Leden 2013/5 - Slasti a strasti s domácností

U Lillynky vrcholí úpravy domu, navíc má problémy s nízkým tlakem a také už ví, kdy nastoupí do porodnice. Zuzka.F byla na návštěvě v porodnici za kamarádkou a náhodou se tam setkala také s jinou kamarádkou, jejíž miminko se narodilo předčasně. V sekáči sehnala luxusní věci za pár korun pro miminko, zatím co její tchýně dokončila pokojíček. Antara strávila týden i s Vašíkem odpočinkem u rodičů, navštívila několik svých kamarádek a dostala vtipný svatební dar. MartiHy se trápila nad svou postavou a malým oblečením. Oslavila ale také nádherné 26. narozeniny a jak sama uvádí, po dlouhé době se cítila veselá. Angieblack prozradila, co se jí přihodilo na vyšetření v poradně a jak si poradila s velkým žehlením. Také plánovala 3D fotku miminka.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 35. týden těhotenství
• Zuzka.F - 34. týden těhotenství
• Antara - 29. týden těhotenství
• MartiHy  - 28. týden těhotenství
• Angieblack - 23. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 35. týden)

Je neděle a já od rána řeším, jak vám sepsat svůj deníček, když nám nejde internet. Včera se Robert pustil do škrábání zdí a internet jsme museli vypojit, jenže dnes po zapojení nic… internet nefungoval. Je odpoledne a mně se ho konečně podařilo rozchodit. Takže o shrnutí minulého týdne určitě nepřijdete. Jen tedy píšu v polních podmínkách, a tak se mi nesedí nejlíp, záda mě bolí a celkově si po tomto víkendu připadám hodně unavená.  

Ale nepředbíhejme. Naposledy jsem vás opouštěla, když jsem v sobotu večer pekla bublaninu. Teda ta byla vynikající. V neděli jsme nakonec nic moc nedělali, počasí stejně nepřálo a my si s Markétkou po obědě šly zdřímnout a najednou byly skoro 4 hodiny odpoledne a to někam jet už nemělo cenu. Hlavně ji pořád trápil ten kašel, a tak jsme raději zůstaly v teple domova. Noc byla krušná. Od tří hodin jsem nespala, Markétka příšerně kašlala, skoro tři hodiny v kuse. Nic nepomáhalo. V pondělí tedy zůstala doma, nemělo cenu ji hnát do školky, když chudinka byla nevyspalá. Vynechaly jsme i hudebku, aby si šetřila hlas a nebylo to ještě horší. Zašly jsme do knihovny a pak sjely na rychlý nákup a do lékárny. Ptala jsem se holek bolek, co mám z

V úterý tedy mohla jít konečně do školky a já se mohla věnovat domácnosti. Je to pořád stejné, vytřít, uvařit, vyprat, vyžehlit. Žádná změna :).kusit, když už jsme toho vyzkoušely a nic nezabíralo. Nakonec mi lékárnice doporučila Levopront stejně jako tygřímáma a světe div se, zabralo to. Od středy už Markétka vůbec nekašle.

Ve středu jsem měla naplánovanou poradnu s tím, že potom pojedu do práce. Jenže zase jsem v noci nemohla spát. Probudila jsem se ve 3 a od té doby jsem koukala do stropu. Ráno mi ke všemu dost klesl tlak, takže se mi cestou ze školky udělalo špatně tak, že se mi i zatmělo před očima a musela jsem na otočku domů. K doktorce jsem dorazila naštěstí včas. Vše je v pořádku, Alenka je ukázkové miminko, je hezky otočená hlavou dolů. Čípek už mám změklý, ale zatím se k porodu nechystám. Jsem ráda, teď by to byla dost čára přes rozpočet. Váha ukázala zase o 600 g víc. Je vidět, že mimčo zdatně přibírá. Musela jsem vysadit hořčík a z výsledků krve mi pouze vyšlo, že mám nedostatek železa, což se napraví vitamíny. Na kontrolu jdu 13. 2., a to už rovnou na monitor, pak půjdu ke své doktorce ještě 2x a v 39. týdnu se už přesunu do porodnice.
Protože mi pořád nebylo nejlépe a tlak jsem měla opravdu nízký, místo do práce jsem jela domů. Udělala jsem dobře, odpočinula jsem si a na večer mi už bylo líp. Odpoledne pak přijela mamka, měly jsme tu schůzku s paní z pojišťovny, kvůli pojištění domu a domácnosti. Protože jsme ve 3. povodňové zóně, podle toho vypadají i výše pojistek. O 100 % vyšší. No nedá se nic dělat.

Jinak Markétka dostala ve školce vysvědčení z předškolní výchovy s poznámkou pro nás rodiče, v čem je potřeba se zlepšit. Je toho poměrně dost, ale nejsou to zas tak závažné problémy, které by nešly řešit. Od čtvrtka tedy trénujeme. Během dvou dnů se zlepšila v písmenku ř a i to ostatní se jí začíná dařit.

V pátek jsem ji ráno odvezla do školky, pak přijel na dvě hodinky bráška na návštěvu a v deset jsem šla na návštěvu ke kamarádce. Tam jsem se trochu zasekla, neviděly jsme se půl roku, přesto, že jsme skoro sousedky, a domů jsem přišla před 2. S Robertem jsme byli domluveni, že já dojedu pro Marky do školky, on do sběrného dvora a pak společně na nákup.

A zase přišla sobota. Dopoledne jsem uvařila oběd, Robert si sjel do OBI a my jsme s Markétkou jely do města, abychom se mu tady nemotaly. Trochu jsme se prošly po centru. Měly jsme schůzku s mamčou, protože jsme si obě koupily voucher do 5* hotelu Aria na odpolední čaj. Nebylo to špatné, ale za ty peníze tam toho přeci jen mohlo být víc. Ale tak aspoň jsme si popovídaly.

Cestou domů jsme se ještě zastavily v Terranově, Markétka si vybrala rukavičky a ponožky. Mají totiž slevy a já nebýt momentálně tak kulatá, bych si hned něco koupila. Robert doma udělal kus práce a v neděli že bude pokračovat. Momentálně tedy bydlíme na bojišti. S Markétkou jsme se přestěhovali dolů, protože i do jejího pokojíčku jsme museli naskládat zbytek nábytku, a hodně se tu teď práší, tak aby v tom nemusela být.
Každopádně zdi máme seškrabané (zřejmě od 30. let, co byl dům postaven, se nikdo nenamáhal zdi oškrábat), to byste nevěřili, kolik vrstev odpadávalo. Teď ještě zasádrujeme díry a zkusíme dneska stihnout penetraci. Protože opravdu už toho moc nenadělám, tak se snažím pomáhat v rámci svých možností. Celý pokoj jsem zametla, vytřela, ale vždycky mě to vyřadí na pár hodin z provozu. Dokonce jsem tak zblblá, že jsem zapomněla vyndat maso z mrazáku a my neměli oběd. Musely jsme s Markétkou do restaurace a přivézt i Robímu něco k jídlu.

Příští víkend přijedou z Těšína a bude se malovat. Do té doby snad také dovezou nábytek, no a třeba do 14 dnů budeme mít hotovo? Já bych moc ráda, přeci jen jsem z toho nervózní.
 

Zuzka.F (29 let, prvorodička, 34. týden)

Tento týden začnu pondělkem, kdy mi v pět hodin ráno přišla sms, že se kamarádce narodil chlapeček (3950 g), takže jsem se hned domluvila s holkama na oddělení, že se přijdu na mimčo podívat, jelikož ke vší smůle je v celé nemocnici zákaz návštěv z důvodu chřipek. Tak mě vzali zadním vchodem a mimčo i kamarádku jsem mohla vidět. Je to teda velkej chlapeček. Jelikož nás čeká podobně velká váha, tak jsem se teda zalekla té veliké hlavičky, no ale snad to zvládneme.

Ještě než jsem tam šla, nechala jsem si věci na nedonošencích, kde jsem pracovala, a holky hned říkaly, ať se jdu kouknout, že přijímali stejný týden, jako jsem teď já. Tak jsem mrkla přes sklo do inkubátoru a vidím, že u toho miminka sedí moje spolužačka ze základky – to je prostě náhoda. Měli stejný datum porodu v březnu jako my a ona tam sedí a kouká na své dítě. Tak tam jdu a říkám: „No nazdárek, já mám stejný dítě v břiše :-).“ Prý vůbec nic nedělala, šla si lehnout a jak si lehla, tak jí praskla voda. To už člověk opravdu neví dne ani hodiny. Ale mimčo je docela dobré, má 2 kila a infuzi, jinak zdravé, tak snad to doženou.

V týdnu se pak celkem nic nedělo. Byla jsem v sekáči, kde jsem sehnala luxusní značková bodýčka a dupačky za 10 Kč – no nekupte to :-). Mám plnou tašku za pár korun. No a v noci mě teda hrozně bolí záda, dneska jsem si normálně musela v noci sednout, jak už jsem nemohla ležet, a podložila jsem si celá záda polštářem, tak to trochu pomohlo. Taky mě hrozně pálí pod žebrem, jak mi tam kope nohama, mám tam pocit, jako když tam mám modřiny. Jo a ještě moje příhoda, jak jsem se při oblékání škrábla nehtem do břicha a normálně se mi tam rozlila velká modřina, až jsem se lekla. Jsem fakt nešikovná a už nevím, kde mi končí tělo. Doufám, že už moc nevyrostu do šíře :-).

V neděli jsme dorazili ke tchýni na oběd – aspoň nemusím vařit, to se mi líbí. Slíbila, že mi přijede dolepit ten dětský pokoj, takže pošlu fotku už hotového pokojíčku. Ve čtvrtek půjdeme k paní doktorce a na sepsání porodopisu, takže dám pak vědět snad víc informací. Mimčo je tento týden velmi aktivní, jsou vidět obrovské vlny na břiše. Nevím, co tam vymýšlí, asi si upravuje svůj prozatímní pokojíček.
 

Antara (31 let, druhorodička, 29. týden)

Tento týden jsme strávili odpočinkem u našich. Musím říct, že to bylo fajn, když mi s Vašíkem někdo pomáhal, mohla jsem se trochu vyspat, ani břicho mi téměř vůbec netvrdlo a nemusela jsem brát hořčík.
V pondělí ráno jsme se trochu aklimatizovali jen tak doma, Vašík předchozí noc špatně spal, jako vždy při změně prostředí. Odpoledne dorazila babička z práce, takže spolu řádili, a navečer jsme se vydali trochu rozptýlit moji kamarádku Lucku, která je po operaci vazů v koleně a doma se nudí. Jelikož Lucka je moje svědkyně, tak jsme i domluvily podrobnosti okolo svatby, zatímco Venda pomučil jejího psa a dvě kočky :), a místo večeře se nacpal tatrankou.

V úterý odpoledne hlídala Vašíka mamka a já jsem šla na poslední prohlídku v těhotenství u mého endokrinologa. Výsledky se pořád držely v dobré hladině, i když kupodivu nebyly tak úplně dokonalé jako na začátku, ale domluvili jsme se, že na těch pár týdnů už dávku zvyšovat nebudeme, že tato dávka pokryje, i když jen taktak, moje potřeby i potřeby mimina. A v červenci mám přijít na kontrolu. Cestou domů jsem se ještě zastavila na nákup dárku pro kamarádku, která každým dnem čeká narození holčičky. Vybrala jsem jí úžasné šatičky na léto spolu s legínkama, ty byly tak roztomilé :). Pokusila jsem se sehnat ještě pro Vašíka kalhoty na svatbu - košili a vestu má - ale pro toho našeho hubeňoura se mi to nepovedlo, takže si budu muset sednout k počítači a propátrat net. Nebo kdybyste měli někdo na prodej/půjčení nějaké lepší světlé/šedé kalhoty velikost 80/86, tak dejte vědět. Večer jsem ještě upekla 2 plechy domácí pizzy, kterou i Venca zbožňuje, pokud je tedy na ní velikanánská vrstva sýra :).

Ve středu ráno to byla otrava, byla plánovaná odstávka elektřiny a do toho venku pršelo tak, že slezl všechen sníh. Vašík byl otrávený, že prší a nemůže ven a ani žádnou pohádku jsme nemohli pustit. To je hrozné, jak je v dnešní době člověk na elektřině závislý. Před polednem tedy mamka s malým vyrazili na oběd k babičce - ano ani oběd bez elektriky neuvaříte :) - a já šla na oběd s kamarádkou Pavlou. Předala jsem jí dárek pro holčičku - vím, že se to před porodem nemá - ale my se uvidíme potom až tak někdy v létě. Pavla mi pro změnu dala svatební dar. Přišel mi hodně vtipný, dostali jsme ve fotorámečku hromadu losů, s tím, že pokud budeme mít štěstí, tak můžeme vyhrát několik miliónů, pokud ne, tak budeme mít aspoň štěstí v lásce, takže výhra v každém případě :). Ve čtvrtek dopoledne jsem s malým a psem vyrazila na delší procházku bez kočáru, bylo to teda náročné, každý běhal jiným směrem, ale Vašík se opravdu vyřádil a mě překvapilo, že když má motivaci (psa), tak toho docela dost ujde. Dokonce jsme na kraji lesa viděli několik srnek a veverek, takže Vašík měl obrovský zážitek.

To je výhoda bydlení na téměř vesnici, kterou ze 3 stran obklopují hluboké lesy. Ty mně tady v Kostelci dost chybí, tady je jen takový malý lesík, ve kterém určitě na jednu houbu číhá 5 houbařů. No pro mě jako vášnivého houbaře děs :)

V pátek se můj bráška stěhoval do Prahy k přítelkyni, tak jsme mu pomáhali s balením, čímž jsme jeho odjezd zpozdili nejmíň o hodinu, ale vysvětlujte dítěti, že ty věci má do krabic dávat a ne vyndávat :) Navečer dorazil Honza a Vašík se od něj po zbytek večera nehnul, tak jsem ještě vyrazila k jedněm přátelům na pokec.

V sobotu ráno jsme se vydali hned po snídani domů, protože mamka měla pracovní víkend a mě čekala domácnost. Kromě toho jsem cítila, jak mě pobolívá v krku a nebylo mně nic moc, tak jsem uvítala, když jsem se přes den společně s Vašíkem mohla natáhnout. Takže jsem toho zase tak moc doma neudělala, jen vyprala několik praček prádla; žehlení mě ještě čeká a vůbec se mi do toho nechce, ale musím, protože bych pomalu měla vyprat oblečení pro mimino a vyžehlit ho. Mám tam 2 krabice, tak už je pomalu načase se do toho pustit.

Zítra v pondělí mě čeká ultrazvuk u mého doktora a čekám na potvrzení, jestli je mimino v příčné poloze, nebo ne. Pokud bude, tak si mě doktor možná ještě tak 2 týdny u sebe nechá, ale spíš počítám s posláním do rizikové poradny v porodnici. A musím si říct o papíry na mateřskou, už za chvíli nastupuju, tak abych to včas vyřídila. No uvidíme, jak to zítra dopadne…

MartiHy (26 let, prvorodička, 28. týden)

Týden přelomu ledna a února nebyl nijak zvláštní ani zajímavý. Pořád je to dokola, stejná honička. Práce, odpočinek a nákupy. Pomalu už mě to začíná v práci pěkně štvát. Břicho mám každým dnem větší a  větší, což mi hodně ztěžuje pohyb. Kdyby jen břicho. Nohy a zadek mám taky dvakrát tak velké. Vždy, když si dřepnu, tak mi dělá obrovský problém si opět stoupnout. Výjimkou nejsou ani schody. Tam už těch deset kilo, co jsem přibrala, je opravdu dost znát. No, možná už je to skoro dvanáct. Někdy mě to tak psychicky zmůže, že se mi chce až brečet z toho, jak jsem teď veliká. Hlavně když jedeme třeba nakoupit a já si oblékám něco jiného než kalhoty do práce nebo tepláky na doma. Na začátku těhotenství jsem si nakoupila spoustu krásných riflí. Tehdy mi byly ještě dost volné nebo akorát a já jsem si říkala, že mi do nich naroste jen bříško s prckem a bude to super akorát. Jenže skutečnost je v tuto chvíli úplně jiná. Třeba zrovna dnes jsem zjistila, že troje moje nejhezčí jeany sice obleču, ale mám je přes zadek tak na těsno, že když si v nich sednu, strašně mě tlačí přes břicho, a to určitě není dobré pro šmudlíka. Tak mi nezbylo nic jiného, než je ze šatníku vyřadit. Popravdě mi to rvalo srdce. David mě sice uklidňoval, že ve skříni mám ještě další kousky, jenže ty nejsou tak hezke, ale hlavně mají kratší nohavice, takže v nich vypadám jak vyrostlý student. No nezbývá mi nic jiného, než nosit legíny. Ty jsou aspoň pružné. Ale popravdě, připadám si v nich opravdu jak idiot. Nevím, jaká je teď móda v Česku, ale tady tyhle legíny nosí úplně všichni a věřte, že na těch stokilových modelkách to opravdu není moc hezké. Tím nechci říct, že bych vypadala až tak hrozivě. S mými 68 kily na tom nejsem ještě až tak špatně, ale přece jen jsme ženy a tyhle změny neseme těžce všechny, ať už to je kvůli našim milovaným prckům, nebo ne. Už teď se těším, až bude šmudlík narozený a já zase aspoň trochu zhubnu. Jak říkám, nohy mám jak balony a břicho jak kopačák. Na velikost zadku jsem si ještě nic nevymyslela :-D Ale konec konců, co bysme pro ta naše zlatíčka neobětovaly.

Ale radši bych se podělila o ty lepší zážitky tohoto víkendu. Neděle byla mým narozeninovým dnem. Byl to opravdu krásný den plný úsměvů a radosti. Nemůžu však uvěřit, že už je mi 26. Dokonce, když jsem zmínila v práci, kolik mi je, tak spousta kolegyň byla překvapená, že mi hádaly okolo devatenácti. Trochu mi to i zalichotilo, že vypadám pořád tak mladě. Nicméně dnešní den jsme zahájili nákupem tak jako každý víkend. Byli jsme se podívat v elektru Currys na zářivku do kuchyně, protože se nám pokazila a nešla opravit. A tak, když už jsme byli tam, tak jsem se dívala na mikrovlnky. Už totiž nějaký čas uvažujeme nad koupí nové. No samozřejmě mi tam jedna padla do oka. Tak David se hned ptal, jestli ji chci. Tak jsem kývla a hned jsem měla narozeninový dárek :-) Pak jsme klasicky pokračovali do Tesca. Tam jsme dvakrát obkroužili stojany s kytkama a David furt, že si mám vybrat kytku. Nakonec po dlouhém přemlouvání jsem vybrala a pokračovali jsme v nákupu. Jako pokaždé jsme museli i prckovi něco koupit. Poštěstilo se nám koupit vlhčené ubrousky, šest balíčků Pampers sensitive za 4.98 liber. Taky jsme mu koupili dvě bavlněné čepičky. Doma pak při vybalování nákupu mi David popřál s kytičkou a z podmikiny vytáhl kožené pouzdro. Byla jsem překvapená a hlavně jsem nevěděla, co to je. Nedočkavě jsem pouzdro otevřela a zjistila, že se v něm ukrývá tablet. To jsem vůbec nečekala. Byla jsem opravdu překvapená a hlavně potěšená. Aspoň to budeme moct využít na pohádky i pro šmudlíka do auta, až pojedeme třeba do Česka. Večer jsme ještě volali s našima, tak jsme strávili opravdu hezký večer. Pro mě tento narozeninový den byl vážně šťastný a veselý. Po dlouhé době jsem se cítila vesele :-)

Angieblack (29 let, druhorodička, 23. týden)

Konečně jsme měli trošku klidnější týden. V pondělí s námi byl tatínek doma, odčinit tu svoji nepřítomnost. I když mě občas štve, jako každou z nás, tak ho musím pochválit, skoro každé ráno mě nechává dospat aspoň hodinku navíc, dítě si vezme a já vstávám, až odjíždí do práce. I ta hodinka denně mi bodne. Byl se psem (fenkou) na kontrole, tento týden jí konečně vyndají stehy, už je z toho nešťastná, jak nemůže chodit ven. Mně to teda moc nevadí, odvykla jsem si ji vláčet s sebou. Už tak mám dost práce s kočárkem.

Ve středu mě čekala poradna, Adámka zase hlídala ségra, moc si to s ní vždycky užije, dovolí mu blbosti a nechat po sobě vyloženě skákat. Já to ráno akorát zmotala, zapomněla jsem na moč, takže jsem čurala nadvakrát a asi se mi do zkumavky něco dostalo a samozřejmě mi našli bílkovinu v moči. Takže jsem dostala zase zkumavku s tyčinkou, žádanku a tyčinku mám počurat a odnést do laborky. Hodí mi to tam asi ségra, až půjde do práce, což je super, nemusím tam, špatně se tam parkuje a najít volné místo se rovná zázraku. Jinak je vše v pořádku, čípek jako kámen, prcek se hemží a ozvy v pořádku. Co mě překvapilo, tak že vnitřní vyšetření mi nedělá, jen změří čípek ultrazvukem, což – jak jsem se dočetla na netu – je mnohem spolehlivější než vyšetření rukou. Přibrala jsem asi 7 kg, což mi přijde dost, ale mám to zase jen v bříšku, jako u Adámka. Objednala jsem se na 20. 2., kdy mě čeká OGTT, tak jsem si teď nějak uvědomila, že to fakt letí. Taky bych se ráda pak objednala na 3D, ale jen na fotku, DVD nechci. Musím nejdřív zjistit, jestli to vůbec bez DVD jde. Bývala bych nešla, ale na screeningu vyfotit nešel a nějakou fotečku chci. Jela jsem hned domů, jen jsem nakoupila na oběd, doma uvařila, Adámek nechtěl tetu pustit domů, a tak jsme jeli ještě k nim na návštěvu, měl slíbenou prohlídku traktoru a to se nedalo odmítnout :-). Řádil tam s kamarádem od ségry švagrovky, dokonce jsme ho i ostříhaly, takže vypadá jako malej Ukrajinec, ale aspoň mu ta papulka bude větrat. Objevily se mu na hlavičce ty šupinky, tak počkám, jestli nezmizí, a kdyžtak něco koupím.

I když už venku není sníh, bláto zase tak strašný není, takže vyrážíme s kamarádkou a jejím klučíkem celkem pravidelně ven. Akorát to máme do lesa přes celou ves, hodně do kopců, což je pro mě už dost náročný. Domů jsem málem nedošla, začalo mě strašně píchat v boku, u Adámka jsem to měla ke konci taky. Musela jsem jít shrbená jako babka, aby to trošku přešlo.

Víkend byl odpočinkový, v sobotu jsem opět měla dovoleno spát, jak dlouho budu chtít, využívám toho, ale víc jak do půl desátý nedám prostě :-). A v neděli jsem měla vlastně volný den, ale využila jsem ho na celodenní žehlení, já se totiž nemůžu dokopat žehlit věci hned, tak se mi to kupí a kupí, a pak tu mám Himaláje. Ale zvládla jsem to a mám zase klid. I když teda asi ne nadlouho, Adam má zase skoro plno. Už aby byl březen a vysvobodila mě sušička. Přeji krásný týden všem, já už se moc těším na pondělí, přijde mi vytoužený kočárek.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.