Inzerce
Inzerce
Inzerce

Říjen 2013/1 - Houby, nemoci a romantický víkend

Tento týden byl ideální pro milovníky hub a relaxaci:

  • Sylviecucy prožila týden plný návštěv, posezení a romantické oslavy výročí,
  • Dominikakolarova porovnávala odborné poznatky o 24. týdnu těhotenství s vlastní situací,
  • Buik relaxovala na těhotenské józe a kvůli těhotenské cukrovce musela změnit jídlníček,
  • Ady.S chystala oblečky pro miminko a hrála si s nemocným Ondrou
  • Kacato si s Verunkou užívala přípravy na školku.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 22. týden)

Tento týden jsem si dovolila pracovně trochu vypnout a užít si sama sebe a svého okolí… takže celé to bylo ve znamení příjemných návštěv, výletů a posezení. Posledních pár let se pravidelně scházíme parta čtyř kamarádek různého věku, zaměstnání a rodinného stavu - jedna z nás má téměř dvouletého klučinu, druhá už čeká druhé dítě, třetí buduje kariéru a na dítě pomýšlí až za pár let… přesto nás baví si občas zajít na kafčo, občas na vínko :-) Tento týden jsme vyrazily do menšího města za Ostravou, kde jedna z nás bydlí, na odpolední posezení v jejím domečku. Majda je v 9. měsíci těhotenství a moc jí to sluší. Bylo to naše poslední kafíčko před jejím porodem malého synka. Prošmejdily jsme spolu všechny oblečky, hračky, postýlku, kočárek a kdoví co ještě - byla jsem ohromená, jak je na příchod syna na svět přichystaná, a sama jsem zatoužila mít to stejně tak, ale vím, že mám ještě spoustu času. Odpoledne s holkami bylo fajn, uvolňující a náročné pro můj žaludek… snědla jsem všechno, na co jsem přišla :-)

Na konci pracovního týdne jsem vyrazila se sestrou do nového bistra, které v Ostravě otevřeli - zajímalo mě, jak vypadá a jak tam vaří. Byla jsem příjemně překvapená, že v Ostravě existuje konečně něco neotřelého a jedinečného. Sice tomu odpovídá i cena, ale to se dalo čekat. Se sestrou jsme probraly mateřská témata a domluvily se, co všechno mi může půjčit po malé Claudince, ať něco ušetřím i na penězích. Je to fajn, protože začínám pociťovat, jak finančně náročné je takové menší mrně, kterému chceme dopřát samozřejmě to nejhezčí na světě!

Inzerce

Na víkend jsme s Kubou vyrazili oslavit naše výročí… krásné a harmonické čtyři roky spolu… tentokrát jsme to pojali luxusně a dopřáli si nádherný víkend v 5* hotelu v Krakowě. Kuba zde téměř půl roku pracoval na stáži, takže průvodce jsem nemohla mít lepšího. V sobotu jsme si dali výborný oběd, procházku a kávičku s dezertem.  Po krátkém odpočinku pro nastávající maminku a unaveného řidiče jsme vyrazili na toulky večerním městem a lahodnou večeři při svíčkách… větší romantiku jsem si už nemohla přát. Neděli jsme věnovali kulturnímu zážitku v podobě návštěvy hradu Wawel… zvenčí nevypadal tak obrovsky, jaký nakonec zevnitř byl… protože máme už zkušenost se slovenským oravským hradem, kde jsem v létě málem nezvládla tříhodinovou prohlídku, rozhodli jsme se jen pro menší okruh státních pokojů a více si pak užili nádvoří, které bylo nakonec daleko krásnější než vnitřní hradní prostory. Víkend to byl příjemný, romantický a jen náš… nejhezčí oslava výročí, jakou jsem si mohla přát :-)

V příštím týdnu mě čekají další pracovní povinnosti a o víkendu návštěva jak u mých, tak u Kubových rodičů.

Inzerce

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 24. týden)

Dnes ráno jsem četla článek o 24. týdnu těhotenství, který mi přišel na mail, a uvědomila jsem si, jak moc se mi podobá vše, co se tam píše :-D Posledních pár dní jsem cítila nepříjemné, i když ne nějak silné bolesti v podbřišku, a dočetla jsem se,že je to z důvodu přibírání na váze a jako bonus k tomu ,,kachní chůze"... ano, ta se mě také týká, všimla jsem si toho o víkendu v obchodě, jak směšně vypadám, když se při chůzi nekontroluju v jednom z obrovských zrcadel, co tam měli :-D O zvětšování prsou nechci ani slyšet, protože to se mě týká asi nejvíc. Vždycky jsem měla prsa větší než moje kamarádky nebo spolužačky a problémy jsem s nimi měla stejné jako teď. Pozitivní na tom alespoň je, že klukům se vždycky moje prsa líbila a můj přítel je momentálně nejšťastnější chlap na světě, jak mi sám říká. Jen s podprsenkami je to opravdu těžké, nenašla jsem dosud obchod, kde by měli prádlo podle mých představ... nemusí to být zrovna nějaký sexy modýlek za 3 tisíce, stačila by mi na první pohled hezká, slušivá a hlavně pohodlná podprsenka, ale vždycky jí něco chybí. Jsem zvědavá, jak budu vypadat po porodu, až budu kojit :-D

Nejvíc jsem se těšila na to, až ucítím pohyby miminka, ale to jsem netušila, jak moc to bude cítit! Už poznám, co se Vašíkovi opravdu nelíbí, dá to totiž jak se patří najevo. Tak například nákupy mít asi rád nebude ten náš chlapec :-D Ne, opravdu i mě delší chůze vyčerpává a jemu se také podle toho, jak do mě zevnitř buší, nelíbí, nedivím se mu. Taky když delší dobu sedím, jsem úplně hotová a on taky, to nám také vadí, a to přitom nemám ještě tak velké bříško. Proto mám obavy z příštího pondělka, kdy jdu na testy skrz těhotenskou cukrovku. Když mi sestřička řekla, že tam musím dvě hodiny sedět a ne se procházet někde po náměstí, tak jsem se opravdu zhrozila... no uvidíme, jak to dopadne, hlavní je, abychom byli oba dva zdraví :-)
 

Buik (32 let, druhorodička, 25. týden)

Máme za sebou týden, který byl alespoň pro mě, ale určitě nejen pro mě, velice náročný. Hlavním důvodem, proč tomu tak bylo, je to, že Mára byl skoro celý týden v teplotách, rostly mu zuby, byl ukňučený, nic nechtěl dělat, fňukal jak přes den, tak v noci. Ale hezky od začátku.

Hned v pondělí bere Martin Máru k doktorce – Mára by měl dostat očkování a já s ním nechci jít do ordinace, protože tam bývá hodně nemocných, abych něco nechytla. Ale včera měl teplotu, a jak se zdá, ani dneska neklesla, je mi jasné, že ho neoočkují. Zároveň se máme domluvit, kdy půjde na 18měsíční prohlídku – Martin dostává seznam dat, kdy bych mohla s Márou dorazit. Paní doktorka ale měla jiný názor, rovnou mu udělala tu prohlídku s tím, že kdyby mu klesly teploty do pátku, že má přijít na to očkování. Zkoukla ho a řekla, že ty teploty jsou prostě od zoubků, že nikde nic jiného nevidí. A tím nám začal týden plný teplot, nechutenství, nevyspání, nervů, prostě takový malý horor :oD.

Inzerce

Ve středu jsem předala Máru babičce a vypravila jsem se odreagovat a snad i nabrat nějaké nové síly, nebo aspoň takovou tu nějakou rovnováhu na cvičení – opět jsem byla na Zdravých zádech. Je super, když člověk dá nějaký čas jen sám sobě, to by se mělo dělat častěji. Všimla jsem si, že tam začíná chodit víc a víc lidí.

Ve čtvrtek konečně trošku polevily teploty a my jsme vyrazili do nemocnice, protože Mára měl jít na kontrolu s tím jeho „skákavým“ prstíkem. Byli jsme objednaný, a tak jsem si říkala, že by to třeba mohlo vyjít na čas. Opět jsem se přesvědčila, že objednání nic neznamená :o). Mára naštěstí ze začátku spal, takže nám to delší čekání ani nevadilo. Bohužel probudil se dřív, než na nás došla řada, a tak začal být hezky protivný. Po asi hodině jsme se dostali do ordinace, kde na něj mrkl pan doktor. Dle očekávání na prstíku nebylo vůbec nic znát – všem doktorům vždy říkám, že ráno ho nemůže natáhnout, během dne ho rozpohybuje – takže teď odpoledne fakt nebylo nic vidět (jen pro představu – naše paní doktorka nám dala papír a odeslala ke konkrétnímu doktorovi, že je to specialista, objednací doba měsíc a půl. Po uplynutí té doby a prohlídce od pana doktora jsme byli odesláni k jiné paní doktorce, ta že je na to specialistka. Když jsem Máru objednávala, tak nás ale objednali k panu doktorovi – objednací doba měsíc. Teď tedy Máru prohlédl pan doktor a řekl mi, že to musí zkonzultovat s onou paní doktorkou, ke které jsme měli být objednáni, a že pak se uvidí, jestli budeme muset přijít znova, anebo jestli bude stačit jeho popis :o(, takže takhle naše peripetie). Uháněli jsme odtamtud domů, Mára zase nechtěl jíst, ale zdálo se, že mu je už opravdu líp.

Inzerce

V pátek jsem vyrazila na těhotenskou cukrovku – když jsem se ráno dívala, do jakého patra to mám jít, zjistila jsem, že jsem si popletla dny a měla jsem tam být už ve čtvrtek. Úplně se mi z toho udělalo špatně. Proto jsem tam rychle zavolala a domlouvám se, že můžu přijít v ten pátek. Připravuju si s sebou vodu, svačinu, kterou si dám po tom, co to budu mít za sebou, a rychle vyrážím. Na místo přicházím jako první a hned se mě ujímá sestřička. Ďobík do prstu – hodnota 4,9 vypadá velice povzbudivě. Pak odběr krve a vypití „blivajzu“. Sednout si a čekat, čekat a čekat – ještě, že s sebou mám knížku. Po těch dvou hodinách si mě sestřička zase volá a znovu mi bere krev. Probírá se mnou, jak se tedy jmenuji, protože mě všude ještě vedou pod rodným příjmením. Následně vybíhám a uháním za Márou, spinkal totiž u babičky, abych to ráno stihla do nemocnice a nemusela ho budit. Ještě si s babčou dělám legraci, že si musíme jít koupit něco sladkého, než mi zavolají a řeknou, že nemám cukr v pořádku – mno, jako bych si to přivolala. Kolem půl třetí mi volá doktorka, že mi naměřily vysoké hodnoty, že mám okamžitě přestat jíst sladké a omezit přísun tučného, dále mi předala telefon do poradny, kam se mám co nejdřív objednat a že se uvidíme za měsíc a že doufá, že už za sebou budu mít poradnu ohledně toho jídla. Hned jsme ji vyvedla z omylu, že se uvidíme už v pondělí, kdy mám přijít na kontrolu. Chjo, takže se připojuji k těm zhruba 10 % budoucích maminek, které mají těhotenskou cukrovku. Sbohem, moje milované cukříčky :o).

V sobotu jsem Máru předala tatínkovi a vydala se na těhotenskou jógu. Vzala jsem s sebou i babičku. Sice mě potěšilo, že si tam mysleli, že nejsem těhulka :oD, že prý nemám vidět bříško, ale na druhou stranu mi babička řekla, že se mnou už nikdy nepůjde, že to rozhodně není cvičení pro ni, že jsme tam moc na čtyřech. Já toto cvičení opravdu miluju. Když tam přijdu, tak se malý začne probouzet a tu hodinku se opravdu snažím věnovat jemu a sobě. Snažím se nemyslet na nic jiného, jen opravdu na to cvičení, na své dýchání, na pohyby prcka. Líbí se mi jak hudba, tak vzhled místnosti, kde cvičitelka zapálí svíčky, krásně to tam voní a já se tam cítím opravdu moc dobře. Odcházím odtamtud a jsem tak nějak spokojená a z části i vyrovnaná. Už se těším na další sobotu, kdy se tam zase chystám :o).

Neděle už byla jen taková pohodová, dopoledne jsme si udělali výlet s tatínkem, zastavili jsme se i v dětském koutku, kde jsme neustále lovili Máru, protože chtěl utíkat pryč. A odpoledne jsme vyrazili na výlet na Javorník, natrhat a nastříhat větvičky, jeřabiny či borůvčí, které jsme následně dovezli na hřbitov.

Další týden je pryč, co se týče přibírání, tak jsem nejdřív přibrala asi dvě kila, ale po tom, co jsem si upravila jídelníček, jsou zase dole, já jsem prostě živa z cukříčků. Mimi si kope stále častěji a je to i víc cítit, dá se to už hezky pozorovat. Pobolívá mě občas stydká kost a v poslední době mě začalo píchat v podbříšku, což hodlám hned v pondělí nahlásit paní doktorce. Ještě stále se nedostavují dotazy od sousedek, jestli náhodou nejsem těhotná… ale to přijde, protože pupíček si furt tak nějak roste.
 

Ady.S (31 let, druhorodička, 32. týden)

Týden měl být poklidný a v plánu jsem měla přípravu oblečků pro miminko, Ondra však plány krapet pozměnil, ale i tak se podařilo plán splnit.

Hned v pondělí jsem obešla prodejny drogerií a vybrala jsem
prací prášek. V podvečer jsme měli domluvenou schůzku s truhlářem – zadali jsme mu udělání nové vestavěné skříně do šatny a udělání rámu na komodu kvůli přebalovací ploše. Už je to tady zase, do porodu zbývá chvíle a my budeme něco budovat.

V úterý mi nebylo hned od rána nejlíp, pobolíval mě podbřišek a cesta s Ondrou do školky byla utrpení, docela ráda jsem pak doma zalezla do pelíšku místo plánovaného třídění oblečků. V 10 hodin se ale ozval telefon ze školky, že Ondrovi není dobře a jestli si pro něj můžu přijít. Po příjezdu do školky se trochu rozcházely informace od učitelky a od Ondry, ale domů jsem si ho vzala. Ondru místo bříška bolela hlava a měl zvýšenou teplotu, docela hlad a celkovou únavu. Proto jsme oba strávili celý den v postýlce u pohádek a hraní her.

Ráno se mi nezdál Ondrův krk, a tak jsme radši vyrazili k doktorce, sice jsem se bála, abych v čekárně nechytla něco já, ale naštěstí tam bylo prázdno a paní doktorka konstatovala, že pupínky v krku jsou aftíky, doporučila šalvěj a tekutou stravu s tím, že až se uzdravíme, máme dorazit na povinné očkování, než začnou opravdové nemoci vážně řádit. Tím, že i paní doktorka potvrdila, že nemoc není nijak vážná, Ondrovi velmi rychle otrnulo a my jsme mohli vyrazit odpoledne na cvičení pro těhulky. Jsem ráda, že to probíhá i u nás a kousek od baráku, s maminkami si zacvičíme a popovídame si o našich malých bolístkách, které nás trápí.

Ve čtvrtek jsme se s Ondrou už konečně pustili do praní pidi oblečků, je to pro mě velká nostalgie vidět, jak hrozně vyrostl. Ale byli jsme šikulky a při výměně prádla v pračce jsme stihli zahrát hry, vyrobit něco z papíru a vyrobit věnec na dveře. Večer jsem si pak dala rande s žehličkou, ještě, že ty pidi kousky jdou tak rychle.

Pátek byl zase cestovní po doktorech, tentokrát jsem já
musela na alergologii. Tím, že mám po pilové sezoně, jsem pohodový pacient, pan doktor jen napsal zprávu pro porodnici a mně připoměl, že si mám k porodu pro jistotu vzít inhalátor. Po cestě na vlak jsme koupili další důležitou pomůcku pro miminko, a to přebalovací podložku.



Víkend se jevil jako hodně slunečný, ale jen za oknem, teploměr ukazoval po ránu 0 °C. I tak jsme se vydali do lesa na procházku a zkusili jsme i něco najít. Měli jsem štěstí, menší košík byl plný a Ondra našel ty nejhezčí kousky. Odpoledne jsme ještě zašli na akci zvanou Svatováclavský bramborák pochutnat si na dobrotách a já i na trochu burčáku.

Týden byl nakonec poklidný, ale i tak jsem ráda, že Ondra vyrazí opět do školky a já se vrátím k přípravám kolem miminka a uklízeni jednoho zaskládaného koutu, kde bude stát kolíbka.

Kacato (32 let, druhorodička, 35. týden)

Tento týden jsme už opět strávily ve městě a vyřizovaly jsme, chystaly a užívaly si přípravy na školku.

V pondělí jsme s Verunkou zanesly do školky přihlášku a domluvily se na docházce. Bude zatím chodit na dopoledne včetně oběda - začínáme v pondělí 30. 9. No moc se na to holka moje netvářila, sice dostala lízátko, ale to ji zatím nepřesvědčilo, tak snad to bude lepší,  až uvidí děti a hračky.  Dorazilo také milé překvapení, krásná knížka z BOLu, za kterou moc děkuju :-)  Verunka měla odpoledne zase čertí náladu, zvládla mi polít notebook a rozbít stojací lampu v obýváku. No nejsou ty děti radost? :D

Na úterý jsme byly s Veru pozvané k mé mamce do školky, měli tam zahradní akci pro rodiče s dětmi na oslavu nové školkové zahrady a opravené fasády, která se jim moc povedla.  Na programu byli sokolníci, kteří přivezli asi 10 dravců a prováděli s nimi ukázky na zahradě. Mezi dětmi pochodoval krkavec, káňata přelétávala nad hlavami a sovy a výři seděli a koukali po dětech.  Bylo to velmi pěkné a zajímavé a i Veru vydržela poslouchat a nikam neprchala, jak je jejím zvykem. Na zahradě se za drobné prodávalo občerstvení, které vytvořily učitelky a kuchařky, a za výdělek se pak koupí dětem hračky na zahradu.  Vzhledem k tomu, že babička ve školce pracuje, měla Verunka soukromou exkurzi, asi hodinu si mohla hrát sama ve třídě plné hraček a nemohly jsme ji pak dostat pryč.  Škoda, že do téhle školky nemůže chodit, ale snad to přispěje k tomu, že bude i ve své školce spokojená.

Ve středu jsem byla objednaná na kontrolu s Robinkem,
Michal ráno pohlídal Verunku a my jsme vyrazili. Na kontrole naštěstí opět všechno v pořádku, miminko hlavou dolů, krásně roste, nic se zatím nechystá. Paní doktorka mi jen předepsala železo, protože na odběrech mi vyšla nižší hodnota. V porodnici by se pak měl udělat kontrolní odběr a s užíváním buď skončit, případně v užívání pokračovat. V minulém těhotenství jsem železo neužívala, tak uvidím, jak dlouho ho budu brát. Co mě moc nepotěšilo, byla váha, od minulé kontroly máme navrch 3 kila a jen miminko to určitě nebude, spíš moje večerní mlsání sladkého, tak to zkusím trochu omezit, ať už nejsou takové skoky.

Ve čtvrtek jsme se opět přesunuly k našim, kde bylo navařeno a opět o nás velmi dobře postaráno. Verunka šla s babičkou ven a já jsem si odpočinula. Babička už nakupuje pro Robinka, tak se mi musela pochlubit a opravdu tam měla moc pěkné kousky.

Pátek a víkend byl u nás opět ve znamení odjezdu na chatu, takže nakoupit, sbalit, počkat na tatínka, až doběhne z práce, a odjezd. Jsme takoví správní lufťáci :-) Víkend jsme strávili na horách s druhou babičkou a dětma od švagra, takže bylo veselo a Verunka se vyřádila. Oslavili jsme tatínkův svátek, mlsali, chodili po lese a sbírali hříbky.

V neděli večer jsem chystala Verunce věci do školky, kam půjdeme v pondělí ráno na čumendu. S Michalem jsme zhodnotili, že je to šílené, jak ten čas letí, že se Verunka sotva narodila a už jde do školky. S druhým dítětem to letí údajně ještě rychleji, tak uvidíme, necháme se překvapit.

 

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Říjen 2013/1 - Houby, nemoci a romantický víkend - diskuze

  • Holky, taky bych si už přála být v tom 30 a vyšší týdnu těhotenství :o). Miluju vánoce a nějak si nedovedu představit, že kvůli těhu cukrovce budu buď vymýšlet nějaké extra cukroví a nebo držet hladovku :o( :oD.
    Jinak jste měli zase jeden krásný týden a to je moc supr :o)
    Buik   | 01.10.2013 21:03:16 | Reakcí: 4, poslední: 03.10.2013 11:01:18
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahoj ! Abych byla upřímná, tak po přečtení tvého příspěvku jsem se sama zděsila, o kolik víc jsem začala v těhotenství jíst sladkého a v hrůze, že mi taky zjistí cukrovku, jsem se začala držet zpátky.. úplně doslova se mi to zatím moc nedaří, ale snažím se.. vyšetření cukrovky se blíží, tak jsem zvědavá..
      sylviecucy   | 03.10.2013 10:18:43
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Zkus si dát den dva předtím lehkou dietku, pravidelně jíst 6-7 porcí denně.
        Ady.S   | 03.10.2013 10:37:45
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Hele, jak píše Ady.S. Já bych řekla, že se toho vůbec nemusíš bát. Já o sobě vím, že jsem se fakt cpala sladkým a ten týden před odběrem opravdu hooodně. Malý mi doma stále bulel v teplotkách, v noci nespal (halt ty jeho zoubečky) a pro mě cukříky byly tak nějak vysvobozením, protože mě aspoň trošku nabily, abych byla schopná překonat dne - noc :oD.
        Na druhou stranu, vím, že mě to opravdu jedině prospěje, když se budu držet na uzdě. První se mi narodil s váhou 4380g a šel na svět přirozeně k tomu 53 cm :o), tudíž vím, že větší mimi bych sice zvládla, ale na druhou stranu si říkám, proč to pokoušet :o).
        Jak jsem byla na "vážení" miminka teď v PO, tak má cca 800g, což Mára měl už někdy v 24 týdnu, takže to vypadá, že nejspíš bude menší, ale víš jak, kdo ví :oD ono se to všechno může ještě změnit a co víc, to "vážení" to jsou jen odhady!!
        Takže se neboj a bude to určo v poho!!
        Buik   | 03.10.2013 11:01:18
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Je to sice náročné na psychiku, ale jen na začátku, Já si tím prošla před 5 lety a postupně jsem zjistila že jím víc než předtím. Jen pozor ať nezačneš pokukovat po dia výrobcích, obsahují umělý cukr který těhulky nesmí. Osobně jsem to dělala tak že někde jsem cukr co nejvíc omezila abych si další svačinku mohla dát sladkou. A o hladovce to opravdu není a nesmí být, důležité je jíst pravidelně malé porce 3 základní a pak i 3 svačinky. Pamatuju že jsem tenkrát šla po 3 měsících od porodu na přetestování těsně před vánoci, s tím že buď budou poslední sladké nebo naopak oslavující. Všichni mě strašili že to určo bude to první a nebylo.
      Ady.S   | 03.10.2013 10:46:07
      Reagovat | URL příspěvku
  • Maminky, super si užíváte těhotenství. 
    tygřímáma   | 01.10.2013 14:58:16 | Reakcí: 2, poslední: 03.10.2013 10:46:47
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Klesání hcg po Misoprostolu

| Saksan | 10.03.2024, 23:27

Dobrý den,

po dg. anembryomola (zjištěno 6+5) proběhlo ve čtvrtek ukončení těhotenství pomocí Misoprostolu v dávce dvakrát 600. Na posledním utz byl pouze 3 cm gestační váček. Hned ve čtvrtek proběhlo silné krvácení se sraženinami, od té doby běžná ms. Dneska jsem zkoušela tt a je na něm dálnice. Mám hrozný strach, zda potrat proběhl úplně. Jednalo se o vytoužené těhotenství po prvním transferu z IVF a několika letech snahy. Představa revize a následného čekání mě neskutečně děsí.

Moc děkuji za odpověď
Aneta

Dobrý den,

hCG tak rychle po farmakologické revizi neklesá, proto je normální, že těhotenský test Vám ukazuje pozitivní výsledek. Určitě máte naplánovanou kontrolu po podání tablet s určitým odstupem (běžně 2-3 týdny), do té doby vyčkejte, dělat těhotenské testy nemá smysl.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | 11.03.2024, 08:36
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×