Už na pondělní prohlídce v porodnici, kdy jsem malou přenášela třetí den, mi bylo úplně jasné, že jen tak sama na svět nevykoukne a nevyhneme se vyvolání. I paní doktorka zastávala stejný názor, když po důkladné kontrole zjistila, že nález je stejný jako v posledních dvou týdnech. Termín na indukci, tedy vyvolání porodu tabletami, nám byl stanoven na pátek 7. února, nástup do porodnice v 6 hodin ráno. Říkala jsem si, že je do pátku spousta času, a tak jsem nelenila a v pondělí po kontrole nejen že jsem uklidila celý byteček, ale pustila jsem se i do mytí oken... no co, cítila jsem se dobře a kdyby se mělo něco stát, tak při nejhorším porodíme... to přece chceme, no ne ? Ani mytí oken malou nerozproudilo, dále si lebedila v bříšku jako kdyby nic. Na středeční kontrole v porodnici se na mě pan doktor díval jako na blázna, že přenáším již pátý den a můj nález vypadá na osmý měsíc... spousta srandy byla :-) Se slovy „hezké páteční vyvolávání“ jsme se rozloučili, kdo by to byl řekl, že se spolu na porodním sále znovu setkáme :-)
Inzerce
Je pátek 7. února pár minut po šesté hodině ranní, když s Kubou a velkou taškou vcházíme na příjem vítkovické porodnice. Mám zvláštní pocit, kdy vím, co nastane, ale vlastně nevím, co přesně bude. Příjem byl rychlý a svižný, přece jen za tři kontroly v posledních dvou týdnech měli o nás všechny informace a nic zásadního se nezměnilo. Na příjmu jsem se převlékla do košile a nechala se „ubytovat“ na oddělení šestinedělí, tak jako Kacato jsem se ocitla na pokoji č. 14, kde nebyly žádné maminky s miminky, na rozdíl ale od Kacato jsem na pokoji nebyla sama... spolu se mnou zde ležela paní po císařském řezu, jedna slečna, která na císař čekala, a také paní, která byla v ranném stadiu těhotenství se špatnými výsledky srdíčka miminka.
Po „zabydlení se“ na pokoji jsme společně s Kubou vyrazili na porodní sály, kde jsme natočili monitor srdíčka, opět jsem cvičila ostošest, protože malinká ráno spí jako dudek a nějaké monitory ji absolutně nezajímají. Zhruba v půl osmé dorazila paní doktorka, která mě stručně seznámila s procesem vyvolávání a zkontrolovala porodní cesty... zjistila, že nález je opět nezměněn, a protože nejsem vůbec připravená na porod, jemně mě upozornila, že dnes se to zřejmě nerozběhne a budeme ve vyvolávání pokračovat zítra. Zavedla první tabletku a já jsem si (už sama) šla lehnout s knížkou na pokoj, kde jsem čekala do devíti hodin na další kontrolu. První tabletka s námi nehla ani o kousek, proto na kontrole v devět hodin následovalo zavedení tabletky druhé. V mezičase do další kontroly v jednu odpoledne jsem střídavě spala, četla, zašla si na oběd a zavolala kamarádkám, že se nic neděje. Na kontrole v jednu odpoledne paní doktorka uznale zkonstatovala, že měla ráno pravdu, když řekla, že dnes neporodíme... nález nezměněn. Už mi to přišlo až směšné... vyleze ta holka vůbec někdy z břicha ven?
Okolo třetí odpoledne jsem začala cítit mírný tlak v podbřišku a s nadšením jsem vzpomínala na příspěvek Kacato, která při vyvolání měla podobný průběh. Protože jsem okolo čtvrté odpoledne čekala návštěvu Jakuba, rozhodla jsem se mezitím zabavit teplou sprchou... ta mi na chvíli udělala velmi dobře, nicméně posléze se bolest v podbřišku začala zintenzivňovat a zase slábnout v pravidelných několikaminutových intervalech. Když dorazil Kuba na návštěvu, už jsem se na chodbě občas i svíjela bolestí. Původně jsem chtěla vyčkat až do plánované kontroly v šest večer, ale bohužel... v pět odpoledne jsem klepala na sesternu, že mám intenzivní bolesti co 5 minut a potřebovala bych vyrazit na porodní sál. Jaké bylo mé zklamání, když kontrola na sále dopadla téměř stejně jako ostatní... nález sice trochu lepší, propustná na jeden prst, nicméně bolesti jsou spíše reakcí na prášky indukce a ne ty správné kontrakce, které bychom potřebovali. Následující hodinku jsme tak s Kubou čekali na porodním sále, zda se situace změní a bolesti opravdu znamenají probíhající první dobu porodní, nebo ne. Po hodině pan doktor konstatoval, že se o porod nejedná, navrhl poslat tatínka domů a mě na pokoj, kde mi sestra píchne uklidňující injekci na noc. Injekce mě nejen neuklidnila, naopak... rozjela mi bolesti ještě o jednu úroveň výš, na pokoji jsem tak vydržela ležet maximálně hodinku, když jsem zpátky utíkala na sesternu, že bolesti jsou nevydržitelné. Na kontrole na porodním sále pan doktor zjistil, že jsme sice o kousíček postoupili, ale stále nemáme ty správné kontrakce. Dal mi tedy dvě možnosti: analgetika na mírné uklidnění a odpočívat do rána, kdy budeme znovu vyvolávat, nebo pomalou přípravu na porod, tzn. nasazení antibiotik na streptokoka, infuze, klystýr atd. Neváhala jsem ani minutu a pustili jsme se do přípravy na porod... celou noc se o mě starala milá sestřička, která mi co hodinku dávala „program“ – nejdřív antibiotika, pak monitor srdíčka, pak klystýr... mezitím jsem chodila po sále, seděla, pravidelně rozdýchávala bolesti, občas usla a hlavně jsem neustále trávila čas ve sprše, která snad jediná mi dokázala na chvíli ulevit. Ani nevím, jak jsem těch několik hodin vydržela, ale bylo sedm hodin ráno, když paní doktorka na kontrole skoro s radostí zjistila, že už jsme na dva prsty... mně to jako šťastná zpráva nepřišla, když vím, co jsem kvůli tak malému krůčku v noci musela prožít. Navrhla zavolat tatínkovi a zavézt infuzi na urychlení porodu. S Jakubem jsme spolu na porodním sále strávili přes šest hodin, kdy mi mezi rozdýcháváním bolestí a sprchami postupně zaváděli epidurál, antibiotika, infuze, oxytocin a kdoví, co ještě. Když paní doktorka v půl třetí vyřkla ortel: „Již delší dobu jste otevřená jen na šest centimetrů a nález nepostupuje, navrhuji to ukončit a provézt císařský řez,“ pro ni tak jednoduché rozhodnutí, pro mě neuvěřitelné zklamání. 20 hodin jsme se s malou snažili o porod přirozenou cestou, během těchto dvaceti hodin jsem slyšela celkem šest rodiček porodit své potomky a záviděla jim, jaké už mají štěstí, že mohou své uzlíčky chovat v náručí... a my nakonec budeme násilně vytaženi z břicha :-(
Následující kroky byly ultra rychlé. Během několika minut byl připraven operační sál, anesteziolog mi zavedl epidurální anestezii, Kubu instruovali, kde se má pohybovat a jak mě uklidňovat… já jsem jen celou dobu ležela, koukala do stropu a modlila se, ať to mám za sebou. V 15:12 byl zaveden řez, v 15:14 byla Stelinka na světě... ihned začala plakat, byla jsem tak šťastná, že ji nemuseli křísit, až se mi roztřáslo celé tělo úlevou… nepřestalo se třást, dokud jsem ji na pooperačním nedostala do náruče. V 15:35 jsem byla zpět zašitá a v 15:40 byla anesteziologem ukončena operace. Pamatuji si jen nepříjemné tlačení na břicho, když mi vraceli zpět dělohu do břicha... a Kubu, který po celou dobu seděl u mé hlavy, hladil mě a šeptal, že malá je v pořádku a zdravá a já budu určitě taky. Nebýt jeho, asi to tak nezvládnu... neskutečná opora, na kterou nikdy nezapomenu.
Inzerce
Na pooperačním pokoji jsem strávila zbytek dne i noc. Sestřičky mě kontrolovaly co hodinu, zda dostatečně piju tekutiny a mám v normě tlak... rekonvalescence probíhala v pořádku, na druhý den jsem byla schopná se postavit na nohy a dojít do sprchy i na WC, takže mě mohli zbavit nejen drenu z břicha, ale taky cévky na moč... další neskutečná úleva, opět jsem se cítila jako pohyblivý člověk. Malou mi donesli pokaždé, když jsem si řekla... nemohli jsme si sice užít první chvíle tak, jak jsem si přála, ale viděla jsem ji, pochovala jsem si ji, nakojila jsem... byly jsme prostě spolu a já za to byla moc vděčná. Když mě porodní asistentka na druhý den převážela na šestinedělí, řekla: „Tak se tady hezky rozhlídněte a za tři roky vás přivítáme na plánovaný císař,“ otřepala jsem se a řekla si, že to snad radši zůstaneme u jednoho dítka... a když se mě teď někdo zeptá, jestli to nakonec není lepší než se trápit u tlačení, tak s upřímností musím říct, že v případě císaře není o co stát... je to tak studený a neosobní porod, že nemáte šanci si zažít tu správnou euforii z toho, že je vaše dítě na světě. Nemluvě o tom, že po vytažení dítěte z břicha jej vlastně skoro nevidíte, nešáhnete si na něj.
Inzerce
Na oddělení šestinedělí jsme s malou strávily obvyklou dobu čtyř dní, po kterou mohu vítkovickou porodnici i novorozenecké jen a jen doporučit... mnoho šikovných sester a doktorů, kteří mi byli oporou, i když jsem na ně zvonila několikrát denně. Naprostá spokojenost!
Malá Stelinka se stala v porodnici velkou raritou, každý chodil obdivovat její vlásky a já je vlastně okukuju doteď... po kom je má ? :-)
Těžko uvěřit, že uteklo deset měsíců těhotenství, několik hodin porodních bolestí, pár minut operace a čtyři dny v porodnici... a malé stvoření je tady s námi, v našem bytě... a já začínám poznávat, že teď to teprve všechno začíná :-)
Silvyecucy se musela vyrovnat se smrtí svého dědečka, navštívila dvě kamarádky a prohlédla si místo porodu, s nímž byla velmi spokojená. Dominikakolarova se stále potýká s pocitem nudy, vyrazila ale s rodiči na bráškovu mikulášskou besídku, navštívila kosmetičku a pomáhala své nemocné mamince. Buik se naplno vrhla do pečení vánočního cukroví, s Márou navštívila mikulášskou nadílku a nevyhla se komplikované komunikaci s úřady.
Silvyecucy se porodu opět nedočkala, nicméně miminko je úplně v pořádku. Z rovnováhy ji navíc vyvedly neustálé smsky a telefonáty zjišťující její aktuální stav a polekala ji možnost vyvolávaného porodu. Přes týden ale pobývala u rodičů, kde se nechala hýčkat, a s Kubou si naplno užila víkendové dny.
Jak prožila týden poslední budoucí maminka z Rodíme online? Silvyecucy byla zklamaná svým pocitem, který jí říkal, že minulý týden porodí. Absolvovala tedy ještě jeden, poslední monitor, zhodnotila, kolik za celé těhotenství přibrala, zamyslela se nad proměnou svého těla i nad strachem z porodu a s Kubou se odvážila vyrazit do kina.
Po novém roce porodily hned dvě ze tří maminek, v Rodíme online proto zbývá poslední z nich. Silvyecucy se musela adaptovat na běžný režim, ve kterém tráví dost dní sama bez Kuby, užila si voňavou koupel ve vaně, absolvovala několik vyšetření a s napětím čeká, kdy konečně porodí.
Jak prožila týden poslední budoucí maminka z Rodíme online? Silvyecucy měla problémy se spánkem, objevily se otoky a odhalili jí streptokoka. Dozvěděla se ale také aktuální váhu miminka a moc se těší, až ho bude držet v náručí.
mrzí mě, že jsem prorokovala, jaký budeš mít krásný, pohodový porod
Člověk míní a život mění. Určitě je to pro tebe trochu zklámání, které naprosto chápu, ale nedá se nic dělat, i tak je to pro tebe určitě obrovská zkušenost, která změní celý život. Stela je moc krásná a je dobře, že všechno nakonec dobře dopadlo a že jste obě v pořádku.
RE:
Zkouseli jsme a na nas je tahle medicina malo..mame ted probioticke kapicky, tak cekam, co z toho bude. Musim ted zaklepat na drevo, ze v noci se jakz takz vyspime, ale co se obcas deje pres den, to je fakt na palici
To mi dost připomíná můj porod. Taky jsem nastoupila na vyvolání, ale kvůli špatným ozvům se rozhodli to urychlit a místo tabletky mi rovnou praskli vodu. Po 36 hodinách kontrakcí, kdy už to konečně vypadalo že porodím mi řekli že mám v krvi zvýšené zánětlivé látky (taky jsem měla horečku) a že bude lepší to ukončit hned císařským řezem. A tak se také stalo. Mareček se narodil naprostro zdravý s váhou 4140 g a 53 cm. Po porodu jsem ještě musela brát antibiotika na ten zánět, ale po 4 dnech jsme už byli doma
Rodila jsem v říjnu, ale stále se nemůžu zbavit toho pocitu že jsem něco udělala špatně a že to takhle nemělo být.
Moc gratuluji ke Stelince a užívejte si jak vám kráně poroste, je to nádherné a hrozně rychle to utíká.
RE:
Já jsem si pak říkala, že těhotenství a porod jsou věci řízené přírodou a ne námi - lidmi a tak to prostě musíme brát tak, že nám příroda určila porod císařem a jiným zase přirozený.. rozhodně bych si to nevyčítala, máš zdravé dítko.. je jedno, jak přišel na svět
Krásně jsi to popsala, taky jsem přečetla co by dup. Z Tvého příspěvku cítím malinko zklamání, ale převažuje z něj lehkost a pokora i pohoda.
Myslím si, že tak to prostě mělo být.
Nejdůležitější je opravdu zdraví
Ještě jednou moc moc gratuluji a přeji celé Tvé rodince neskutečně mnoho nádherných okamžiků POSPOLU
Ať jste všichni zdraví.
RE:
Jinak nemůžu nenapsat, když to tady bylo mnohokrát zmiňované, maličká má nádherné hááááro. Mým oběma holčičkám takové nenarostlo od zplození, ani do dvou let
RE:
Jo jo, vlásky se obmění
Vypadají a hned narostou nové. A s tempem růstů bych si hlavu nedělala
CO Vám narostlo v bříšku to nám rostlo ty dva roky. Věřím, že v roce bude mít maličká na hlavě copánek, vsaďme se
RE:
Jo jo, vlásky se obmění
Vypadají a hned narostou nové. A s tempem růstů bych si hlavu nedělala
CO Vám narostlo v bříšku to nám rostlo ty dva roky. Věřím, že v roce bude mít maličká na hlavě copánek, vsaďme se
chtěla bych se zeptat, jak funguje změna rodičovského příspěvku. Doma jsem si vypočítala kolik už jsem vybrala a kolik mi zbývá, ale chtěla bych vědět, jestli mi to na úřadě ještě přepočítají a zkontrolují, nebo tam musím přijít už s hotovým návrhem?
Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
na úřadě by Vám měli poskytnout informaci, jaká částka rodičovského příspěvku Vám ještě zbývá, a do jakého data Vám tedy vychází příspěvek po úpravě.
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a náctileté zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádkuOdmítnoutDalší informace
Související články
Září 2013/2 - Malí řidiči, procházky v lese a otázka pohlaví
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, počasí, chata, odpočinek, procházka, les, pohlaví
Prosinec 2013/2 – Mikulášský týden
Silvyecucy se musela vyrovnat se smrtí svého dědečka, navštívila dvě kamarádky a prohlédla si místo porodu, s nímž byla velmi spokojená. Dominikakolarova se stále potýká s pocitem nudy, vyrazila ale s rodiči na bráškovu mikulášskou besídku, navštívila kosmetičku a pomáhala své nemocné mamince. Buik se naplno vrhla do pečení vánočního cukroví, s Márou navštívila mikulášskou nadílku a nevyhla se komplikované komunikaci s úřady.
Porod Lukáška od Buik
porod, miminko, porodnice, porodní asistentka
První týden s miminkem doma
Jak zvládly maminky první týden s miminkem doma a co všechno se musely naučit?
Září 2013/1 - Nevlídné počasí, nákupy a dobrá nálada
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, počasí, nákupy
Listopad 2013/2 - Těšíme se na porod
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, gynekolog, únava, oslava
Porod Aničky od Ady.S
porod, miminko, porodnice, porodní asistentka
Únor 2014/1 – Kdy už to bude?
Silvyecucy se porodu opět nedočkala, nicméně miminko je úplně v pořádku. Z rovnováhy ji navíc vyvedly neustálé smsky a telefonáty zjišťující její aktuální stav a polekala ji možnost vyvolávaného porodu. Přes týden ale pobývala u rodičů, kde se nechala hýčkat, a s Kubou si naplno užila víkendové dny.
Porod Vašíka od dominikakolarova
porod, miminko, porodnice, porodní asistentka
Leden 2014/3 – Netrpělivost posledních dní
Jak prožila týden poslední budoucí maminka z Rodíme online? Silvyecucy byla zklamaná svým pocitem, který jí říkal, že minulý týden porodí. Absolvovala tedy ještě jeden, poslední monitor, zhodnotila, kolik za celé těhotenství přibrala, zamyslela se nad proměnou svého těla i nad strachem z porodu a s Kubou se odvážila vyrazit do kina.
Říjen 2013/4 - Radosti a strasti podzimních dní
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, těhotenská cukrovka, úklid, narozeniny
Listopad 2013/4 - Nejhezčí zpráva týdne
Rodíme online, maminka, porod, těhotenství, miminko, stres, Vánoce
Porod Robinka od kacato
porod, miminko, porodnice, porodní asistentka
Leden 2014/1 – Špatné noční spaní, voňavá koupel a čekání
Po novém roce porodily hned dvě ze tří maminek, v Rodíme online proto zbývá poslední z nich. Silvyecucy se musela adaptovat na běžný režim, ve kterém tráví dost dní sama bez Kuby, užila si voňavou koupel ve vaně, absolvovala několik vyšetření a s napětím čeká, kdy konečně porodí.
Říjen 2013/3 - Týden uběhl jako nic
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, procházka, návštěva, nemoc, úklid
Říjen 2013/1 - Houby, nemoci a romantický víkend
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, houby, nemoci, romantický víkend
Listopad 2013/3 - Týden splněných přání a role (budoucí) matky
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, kontrola, gynekologie, ultrazvuk, Vánoce, služební cesta
Rodíme online 2013/2014 - představení maminek
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko
Prosinec 2013/1 - Advent je tady
Rodíme online, maminka, porod, těhotenství, miminko, advent, Vánoce, nákupy, těhotenská jóga
Leden 2014/2 – Neobvykle dlouhý týden
Jak prožila týden poslední budoucí maminka z Rodíme online? Silvyecucy měla problémy se spánkem, objevily se otoky a odhalili jí streptokoka. Dozvěděla se ale také aktuální váhu miminka a moc se těší, až ho bude držet v náručí.
Prosinec 2013/4 – Vánoční svátky
Prosinec 2013/3 – Vánoční přípravy vrcholí
Listopad 2013/1 - Čas letí raketovou rychlostí
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, gynekolog, čas, výlet, nákup
Říjen 2013/2 - Těhotenská cukrovka, pracovní aktivita a návštěvy příbuzných
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, těhotenská cukrovka, pracovní aktivita, návštěva, příbuzní, podzim
Říjen 2013/5 - Výlety, únava a pocity štěstí
Rodíme online, maminka, těhotenství, porod, miminko, výlet, restaurace, oběd, podzim, štěstí