Porod Martínka od Antary

• Datum? úterý 26. 3. 2013
• Čas? 10:13 h
• Váha? 2 810 g
• Délka? 49 cm

Jak se zrodil další člen BOLu? :-)

Aniž jsem se nadála, pěkně jsem si to psaní zkrátila :) Jak všechny víte, Martínek je už na světě, takže tady posílám jen závěrečný článek s popisem porodu a pár fotek našeho druhého prcka. A ještě jednou všem díky za gratulace a že jste na mě při porodu myslely. Jana

Minulé pondělí ráno jsem ještě nic netuše šla na kontrolu do těhotenské poradny. Odbyla jsem si monitor a modlila se, aby tam tentokrát byl nějaký rozumnější a schopnější doktor než ten blbec minule. Měla jsem štěstí, sloužil pan doktor Chocholatý, bývalý primář s mnohaletými zkušenostmi. Hned pochopil, jen mi prohmatal břicho, že dítě je v příčné poloze a že je načase s tím něco udělat. Takže mi udělal ultrazvuk, zkontroloval čípek a pak se mi asi dalších dvacet minut věnoval - domlouvali jsme se, co se mnou dál. Pan doktor prohlásil, že si mě už nechá pod svojí kompetencí, že už k jinému doktorovi nebudu muset jít a že bude dobré, když ještě týden vydržím a přijdu ve středu 3. dubna, to je dnes :), přímo k němu na porodnické oddělení, kde uděláme ultrazvuk i s měřením a případně tam rovnou zůstanu. Probrali jsme společně také výhody a nevýhody sterilizace, přičemž doktor mi ji vřele doporučil, protože v mém případě by mě další těhotenství mohlo zabít.

Dojela jsem tedy domů a byla jsem ráda, že má Honza volno a já si ještě trochu odpočinu. Celé odpoledne jsem polehávala, cítila jsem, že se něco děje, břicho mě bolelo čím dál víc, přemýšlela jsem, jak v tomto stavu zvládnu vydržet ještě 10 dní. Večer jsem si šla lehnout, ale nemohla jsem ani spát, měla jsem nepravidelné kontrakce, ty mně ani tolik nevadily, ale čím dál víc se stupňovala bolest. Nakonec jsem to vzdala a něco před 11. hodinou jsem si zavolala sanitku, aby Honza nemusel budit Vašíka a tahat ho s sebou.

V nemocnici ze mě tedy moc neměli radost, přemýšleli, jestli si mě tam mají nechat nebo poslat do Prahy či do Mělníka. Nakonec mě zachránilo, že jsem se odvolávala na pana doktora Chocholatého a že měl mít druhý den službu. Hurá. Dali mě na pokoj a dostala jsem kapačku na zastavení kontrakcí s tím, že ráno se tedy uvidí, co dál. Noc byla hodně dlouhá, kontrakce stále nepravidelné, ale ta bolest, na tu jsem nic nedostala, aby se to pak netlouklo s anestezií. Ráno dorazil pan doktor, žertem jsem dostala vynadáno, jak si to představuju, když jsme byli domluvení až na příští týden, a už jsem mazala na podrobný ultrazvuk. Podle UTZ měl prcek mít okolo 2,6 kila, takže  už by to šlo, a hlavně se zjistilo, že klesnul hrozně dolů, takže operace je nutná co nejdříve. Zkrátka jak se normálně děti připravují na porod tím, že klesnou dolů, tak on šel taky, ale pořád v té příčce, proto ta šílená bolest, protože děloha to už nezvládala. Proběhla rychlá příprava na operaci, podepsala jsem hromadu papírů i souhlas s tou sterilizací a jelo se na sál...

Rozhodla jsem se pro částečnou anestezii stejně jako s Vašíkem, protože je to šetrnější pro dítě i pro matku, ale tentokrát mi to dalo zabrat. Popravdě už bych si nic takového nepřála zažít, celou dobu jsem musela být pod kyslíkem, zvracela jsem a i přes umrtvení jsem cítila bolest, protože Martínek se tam vzpříčil, vůbec ho nemohli vyndat a museli ho tahat kleštěmi ven. Prostě hodně náročný a komplikovaný císařský řez... raději nebudu psát další podrobnosti, ať se někdo nevyděsí, jen podotýkám, že tohle byl výjimečný a komplikovaný císař, že normálně to probíhá daleko snáz a bez bolesti, takže pokud to někoho čeká, tak se neděste. Ale vše dopadlo dobře a v 10:13 se narodil náš Martínek s váhou 2,8 kg a 49 cm délky. Hned ho odnesli do inkubátoru, ale na to, že se narodil 36+0, tak podle doktora byl tak o týden starší a vše bylo v pořádku, plíce i vše ostatní měl zralé. Mě převezli na pokoj, kde jsem si užila pár hodin bolestí a přicházení spodní části těla k sobě. Toto je nejvíce nepříjemné po císaři, z toho odpoledne si moc nepamatuju, byla jsem ráda, že jsem zvládla zavolat nervoznímu Honzovi a pak už jsem většinu dne jen prospala.

Následovala další bezespánková noc, protože jsem byla na 4lůžkovém pokoji, kde už byly 3 miminka, tak se moc spát nedalo. A ráno vstávání z postele... další lahůdka, ale kupodivu to šlo docela dobře, lépe než po minulém císaři. Odpoledne se naštěstí uvolnil nadstandart a ač jsem ho původně nechtěla platit - kdo by taky chtěl platit 1400 Kč za noc - tak jsem po něm skočila a byla jsem ráda. To byla úleva, být na pokoji sama, to ticho a klid. Po obědě mi už také přivezli Martínka a přišel za námi Honza s Vašíkem. Honza se rozplýval a Vašík - kouknul na mimi, prohlásil, že spí, a dál si ho nevšímal, moje postel na ovládání byla daleko zajímavější.:)

Do soboty jsme zůstali v porodnici, byla jsem celkem spokojená, oproti Motolu je v Neratovicích daleko příjemnější personál a vůbec celkově i to prostředí je komornější a ne tak hekticky uspěchané jako v Praze. Trochu mi tedy vadilo, že se pořád něco dělo, že v 6 je budíček, v 7 snídaně, v 8 jedna vizita, v 9 druhá, ale to je v nemocnicích normální, takže žádné překvapení :) V sobotu nás tedy pustili domů - asi chtěli mít na Velikonoce prázdnější oddělení - a od té doby si užíváme domácí pohody. Honza je tento týden ještě s námi doma, pak tu 14 dní budou na střídačku babičky, tak je pohoda. Martínek tím, jak je drobný a nedonošený, pořád spí a spí, vesměs ho vzbudím na jídlo, nakrmím a on zase hned usne. Vašík si ho zatím moc nevšímá, jen mu vadí, když ho kojím, to zatím u toho být nemůže, protože ho odstrkuje a plácá po hlavičce... vysvětlujeme mu to, ale asi to bude ještě chvíli trvat. Takže zatím mám totální pohodu, vcelku nic nedělám, i když dnes jsem už musela začít vařit, a jen se psychicky připravuju na to, jak za 2 týdny zvládnu ty dva lumpíky najednou... to bude asi zajímavé... No ale co mi zbývá, dala jsem se na boj, tak hurá do toho :)

Za celý BOL ještě jednou Antaře gratulujeme!