Srpen/4 - pálení žáhy a výběr kočárku

• Lenižurka - přemýšlí, že si ušije bundu, zůčastnila se dobového průvodu a koupila kočárek
• Amálie - má radost, že do termínu jí zbývá už jen osm týdnů a moc se těší na miminko

Amálie (30 let, 34. týden těhotenství, prvorodička, termín porodu září 2014)

Ahoj BOLky, tak už se mi to krátí, juchuuu.

Když jsem po prvním měsíci zkoušela papírek v ranní moči, říkala jsem si, paráda, ten první měsíc utekl, vlastně ani nevím jak. Teď už zbývá jen 8 týdnů těhotenství. No a ten začátek se docela vlekl. Teď mám vlastně měsíc do termínu a říkám si, no jéje, už jen měsíc, no ale je to úplně jiný měsíc, než ten první, teprve teď se vlastně cítím být těhotná! Břicho všude, zpocená všude, funím všude, zarostlá všude a nevejdu se nikde a do ničeho. No tak si říkám, nebylo lehčí čůrat na ten papírek a říkat, jsem těhotná? Teď už nemusím nic říkat, lidé na mě hledí jak na ohrožený druh velryby a okolí je ke mně vstřícné.
Snažím se všem vysvětlit, že já jsem v pohodě, jen jsem neohrabaná kvůli tomu břichu.

Na sobě nosím manželovo oblečení XL, které mi už v některých případech také začíná být malé, dokonce mi "hodil kompliment", když jsem měla podobné triko jako naše obézní babička, a on se díval jen tak letmo z boku, že si mě s ní spletl... no děkuji pěkně. Už aby to bylo!

Žáha mě pálí čím dál víc, že se začínám bát, aby mi neshořel nebo se nevypálila díra v jícnu! Ale přišla jsem na dobrou fintu, stává se to nejvíc k večeru, a když se jdu znovu najíst, tak to se to zlepší, takže zatímco manžel láskyplně spí, já chodím rozsvěcet světlo v ledničce a hledám, na co má dcerunka chuť. :-)

Co mi více začalo vadit, jsou křeče do šlapek u nohou a to i když ležím. Proto zvyšuji dávku magnezia a snažím se víc pít, otoky mě díkybohu netrápí!

Největší utrpení je pro mě noc, moc se nevyspím, břicho mi dovoluje jen dvě polohy, na boku a nebo na druhém boku, obě kyčle už mám přeležené, na zádech už mi to není příjemné, začínám se dusit, druhá věc je, že se mi zdá spousta snů a neřekla bych milých! Občas i křičím ze spaní a manžel má strach, že rodím, ale já mezitím bojuji ve snu. :-) O porodu se mi ale ještě nikdy nezdálo, tento "zážitek" mozek ještě nemá, ale krve v těch snech bývá dost. No každopádně jak mi všechny zkušené kamarádky a ženy říkají, naspi, co můžeš, tak už ten limit asi vypršel a už se asi nevyspím nikdy.

Potom mám ještě jeden pocit, který mi spousta žen vlastně závidí, malá stále kope jak o život, mlátí na stěnu dělohy (břicha) jak malý boxer, že si už říkám, já tam snad musím mít už zevnitř modřiny. :-D Ale holky, kamarádky, mi právě říkají, že byly všechny ve stresu, jeslti je mimi ok a žije, že jim koplo párkrát za den a nic. Tak to já se stresovat nemusím, my asi flegmatika mít nebudeme. :-)

Dneska jsem byla poprvé na ozvách a byl to pro mě zážitek, slyšet ten tlukot, i když naše malá boxerka teda zrovna hrála andílka a jen se tak lehce 3x zavrtěla, jen co jsem opustila čekárnu, tak mi v autě zase málem rozkopala břicho. Už se na ni těšíme.

Mějte se fajn a zase ahoj za týden,

Amálka