Leden 2014/2 – Neobvykle dlouhý týden

Jak prožila týden poslední budoucí maminka z Rodíme online?

• Sylviecucy měla problémy se spánkem, objevily se otoky a odhalili jí streptokoka. Dozvěděla se ale také aktuální váhu miminka a moc se těší, až ho bude držet v náručí. 

Které maminky se projektu účastní?

• Sylviecucy (38. týden těhotenství)

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 38. týden)

S pupkem jsme spolu prožily další týden... abych řekla pravdu, už mi to ani nepřijde, mám pocit, že je jeden den jako druhý. Občas musím opravdu přemýšlet, jestli je vlastně úterý nebo středa.
Nicméně tento týden byl pro mě neobvykle dlouhý.
 
S malou prďolkou se spolu blížíme do velkého finále a já den ode dne cítím, jak jsou všechny věci běžného dne pro nás těžší a těžší zvládnout. Zpozorovala jsem, jak jsem za poslední týden „natekla“... z ničeho nic mám najednou širší ruce, větší lýtka a hlavně ty kotníky! Ve čtvrtek večer letmo kouknu na nohy a nestačím se divit, kde se mi ty kotníky ztratily a proč jsou moje nohy najednou tak obří? Otoky neustávaly, tak jsem na radu mé potenciální tchyně a vás BOLek začala pravidelně ledovat... vím, že by zřejmě dost pomohlo dávat si i nožky nahoru, ale nějak nedokážu najít polohu ani vsedě, ani vleže, kde by pro mě bylo příjemné mít nohy nahoře :-/

Na spánek teď míváme dobré a špatné noci... v dobrých nocích se vyspíme i osm hodin s jedním probuzením na toaletu, ve špatných zabereme po půlnoci a v 5 ráno už vstáváme „jakože“ vyspaní. Tento týden jsem se doopravdy pořádně vyspala, až když se Kuba vrátil domů... zřejmě ze samé spokojenosti, že jsme zase všichni spolu :-)

Úterní kontrola u doktora byla opět rekordně rychlá... na monitoru jsem s maličkou strávila necelých 15 minut, opět byla krásně slyšet a nechala se hezky natočit... tentokrát bylo její srdíčko slyšet až do vedlejší čekárny, z čehož byla dojatá moje mamka, která na mě čekala :-) Tlak i moč v pořádku, váha stejná... už nerosteme.

Vyšetření doktora dopadlo v podstatě stejně jako minule... dle čípku se zatím nic zábavného nechystá, malá je v pořádku a má všeho dostatek... co víme nového? Její váhu zatím odhaduje na 2900 gramů :-)

A taky mám streptokoka, nejdřív mě to trochu vyděsilo a doma jsem si hned na internetu zjišťovala podrobnosti, ale nakonec mě sestra i kamarádka uklidnily, že obě si streptokokem prošly a v podstatě to pro mě znamená antibiotika, podávané infuzí při porodu... miminko by to tak nemělo nijak ohrozit. To mě uklidnilo, protože některé příspěvky hysterických maminek na internetových diskusích mě trochu znervózněly... nesmím to tolik číst.  

V pondělí vyrážím na poslední kontrolu ke svému gynekologovi, pak už hurá do porodnice. Celé těhotenství jsem si říkala, že by bylo fajn porodit dříve, než budu muset chodit na kontroly do porodnice... vybrala jsem si totiž v Ostravě podle mě tu nejlepší, která je od našeho bydliště ale taky zaručeně nejdále, a protože Kuba jezdí na služební cesty naším autem, pro mě to znamená složité cestování městskou hromadnou dopravou... nic příjemného v devátém měsíci těhotenství. Ještěže není krutá zima, sníh a led, to by teprve byla bojová cesta!

Programově jsme to s malou měly tento týden trochu chudší... viděla jsem pár kamarádek, rodiče, pouklízela jsem, něco málo si přečetla, zkoukla nějaký film... nic tak zásadně podstatného. Celý den jsem se těšila jen na to, až si s Kubou večer zavoláme...už v pondělí jsem měla pocit, že to bez něj do pátku nevydržím, a tak když mi v úterý řekl, že tam mají práce až do soboty, absolutně vůbec mě to nepotěšilo a dělala jsem, že to neslyším. Bohužel jak říkal, tak to taky dopadlo... pracovali i v pátek dlouho do noci a domů se vrátil v sobotu v 6 ráno, celou noc na sobotu jsem nemohla pořádně dospat, jak jsem se těšila, až konečně uslyším výtah, jeho kufr na kolečkách a klíče v zámku... a když se tak stalo, pupek-nepupek, vystartovala jsem šťastně z postele :-) Celou sobotu jsme jen tak proleželi a prospali, nádherný klidný den a my dva (tři) spolu... bohužel neděle už byla opět o praní, žehlení a balení jeho kufru, protože v pondělí opět vyjíždí... ale vím, že ještě 3 týdny a pak bude zase často doma, tady s námi... to vydržíme :-)  

Poslední tři dny mám intenzivní pocit, že příští týden se rozhodne jít malá na svět... nevím proč jej mám, ale cítím jej dost silně, možná proto jsem byla tento týden i relativně klidná, že nějaký porod nehrozí. Znovu jsem si pročetla průběh porodů u ostatních BOLek, které se mnou psaly Rodíme online, a občas uvažuji nad tím, jak to nakonec bude u nás... probudím se uprostřed odtečené plodové vody jako Domča? Ucítím nejdřív kontrakce jako u Ady.S? Nebo nás nakonec bude čekat vyvolávání jako u Kacato či Buik? Fakt jsem ohromně zvědavá... tašku do porodnice jsem si překontrolovala snad třikrát a vždycky do ní ještě něco přihodila... teď už je tak narvaná, že i kdybych chtěla, nic do ní prostě už nedám :-)

Abych to shrnula... ano, jsem už po těch devíti měsících docela unavená a ano, strašně se těším, až to malé stvoření bude u mě v náručí, protože to bude ta chvíle, kdy si můžu oddechnout, že jsme to spolu všechno krásně zvládly. Ale respektuji přírodu, ať sama rozhodne, kdy je ta nejlepší chvíle.  

Držte mi palce na další týden ;-)

Příběh maminky dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.