Leden 2014/1 – Špatné noční spaní, voňavá koupel a čekání

V novém roce porodily hned dvě ze tří maminek, v Rodíme online proto zbývá poslední z nich:

• Sylviecucy se musela adaptovat na běžný režim, ve kterém tráví dost dní sama bez Kuby, užila si voňavou koupel ve vaně, absolvovala několik vyšetření a s napětím čeká, kdy konečně porodí.

Které maminky se projektu účastní?

• Sylviecucy (37. týden těhotenství)

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 37. týden)

Máme leden, a to znamená nejen nový rok pro nás všechny, ale i poslední měsíc těhotenství pro nás... a že míříme do finále, to nám naše malá už jednu noc názorně ukázala :-)

V posledním příspěvku jsem vám psala o tom, jak nám daly vánoční svátky zabrat... fyzicky i psychicky, nečekala jsem to, ale na naší malé se ten stres a spěch asi taky trochu podepsal... jak jinak si vysvětlit tu nedělní noc, kterou jsme spolu zažily. Ulehla jsem okolo jedenácté večer (ostatně jako každý jiný den), mimo to, že malá kopala (ostatně jako každý jiný den), jsem cítila i něco, na co jsem nebyla zvyklá – bolest v podbřišku. Ne moc intenzivně a nepravidelně, ale vyděsilo mě to natolik, že jsem ze stresu okamžitě přestala pravidelně dýchat a vyvolala si nevolnost. Ne proto, že bychom snad rodili, někde vzadu v mozku jsem věděla, že porod určitě poznám a tohle to není, ale ten pocit, že by to mohlo nastat a takhle brzy? Vždyť nemám zabalenou ani tašku!

Mírné bolesti jsem měla celou noc, do toho se přidaly její kopance a taky časté chvilky na záchodě – ne jen ty čůrací. V podstatě jsem jen celou noc sledovala, jak často bolesti jsou, zda se interval zkracuje, jestli mi odtekla hlenová zátka a přemlouvala malou, ať to ještě v bříšku vydrží. Kuba mě hlídal celou noc, natřesával polštáře, nosil vodu a ptal se, jestli nakonec nepojedeme na pohotovost. Nechtěla jsem, prostě jsem nějak věděla, že jen poslíčkujeme... na druhý den ráno jsme vyrazili k doktorovi, kde jsme poprvé strávili skoro hodinu. Mimo klasickou rutinu měření cukru v moči, vážení a měření tlaku jsme poprvé absolvovali i ozvy. Slyšet její srdíčko bylo jako poslouchat rajskou hudbu... znělo to jako pravidelný rychlý dusot zdravého koně :-) Na ultrazvuku si pan doktor zkontroloval polohu – stále otočená hlavičkou dolů, plodovou vodu a placentu – vše v pořádku. Vyšetřil i můj děložní čípek, na základě kterého mi s klidem sdělil, že tašku do porodnice ještě určitě nebudu potřebovat... jsme úplně zavření. Byla mi doporučena lehčí strava a odpočinek... tím jsem se zbytek týdne i řídila, občas jsem tu stravu přepískla, protože těhotenské chutě jsou prostě neutěšitelné, a je pravda, že se mi tyhle „prohřešky“ okamžitě vrátily jako bumerang. Nejen, že se mi toho do žaludku  už moc nevejde, dokonce si i vybíráme, co do něj může a co ne :-)

Od té doby zase spíme v relativním klidu... asi jen pětkrát se vzbudíme a načechráváme nějakou přijatelnou polohu, občas se jdeme napít a skoro vždycky si zajdeme ve 4 ráno na toaletu, ano ano, to spaní je prostě čím dál víc zábavnější!

V úterý jsem se oklepala jak ze spánkového deficitu, tak z trávicích potíží, a první, co jsem ráno udělala, zabalila jsem si tašku do porodnice... jak mně se ulevilo :-)

Jelikož vánoční svátky byly náročné pro nás oba, týden bezprostředně po nich jsme strávili dost odpočinkově až nudně, řekla bych. V podstatě jsme nic zásadního nedělali, nikam nejeli, nic nepodnikali.

Silvestr se pro nás letos stal jen běžným dnem v kalendáři, já jsem se koukala na televizi, Kuba v ložnici pracoval... o půlnoci jsme si připili deckou vína, snědli chlebíčky a šli spát. V podstatě mi to takhle vyhovovalo, nikdy jsem na Silvestra nezažila extra super party než jindy v průběhu roku. V podstatě jsme se s Kubou shodli, že příští rok bude náš Silvestr vypadat stejně, jen ještě s malou holčičkou.

Kubovi 6. ledna skončila dovolená... což znamená, že jsme se opět vrátili do „víkendového vztahu“ – v práci mají sezónu, a tak je v pracovním týdnu v různých firmách, tedy od pondělí do pátku mimo domov. V prvním lednovém týdnu odjel do severních Čech a vrátil se až v pátek v devět večer, na další služební cestu odjel do Valašského Meziříčí, a to dokonce už dnes – v neděli v osm ráno... tohle mi na jeho práci opravdu nevyhovuje. Navíc teď pod vlivem těhotenských hormonů a samoty jeho odjezdy opravdu obrečím. Spoustu času teď trávím sama, protože na dlouhé výlety za rodinou nebo kamarádkami, které by mě zabavily, už nemám moc síly, takže můj den spočívá v odpočívání, procházce kolem baráčku, sem tam návštěva, hodně čtení, občas televize a spaní... nejsem typ na takové aktivity, potřebuju kontakt s lidmi a pohyb. Navíc se ty dny neskutečně vlečou... těším se, že do budoucna budeme tyhle osamocené dny bez tatínka trávit s maličkou spolu.

Je fakt, že tohoto období jsem se z celého těhotenství bála nejvíc. Protože má chuť vidět, zlíbat a poňuchat malou je čím dál větší, v podstatě se na porod už i docela těším (to je asi úchylné, co?:-D), jen mám obavy, že se vzbudím uprostřed noci sama v bytě s tím, že mi odtekla plodová voda... a tak každý večer malou prosím, ať si svůj příchod na svět nechá na pátek nebo sobotu, kdy bude Kuba s námi. Jsem sice dohodnutá s kamarádkou a jejím manželem, který bydlí od nás asi 3 minuty autem, že mě do porodnice zavezou, ale i tak... nevím, jak budu reagovat, co když nebudu při smyslech, co když nebudu logicky uvažovat, co když neuslyší můj telefon? Hrůza :-D  Musím malé jednoduše vsugerovat, že jindy než o víkendu prostě nerodíme! :-)

Na kontrolu teď chodíme už každý týden, a tak jsem v úterý vyrazila do ordinace, abychom se s panem doktorem podívali, co se změnilo... tentokrát šlo všechno rychle, protože jsme s malou natočili opravdu krásné ozvy srdíčka, a tak nebylo potřeba se sondou ležet půl hodiny na lůžku... ne že by mi to natáčení vadilo, docela si u toho lebedím. Při kontrole děložního čípku nám doktor sdělil, že zavřená už nejsem, ale stále zbývá 2,5 cm čípku.

Opět jsem se nedozvěděla, jakou váhu a výšku odhaduje, pan doktor totiž zastává názor, že v téhle fázi je zbytečné to zjišťovat, protože další týden bude informace jiná... nicméně alespoň vím, že váhově odpovídáme normálu a výškově jsme o týden mladší, takže spíše drobnější dítko. Já vím, že lepší je váhu nevědět předem, přece jen je to pořád odhad a z 3,5 kila může být klidně o kilo více nebo méně, ale jsem docela zvědavá... nehledě na to, že se mě teď v poslední době každý ptá, kdy rodíme a jak je velká. Kontrolu pan doktor završil tím, že se těší na příští týden, protože se s největší pravděpodobností ještě uvidíme :-)

Co jsem si tento týden opravdu užila, byla po 8 měsících dlouhá, horká a voňavá koupel... vím, že někdo koupele v těhotenství doporučuje a někdo ne, já jsem je pro jistotu vynechala... ale protože už máme ukončen 36. týden a doktor nám to povolil, sobotní večer jsem si užila v levandulové lázni a byla jsem tak příjemně uvolněná a unavená, že jsem spala jako zabitá, a to téměř celou noc. Těším se, že si brzy koupel zase užiju! Malá sebou v břichu dost házela, tak nevím, jestli se radovala nebo se vztekala.

Až na špatné noční spaní ale musím říct, že i přes velký pupek jsem pořád celkem aktivní... takže plánuji ještě návštěvy, chodím často ven, uklízím a pohybuji se celkem bez potíží. Proto se i snažím na každý den něčím zabavit, aby mi ten dlouhý týden bez Kuby uběhl rychle. Hned v pondělí začínám návštěvou u spolužačky ze střední, kterou jsem neviděla snad deset let a shodou okolností jsme na sebe narazily na BOL :-)  Má malou Elenku, tak se těším, až si pochovám zase nějaké malé miminko... aby toho nebylo málo, v úterý dopoledne ke mně dorazí kamarádka s tříměsíčním Viktorkem... těším se :-) Jak pokračuje naše těhotenství se dozvíme od pana doktora zase v úterý, takže v příštím příspěvku pro vás budu mít čerstvé zprávy... a kdo ví, třeba už to bude dobrodružnější (i když mi mnoho lidí prorokuje, že na porod opravdu nevypadám :-D).

Mějte se mezitím krásně a užívejte nového roku! Snad se vám v něm splní všechny vaše sny :-)

Příběh maminky dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.