Porod Marečka od angieblack

• Datum? úterý 28. 5. 2013
• Váha? 3 580 g
• Délka? 53 cm

Jak se zrodil další člen BOLu? :-)

Konečně přišel den nástupu do porodnice. Moji, zatím dva, chlapi nás odvezli, rozloučili jsme se, oni odjeli do hračkářství :-) a já jsem si dala monitor, poradnu, lékařka udělala zase odhad (3800 g), všechno zkontrolovala a odvedli mě na pokoj. Musím říct, že jsem usnula úplně v pohodě, vůbec jsem nebyla nervózní, těšila jsem se. Ani ne tak na Marka jako na operaci. Vím, jsem úchyl, ale zajímá mě to.

Ráno v šest hodin mě sestra vzbudila a zase jsem byla odvedena dolů na porodní sály, kde se mě ujala moc sympatická porodní asistentka, která mě připravila. Doufala jsem, že se mi vyhne klystýr, ale bohužel. Dvakrát mi natáčeli monitor, před a po klystýru, dostala jsem cévku, kanylu a už se jen čekalo na anestezioložku a doktorky. Ptala jsem se, jestli nevědí, kdo mi to bude dělat, ale prý se mám nechat překvapit :-) Tento řez byl samozřejmě úplně jiný než ten první, ten první byl akutní, nebyl čas to nějak vnímat, moc si z něj nepamatuju, tento si pamatuju od začátku do konce. Lehla jsem si na stůl, připojili mě, anestezioložka se sestřičkou byly úžasné, pořád mi něco povídaly, abych nebyla nervózní, ptaly se, jestli něco nepotřebuju, přikryly mě dokonce dekou, aby mi nebyla zima. Ale z jednoho jsem nervózní byla, Vašek tam pořád nebyl, přemýšlela jsem, co ho zdrželo. Taky se čekalo na doktorku, která ještě měla nějaký zákrok na ambulanci. Pak volala, že už je na cestě, tak mi píchly spinál nebo epidurál, nevím, co je co. Ani to, že je to nepřijemné, si z prvního porodu nepamatuju. Když mi tam zajela tou jehlou, tak mi úplně zatrnulo, opravdu hnusný pocit, když se vám někdo štrachá v páteři. Ale za chvíli už nastalo příjemné teplíčko a vlastně od prsou dolů totálně mrtvo. Přišly už obě doktorky, musím říct, že jsem měla radost, když jsem je viděla, jedna je špička v naší porodnici a ta druhá je taky moc šikovná. Jedna z nich mi namazala pečlivě břicho dezinfekcí, daly plentu a šlo se na věc.

U hlavy jsem měla doktorku „přes bolest“, která mi pořád něco říkala, popisovala, co se děje. Já jsem jí ještě stihla říct, že chci, aby mi malého přinesli na přisátí – to nebyl problém. Vůbec jsem si nepřišla osamocená, byla jsem vlastně spokojená. Pak jsem slyšela odsávání, měla jsem hooodně vody, ztratila jsem docela hodně krve, ale transfúze nebyla potřeba. Potom tahání, jak Marka vyndávaly, a potom strašná úleva, když byl venku. Mně se tak odlehčilo, neuvěřitelné. Byl krásný, od mázku, strašně řval. Odnesli ho vedle, kde čekal tatínek, omyli, on si ho podepsal a přinesli ho ke mně. Já jsem si ho pohladila, zkusili jsme prso a zase ho odnesli vedle, kde čekal, až mě došijí a odpojí. Když mě potom odpojili, viděla jsem, jak mi sestra zvedá bezvládné nohy, bylo to strašně vtipné, vybavila jsem si řezníky, jak nosí vepřové kýty do masny. Přišel sanitář, sympaťák, jmenoval se Jarda, přenesli mě na moji postel, vedle mi naložili do náruče dítě a jelo se. Já jsem se s ním pomazlila, tatínek fotil. Na pokoji si ho převzala dětská sestra a vzala ho k nim na boxy, já jsem odpočívala. Nosili mi ho pak každé dvě nebo tři hodiny.

Chtěla jsem už ten den vstát a jít do sprchy, ale musím se přiznat, že jsem se na to moc necítila, tak jsem to nechala na ráno. Celkově jsem se cítila jinak než při prvním císařském porodu - říká se, že druhý je lepší, ale mně to tak nepřišlo, protože ty první dny jsem jizvu dost cítila a nechodila jsem tak vzpřímeně jako při prvním císaři. Sestry sice říkaly, že je to fakt úžasné, že běhám tak brzo, ale mně to tak nepřišlo. Až asi čtvrtý den jsem si řekla o něco na bolest na noc, ráno jsem vstala a o nějaké jizvě už nevěděla. Nevím, co mi to dali, ale bylo to úžasné.

Marek sál vzorně, mléko se mi udělalo asi druhý den někdy v noci, to už jsem slyšela, jak polyká. Celkově byl hodný, skoro neplakal, první dny vůbec a pak jen, když jsem se flákala třeba ve sprše a on nedostal svoji dávku včas. Je to ale žrout, už od porodnice vyžaduje obě prsa, teprve potom má dost. Ani nestihl spadnout pod tu červenou čáru v grafu, začal rychle přibírat.

Porodila jsem v úterý a v sobotu už jsme šli domů, takže jen o den později než po normálním porodu. Ovšem od té doby to s námi jde od desíti k pěti. Já jsem v neděli opět jela do porodnice se zánětem prsu a odjela jsem s antibiotiky. Marek se rozhodl kopírovat svého bratra a odmítá spát v postýlce. Pak nastal v důsledku zánětu dočasný, ale asi zdánlivý nedostatek mléka, bolení bříška z antibiotik, Adam, který neposlouchá, pak Adam, který chytil ve školce kašel a horečky, takže celé dny kňourá, jako kdyby mu někdo trhal končetiny. Já jsem to chytla od něho a teď už začal trošku rýmovat i skřítek. Nevím, kam dřív skočit, a upřímně bych hrozně ráda měla nějaký stroj času a přesunula se minimálně o 3 měsíce dál. Ale musím Adámka pochválit, k bráškovi se chová celkem hezky, pomáhá mi s ním. A Marek docela hezky spí v noci, budí se dvakrát a naštěstí spí přes den aspoň v kočárku, když už postýlku nechce vzít na milost. V noci samozřejmě se mnou, tatínek emigroval. Nenudíme se, ale ono to přejde a bude snad dobře.