Porod Lukáška od Buik

• Datum: čtvrtek 9. 1. 2014
• Čas: 10:20 h
• Místo: Krajská porodnice Liberec
• Váha: 3 460 g
• Délka: 49 cm

 

Jak se narodil Lukášek

V 6:36 vstupujeme do porodnické ambulance, hned se otevírají dveře a sestřička mě vede k monitoru. Ihned zjišťujeme odezvy prcka a můj tlak, vše je v pořádku, tak se převlékám do košile a stoupáme do prvního patra k porodním sálům. Sestra při příjmu tvrdila, že porod bude ještě tento den určitě (tak to jsem zvědavá, zda její tip vyjde). Mě odvádí na hekárnu, protože porodní sály jsou plné.

Je 7:20, tabletka zavedena a já čekám, co se bude dít. Manžela poslali domů. Ještě než odešel, nechali jsme si přeříkat, co se bude dít - zavede se tabletka, půl hodiny jen ležet, aby ta potvůrka nevyklouzla, pak se zjistí odezvy prcka a dvě hodiny se bude čekat, jestli praskne voda. Nepovede-li se, celá akce se bude opakovat.

Sestřička se ptala, jak dlouho jsem rodila Máru, a když jsem jí to sdělila, řekla, že by prcek mohl být dopoledne na světě, tak jsem zvědavá, jestli se její odhad vyplní. Nález paní doktorky mě nepotěšil, čípek je stále dlouhý, ale prý měkký, tak aspoň něco. Vím, že u Máry mě chtěli posílat domů, protože čípek byl beze změny, a pak z toho byl do 6 hodin Mára :oD!

Je, právě slyším nějaké miminko, to se někdo má. Je 7:30 a mě pobolívá břicho, je to z toho, že ležím na zádech a nebo...

Právě je 8:00, jsem napojená a posloucháme odezvy prcka. Během toho čekání proběhlo několik nepříjemných stahů, úplně se děsím, co bude dál :oD.

8:25 ukončen monitor. Sestřička mi nejdřív řekla, že teda stahy nejsou moc vidět, což mě úplně vyděsilo po tom, jak moc to bolelo. Pak přišla na to, že jsem měla dost volně sondu, utáhla ji a už se to ukazovalo líp, nicméně druhá tabletka mě nemine, leda, že by praskla voda. Tudíž teď mám do 9:25 nebo tak nějak volnou zábavu. Ani nevím, co je lepší, jestli chodit anebo sedět, nic mi nedoporučili, ale jak si pamatuju, u Máry nechtěli, abych seděla, tak se tu procházím po pokoji, prodýchávám kontrakce a těším se na konec ;o), snad bude brzy!

9:16 nemůžu už vydržet, chce se mi brečet. Kontrakce po 2-3 minutách, šíleně bolí. Nedá se svítit, přišourám se ke dveřím a vyhlížím sestřičku. Zadařilo se mi skoro okamžitě, ptá se mě, jestli mám bolesti, a tak hned říkám, že ano, a ona mě ujišťuje, že hned dojde pro paní doktorku.

Když přijde doktorka, zrovna rozdýchávám kontrakci, tak chvíli počká a prohlédne mě. Sice ještě čípek není úplně pryč, ale je rozhodnuto o protržení plodových obalů. Netušila jsem, jak to bude probíhat, ale ten nástroj, co přinesli, se mi vůbec nelíbí. Jak se to povede, je v misce rybníček a stále plodovka odtéká. Množství vody mě opravdu překvapuje, když si vzpomenu na sušinku u Máry.

Paní doktorka odchází a mě zase přidělávají k monitoru, abychom zkontrolovali odezvy prcka. Kontrakce jsou nesnesitelné. Funím jak autobus. Sestřička mi říká, ať jen kontrakce prodýchávám krátce, jinak že můžu omdlít, jenže já už mám kontrakce skoro v kuse. Snažím se tedy vzpomenout na kurzy těhotenské jógy a opět prodýchávat pomalu. Moc to nejde, ale snaha se cení. Sestřička se mě ještě ptá, jestli necítím nějaké tlaky, jako když chci jít na velkou. To jí potvrzuji, a tak jde provést kontrolu.

Je 9:50 a sestřička zjišťuje, že prcek naléhá a že jsem otevřená na 4 cm. Mám volat manželovi, aby dorazil. V rychlosti tedy volám, ale skoro nemůžu ani mluvit. Tak aspoň nějaký posun. Já stále musím myslet na to, jak to, že mé kontrakce nebyly vidět na monitoru - vždyť byly tak silné! Sestřička mi říká, že ten přístroj švindluje, že je to jen stroj a že ona, když mi sáhne na břicho, tak ty kontrakce cítí, nabízí mi injekci na snížení bolestí, kterou opravdu s chutí přijímám, a také jdeme na klystýr. Nestíhám ani od postele přejít k lůžku na klystýr a mám další silnou kontrakci. Lehnout na bok a dostávám tu injekci a hned na to přichází další kontrakce, takže s klystýrem se čeká, až bude po ní. Opět další kontrakce a já mám pocit, že snad polezu po zdi, aby to tak nebolelo! Klystýr má prý ten porod ještě urychlit, tak uvidíme.

Zatím mám jen nesnesitelné bolesti. Po vyprázdnění cupitám na lůžko a už je tu další silná kontrakce. Mám pocit, že se to nedá vydržet. Při prodýchávání nadávám a nejraději bych vážně brečela. Manžel stále nikde, ale asi mi to ani nevadí. Musím znovu na záchod, ale bojím se i zatlačit, aby prcek náhodou nevypadl :oD, tak moc mě to nutká.

Vrátím se tedy rychle na postel a přichází opět silná kontrakce a ještě k tomu mě to automaticky nutí tlačit - průšvih je na světě. Doktorka a většina asistentek je ve vedlejším pokoji, kde porod finišuje. Na mě přichází kouknout sestra, a když vidí, co se děje, zakazuje mi tlačit a urychleně volá o pomoc kolegyni.

Je 10:19 a já najisto vím, že mě už nepřevezou na porodní sál, že mě už ani nepřendají na porodní lůžko, že porodím na normální posteli a budu za to vděčná, a také vím, že manžel to už ani náhodou nestihne.

10:20 malý jde ven na druhé zatlačení. Sestřička mi gratuluje, nakoukne i paní doktorka a děkuje sestřičce, že to tak dobře zvládla, a také mi gratuluje. Sestřička se na mě směje a hned dodává, že se jí moc líbilo, jak jsem poslouchala, a když mi řekla netlačit (což teda moc nešlo splnit), jsem tam halekala „netlačím, já netlačím!“ Nestihli mě ani nastřihnout a jak se malý dral, tak mě malounko natrhl. Nejdřív to vypadalo na dva stehy, ale nakonec jich doktorka udělala šest.

Taťka to vážně nestihl, ale hlavně, že je prcek v pořádku na světě! Volám manželovi, kde se fláká, a on mi říká, že už vyráží. Tak ho zase klidním, že už nemusí spěchat, že Lukášek je už na světě ;oD.

Malého mi přinesli ukázat až po 40 minutách, protože tam měli nábuch a málem mi ho hned zase odnesli, protože bez dozoru třeba partnera tam mimi nemohou nechat samotné s rodičkou! To už naštěstí volal manžel, že přijel i s babičkami a že za mnou vyráží hned nahoru. Říkám to tedy sestře a ta tam ještě chvilku počká a pak malého předá hrdému tatínkovi. Začínáme se tedy seznamovat, očuchávat, mazlíkovat a dělat fotečky, které chce manža hodit na ksichtoknihu.
Tak jeden náročnej den v mém životě je za mnou a já jsem nesmírně šťastná, malej je nádhernej, je to úžasný pocit!

Mamince za celý BOL moc gratulujeme!