Únor 2013/1 - Ladíme chuťové buňky a nakupujeme

Lillynka na sebe prozradila, jak se cítí měsíc před porodem a jak zvládla v práci jednoduché účetnictví. Vychutnala si také návštěvu cukrárny Mozart na Staroměstském náměstí v Praze, nechala vyfotit dcerku Markétku u profesionální fotografky a strávila příjemný víkend s rodinou. Zuzka.F sehnala hobliny pro morčata a sepsala porodopis. Postěžovala si na parkování u Boleslavské nemocnice a pochutnala si na kachně. Antaru provázela celý týden nemoc. Absolvovala ultrazvuk a pomalu se smiřuje s tím, že kvůli příčné poloze miminka bude muset podstoupit císařský řez. V rámci akce vyhlášené na BOLu vyráběla valentýnský dárek pro Bolku Honafu. Současně se musela vypořádat s trablemi, které způsobil rozbitý Vašíkův medvídek. MartiHy prozradila, jak se jí během těhotenství střídaly nálady a jak se cítí teď, v 30. týdnu. V neděli navíc chodila po nákupech, na nichž se musela rozhodnout, jestli pro své miminko koupí vibrační lehátko, nebo plyšového medvěda s hrací plochou. Angieblack se radovala z nového kočárku pro miminko, ale pak řešila, jaký přístup má zaujmout k vození syna Adámka v kočárku - odnaučit ho to, nebo používat kočárek jen občas? Byla také na kontrole u veterináře s fenkou Angie, na oslavu svého svátku si zašla na večeři s kamarádkami a Adámka vzala na maškarní karneval.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 36. týden těhotenství
• Zuzka.F -35. týden těhotenství
• Antara - 30. týden těhotenství
• MartiHy  - 29. týden těhotenství
• Angieblack - 24. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 36. týden)

Zbývá mi poslední měsíc. Možná méně, uvidíme, jak se Alence bude chtít na svět. Těch osm měsíců uteklo jako voda a ani nemrknu a už budeme mít ten malý uzlíček doma.

Tento týden probíhal v normě jako každý jiný. Pondělky jsou u nás klasické, ráno školka, odpoledne hudebka, nějaký nákup, navíc bylo potřeba dojet na poštu a večer trávíme v poklidu.

V úterý jsem strávila celý den v práci, musela jsem dodělávat účetnictví fyzických osob, protože nikdo jiný v jednoduchém účetnictví dělat neumí. Samozřejmě jsem to nestihla celé, protože ani v únoru mi nikdo nebyl schopen zařídit včasné dodání dokladů. Jsem zvědavá, kdy to dodělám, když teď budu mít Markétku týden doma, jsou jarní prázdniny a já si jí chci ještě pořádně užít, než přijde miminko. Odpoledne jsem měla sraz s mamkou, jely jsme do pojišťovny podepsat nové smlouvy ohledně pojištění domu a domácnosti a pak jsme zašly na Staromáku do cukrárny a kavárny Mozart. Tedy to byl zážitek. Krásné prostředí, dokonalé dorty a příjemná obsluha. Určitě se tam brzy vrátíme.

Ve středu jsem si nechávala Markétku doma, protože od dvou hodin byly na základní škole zápisy. Zvládla to levou zadní, a tak si jako dáreček v hračkářství směla vybrat nějaký dárek. Nakonec jsme odešly s hrou Dlouhý,
Široký a Bystrozraký. Robert měl od středy dovolenou, ale v podstatě až do pátku jsem ho viděla minimálně, když bych to měla shrnout, tak asi 15 minut dohromady. Ve čtvrtek ráno odvezl Markétku do školky a já měla celý den pro sebe, docela jsem si ho vychutnávala. Protože mám neustále v rámci možností poklizeno, vypráno i vyžehleno, opravdu jsem nemusela ten den nic dělat.

V pátek jsme na odpoledne měly s Markétkou domluvené focení u kamarádky mé kolegyně z práce. Ráno jsem tedy jen zatopila, trochu poklidila, protože volal Robert, jestli by u nás nemohl přespat jeho taťka, který přijel udělat revizi na práci, kterou celé dny teď dělají. Mám kamarádku, která žije v Anglii a která se momentálně se svým přítelem chystá vrátit natrvalo do Čech – její přítel bude otevírat pekárnu s kavárnou. On je z Kosova, a tak předpokládám, že to hodně bude i o kosovských specialitách. Jsem na to zvědavá. No a Robert jim tam
ještě s kamarádem dělají elektřinu, aby vše fungovalo.
Odpolední focení dopadlo nad mé očekávání. Moc jsme si to užily a hlavně mě překvapilo, že i Markétku to bavilo. Fotečky budou za 14 dní, ale pár mi jich Petra již poslala, a tak se můžete podívat.

V sobotu dopoledne přijeli vlakem z Těšína Robertova sestra s přítelem a mamka, aby nám pomohli s tím pokojem, a pak i celkově s úklidem, protože sama už na to bohužel nestačím. Markétku jsme odvezli k našim, aby se tu nemotala. Já tedy dopoledne jen vytřela a uvařila oběd, po obědě jsme s Robertem vyrazili koupit barvy a mezitím se v domě pracovalo.

V neděli jsme dojeli do Ikey koupit přebalovací pult (tedy Robertova mamka nám ho koupila) a další maličkosti. Už se těším, jak nám tu ložnici krásně zařídím... jen tedy ten nábytek stále chybí. Měli ho přivézt ve čtvrtek, ale z nějakého důvodu nám neobjednali postel. Nechápu... a tak jim chci zavolat a vyžádat si montáž zdarma vzhledem k tomu, že nedodrželi termín dodání.

Pokoj je vymalovaný, dnes uklidíme a ještě si užijeme odpoledne s rodinou, než zase odjedou. Opravdu mi moc pomohli a patří jim velká chvála. A jak se cítím? Jsem v pohodě, nic mě nebolí, jen se mi hůř spí, hůř dýchá
a celkově jsem unavenější, ale to k tomu patří. Po večerech mě krapet pobolívá břicho, ale jinak za celé těhotenství jsem se necítila tak dobře.
Užívám si to. Po tomto víkendu jsem i krásně odpočatá, takže co víc si přát. Už vím – mít Alenku u sebe. Ale však se již brzy dočkáme :)
 

Zuzka.F (29 let, prvorodička, 35. týden)

V úterý jsem jela ke kamarádce pro hobliny, mají truhlárnu a já mám morčata. Takže mi vždycky dá pytel hoblin a já mám na měsíc vystaráno. No jo, jsem blázen, mám celý svůj život morčata a stále mě to nepřechází. Honza pořád nadává, že se předkláním do té klece a na co je prý mám, že s tím je akorát práce. Když on tomu nerozumí, on má auta, já mám zvířata, to je stejné.

Ve čtvrtek jsem si ráno zajela sepsat porodopis - zase jsem přijela pozdě, jelikož nikde nešlo zaparkovat. Jestli je někde špatné parkování, tak je to u Boleslavské nemocnice, to je opravdu na samostatný článek. Pokud tam jedete k porodu, tak je také možné, že půjdete pěšky několik metrů, a pokud vezete dítě na pohotovost, tak jsou tam asi dvě místa na to určena, ale ta jsou věčně obsazena, takže většinou dítě nesete z druhé ulice. Pokud přijede otec k porodu, velice často se stává, že pak ještě platí pokutu za špatné parkování. To bych se musela ale rozčilovat už několik let. Takže jsem dostala nejdříve vynadáno, že jdu pozdě, ale já jsem řekla, že to bude rychlé. Věděla jsem totiž, na co se mě budou ptát, a sestřička po chvilce řekla: „Já se Vás ještě nezeptám a Vy už mi
odpovídáte“. Takže porodopis byl za 5 minut sepsaný :-) Kdyby aspoň ten porod takhle proběhl :-) Pak jsem asi hodinu čekala v čekárně, zatím co návštěva v ordinaci trvala jen pár minut. Paní doktorka udělala výtěry na GBS, jak se dělá v tomto týdnu všem, a říkala, že mám čípek x 1,5 cm, což nevím, co přesně znamená, ale myslím si, že
se to začíná už otevírat lehce. Ještě bych ráda teda měsíc vydržela, tak snad to bude ok. O mimču nic neříkala, jen, že je pořád hlavičkou dolů. Stejně je divný, že nebudu vědět váhu mimča, když už není v plánu žádný ultrazvuk. Ale budu teď chodit po 14 dnech a příště už na natáčení srdíčka, tak se zeptám, zda se ještě dozvím nějakou váhu. Občas mě to tvrdnutí břicha i pobolívá nebo to tak divně pne, tak se asi děloha hlásí o slovo :-)

V sobotu proběhla návštěva kamarádky ze školy, tak jsme probraly naše studijní časy. V neděli jsem si pochutnala na kachýnce u našich. No a v týdnu jsem udělala zase nákup, sehnala jsem jídelní židličku slevněnou z 2000 Kč na 500 Kč. Je pěkná, zachovalá, tak jsem ji u našich uskladnila, ta se bude jednou hodit taky.

Antara (31 let, druhorodička, 30. týden)

Tento týden nebyl moc záživný, sklátila mě nemoc, takže nic nového se nedozvíte :)

V pondělí to bylo ještě v pořádku... po 7 h ráno dorazila chůva, aby pohlídala Vašíka, a já vyrazila k mému gynekologovi na plánovaný ultrazvuk ve 30. týdnu. Docela jsem se těšila, chtěla jsem vědět, kolik ten náš prcek
váží a měří. Jenže když pan doktor zjistil, že je v příčné poloze - oznamoval mně to, jako kdyby šlo o nějakou novinku, jako kdybych nepoznala, kam mě šťouchá hlavou :) - tak už měření neprováděl. Domluvili jsme se, že přijdu znovu hned to úterý po svatbě, udělá ten ultrazvuk ještě jednou i s měřením a rovnou mě tedy v tom 32./33. týdnu předá do porodnice, aby měli tedy co nejaktuálnější údaje. Sice myslím, že si to měření stejně budou chtít
udělat v poradně sami, no ale... Každopádně to tedy opět vypadá, že mě čeká císař, protože pravděpodobnost, že se mimino otočí, je vcelku mizivá. Nemůžu říct, že by mně to nějak vadilo, koneckonců už jsem to jednou zažila, vím, jaké to je, a aspoň si bude moct Honza naplánovat volno v práci. Jen se trochu bojím, aby si mě v porodnici nechtěli těch posledních pár týdnů nechat ležet. Ta představa, že ležím třeba 3 týdny v porodnici, mě teda opravdu neláká, nehledě na to, že nevím, jak bychom to vyřešili s Vašíkem, když příbuzní jsou daleko... sice by
Honza mohl jít na paragraf, ale ty nepříjemnosti v práci a menší peníze... No doufám, že vše bude v pohodě a prostě si tam půjdu lehnout jen den předtím.

Odpoledne jsem za asistence Vašíka ještě dokončila valentýnský dárek pro moji tajnou bolku Honafu - domácí brusinkovo-pomerančovou vodku. Tímto se omlouvám za ne moc podařenou cedulku, Vašík strašně chtěl psát se mnou :) Na poštu jsme to ovšem už nedonesli, pršelo jako z konve. Ke všemu při odpoledním spaní jsem zjistila, že jaksi umřel medvídek usínáček, takže Venca hodinu ječel v postýlce, že bez něj spát nebude. Volala jsem Honzovi, ať cestou koupí nového, ale to je prý zbytečné, naučí se usínat bez něho... opravdu lákavá představa, že pár týdnů před porodem učím dítě usínat bez jeho milovaného medvídka. Takže taková menší krize, já jsem brečela, Vašík byl protivnej, protože nespal, a Honza naštvanej, že jsem na něj křičela... krásná pohodová domácnost, že :) Já vím, normálně jsem kliďas, ale tentokrát se mnou ty hormony opravdu mávají, to si z předchozího těhotenství nepamatuju. Naštěstí večer se to Honzovi podařilo
opravit, takže hurá, dítě má s čím spát :)

V úterý po probuzení jsem zjistila, že se bolesti v krku přeměnily v příšernou rýmu... paráda, ale co se dá dělat. Celý den jsme tedy byli doma, jen po obědě jsme odnesli dárek na poštu a na chvíli za náma přišla Lucka s
Kryštofem pokecat si a pohrát.

Od středy ráno to nestálo za řeč, přidal se kašel, byla jsem utahaná jako kotě, prostě ten čas, kdy chcete pokud možno celý den ležet v posteli, spát a pít horkej čaj. To ovšem nesmíte mít na krku malého skřeta, který ještě ultra zlobí, protože netrávíte 2-3 hodiny denně venku jako obyčejně a protože mu popatnácté nezazpíváte „Pásla ovečky v zeleném háječku“ nebo „Já mám koně“, protože už ztrácíte hlas :) Ale do pátku jsme to společně nějak překlepali, navečer jsme ještě zajeli na nákup a večer po uložení malého dorazili sousedi na pokec a dokonce jsme si i zahráli. Musíme si tu přece vybudovat nějaké spoluhráče na hraní her :) Sousedi odešli po půlnoci a já do 2 do rána nespala, protože prcek z toho večerního hraní byl tak probuzený, že jsem každých 15 minut lítala na
záchod. A v 6 ráno vstávat s Vašíkem, který nechtěl jít dolů s tátou... ouvej to bylo kruté. Nějak si nedokážu představit, že za 2 měsíce už toho spánku budu mít zase hodně málo a budu muset v noci vstávat k miminu... a ke všemu si nebudu moct ráno ani pospat. Už aby bylo Martinovi aspoň tak rok a kluci byli spolu v pokojíku :) Ale musím říct, že mi Honza o víkendu skvěle pomáhal, v sobotu jsem přes den dokonce 3 hodiny spala, celý den tak nějak proležela a konečně se léčila a dokonce i vařil :) A hlavně chodil s malým ven, takže doma byl klid, dítě nadšené, jak s ním táta venku i doma řádí, pohoda. Taky to hned v neděli bylo znát, že jsem předtím celý den odpočívala, už se cítím líp a myslím, že tak 2 dny a bude to dobré.

V pondělí musím navečer do města vyzvednout prstýnky, podívat se malému po kalhotách na svatbu a pokud mně bude dobře, tak mě čeká i večeře s holkami Bolkami :)

MartiHy (26 let, prvorodička, 29. týden)

Máme za sebou další týden. Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Vždyť už máme skoro 30 týdnů. Vůbec mi zatím nepřipadá, že termín se blíží a že bych se psychicky měla připravovat na příchod nového človíčka. Chvílemi si říkám, už aby to bylo, a pak zase na druhou stranu mě přepadává divný pocit, ba až dokonce strach. A spousta otazníků v hlavě, jestli jsem vůbec připravená na takovou zodpovědnost a hlavně jestli zvládnu celý porod a jak. Už jsem přečetla docela dost knížek o těhotenství a pořád čtu další a další články. Je to pořád dokola. Někdy mám pocit, že už se nemůžu dozvědět nic nového.

Hlavně mě přepadá beznaděj, že to nezvládnu. Pak se zase uklidňuju, že to bude v pohodě, přece je to brnkačka :-D Nicméně jsem ráda, že během tohoto týdne nastala změna v mých náladách. Konečně. V prvním trimestru jsem měla nálady ovlivněné únavou a vyčerpáním, kdy jsem mnohdy cítila beznaděj z těhotenství a zvládání práce zároveň. Začátkem druhého trimestru si moje tělo víceméně zvyklo na změny a odezněly i únavy a pocity vzteku z nezvládnutelného. Tím se změnily i moje nálady. Málokdy jsem se cítila veselá. Štastná jsem pořád, to jo. I radost z maličkého šmudlíčka mám pořád. Ale co se týká ostatních věcí a činností... byla to jedna velká pochmurnost.
Takové šedivé neveselé dny. No a teď, začátek dalšího období a opět změna. Konečně ale k lepšímu. Cítím se veselá, spokojená a taky natěšená. Doufám, že to tak cítí i šmudlík. Už jeho kopání cítím docela vysoko. Ještě kousek a patičkama dosáhne na žebra. Hrozně mě štve, že už nemáme další ultrazvuk a že prcka nemůžeme vidět. Ale co naděláme...

Zase jsme mu koupili novou hračku. Chtěla jsem takové houpací, vibrační lehátko. Jenže když jsme se byli dívat v obchodě v neděli, viděli jsme tam plyšového medvěda udělaného jako hrací deka. Absolutně jsme se do něj zamilovali. Doma jsme pak koukli ještě na internet kvůli cenám, ale nic nového jsme se nedozvěděli. Tak jsme se sbalili a zajeli do vedlejšího města do nákupního centra. Doufali jsme, že tam uvidíme něco nového, co nám rozsekne dilema mezi mišánkem a lehátkem. V obchodě Babies R Us jsme se zasekli u autosedaček a vybrali od Graco Nautilus. Ale koupíme ji až později, třeba se do té doby objeví ještě něco nového. No a v Mothercare jsme nakonec koupili toho slavného mišánka. Nejradši bych pro šmudlíka chtěla i to lehátko, ale na druhou stranu si říkám, že nemůže mít přece všechno. Už i tak ho těma všema věcičkama teď rozmazlujeme. Tak jsme strávili neděli nakupováním pro prcka. Další balíky plínek, nějaké ty toaletní potřeby a hlavně mišánek :-) Mám z něj radost, je naprosto úžasný.

Udělali jsme tedy hezkou tečku za uplynulým týdnem a máme před sebou další. V úterý jdeme zase k midwife, tak bude zase o čem psát ;-)
 

Angieblack (29 let, druhorodička, 24. týden)

Tak kočárek v pondělí dorazil a musím tedy říct, že jsem z něj byla úplně na větvi. Nejen, že je úžasně vymakanej, ale i v jakém stavu je. Dokonce jsem byla pochválena, jak jsem super pořídila. Mám fakt radost. Akorát teď řeším problém, co s Adamem. Moc se mi nechce ten kočárek používat, ne z pověřčivosti, ale tak nějak jsme ho koupili pro Marka, a tak ho nechci používat. Navíc bych chtěla Adámka odkočárkovat, ujde hodně, ale přeci jen, když má blbej den, tak se rád ponosí, což já nechci. A na procházky chodíme většinou do lesa, tam se scházíme s kamarádkou, a to je přes celou ves. On by to i ušel, ale nevím, jak by to vypadalo, když bude lítat v lese a pak zase přes celou ves domů. Tak nevím, jak to vymyslet. Kdyby bylo jaro, tak může jezdit na odrážedle, co dostal, ale takhle se bojím, že na tom zmrzne zaprvé a za druhé bych ho nepustila bez helmy, a to mu zase zmrzne hlava bez čepice. Asi nezbyde nic jiného, než ten kočárek výjimečně použít. Ono navíc to ani nejde postupně ho odnaučovat, není jaksi kam chodit na kratší vzdálenosti, on by to fakt ušel, ale riskovat, že se šprajcne, prostě nechci. Stačí mi ho jen chvíli nést a nedávám to, břicho bolí a funím jak parní stroj. Zase si ale říkám, že když tady lítá celej den, tak mu to problém dělat nebude.

V ten den jsme ještě jeli pro ségru a hurá k mojí mamce, kde jsem je vysadila a jela s Angie na poslední kontrolu po operaci. Má to v pohodě, může pomalu začít chodit na procházky, ještě tedy ten týden klidový režim, ale vše v pořádku, měla by být jako nová. Dostala ještě nějaké léky a poslední kontrola až v březnu. Jsem ráda, že bude v pořádku. Přeci je ještě mladá na to, aby do konce života kulhala nebo chodila jen po třech nohách.

Od mamky jsem Adama samozřejmě zase nemohla dostat a musela jsem slíbit, že ve středu zase přijedeme. Takže o program na středu bylo postaráno. Já si jakžtakž orazila, protože řádil s babičkou a se strejdou a oni si užili dítka. Najíst jsme dostali, idylka.

Na pátek jsem se celkem těšila, po dlouhé době jsme se domluvily s holkama a zajely si na véču. Já jakože oslavila svátek a kamarádka narozeniny. Bylo to celkem super, popovídaly jsme, sice to nebylo na rozšoupnutí, jedna řídila, moje ségra taky a my ostatní dvě jsme těhotné... A hádejte, kdo z nás dvou má větší pupek? Samozřejmě já, překvapivě. Ale mně to nevadí. Na velký dítě velký bříško. Kamarádka nemá ještě ani poloviční, co já. Už se zase nějak smiřuju s tím, že nebudu mít dítě normální porodní hmotnosti. Ne, že by se to teď dalo odhadnout, nedá samozřejmě, ale tak nějak se vnitřně smiřuju.

Začínám trošku plánovat, co je potřeba nakoupit a pořídit, ale asi to ještě nechám na pozdější měsíce, přeci jen jsme teď měli velké výdaje se psem a zase tak to nespěchá. To hlavní máme a ten zbytek už bude hračka.

V neděli jsme navštívili první letošní maškarní, Adámek šel za kovboje, strašně mu to slušelo, byl vyloženě k sežrání. Zezačátku byl trošku zaraženej a nechtěl se od nás hnout, ale za chvíli začal řádit, honit děti, balónky. Pak bylo vyhlášení nejlepších masek, vyhráli jsme dokonce třetí nebo čtvrtou cenu, plyšáka, tatínek ho vzal na pódium, ze kterého už se pak nechtěl ani hnout a byl tam pořád, tancoval do roztrhání těla ten jeho „klokaní styl“, ale moc si to užíval a my taky. Ještě nás čekají dvě maškarní, tak doufám, že si to užije stejně jako tohle.

Už jsem viděla předpověď na zbytek měsíce a vypadá to, že by už mohlo být trošku jaro, tak se moc těším, až začnou aspoň pučet listy na stromech. Jo a objevila jsem další negativum těhotenství přes zimu. Dítě porodíte do tepla, ale vám jaksi zůstanou veškerá těhotenská kila navíc, takže v pytlovitém oblečení beztak strávíte ještě celé léto a pokud nejste ta vyvolená, která je hned stejná, tak se budete stydět vzít si na sebe i blbý tílko.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.