Září/2 - dula, srdeční ozvy plodu

• Lenižurka - se rozhodla, že by u porodu měla být i dula, má s ní již domluvenou schůzku
• Amálie - byla na pravidelné kontrole u lékařky, která zjistila, že porod se zatím nechystá

Těhotenské pocity

Protože jen ležet v posteli nemocná samozřejmě neumím, musela jsem se aspoň ležíc věnovat čtení aktualit ze světa, studiu válečného stavu na Ukrajině, či toho, co prostě normálně číst nestíhám.

Ale především jsem si četla moře zajímavostí o porodu, od kamarádky mi poštou přišla homeopatická příručka a zkusila jsem vyhledat v okolí našeho města dulu. Jako vždy řeším vše na poslední chvíli, v tomhle jsem asi nepoučitelná. Byla jsem docela udivena nízkým počtem aktivních dul v rámci střední a západní části naší republiky. Jejich služby asi nejsou stále moc vyhledávány. Já jsem však po vzpomínce na děje před, během a po předchozím porodu zatoužila po tom mít někoho takového při sobě, až to přijde. Co si od toho slibuji? Že bude vedle mě a mého muže v té nejtěžší a zároveň nejkrásnější chvílí – chvíli zrození člověka – někdo s chladnou hlavou, kdo se postará o naši celkovou pohodu, někdo, kdo poradí a pomůže tomu, aby byl příchod na svět našeho chlapečka pro nás krásným emocionálním zážitkem. A navíc... nedovedu si představit, že budu korigovat v rámci podání homeopatik a používání aromaterapie během první doby porodní svého muže já. Navíc jsem ho při předchozím porodu dostala pokyn zavolat do nemocnice až po tom, co jsem si prožila devět ne úplně příjemných hodin kontrakcí o samotě. Takhle tam případně také nebude muset být celou dobu a se mnou bude někdo „povolanější“. No a mít se na koho obrátit během šestinedělí také není k zahození :-). Jsou to stejně jenom představy. Jak to celé bude nakonec vypadat, je ve hvězdách...:-))) S dulou Janou jsme se prozatím dohodly na tříhodinovém předporodním sezení.

Přeji vám krásný týden
Lena

Kontrola u lékařky - porod se ještě nechystá

Dnes jsem byla na kontrole a paní doktorka říkala, že podle ní to asi tenhle týden taky nebude. Ale už jsem si na život lenochoda zvykla, takže mě ani neznepokojuje, že mi to říká. Je to opravdu paradox, protože čím víc se porod blíží, tím víc jsem já v klidu a okolí ve stresu a na čekané. Takže stále čelím dotazům rodiny a přátel, jestli už? A ať hned napíšeme, hned dáme vědět atd. Oni prostě nechápou, že nezapomenu, ale myslím, že budu mít svých starostí dost, tak asi těžko budu psát online z porodnice, v jaké fázi jsem! 

Na ozvách se malá rozhodla, že dneska ukáže, co umí, takže začátek byl fotbalový zápas, že jsem ani nestíhala mačkat, kdy mě kopne, ona vlastně kopala a bušila celých 20 minut, byla to fakt legrace, sestřička už se těch zvuků signalizující kopance začala sama bát. :-D No a ve finále ještě dostala škytavku, což nám tento týden začalo a musím říct, že mě to docela rozčiluje, jak to tepe, ale asi nejsem sama, malou asi taky. Paní, co šla na ozvy po nás, byla unešená a říkala, že oni to ještě neznají, protože jsou o 3 týdny pozadu. A úplně se rozplývala.

Občas už mám taky pocit, že všichni chtějí informace i na facebooku, ale nejradši bych tam napsala vzkaz právě svojí dceři: Milá dcero, já vím, že tam máš málo místa a už bys chtěla ven, ale necháme to na přírodě a až ona si sama řekne, užiješ si to tady s námi dosyta. Ale věř mi, že to neznamená, že mi máš to břicho teď rozkopat :-D! Taky fotky se mnou jsou žádané. Nechápu proč, jsem tlustá, zpocená a funím a zájem o mě je jak o Karla Gotta. No a to, že mi chce každý sahat na břicho, to už mě taky začíná rozčilovat, copak nemají svoje břicha?

O víkendu jsme měli výročí rok od svatby, tak to bylo takové hezké zavzpomínat, skoro nám to miminko vyjde do roka a do dne. ;-) Byli jsme se asi naposledy ukázat u rodičů, protože cestování už mi nedělá dobře, i když je to jenom 50 km. Hlavně jsem čím dál víc unavená, tak už jsem řekla, opravdu naposledy, je toho už moc a válím se doma a užívám si poslední chvilky, kdy nebudu muset každou chvilku vyskočit a krmit a přebalovat a krmit a přebalovat a krmit a přebalovat atd. No každopádně je to první vnouče do rodiny na obě strany, takž naši blázní, že musí vyrobit houpačky, skluzavky a prolézačky, tchýně zase soupeří s babičkou, kdo si první zamlouval koupení prvních náušnic. Prostě cirkus. Takže jsem vždycky docela ráda, když pak můžeme zalézt domů a nikdo neotravuje.

Takže čekáme dál a dcerunka kope a kope.

Mějte se fajn Amálka