povlékli čistě postele (to už jsem před příjezdem nestihla), zhygienovali se, popřáli si dobrou noc a zalezli do pelíšků.

Kubík i Dáda spali přímo ukázkově. Celou noc jsme o nich nevěděli a ráno se vzbudili až v půl osmé. Já už byla vzhůru, a tak jsem mohla zaregistrovat, že se probrali snad ve stejnou vteřinu. A hned se k sobě vrhli. Dáda podala Kubíčkovi všechny plyšáky, on je opusinkoval a vrátil Dádě. Dáda potom vzorně Kubíčkovi ustlala postel a oba si šli hrát na zem. To už přišla i Tygřímáma a chvíli po ní i Cukřík a Evča.
Kubík dostal Sunar, a pak už se šlo na snídani. Po snídani jsme se rozhodli, že půjdeme ven.

Chtěli jsme holkám ukázat hřiště, kam s Kubíčkem občas zajdeme. Cestou začalo lehce poprchávat, ale věřili jsme, že to přejde. Bohužel nepřešlo, a tak jsme na hřišti zůstali jen chviličku, a pak to raději vzali zpět domů. Ale i tak si Dáda s Kubíkem stihli aspoň trochu zařádit. A výhoda byla, že kromě nás, tam nikdo nebyl :-))).


Cestou domů Kubík předvedl, že si umí pěkně postavit hlavu. Nejdřív odmítal jít za ruku s Dádou, pak se mu nelíbilo, že jí vedu já. A dělal teda pěkné scény. Protože po dobrém s ním nebyla řeč, tak dostal jednu na zadek. Zajímavý je, že sice ještě chvíli „nadával“, ale šli jsme celkem v klidu.
Pak ho začaly bolet nožičky a chtěl se nést. Přesto, že se po něm vrhaly všechny Tygřice, on trval na tom, že ho ponese máma. Po chvilce přemlouvání mi aspoň dovolil vzít ho na koníčka. To je pro mě přeci jen pohodlnější, než ho nést v náručí.


Naštěstí s sebou měla Tygřímáma foťák, a tak díky ní můžete naší dnešní procházku vidět i obrazem. Díky Aničko. :-)

Po příchodu domů jsme chvilinku poseděly a už bylo na čase připravit oběd. O práci jsme se krásně podělily, a tak bylo hned hotovo. A já měla radost, že mi holky pomohly dojíst tu píchavku.
Po obědě jsme se už museli rozloučit. Za jedno Kubík už musel spinkat a za druhé tygřice jely ještě k babi. Když jsme se loučily, tak Kubík spustil hroznej řev. Do teď nevím, co se mu tak nelíbilo. Jestli to, že holky jedou pryč, nebo to, že nejede s nimi...

Každopádně z něj tentokrát nevymámily ani pusinku, ani zamávání.

Po příchodu domů jsem ho položila do postele a on byl snad během 5ti minut tuhej. Možná tedy řval, že byl unavenej. Každopádně jsem využila příležitosti a lehla si s ním. Dneska jsem sice nespala, ale odpočinek to byl příjemnej. Kubík spinkal hodinu a půl, a když se vzbudil, tak hledal po celém bytě Dádu. Pak se smířil s tím, že jela „pápá“ a šel si hrát s tygříkem, kterého od ní dostal.

Po svačině si pak Kubík hrál sám až do té doby, než přišel taťka z práce. To byla asi hodina a půl. Já koukala a nevěřila vlastním očím. Seděla jsem u počítače a pročítala resty na babyonline a pak jsem se musela připravit na hodinu angličtiny. Taťka si vzal Kubíka ven a chvíli na to zvonili studenti. Měli jsme dvě hodiny a mně to uteklo jako voda. Krásně si u toho učení odpočinu, zejména když jsou ještě kluci venku. Můžu úplně vypnout ten mateřskej radar a to neskutečně šetří energii – aspoň mě tedy určitě.

Když studenti odešli, tak jsem ještě stihla uklidit nádobí z myčky a nastrkat tam to, co jsme nadělali při obědě, a rovnou jsem myčku zase pustila. A konečně jsem se taky dokopala k tomu, abych umyla kamna. Do toho akorát přišli kluci domů, a tak jsme se pomazlili s Kubíčkem a já pomalu připravila večeři. Taťka pak vzal Kubíka do vany, já mezitím připravila Sunar a teď Kubík pije mlíčko a snad brzy usne. Potřebujeme ještě s taťkou udělat nějaké faktury a domluvit se na zítřek. Zase nás čeká velká akce – firemní teambuilding. Jsem na to moc zvědavá.

Jak se cítím?

Výborně. Tygří návštěva mě ohromně pozitivně naladila. Jsem moc ráda, že tu holky byly – i když to byl chvílemi docela bengál. Ale bylo to moc fajn. Už se těším, až se zase uvidíme. Ony jsou fakt bezvadné a my je máme moc rádi!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

3. srpna  – 47 dní do porodu - společný den s Tygří rodinkou :-)

Co dělám?

Kubík večer usnul chvíli po deváté, což byl docela úspěch na to, že nám prospal celou cestu z Prahy v autě. My jsme to taky zabalili brzy, abychom byli ráno čilí.
Protože už Kubíkovi polevila rýma, spal opět ve své postýlce a docela překvapivě v ní vydržel až do rána (s krátkým mezipřistáním u tatínka). To byl luxus. Mohla jsem se krásně rozvalovat... :-)
Taťka ráno vstával v půl sedmé do práce a já se vzbudila s ním a řekla jsem si, že už pomalu vstanu a doladím pár věcí před tím, než dojede Tygřímáma s rodinou. Myslela jsem si, že Kubík bude ještě spinkat. Ale taky byl natěšený na návštěvu a tak vstával chvilku před sedmou. Nasnídali jsme se a předpřipravili si oběd, abychom se pak mohli plně věnovat návštěvě a nemuseli stát u plotny. :-)
Holky dorazily kolem desáté hodiny. Přivezly nám výborný dort. Mňam.
Dáda se hned po příchodu vrhla na Kubíka a začalo ródeo. Prozkoumali všechny hračky, což se samozřejmě neobešlo bez menších šarvátek, ale podařilo se nám je udržet v rozumných mezích.
Po obědě jsme naložili Kubíka do kočárku. Já hloupá si myslela, že bude spinkat a nabere síly na další lumpačení. Ale on né. Nechal se povozit po Plzni, ale to bylo tak všechno. Aspoň tygřice viděly, kam chodíme nakupovat a jak to v naší čtvrti vypadá. Cestou jsme si pěkně popovídaly a tu procházku si užily.
Po příchodu domů byl ale Kubík hrozně protivnej a při každý příležitosti hned brečel, tak jsem řekla, že takhle to teda nepůjde a šla jsem ho uspat do postele. Spal během pěti minut. My si daly kafčo a ochutnaly ten skvělej dort. Dáda si zatím hrála s Kubíkovými hračkami, a když jí to přestalo bavit, navrhla jsem pustit v telce Sněhurku. To zabralo a my jsme si mohly krásně odpočinout u telky.

Než pohádka skončila, vzbudil se Kubíček a chviličku potom dorazil z práce taťka.
Snažila jsem se do Kubíčka dostat nějakou sváču, ale dneska nic nechtěl. Akorát si od taťky zobnul zbytků oběda. Pak jsme se všichni spakovali a vyrazili na odpolední procházku. Měli jsme v plánu holkám ukázat centrum a vzít je na zmrzlinu. Kubíček byl hodnej a vydržel celou dobu v kočárku. To jsem ocenila. Těsně před procházkou nám totiž sprchlo a tak jsem moc nechtěla nechat Kubíčka běhat mezi loužemi. Přeci jen se mu ještě těžko vysvětluje, že se do nich nešlape.

Po návratu už byl čas udělat večeři. Tygřice vzorně pomohly s přípravou a vrhly se na krájení chleba, rajčátek a okurky. Já mezitím připravila Kubíkovi večeři..., ale ten jí odmítl. Snědl asi dvě kolečka okurky a nechtěl. Že prý půjde do vany. Na to konto Dáda prohlásila, že už taky jíst nebude a že chce jít do vany s Kubíčkem. To si chudák dala. Kubík jí pěkně zmáchal. Ona si nechtěla mýt hlavu, ale Kubík byl trochu jiného názoru a celou jí zlil. Bylo docela náročné je uhlídat, aby tam neběhali – přeci jen ta vana dost klouže a tak jsme je museli držet zkrátka. Po koupeli jsme s Tygřímámou konstatovaly, že mít je na krku oba dva delší dobu, tak je to na Bohnice :-))).

Taťka pak vzal Kubíčka do postýlky, dal mu Sunar a Kubíka uspal. Chvilku na to prohlásila i Dáda, že už jde spinkat. Tak jí Tygřímáma uložila do Kubíkovy postýlky a za moment byla i Dáda tuhá. Teď je před devátou a vypadá to, že budeme mít už volno.
Taťka otevřel láhev bílého vína a i já si s nimi dám skleničku. Uvidíme, jak se večer bude vyvíjet a kdy se dostaneme do pelíšku.

Jak se cítím?

Přestože, jsem i dnes oželela polední spánek, tak se cítím fajn. Ani nejsem moc unavená po těch procházkách. Mít tu takovou návštěvu je super oživení a vytržení z takového toho klasického stereotypu, který by nás jinak čekal. Tygřice jsou velice milá společnost. Prostě jsme si káply do noty. ;-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

2. srpna  – 48 dní do porodu

Co dělám?

Včera nakonec Kubík usnul až po desáté hodině, a to až tehdy, když jsme si šli lehnout všichni a zhaslo se noční světýlko. Prostě, když už i jemu došlo, že s námi žádná legrace nebude. Sice si tam ještě chvíli povídal, ale nakonec usnul a my s ním.

Tuto noc jsem docela strašila já. Nejdřív mě vzbudila žízeň, pak jsem zase courala na záchod..., ale i přesto jsem se vyspala docela dobře. Ráno se vzbudil první taťka – tuším, že bylo tak sedm hodin, jen jsem letmo mrkla na hodiny a říkala si, že ještě chvíli potřebuju. Kubík mi dopřál 15 minut. Pak se vzbudil taky a hned zavolal „papat“ a mastil do kuchyně. Když navíc zjistil, že v kuchyni je táta, byl radostí bez sebe. Táta mu udělal Sunar a poslal nás s ním do postele. Sám si šel zatím připravit věci do auta. Chystali jsme se na výlet do Prahy. Taťka pracovně a my se svezli s ním, s tím, že nás vyhodí u kamarádky Táni a až si vyřídí své pracovní záležitosti, tak se k nám připojí.

Když jsme přijeli, tak kamarádky dcerka Bibinka ještě spinkala a tak měl Kubík dost času prozkoumat její království a všechny hračky. Bibinka je o 3 měsíce mladší. Když se malá vzbudila – bylo kolem 11. hodiny – tak jsme se vypravili na procházku. Já doufala, že Kubík cestou usne a trochu se prospí. Ale všechno pro něj bylo nové, a tak sledoval okolí a mně bylo brzy jasné, že ze spánku nic nebude. Kamarádka nás vzala do parku, kde je úžasné hřiště pro děti. Dokonce i část byla ve stínu, takže jsme se snažily děti usměrňovat, aby zůstávaly v chládku.

No mně se to moc nedařilo. Kubík si zrovna vyhlídl pískoviště a houpačky, které byly na přímém sluníčku. Řeknu vám, že teda to sluníčko v pravé poledne – nic moc. Kubík, přestože byl namazanej opalovacím krémem, byl za chvíli úplně červenej a tak jsem zavelela, že se jde svačit. Naštěstí mě ráno napadlo mu nakrájet s sebou salátovku, na kterou ho vždycky utáhnu. I tentokrát to zabralo a my se celkem v klidu nasvačili na lavičce ve stínu. Kamarádka zkontrolovala čas a zjistila, že už je nejvyšší čas jít domů, kde její manžel připravoval oběd. Došly jsme akorát. Super bylo, že dětičky si cestou v kočárku pěkně povídaly a tak jsme mohly pokecat i my dvě.

K obědu byla výborná zeleninová polévka a španělský ptáček s rýží. Kubíček zase předvedl, že apetit má slušnej a že umí pěkně stolovat. Tím mě mile překvapil, protože doma vždycky nadělá hrozně. :-)

Po obědě si Kubík s Bibinkou hráli. Občas se trochu postrkovali – bojovali o odrážedlo a vyloženě se přetahovali o Bibinčinu láhev s pitím. Kubíkovi se hrozně líbila a já ho nemohla přesvědčit, že jeho pití je stejně tak dobré. Bibince se Kubíčkova láhev taky líbila, ale neuměla z ní pít a tak nemohlo dojít k výměně. :-))) Nakonec se ale nějak domluvili a my jim do toho přestali kecat.


Kolem druhé hodiny šla Bibinka spinkat po obědě (to naše zvíře pořád nic) a ozval se taťka, že za chvíli dorazí. A tak to měl akorát, že dostal oběd, a poté následovalo odpolední kafíčko a výborná buchta. Kubík si zatím hrál s odrážedlem a ostatními hračkami, které měl zase chvíli sám pro sebe. Už na něm bylo vidět, že je unavený, ale spát odmítal. U nás je to tak vždycky, jak je v cizím prostředí, tak zaběhnuté rituály nefungují.

Ve čtyři hodiny se vzbudila Bibinka, a tak si ještě chvíli děti spolu pohrály, dostaly svačinu – kdy Bibinka snědla Kubíčkovu a Kubík zase na oplátku Bibinčinu. Pak už začal být Kubík dost protivnej a už nás i tlačil čas, tak jsme se rozloučili a vydali se směr Plzeň.

Kubík usnul prakticky okamžitě a spal celou cestu až do Plzně. V Plzni jsme se ještě stavili nakoupit, abychom měli čím pohostit zítřejší návštěvu a šupajdili jsme domů.

Po příchodu domů Kubík odmítl večeři a chtěl jít rovnou do vany. Ptala jsem se, kdo ho má vykoupat, tak povídá „máma tady“. Což znamenalo, že i máma musí do vany... Máma vůbec neprotestovala a byla ráda, že může ten prach z cest, pot a písek ze sebe smýt. Tak jsme se s Kubíčkem vzájemně umyli, taťka mezitím udělal Sunar a teď se snaží Kubíčka udržet v posteli. Já na to moc nesázím. Zatím si čtou pohádky a já mám čas v klidu napsat deníček. Akorát jsem v autě zapomněla foťák, takže tam ještě budu muset taťku vyslat, abyste se mohli pokochat i nějakýma fotečkama z dnešního dne.

Doufám, že půjdeme dneska spát v nějakou rozumnou dobu. Jak už jsem psala, zítra přijede návštěva, na kterou se už hrozně mooooc těšíme a ráno ještě potřebuju pár věcí doladit. I když je super, že vím, že i když něco nestihnu, tak to holkám vadit nebude a pochopí to. A protože jste určitě napnutí, kdo že to dorazí, tak já to teda prozradím. Přijede Tygřímáma, Cukřík, Tygřímládě (Dádulka) a Evča. Prostě celá tygří rodinka. Ještě nevím, co přesně podnikneme, uvidíme podle nálady a počasí, ale už se nemůžu dočkat. :-)))) Holky tu budou přes noc, protože Dáda jednou vyslovila přání spinkat s Kubíčkem a to my jí moc rádi splníme. Jak říkal náš taťka – bude to taková zkouška, abychom viděli, jak to tu bude za pár měsíců vypadat. :-)))

Jak se cítím?

Chybí mi odpolední spánek, takže jsem docela unavená, ale vzhledem ke spoustě příjemných zážitků a hezkému popovídání s kamarádkou je to taková ta příjemná únava. Mám za sebou i pěknou procházku po venku, tak si myslím, že se mi bude dneska pěkně spát.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

1. srpna  – 49 dní do porodu

Co dělám?

Jak jsem včera psala, že chceme jít brzy do pelíšku, tak to se nám i podařilo. Ale místo, abychom čas využili ke spánku, tak jsme s taťkou do jedenácti kecali. Ale bylo to moc fajn. Moc často takovej klid nemáme a bylo příjemné si zase normálně popovídat, aniž by nám do toho hulákal Kubíček.
V noci jsem šla jednou na záchod, přičemž jsem vzbudila Kubíka, takže můj odchod oplakal, a pak trvalo docela dlouho, než zase usnul. Moje uši si při tom přišly na své. :-))) (Pro ty, kdo čtou poprvé, upřesním, že má Kubík takový usínací rituál – žmoulání uší).

Jinak ale byla noc klidná a já se vyspala moc dobře. Kubík vstával v sedm. Taťka mu udělal Sunar a pak už jsme se s ním a se strejdou rozloučili, protože jeli pracovat. Měli v plánu se vrátit ve tři hodiny.

My se s Kubíkem po snídani pustili do velkého prádla. Svlékli jsme všechny cejchy, které máme pro hosty a dali je vyprat. Bylo to na dvě pračky. Né tedy, že bychom měli tolik postelí pro hosty, ale jedna várka už tu čekala z dřívějška. Dnešní slunečné počasí přímo vybízelo k tomu to vyprat a pověsit za barákem, aby to pěkně stihlo uschnout.

Když jsme tedy naplnili a zapnuli pračku, vydali jsme se ještě na nákup. Potřebovala jsem koupit pár věcí na přípravu oběda. Šli jsme pěkně procházkou a zase nám to trvalo bezmála hodinu. (Sama bych byla za 15 minut doma :-)).

Po návratu domů už Kubík hlásil, že má hlad. Tak jsem ohřála zbytek od včerejšího oběda. Překvapivě to slupnul jako malinu – dokonce snědl i brambory, a to už je co říct. Tvářil se, že by možná už i šel spát. Tak jsme šli do pokojíčku. Tam ale chytil druhý dech a bylo jasné, že jen tak neusne. A proto jsem zavelela, že se jde nejprve pověsit prádlo. To znamená, že v jedné ruce nesu koš s prádlem a za druhou vedu Kubíka, kterej už ví, co ho čeká a na celej barák volá „bába, bába“ (bábovka). Když dojdeme na dvorek, tak Kubíkovi sundám poklop z pískoviště a on si tam pěkně hraje, než pověsím prádlo. Dneska mě teda ještě čekalo vyházet nevítané hosty – škvory a podobnou havěť, která se zatím v pískovišti stihla zabydlet.

Když prádlo viselo, myslela jsem si, že půjdeme domů. Ale Kubík trval na tom, že ještě budeme chvíli dělat bábovky („máma tady bába“).  Aspoň se mi podařilo mu vymluvit, že si k němu sednu na rantl toho pískoviště – to by totiž nemuselo mojí současnou váhu vydržet. Vzhledem k tomu, že na nás pražilo sluníčko (bylo akorát poledne), tak jsme byli oba dva za chvíli úplně zlití potem. Fuj. A tak jsem nekompromisně zavelela, že se jde domů. A kupodivu Kubík ani neprotestoval. Doma jsme museli hned pod sprchu – Kubík byl celý od písku a pak, abychom se trochu osvěžili a omyli ten pot. Po sprše už Kubík bez odmlouvání zalehl ke spánku a prakticky hned usnul.



Já se ještě vydala na dvorek pověsit druhou várku prádla, která se mezitím stihla doprat (dle toho jsem poznala, že jsme ty bábovky stavěli a bourali víc než hodinu – to mi ani nepřišlo). Přemýšlela jsem, zda si jít lehnout, nebo zda bude lepší připravit jídlo pro kluky, až se vrátí. Nakonec to bylo půl na půl. Oloupala jsem brambory a šla si lehnout (koneckonců mi to i nakázaly holky Bolky, se kterými jsem si stihla vyměnit pár příspěvků v diskuzním klubu :-)).

Kubík spinkal do čtyř. Já byla vzhůru dřív a stihla si přečíst zprávu, ve které taťka hlásil, že přijedou později – práce bylo moc. Tak jsem ani Kubíka nijak nebudila a nechala ho vyspat do sytosti. Když se vzbudil, tak jsme si dali sváču. Dneska rohlík se šunkou a sýrem. To je sranda, jak on to jí. On nejdřív sní šunku a sýr, pak olíže máslo a pak teprve jí rohlík. Nevím, proč mu to rovnou nedávám zvlášť. :-)

A po svačině jsme se pomalu pustili do přípravy jídla. Obalit řízky z houby, dát vařit brambory, oloupat okurky a udělat salát. Kubík mi moc rád asistoval. Jen ho štvalo, že ho nenechám ty řízky obalovat. Kluci dorazili někdy po šesté a bylo na nich vidět, že toho mají plný kecky. Dostali najíst a šli se osprchovat. Kubík šel s taťkou a chudák si dneska zažil premiérově, jak moc to pálí, když se do očička dostane dospěláckej šampon.

To má z toho, že tu lahvičku se šamponem nemůže nechat na pokoji. Jak jí otevřel, tak to cáklo a rovnou do oka. Já u toho zrovna byla a bylo mi ho chudáčka i docela líto. Okamžitě jsme mu očíčko vypláchli a za chvilku už bylo zase dobře... Snad si vezme ponaučení pro příště.

Po sprše už se pomalu nachýlil čas na večerní Sunar a spinkání. I když... Sunar vypil a zatím ještě pořád řádí. A to už je skoro půl desáté. Nu aspoň nemusí být tatínkovi líto, že si ho neužije :-). Zítra jedeme na výlet do Prahy, tak jsem moc zvědavá, v kolik hodin bude mrňous vzhůru.

Jak se cítím?

Dneska kupodivu celý den plná energie, elánu a nadšení. Dokonce i to velký prádlo mě bavilo – a to už je hooodně co říct.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

31. července – 50 dní do porodu

Co dělám?

V noci spal Kubík krásně. Sice ještě kvůli rýmě spí u nás v posteli (máme polohovatelnou postel, tak má zvednuto pod hlavou), ale konečně se v noci pořád nebudil. Já se vzbudila v pět, protože se mi chtělo hrozně na záchod. Vůbec jsem nevěřila, že už je tolik hodin. Letmo jsem si vzpomněla na Veru-beru, která tuhle psala, že už neusne. No já zalehla a spala snad dřív, než se hlava dotkla polštáře. Jsem asi spací typ těhule. :-)

Ráno jsme si s Kubíčkem udělali velikou snídani. Já měla strašlivej hlad. Kubík moc ne... ten si jednou kousl do rohlíku a pak akorát vyjedl rajče a okurku. Ale zase on měl předtím svůj ranní příděl Sunaru – vypije 250 ml, takže hlad určitě neměl.

Měla jsem podezření, že má zvýšenou teplotu (reakce na včerejší očkování), tak jsem ho pro jistotu přeměřila a skutečně. Sice nic dramatického, ale rozhodně jsem zavrhla procházku venku na tom sluníčku a snažila se ho držet spíš v klidu. A tak jsme si dopoledne prohlíželi knížky, hráli s autíčky a trénovali nočníček. Při tom Kubík došel k hroznému zjištění, že máma nemá pinďoura. Hrozně ho to vzalo a celý den mi pak dával pusinky a hladil se slovy „amá, amá“ (malá, malá). Přišlo mi to děsně roztomilý.

Kolem jedenácté už mi Kubík usínal, tak jsem mu dala najíst – oběd nechtěl, jen jogurt. Přiznám se, že ani já v tom horku neobědvala. A šli jsme si lehnout. Docela dlouho jsme se jen tak váleli a usnout se nám podařilo až po dvanácté. Spali jsme necelé dvě hodiny.

Se svačinou jsem dnes taky moc neuspěla – Kubík odmítl dokonce i banán (tak ten jsem si dala já) a nakonec se rozhodl pro nektarinku. Opět si jí vyžádal celou a krásně ji okousal a neudusil se peckou. Jen já musím mít oči na stopkách, protože pořád čekám katastrofu...

Ve tři hodiny přijel strejda. Zítra zase pojede s Tomem pracovat. Dneska zafungoval jako provianťák. Od babičky dovezl cuketu, píchavku a půlku dortu. A ještě dostal za úkol cestou nakoupit, abychom s Kubíkem skutečně ven nemuseli. Hned po příjezdu se na něj Kubík pověsil a nechal se vozit na tříkolce po bytě. To si strejda moc neodpočinul.

Před čtvrtou přijel taťka z práce a to jsem vycítila příležitost, že bych se mohla zdejchnout do vany, když tu má Kubík dva chlapy na hraní. A tak jsem se odhodlala... a skončilo to stejně jako minule. Kubík rezolutně prohlásil, že jde do vany se mnou. Stál před vanou, ukazuje si na plenku – ať jí koukám sundat. A jen co byla dole, už se šplhal do vany... Tak jsem se domluvila s Tomem, aby si pro něj za 20 minut přišel. I tak to bylo málo a Kubík, když taťku viděl okamžitě začal volat: „máma, máma“ – v překladu – vyndej první mámu, já tu ještě zůstanu. Nakonec se nám ho podařilo celkem dobrovolně přesvědčit a já mohla ještě chvíli v koupelně zůstat a relaxovat. Připustila jsem si teplou vodu a dělala, že neslyším to volání „mami, mami“, které se ozývalo za dveřmi.

Když jsem vylezla z vany, bylo už šest hodin a já šla honem loupat brambory a připravovat píchavku k večeři. Musím vám říct, že to byla neskutečná dobrota. Ty houby rostou tchýni na zahradě a tak byla čerstvě utržená. No fakt mňamka. Až mi bylo líto Kubíka, že jí nedostal. Ale on k těm bramborám dostal kus okurky a rajčete a byl maximálně spokojený. Aspoň v něčem, že je po mně. Taťka by se zeleniny nedotkl :-) Už u večeře, bylo vidět, že je Kubík dost unaven.

A protože už byl vykoupanej, tak si šel jen s taťkou vyčistit zoubky. Já mezitím uvařila Sunar, Kubík ho vypil a usnul... Teda ani ho nedopil. Takže od půl osmý máme dneska volno. Hned jsem se tedy pustila do sepisování deníčku, až ho dopíšu, tak uvařím čaj a dáme si kousek toho dortu od babičky a snad se nám dnes i podaří jít brzy do té postele.

Jak se cítím?

Ten relax ve vaně byl úúžasnej, takže se teď cítím skutečně fajn. Přes den mě trochu zlobila Hanička, která vytrvale kopala do močáku a tím mě nutila jít snad stokrát na záchod. Snad si to vybrala a v noci mě nechá spinkat.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

30. července – 51 dní do porodu

Co dělám?

Ráno jsme vstávali v sedm, což je docela fajn. Vydržela bych i dýl, ale zase musím uznat, že jsem byla celkem vyspinkaná. Dneska jsme byli na desátou objednaní k paní doktorce na 18ti měsíční prohlídku a od toho se celé ráno odvíjelo. Bylo potřeba připravit s sebou věci – hlavně jsem byla pyšná, že jsem si vzpomněla vzít s sebou látkovou plenu, na kterou jsem pak mohla nahého Kubíčka položit a ještě jsem i dostala pochvalu, že většinou už maminky těch větších dětí na toto zapomínají. :-)

Přemýšlela jsem, zda jít pěšky nebo vzít golfky. Nakonec vyhrály golfky. Říkala jsem si, že když už budeme venku, tak se stavíme nakoupit a je lepší to vézt v kočárku než nosit v ruce a ještě k tomu honit Kubíčka. :-)

U paní doktorky byl Kubík zlatej. Nechal se změřit (85 cm) a zvážit (12,3 kg) a dokonce ani neprotestoval, když dostal očkování. Je teda pravda, že já jsem s tím moc nepočítala, protože má Kubík docela rýmu, ale paní doktorce to nevadilo. Tak doufám, že se to nějak nepříznivě neprojeví na reakci. Snad ne.
Jinak paní doktorka říkala, že to co Kubík přibral a vyrostl za ten půlrok, kdy jsme tam byli naposledy, by bohatě stačilo přibrat a vyrůst za rok. Holt je vidět, že Kubík není línej se pořádně najíst. Zároveň ale říkala, že není obézní, jen je velkej. :-)

Od paní doktorky jsme se vydali na nákup, kde probíhal typický scénář... Kubík dostal rohlík do ruky a já mohla v klidu jezdit po obchodě a nakupovat. U kasy byla hrozná fronta, což Kubík využil k zlobení a vyndaval z regálů vše, na co dosáhl. Tedy jen do té doby, než dostal přes ruku – domluvy nezabíraly.

Ještě jsme se potřebovali stavit v lékárně pro kapky do nosu – jak pro Kubíčka, tak pro mě. Protože už i mě ta rýma trochu trápí. Není to nic hrozného, ale přeci jen v noci se mi špatně dýchalo. No způsobila jsem tam docela poprask. Ptala jsem se na kapky pro těhule a paní lékárnice mi ochotně sdělila, že těhule nemůžou nic. Že snad tak maximálně Pinosol, který je bylinkový. Tak jsem jí odvětila, že ten ale nemůžu já kvůli alergii. A řekla jí, ať mi dá normální kapky pro dospělé. Pohled, který mi věnovala, div nezabíjel. Myslím, že dneska v noci nebude spát a bude mít výčitky, že takové nezodpovědné matce vůbec ty kapky prodala. Když jsem byla těhu s Kubíkem, tak jsem taky měla rýmu a taky používala normální kapky a žádné následky to na něm nenechalo – to bych si to snad do toho nosu musela stříkat stokrát denně, aby to mohlo mít nějaký zásadní vliv...

Samozřejmostí při odchodu bylo svezení se na autíčku. Já se děsím toho, až mu někdo prozradí, že se to ještě i hejbe, když se do toho hodí korunky. Už takhle ho z toho nemůžeme dostat.

Pak už jsme s Kubíkem spěchali domů na oběd. Najedli jsme se a šli si hajnout. Do postele jsme se dostali až chvíli před jednou a nespali jsme dlouho. Ve čtvrt na tři byl už Kubík vzhůru. Bolela ho nožička po očkování. Asi zatnul sval, když mu to píchala, protože měl nožičku pořádně červenou. Chtěla jsem mu na to dát studený obklad, ale vytrvale odmítal se slovy „máma“ (v překladu – to si mámo strkej na nožičku sama sobě).

Tak jsem ho už nepřemlouvala a vzala jsem ho do kuchyně, že si uděláme svačinu. Já měla jablíčko, které Kubík odmítnul a on si dal nektarinku. Nejhorší je, že mu jí nesmím ani nakrájet, musí jí prostě mít v celku a tak já sedím a hlídám a trnu, kdy se začne dusit tou peckou. Asi zbytečně, protože mi jí zatím vždycky odevzdal, ale stejně....
Pak si dal ještě jogurt. Dneska ovšem vyloženě trval na tom, že ho bude jíst SÁM. Tak jsem ho posadila na zem, uvázala mu utěrku kolem krku, vybavila ho lžičkou a nechala ho. Docela mu to šlo – samozřejmě, že pokapal zem a pak si v tom ještě vymáchal nožičku, ale kdybyste ho viděli, jak u toho byl šťastnej... Když dojedl, tak šel pod sprchu, podlahu jsem setřela a bylo to. :-)

Mezitím jsem kecala s kamarádkou po icq. Jedeme za nima v neděli do Prahy a ona mě prosila, zda bych se nemohla tady v Plzni podívat ve švadlence po růžové krajce a vlně. Šije totiž oblečky na Barbíny a nějak nemohla tyto „ingredience“ sehnat. A protože Tom dneska přišel brzy z práce, tak jsem mu navrhla společnou procházku do města. Kubík jel v kočárku, protože ta nožička ho vážně bolela.

Cestou jsme se stavili na zmrzku – Kubík dostal prázdný kornoutek. Já i přes tu rýmičku jsem neodolala a dala si. Dobře – přiznávám, že nakonec nás Kubík ukecal a líznout taky dostal.

Když jsme se vrátili domů, byl akorát tak čas udělat Kubíkovi večeři a já si připravila věci na tancování a vydala se na cestu.

Lektorka Katka mi před začátkem hodiny, jen tak mezi řečí, oznámila, že četla můj deníček. Jo – svět je holt malý a o náhody v něm není nouze. A díky ní jsem si vlastně poprvé uvědomila, že to nepíšu jen pro „holky bolky“, ale vlastně pro „širokou veřejnost“ a doufám, že i těmto čtenářkám se příběhy všedního dne těhulek líbí.

Teď nevím, jestli můžu vůbec to tancování chválit, aby to nevypadalo, že podlejzám :-))). Ne ale vážně. Je to skvělý relax a výborná zábava. I když dneska mě teda braly nějaký podivný křeče do chodidel – ale to bylo asi tím, že jsem celý den někde běhala.

No a když jsem dorazila domů, tak tady byl klid, ticho.... Kubíček spal a taťka pracoval u počítače. Nejhorší je, že už je zase skoro půl jedenácté... Než se dostanu do postele tak bude jedenáct. A to si každý večer říkám, že zítra musíme jít spát dřív. :)))

Jak se cítím?

Dneska velice dobře. Mám dobrý pocit, kolik jsem toho dneska zvládla. Dopoledne mě trochu bolela záda, ale spánek po obědě pomohl a pak už to bylo fajn.
A taky mi trochu začala „téct“ prsa, takže mi asi nezbyde nic jiného, než nakoupit prsní vložky a začít je nosit. No u Kubíčka to bylo mnohem dříve – už někdy od 16tého týdne, takže si vlastně nemám proč stěžovat. :-)

29. července – 52 dní do porodu

Co dělám?

Dnešní noc byla fakt krizová. Kubík se vzbudil už v deset, a když jsem k němu přišla, hned jsem věděla, že je zle. Chudáček malej vůbec nemohl dýchat. Jenže, co teď? Odsát nos, jenže to taky chtělo najít mořskou vodu ve spreji, aby se to trochu uvolnilo. Tak jsem začala hledat.

Mezitím se kamarád, co tu byl na dodatečné oslavě, pěkně vypařil. Zbaběle využil příležitosti a zdrhnul :-))).

Naštěstí jsem si pak vzpomněla (teda až poté, co jsem kvůli spreji prolezla celý byt), že jsem ho s sebou posledně balila, když jsme jeli za babičkou a dědou. A tak jsme mohli Kubíčkovi trochu ulevit. Stejně ale bylo jasné, že zůstane spát u nás, protože máme polohovatelnou postel, a tak může spinkat s vyvýšenou hlavou. I tak se v noci pořád budil, kňoural, tulil se a šmrdlal mi uši. To je takovej jeho usínací rituál. Přitulí se, chytne ucho a tře ho. Je to hrozný a vůbec nevím, kde k tomu přišel... jenže je to efektivní, tak mu to zatím trpíme. Ale dneska v noci mi už uši hořeli a Kubík ne a ne pořádně usnout... Já už byla vyřízená. Navíc jsem se vůbec nemohla otočit, jak by se hodilo mě... Buď protestoval Kubík nebo Haňule. Někdy k ránu, kdy už jsem Kubu proklínala nahlas (což vzbudilo taťku), se taťka ustrnul a vzal si Kubíka k sobě a nabídl mu své uši. Kubík je přijal a já měla aspoň chvíli klid na spánek. Ale jestli jsem dala dohromady 4 hodiny, tak je to moc.

Podle toho taky vypadalo celé dopoledne. Byla jsem totálně mrtvá. Kubík sice vstával až v půl deváté, ale ani to nepomohlo. A tak jsem tady dopoledne nějak přečkala a těšila na spánek po obědě. No prostě jsem se zaboha nemohla nastartovat. Jen jsem posedávala na židli, občas jukla na nějaký ten příspěvek, něco napsala... Kubík si hrál hezky sám, stačilo mu, že ho pozoruju a povídám si s ním. Aspoň, že tak.

Pak dostal sváču a šlo se spát. Oběd jsme dneska měli v plánu až později – společně s taťkou. Kubík krásně usnul a já s ním. Spali jsme dvě hodiny a to stačilo k regeneraci mého unaveného těla. :-) Když jsme vstali, tak jsme začali připravovat obídek a těšili se na taťku. My jedli dřív, protože to už by Kubík nevydržel. Nandala jsem mu toho dost a on to krásně spapal. Pak, že už nechce a šel si hrát. Tak jsem nandala sobě. A tu najednou, už tu byl zase, a že chce „papat“. Normálně mi to sežral. To se nedá říct jinak. A to mě teda naštval. Kdo mě neznáte, tak vám na sebe něco prozradím. Jestli někdy dokážu bejt fakt nepříjemná, tak když mám hlad. Ještě horší je, když mám hlad a někdo mi bere jídlo. Jediný jeho štěstí je, že ve mě přetrvávají mateřské pudy a ty mi velí se s ním rozdělit. Tak jsem mu ten talíř dala a šla si pro nektarinku. Mezitím přišel taťka, kterej tu scénu pozoroval s chápavým pohledem a se zřejmým úmyslem dítě zachránit, kdybych po něm vystartovala. (On mě dobře zná a ví, jaká jsem, když jsem hladová :-))).

A to už se blížila čtvrtá hodina, a s tím i čas, kdy jsem kluky vyslala na procházku a připravila se na dvě studentky, které dneska přišly. Jedna na němčinu, druhá na angličtinu. Obě hodiny byly velmi příjemné – zejména proto, že jsem se úplně odreagovala od dítěte a zase se cítila jako plnohodnotný člen společnosti. :)
V šest hodin, když studentka odešla, a kluci byli v nedohlednu (a to doslova – rozhlížela jsem se před barákem, zda je uvidím přicházet), rozhodla jsem se, že využiju příležitosti a sním si ten oběd. Teda teď už spíš večeři. Protože rýže byla v termohrnci, ani jsem nic nemusela ohřívat. Stihla jsem to slupnout tak, tak. Ale stihla :-)) A Kubíček už od dveří volal „mami, mami“ – takže mu bylo vše odpuštěno. „Mami, mami“ teda prý volal už celý blok od nás, ale to já neslyšela. :-)))

K večeři dostal Kubík půlku rajčete a kus salátovky a šlo se do vany.

Dneska jsem ho koupala já, protože od té doby, co přišel z venku, se ode mě nechtěl hnout. Taťka tedy dostal za úkol připravit Sunar, abych mohla Kubíka rovnou uspat. To mi ale neprošlo. Sice to vypadalo, že spát bude, ale s posledním hltem se v jeho očíčkách rozsvítilo, zavolal „táta“ a bylo vymalováno. Táta ale potřeboval dneska něco nutně dodělat na počítači, tak jsem věděla, že je potřeba Kubíka zabavit... Naštěstí je Kubík čtenář, takže jsme si vzali do postele knížku a „četli“ si. Já ukazovala Kubíkovi obrázky a on říkal, co to je. Už toho umí vyjmenovat docela dost a moc ho to baví. Zkoušela jsem mu i číst pohádku, ale to mu ještě nic neříká. Jenom taťka, kterej nás odposlouchával přes chůvičku, se dožadoval dočtení :-)))).

Protože Kubík neusnul a ani nevypadal, že by se chystal spát, vyměnili jsme si s taťkou role. Já šla k počítači – taky dořešit pracovní záležitosti a taky napsat dnešní deníček. Taťkovi hrál do karet i čas, takže jemu se podařilo Kubíka uspat. Doufám, že dnešní noc bude klidnější. Zítra nás v deset čeká 18ti měsíční prohlídka, tak ať nejdeme s kruhama pod očima. Dost na tom, že je Kubík samá modřina a já už pár dní tvrdím, že domů se vrátím bez něho, protože mi ho seberou :-))) Tom zase říká, že týraný dítě vypadá jinak, že to má ty modřiny schovaný a ne tak na očích. :-)))

Jak se cítím?

Až na ten spánkový deficit ráno se mám fajn. Dneska u nás bylo hrozný vedro, takže jsem nikde nebyla, a tím pádem se to dalo vydržet. Ještě, že máme doma takovýho hodnýho taťku, kterej toho Kubíčka vezme ven, a já se tím pádem skutečně můžu šetřit. Je to radost a veliký štěstí mít doma takovýho partnera. Ale zase ho nemůžu chválit moc, on si to taky určitě přečte, tak aby mi moc nezpychnul. :-)

28. července – 53 dní do porodu

Co dělám?

Vzhledem k tomu, že Kubík včera usnul pozdě – nebo tedy relativně pozdě – chvíli po deváté, tak bylo pravděpodobné, že bude ráno spinkat dýl. Ale že teda bude chrnět do půl deváté, to mě ani ve snu nenapadlo. A já samozřejmě spala s ním. Když se Kubík vzbudil, tak jsem měla trochu šok, protože v devět měla přijít Míša s Honzíkem (nějak jsem to včera v deníčku spletla a napsala, že v deset – to jen, kdyby si někdo všimnul :-)).

Měli jsme půl hodinky na to, abych Kubíkovi udělala Sunar, on ho vypil a abychom se převlíkli z pyžámek. Stihli jsme to tak, tak.

Kluci dneska byli hodní, hezky si spolu hráli a neubližovali si. Honzík byl taky v nějaké tulící náladě a dostala jsem od něj asi tři pusinky, na což reagoval Kubík tím, že se mi omotal kolem krku a dával tím tak jasně najevo, že mazlit se se mnou může jen on.

Míša s Honzíkem odešli krátce po desáté hodině a na Kubíčkovi bylo vidět, že je pěkně unavený. To hraní s Honzíkem mu vždycky dá zabrat. A tak jsem šla připravit oběd – s tím, že se uvidí, zda pak půjdeme spát nebo naopak Kubík dobije baterky a bude ještě řádit. K obědu byl zbytek boloňské omáčky od včerejška, tak jsem jen uvařila těstoviny a mohlo se jíst. Kubík se ovšem dneska v jídle jen ponimral a odběhl do pokojíčku. Za chvíli se vrátil s dudlíkem, což je jasné znamení, že se jde do pelíšku. Moc jsem tomu nevěřila, protože bylo teprve 11:15, ale světe div se – během patnácti minut Kubík spinkal. Mě to trvalo o něco déle, ale zalomila jsem to taky. Vzbudili jsme se v půl druhé. Kubík zavelel „papat“ – takže bylo naprosto bez diskuze, co budeme v následujících chvílích dělat. Kubík dojedl zbytek oběda, jednu nektarinku a zajedl to jablečnou přesnídávkou, kterou si sám donesl. A tak jsme se projedli do třetí hodiny a vydali se nakoupit. Bylo potřeba nakoupit banány (nevím, jak vaše dětičky, ale náš Kuba je snad opička – a jak doma nejsou banány, tak je zle) a taky něco k večeři. Vyrazili jsme pěšky, dokonce se mi ho podařilo přesvědčit, že s sebou nebudeme brát to kolečko, které dostal k svátku. To jsem velmi ocenila – zejména proto, že jsem v deníčku u Veru-beru četla, jak to dopadá po 150-ti metrech :-). Ačkoliv máme obchod prakticky za rohem, trvalo nám hodinu dostat se tam a zpátky.

Pár minut potom, co jsme dorazili domů, přišel i taťka. Dneska měl v plánu jet s Kubíčkem na výlet. Tak se najedli a vyrazili. Já měla čas poklidit v kuchyni – hlavně tedy vyndat nádobí z myčky a naskládat tam nové a myčku zase pustit. A pak taky uklidit hračky... protože dneska tedy Kubík vyházel úplně všechno. Děkovala jsem prozřetelnosti, která nás donutila koupit takové ty plastové krabice v IKEA, protože jen díky tomu je vždy uklizeno během pár minut. Nedovedu si představit, kdybych to musela uklízet do nějakých skříněk a podobně.

Když jsem trochu zpacifikovala byt, tak jsem si udělala kafíčko a vzala noťáska a zalezla si do postele. Mám ještě nějaké pracovní resty, tak jsem využila toho, že mám klid a pustila se do práce. K tomu jsem si povídala s Janney a s Bárou. Tady trochu odbočím... díky psaní deníčku jsem si uvědomila, že díky BOLu mám pár skutečně dobrých kamarádek, se kterými si ráda popovídám. Vždycky mi to báječně zpříjemní den.

V šest hodin se vrátil taťka s Kubíkem a chvíli po šesté přišel na návštěvu kamarád a přinesl Kubíčkovi úžasný dárek k svátku. Králíky v klobouku. No možná se líbili víc mě než Kubíkovi, ale to není podstatné :-). I když postupem času v nich i Kubíček našel zalíbení a věřím, že jejich čas ještě přijde.

Kubík měl totiž větší radost z toho, že taťka skočil pro točený pivo a dal mu trochu ochutnat. :-)

V osm hodin už byl Kubík unavenej natolik, že ho taťka vzal do vany a spát. Kubíček usnul asi v půl deváté a my jsme pokračovali v oslavě a povídání s kámošem. Myslím, že zítra bude Kubík vstávat brzy, aby mi ukázal, že ponocovat nemám. :-)))

Jak se cítím?

Vzhledem k tomu, že jsem dneska de facto nic nedělala, tak se cítím moc dobře. Navíc návštěva bezdětného kamaráda je vždycky fajn v tom, že člověk vypne a přijde na jiné myšlenky.

27. července – 54 dní do porodu

Co dělám?

Včera nakonec Kubík usnul chvíli před osmou. Ale v noci se mu asi něco ošklivého zdálo, protože ze spaní kňoural a nakonec se ve dvě hodiny vzbudil a šel si lehnout k nám. Na tom jeho nočním přesunu je nejhorší, že mě vzbudí a mně se hned chce na záchod. Ale odejít okamžitě nemůžu, protože by Kuba plakal a tak musím čekat až zase zabere a usne... No někdy to taky nejde a musím jít hned. Ale to je pak řevu – to bych vám nepřála. :-)

Noc byla nějaká krátká..., když ráno Kubík vstával – pěkně s taťkou na budíka – tak jsem byla úplně mrtvá. Bylo půl sedmé. Taťka připravil mlíčko a já tak měla ještě asi půl hodinky na probrání. V sedm jsem se tedy vyhrabala z pelechu a šla připravit snídani. Kubík si hrál a párkrát si přiběhnul kousnout. Já mezitím pročítala novinky na BOL, mail a přemýšlela, co budeme dělat.

Už několik dní jsem se odhodlávala uklidit nepořádek, co jsme měli na komodě. Vymyslela jsem totiž, že trochu přeorganizujeme pokojík, abych měla jednodušší přebalování Haničky v noci. Dáme komodu blíž k postýlce a na ní přebalovací podložku. Stejně jsme to měli i u Kubíka a bylo to super. Uznám, že jsme to využili asi jen prví 3-4 měsíce, ale i tak se to osvědčilo.

Protože se mi do toho úklidu nechtělo, pěkně jsem to na sebe práskla v diskuzním klubu a bylo jasné, že to udělat musím. :-) A netrvalo ani hodinu a bylo hotovo. Knížky uklizené v knihovně, důležité dokumenty založené, kosmetika na poličce a bordel v popelnici. Na komodě teď není vůbec nic a je tedy připravená k přestěhování.
Ještě mě čeká ta horší část, a to vyklidit aspoň dva šuplíky, kam přijde oblečení pro Haničku. To ale budu muset udělat, až zas někdy bude taťka s Kubíkem pryč, protože u toho Kubíčkovu pomoc fakt nechci :-)))
Pak už byl čas připravit oběd. Dneska jsem dělala boloňské špagety – teda pro Kubíčka místo špaget vrtule – no a je to taková batolecí verze – žádný česnek, málo soli, bez kečupu... Ale my už si na to zvykli a chutná nám to. Kubík se mohl utlouct.

Když Kubík papal, stihla jsem ještě od Tygřímámy vyzvědět recept na ovocné knedlíky. Přiznávám, že jsem je nikdy sama nedělala, a teď jak všichni kolem dělají ty meruňkové, tak jsem dostala chuť. S taťkou jsem pak probírala, jaké by jedl. Tak se mi dostalo dobré odpovědi: „Jahodový a borůvkový. Ostatní mi taky nevadí, ale vynípávám náplň.“  Tak výhledově budou jahodové :-)).
Po obědě jsme šli spát a Kubík usnul překvapivě takřka hned. A to bylo 11:30. Spali jsme do 13:30 a možná by Kubík vydržel i déle. Ale mě vzbudil švagr, který dnes odjížděl, a i když se snažil být potichu, tak prostě jsem o něm věděla. No a zas tu byl ten problém s čůráním. Jak mě někdo probudí, tak já hned musím na záchod..., a tím jsem si vzbudila Kubu.
Ke svačině dostal švestky a nektarinku. A pak si hrál v kuchyni s tříkolkou a kolečkem. Kolečko sloužilo zejména k převozu těch švestek (oloupaných a nakrájených). Vysypal si je z mističky do kolečka, odvezl přes kuchyni a tam je vysypal na zem. Snažila jsem se ho přesvědčit, že na to jsou mnohem příhodnější dřevěné kostky, ale neprošlo mi to. :-))) Nakonec švestky skončily v bříšku a já mohla vytírat kuchyň.
V mezidobí jsme ještě stihli sundat a uklidit prádlo a vyprat a pověsit další. Kubíček byl zase vzorný pomocník a nosil mi prádlo z pračky.

Odpoledne rychle uteklo a přišel taťka z práce. Potřebovali jsme zajet do drogerie, protože jsem zjistila, že jsme včera zapomněli koupit plenky – nu, stane se. Stejně jsem potřebovala ještě aviváž a krém na bříško, tak jsme to vzali při jednom. V nákupním centru nemůžeme vynechat „jízdu“ na mašince. Pššššt – Kubík neví, že se to dá i zapnout. :-)))



Domů jsme se vrátili asi v půl šesté a já měla v plánu, že hodím Kubíčka na krk taťkovi a půjdu se naložit do vany. Kubík měl ale plány jiné. Poslal tátu do pokojíku a šel se mnou do vany. Tak jsme si pěkně zařádili. Já umyla Kubíka, Kubík umyl mě. U toho jsme zacákali celou koupelnu. Pak jsme si ještě hráli s želvičkama a kačenkama... Byla sranda. Pak už začala voda chladnout a Kubík už měl ručičky úplně varhánkovatý, tak jsme zavolali taťku, ať si Kubíka vezme. Já ještě potřebovala doladit vizáž, což se v přítomnosti Kubíka dělat nedá..., i když věřím, že on by mi pomáhal holit nohy s nadšením :-))) To taky bylo řevu, že on musí z vany ven a máma si tam ještě lebedí :-)) Musela jsem s sebou hodit.

Byl akorát čas připravit večeři. Kubík se nejvíc věnoval jezení rajčátka..., no zkrátím to – nebylo poznat, že už dneska jednou byl ve vaně... a tak po véče, ho vzal taťka pod sprchu ještě jednou. Já udělala Sunar a doufala, že Kubík usne a já budu moct v klidu napsat deníček. Jsem naivní. :-) Jasně, že neusnul a navíc mi s tím psaním chtěl mooc pomáhat, takže většinu doby mi seděl na klíně. Pak odběhl za taťkou do postýlky – to vypadalo slibně. Dokonce jsem mu natolik věřila, že jsem uzavřela sázku s Bárou (Lirpou), který Kubík usne dřív. Vyhrála Bára. Jejich Kubíček už teď krásně spinká, zatímco to naše zvíře pořád běhá mezi kuchyní (kde sedím já a píšu) a pokojíčkem (kde leží taťka). Nakonec si pro mě přišel, a že prej jdu taky spát. Lehli jsme si a za deset minut byl tuhej.
Málem bych zapomněla napsat, jak byl dneska celý den Kubíček úžasně mazlivý. On je mazlík – to ví každej, kdo ho zná. Ale dneska teda extrémně. Já si to hrozně užívala. Dostala jsem snad milion pusinek a pohlazení. (Novinka: říká „malá, malá“ a „mimi“). Hladil a pusinkoval mi bříško. A jako bonus jsem ho naučila eskymáckou pusinku a třeme si nosánky. No naučila – jednou jsem mu to ukázala a on se toho hned chytil. :-)))

Jak se cítím?

Ráno jsem byla hodně unavená, ale naštěstí to spánek po obědě spravil. Dneska se chystám do postýlky brzy, abych byla zítra fit. V deset má přijít Míša s Honzíkem, tak to budou zas kluci řádit – a navíc, před příchodem Honzíka musím schovat předměty, kterými by si kluci mohli ublížit.

Jinak bříško roste krásně a Hanička se pravidelně ozývá. V noci by mohla i míň :-))) I když jsem ráda, že o ní vím a že s námi komunikuje.

26. července – 55 dní do porodu

Co dělám?

Dneska jsme zase vstávali až v osm. A to přitom Kubíček usnul před osmou... Prostě fakt luxus. V noci jsem ale zjistila, že mě opouští mateřské pudy. Představte si, vzbudila jsem se, protože se mi chtělo na záchod. Nevím, kolik mohlo být hodin – byla tma jak v ranci. Kouknu vedle sebe a tam spí Kubík. No vůbec nechápu, jak se tam dostal. Absolutně jsem ho nezaregistrovala. Ráno jsem se pak ptala Toma, tak říkal, že prej se Kubík vzbudil a chtěl k nám, tak ho tam dal... Já to úplně zazdila. To se stalo poprvé :-)))) Ještě, že mám takovýho šikovnýho taťku, kterej mě zastane.

Po snídani se kluci vypravili ven a já měla v plánu trochu pracovat a pak skočit nakoupit, abych měla z čeho uvařit oběd. Práce se poněkud protáhla. No taky proto, že jsem k tomu ještě stihla drbat s Janney na Skypu. :-)
Naštěstí jsem vše potřebné stihla, a když kluci volali, že už se vrací domů, měla jsem už oběd na plotně. Pochutnali si na těstovinách s kuřecími nugetkami a omáčkou quattro formaggi.
Jen já jsem nejedla, protože jsem ještě byla nacpaná od snídaně. Udělala jsem chybu, protože kluci snědli úplně všechno – asi to bylo vážně dobré.

Po obědě jsme měli naplánovanou návštěvu v porodnici. Jeli jsme se podívat na kamarádku a její Lucinku. Je moc krásná a mě mrzí, že jsem si jí ani nevyfotila. Byli jsme tam asi hodinku – strejda mezitím vozil v kočárku před porodnicí spícího Kubíčka. Pak jsme jeli nakoupit, protože už bylo nutné doplnit zásoby a když jsme přijeli domů, rozhodli jsme se, že ještě půjdeme na procházku.
Navrhla jsem pivovar Groll v Plzni, protože bychom se tam měli za 14 dní sejít s holkama Bolkama a já chtěla vědět, jak přesně se tam dostanu a co od toho můžeme čekat. Místo je to pěkné – kočárkem se tam dá dostat ze strany, přes hřiště. Na hřišti se Kubík pěkně vyblbnul, mají tam trampolínu, houpačky, klouzačky, pískoviště... Prostě spoustu činností na vyblbnutí.

Jen škoda, že stoly u hřiště jsou bez obsluhy a obsluha dnes nebyla zrovna v přátelské náladě.

Asi po hodině jsme šli zase procházkou domů. Když jsme dorazili, tak nás celkem dost bolely nožičky a tak jsme mrkli do mapy a zjistili, že jsme nachodili přes 4 kilometry.
Po příchodu domů jsme si dali večeři, vykoupali Kubíčka a čekali, až padne do postýlky. Energie měl ale dost i přes to, že v poledne spal jen hodinu a pak řádil na hřišti.

Jak se cítím?

Dneska opět moc dobře. Dopoledne jsem měla klid na pracovní záležitosti a tím, že jsem byla doma sama, mohla jsem krásně vypnout a odreagovat se. K tomu mi pomohla i Janney, se kterou jsme probraly, co se dalo :-)))
Návštěva v porodnici mě zase o něco víc natěšila na miminko. A odpolední procházka mi dala dobrý pocit, že ještě nejsem úplná koule a zvládnu ujít pár kilometrů, aniž by mě to zabilo. :-)

Jak je na tom tatínek?

To vám musím prozradit, jak si ze mě tatínek dělá srandičky. Může si to dovolit, protože jsem v psychické pohodě a tak mu to prochází. A tak doma poslouchám hlášky o tom, že ještě pár dní a bude přede mnou muset jezdit auto s oranžovým majákem (ohlašující nadměrný náklad). Dneska když jsme přecházeli přes silnici – a já musela trpělivě čekat, až přejde auto, protože jsem nedokázala tak rychle zareagovat a přidat do kroku – tak se mi zase smál, že zapomněl, že jsem jak diesel bez turba.
A já mu zas na oplátku říkám, že teď musí být ještě 55 dní hodnej, nebo to tu na něj všechno povím :-))))

25. července – 56 dní do porodu

Co dělám?

Tentokrát spal Kubíček v noci krásně. Je sice pravda, že usnul o něco později než obvykle – až někdy po deváté, ale zato vydržel spinkat celou noc u sebe a vstával až v osm. To jsem přesně potřebovala. Vyspala jsem se krásně do růžova. :-) Při snídani jsem pročítala, co nového tady na BOLu a musím říct, že mě úplně dojaly „tety“, které si na našeho Kubíčka vzpomněly a přály mu k svátku a posílaly hromady pusinek. Já jsem taková citlivka, tak jsem to tu oplakala. Ráda bych ještě jednou poděkovala, opravdu moc si toho vážím a jsem ráda, že patřím do této velké rodiny.

Po klasickém ranním rituálu jsme s Kubíčkem uklízeli. Už bylo potřeba vysát a to v celém bytě. Znáte to – všude samé drobečky. Kubík se rozhodl, že to zvládne sám a dobrejch deset minut mě k tomu vysavači vůbec nepustil. Když ho to přestalo bavit, tak jsem začala úřadovat já a on mi vydatně pomáhal.

Teda nejdřív furt běhal tam a zpátky, takže na ta vysátá místa zase nanosil na nožičkách drobečky. Když už hrozilo, že ho přerazím, tak si to naštěstí rozmyslel a začal pomáhat doopravdy. A tak jsme za chvíli měli uklizeno. Dokonce jsem Kubíka přemluvila, aby sklidil svůj vozový park v kuchyni. Ale už večer to nebylo poznat :-))) Prostě v kuchyni je garáž a hotovo. Protože taťka se strejdou byli pracovat, tak jsme si nemuseli dělat hlavu s obědem a dojedli jsme zbytky z pátku. Pak jsme ještě pořádně vygruntovali Kubíčkovu jídelní židličku, protože už vypadala strašlivě – jak chce jíst sám, tak židlička dostává dost zabrat. Dneska šla komplet pod sprchu :-))) Kubík už byl unavenej a tak jsme si šli hajnout. Dneska spinkal dvě hodiny a já většinu času s ním. Po tom uklízení mě celkem bolela záda, takže jsem byla ráda, že se můžu natáhnout. Venku bylo docela příjemně, tak jsme měli otevřené okno a spalo se moc hezky. Když jsme vstali, připravovali jsme večeři – aby byla hotová, než se kluci vrátí – a že půjdeme ven. Oloupala jsem brambory – Kubík mi je podával, a pak jsme společně klepali maso. Kubíka to děsně bavilo a dost mu to šlo. A jak jsme se tak věnovali přípravě jídla, tak Kubík najednou zavelel „papat“. A protože i já měla docela hlad, tak jsem si řekla proč ne. Brambory můžu uvařit a maso udělám jen mně a Kubíčkovi a klukům až přijedou. A do téhle úvahy mi přišla SMS od manžela: „Beroun.“ A bylo jasno. Kluci jsou tu za chvíli, budou hladoví, jde se vařit, aby bylo včas hotovo.

Za pár minut manžel volá, co dáme Kubíčkovi k svátku. Už dávno jsme pro něj měli vyhlídnutou tříkolku s madlem..., tak se pro ní chtěl cestou stavit. Souhlasila jsem a těšila se, jak se bude Kubíkovi líbit. Nejdřív bylo potřeba tříkolku smontovat... Kubík taťkovi pomáhal a moc ho to bavilo. Šli jsme jí vyzkoušet ven, stejně jsme potřebovali jít do obchodu. Tříkolka se Kubíkovi moc líbila, ale taky jsme si užili pár vzteklých scén, kdy jí chtěl sám vodit za madlo a běda, jak mu na to někdo sáhl... Po jedné takové scéně mi došla trpělivost a poprosila jsem strejdu, zda by neodnesl tříkolku zpátky domů. Kubík to sice obrečel, ale snad si bude pro příště pamatovat, že mu takové scény jen tak neprojdou. Měli jsme totiž namířeno na nákup, a protože už bylo po čtvrté, tak nebylo moc času nazbyt. Když se člověk musí zastavit u každého kanálu, u každé kytičky...

V obchodě nás čekalo milé překvapení. Potkali jsme Terku (Sazičku) s manželem a Vítkem. Tak jsme stihli prohodit pár slov.

Málem bych zapomněla, že od strejdy dostal Kubík kolečko s hračkami na písek. To tedy taky zabodoval. Ještě, že máme tak velký byt.

K večeři měl Kubík v podstatě jen nektarinku a pak Sunar (ani nemohl mít hlad po té „svačině“ ve čtyři hodiny, kdy snědl vepřový plátek, brambory a k tomu asi tři cherry rajčátka. Já myslela, že si ode mě jen tak zobne. Hahaha. Zobla jsem si já.)

Jak se cítím?

Dneska celý den výborně. Sice to byl docela zápřah, ale Kubík byl zlatíčko – tedy až na tu scénu s tříkolkou – a díky odpolednímu spánku jsem měla sil dost. Navíc bylo po dlouhé době venku příjemně, takže i procházka byla velice fajn.

24. července – 57 dní do porodu

Co dělám?

V noci nám dal Kubík pěkně zabrat. Nějak se vzbudil ve 3:30 a nemohl pak zabrat. Ani jsme se na něj nemohli zlobit, protože bylo vidět, že by chtěl spát, ale prostě to nešlo. Nevěděl jak. Vlezl si k nám do postele, tulil se, pusinky rozdával, hladil nás..., ale ne a ne usnout. V půl páté jsem to nevydržela a šla mu udělat Sunar. Prostě jsem si řekla, že buď ho to uspí nebo úplně probere – ale že aspoň budeme vědět na čem jsme. Naštěstí po vypití mlíčka usnul a my s ním.
Ráno jsme ale museli vstávat brzy, protože jsem byla na osmou objednaná k lékaři. A znáte to, než se člověk vypraví s dítětem.

U lékaře to šlo jako po másle..., dorazili jsme chvíli po osmé a hned byli na řadě. Oproti klasickému návalu tam dneska nikdo nebyl. Zjistila jsem, že už vážím téměř 90 kilo, což mě teda upřímně šokovalo, ale sestřička na to jen zareagovala slovy: „Přeci se tím nebudeme stresovat, ne?“ A má pravdu :-)) Lékař byl v dobré náladě – ostatně jako vždy – a i Kubík byl při vyšetření hodnej. Byl s námi samozřejmě i taťka, protože nám dělali velký ultrazvuk, a to si nemohl nechat ujít. Hanička nám krásně roste. Má už téměř 1700 gramů a všechno je v pořádku. Jediné, co nám trochu dělá starosti je, že se ještě potvůrka neotočila hlavou dolů. Ale pan doktor říkal, že má ještě čas do 36. týdne, tak to snad zvládne.

Vzhledem k tomu, že u lékaře proběhlo vše velmi rychle, vzal nás taťka ještě na snídani do Cross Cafe. Kubík tam má kamaráda za pultem a tak vždy dostane nějakou mňamku – většinou vanilkový šejk do malého pohárku.



Já si výjimečně dala velké latté a k němu klasicky kousek čokoládového dortu (a pak, kde se vzalo těch 90 kilo, že? :-)))
Když jsme dojedli a dopili, tak už taťka musel zpátky do práce a my s Kubíkem měli domluvené rande s Bárou (Lirpou) a jejím Kubíčkem. Nesli jsme jim fotečky ze svatby a taky náramek BOL. A moc hezky jsme si popovídali. Kluci řádili na hřišti a my je nestíhaly hlídat. Kolem poledne jsme se rozloučili a my si doma dali obídek a šli spinkat. Vzbudili jsme se po dvou hodinách krásně odpočatí. A hned na to přišel z práce taťka. Vzal si Kubíka a strejdu a jeli pryč. Já dostala za úkol odpočívat, což jsem moc ráda splnila. Vzala jsem si noťáska do postele, pustila si telku a relaxovala u babyonline. Kluci se vrátili až v půl sedmé a tak byl akorát čas připravit večeři, vykoupat Kubíčka a uložit ho ke spánku. Snad bude dnešní noc klidnější než ty dvě předchozí.

Jak se cítím?

Dneska mi bylo báječně. Procházka s Kubíkem a Bárou mě hodně povzbudila a moc mi zlepšila náladu. Za což ještě jednou děkuji. A odpoledne byla vlastně jedna velká siesta.

Jak se připravuji na porod?

Dneska vlastně poprvé jsem přemýšlela, co by bylo, kdyby se malá neotočila. Ptala jsem se i lékaře, ale zatím mi toho moc říct nedokázal. Říkal, že bude záležet na okolnostech – na mém přání, na velikosti miminka a tak vůbec.
No zatím nemá cenu se tím stresovat, ještě pořád je čas :-))).

23. července – 58 dní do porodu

Co dělám?

Noc nestála za nic. Kubík spal hrozně neklidně a už někdy snad kolem půlnoci se „nakýbloval“ k nám. On už spí v „normální“ postýlce, takže si z ní prostě vyleze a dostat se k nám není žádnej problém. Výhoda je, že aspoň nás k tomu nepotřebuje – stejně bychom mu to nevymluvili. Já jsem taky tím pádem nespala nijak valně. Pořád jsem byla vzhůru – za noc asi třikrát na záchodě a pokaždé, když jsem se chystala přetočit na bok, tak Hanička důrazně protestovala, že teda takhle ne, že budu pěkně ležet na zádech. Do toho bylo celkem horko a ani otevřené okno moc nepomohlo.

Ráno se Kubík vzbudil po půl sedmé a hned zjistil, že taťka už je v práci a bez rozloučení. To bylo smutku. Museli jsme mu jít aspoň zamávat z okna (co na tom, že už ani auto tam nestálo :-))).
Následovalo klasické ráno – Sunar, sundat pyžamko, sednout na nočník, obléknout a na snídani. Při snídani se k nám přidal strejda, který je tu na návštěvě. Trochu jsem mu záviděla, že vstával až dvě hodiny po nás. Ale zase měl hroznej fofr, nestihl se ani pořádně najíst a už musel jít pracovat. To my s Kubíkem ještě zvládli převléknout postel. Už bylo na čase, ale já se k tomu pořád nemohla dokopat. Máme s manželem takovou tu velkou deku a mně se to teď prostě dělá hůř s tím bříškem.

V devět hodin přišla kamarádka Míša s Honzíkem na angličtinu. Kubík s Honzíkem byli dneska jako dva čertíci. A pokojík po nich zůstal ve stavu, jako by tam řádilo nejmíň tornádo. Všude drobečky od piškotů, rozházené hračky... Odcházeli chvíli po desáté, to už byl čas pomalu připravit oběd. Kubík už byl protivka, takže bylo jasný, že je utahanej a bude chtít jít brzy spát. K obědu dnes dostal písmenkovou polévku se zeleninou. V době, kdy se vařila, ještě vysomroval dvě broskve a půlku rohlíku... No a jako klasicky u oběda totálně vytuh. To bylo půl dvanácté a tak jsem ho vzala a myslela jsem si, že ho přenesu do postýlky a budeme spinkat oba. Hahaha. Kubík se cestou vzbudil a pak už odmítal spát. Takže naspal asi tak 15 až 20 minut. Já byla utahaná jako kotě a odpočinek v nedohlednu.

Naštěstí volala paní, co měla přijít na angličtinu, že nedorazí, tak jsem si říkala, že to je super, protože manžel přijde kolem čtvrté z práce, tak mu dám Kubíka na krk a půjdu si lehnout před tancováním... Tak ani to nevyšlo. Jako na potvoru se dneska manžel v práci zaseknul a dorazil až chvíli před šestou.
Smířila jsem se s tím, že tancování dneska nebude a věnovala se chvíli pracovním záležitostem. Kubík si hrál s autíčky za mými zády a dokonce se ani nesnažil na ně lézt a následně z nich skákat, jak je poslední dobou jeho oblíbenou činností. Díky tomu jsem stihla dohnat pár pracovních restů.

Když manžel dorazil domů, trval naštěstí na tom, že mě na tancování odveze. I přes únavu, jsem si na tancování skutečně odpočinula a krásně se odreagovala. A navíc mě tam manžel i vyzvednul, protože začalo neskutečně lejt. A to prosím přijel sám od sebe – ani jsem nemusela prosit. :-) Spícího Kubíka mezitím hlídal švagr.

Jak se cítím?

Ráno mi bylo všelijak. Něco na mě asi leze. Mám trochu rýmu a pobolívalo mě v krku. Ale teď odpoledne už je mi fajn, tak snad to bude dobré. Pro jistotu jsem si vzala jitrocelový sirup a snažím se dostatečně pít.
Večer už jsem úplně fit, tak snad tělo ten bacil přepralo.

Jak se připravuji na porod?

Včera porodila kamarádka Gábina dcerušku Lucinku. Rodila ve stejné porodnici, kam se chystám já. Dneska jsem jí psala SMS a ona mi vzápětí volala a tak jsme chvíli pokecaly. Šokovala mě tím, když řekla, že za ní nepustili jejího syna (necelé 2 roky). To jsem teda nečekala a musím říct, že na takovou variantu ani nejsem psychicky připravená. Já si tak pořád představuju, jaké to bude krásné, až přijdou na návštěvu manžel s Kubíčkem... A ono ejhle? To mi přeci nemůžou udělat, ne?

22. července – 59 dní do porodu

Co dělám?

Kubíček se ráno rozhodnul vstávat brzy. To znamená v šest hodin. Taťka mu udělal Sunar (po ránu pije kakaový) a než ho Kubík vypil, tak jsme se povalovali v posteli. Taťka mezitím odešel do práce. Když Kuba mlíčko vypil, začalo klasické ráno – svléknout pyžamko, sundat plenku, posadit se na nočníček... No dneska to s nočníčkem nedopadlo. Kubík od začátku povídal, že na nočník „ne“, ale já ho přemluvila. Pak, když z něj slezl a uvnitř nic nebylo, tak už jsem nenaléhala – a odměnou mi bylo asi za 5 vteřin oznámení „E E“ a počůraný koberec. :-) Inu stane se. Pak jsme se oba oblékli a šli na snídani.

V těhotenství mám zvláštní „úchylku“, a to, že každé ráno prostě musím mít velký hrnek kakajíčka. Takže sobě kakao a rohlík se sýrem, Kubíčkovi vodu a rohlík s máslem, k tomu pro oba cherry rajčátka a salátovku.
U snídaně v rychlosti prolítnu net – mail a babyonline, abych zjistila, co je nového. Někdy stihnu napsat pár příspěvků, jindy jen čtu a příspěvky píšu později.
Po jídle si Kubík vyžádal písničky na youtube. To poznám tak, že přijde, sedne si na židli k počítači a začne mávat ručičkou (jako když diriguje). A máme už spolu naučená hesla, takže si řekne, kterou písničku chce. Dneska mu to vydrželo asi půl hodiny. Mimo jiné si pouštíme písničky z českých pohádek (Lotrando a Zubejda, Zlatovláska apod.).
Když to Kubíčka přestalo bavit, slezl ze židle a začal si hrát – sám. Mě tak nechal „volno“ a já mohla ještě chvíli strávit u počítače. Řešili jsme přes icq s manželem plány na odpoledne a do toho jsem ještě povídala s Tygřímámou – jen tak jsme poklábosily.

Dopoledne jsme ještě zvládli přečíst pár knížek. Pořád u nás nejvíc bodují Říkačky pro chytré hlavičky a pak ještě jedna knížka s autíčkama. Pak už byl čas připravit oběd. Dneska jsem Kubíka ošidila a dostal jen brambory. Věděla jsem totiž, co nás čeká večer... :-)

Po obědě,  tedy respektive při obědě, Kubík usnul, a tak jsem ho honem vzala, přenesla do postýlky a šli jsme si oba schrupnout. Dneska jsme si dopřáli dvě hodinky.

Po obědě jsme skočili nakoupit, protože tu máme do neděle na návštěvě švagra, tak aby tu taky bylo něco k jídlu – znáte chlapy a kolik toho dokážou sníst, to si vynásobte třemi a máte zhruba představu, jakej otesánek přijel k nám :-)))

Z nákupu jsme se vrátili tak akorát včas na svačinu, a pak už přišel taťka z práce a vyjeli jsme na návštěvu k našim kamarádům, kteří mají dvojčátka – kluky 2,5 let. A hlavně mají barák se zahradou, takže se všichni kluci pěkně vyblbli. Kubík lítal po zahradě, houpal se na houpačce, řádil na klouzačce, jezdil na odrážedle. No zkrátka vyzkoušel všechny hračky, které na zahradě našel.

K večeři nás pohostili klobáskama a Kubíček dostal párek. To byl spokojenej. A já byla ráda, že jsem ho na ten oběd fakt ošidila :-)). Domů jsme se dostali až v osm. To už na nás chudák švára čekal. No chudák – čekal v hospodě, tak to snad nebylo tak zlý.
V rychlosti jsme vykoupali Kubíka a uložili ho. Padnul za vlast – prakticky okamžitě. Přiznám se, že i já toho mám dost a těším se do pelíšku. A budu doufat, že Kubík zítra vydrží dýl než jen do šesti.

Jak se cítím?

Cítím se pořád výborně. Je pravda, že občas se zapomenu a jdu rychleji, než je zdrávo, a to se pak bříško ozve. Tak musím ubrat plyn a jít procházkou, a pak je vše v pořádku. Tím, že chodím spinkat s Kubou po obědě, mám energie dost.

Jak se připravuji na porod?

Kromě toho, že chodím na těhotenské cvičení, se vlastně nepřipravuji nijak. Ten čas letí celkem neúprosně, takže porod se blíží kvapem, ale zatím necítím potřebu nějakých zvláštních příprav. I když – tašku do porodnice bych si už skoro připravit mohla, že? :-)

Jak je na tom tatínek?

Tatínek je na tom dobře. Na miminko se moc těší. Každý večer pravidelně maže bříško krémem proti striím a s Haničkou si povídá.
Nedávno ho ovšem trochu zaskočilo, že až budu v porodnici, tak bude s Kubíkem doma sám. Ale už se s tím srovnal a je na to psychicky připravený. :-)))

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Další díly příběhu:

• 1.díl: Jak se rodila Hanička
• 2. díl: Termín porodu
• 3. díl: 9 dní do porodu
• 4. díl: 22 dní do porodu
• 5. díl: 32 dní do porodu
• 6. díl: 46 dní do porodu