Květen 2013/3 - Zařizování pokojíčků

Angieblack už začíná být ze svého těhotenství otrávená. Absolvovala několik návštěv u kamarádek a jedno dopoledne musela strávit s Adámkem ve školce. S přítelem si sami dva vyjeli na nákupy, aby mohli zařídit pokoj pro očekávaného Marečka. Víkend se pak nesl v duchu malování a přestavování. Angieblack také konečně začala shánět výbavičku a jiné potřebné věci pro miminko.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Angieblack - 38. týden těhotenství

Angieblack (29 let, druhorodička, 38. týden)

Táhne se to a mě to přestává pomalu bavit. Jak už vím, kdy přibližně bude konec, jsem otrávenější a otrávenější. Taky už mě nebaví neustálé připomínky ostatních, jestli nečekám dvojčata a vícerčata. Není snad nikdo, kdo by si nerýpnul. Nekomentují, když už atd., ale říkají, že není možné, abych tam měla jen jedno miminko.

Na pondělí jsem měla nahlášenou návštěvu kamarádky s dětmi, bohužel se nevydařilo počasí, ale i tak jsme vyrazily na hřiště, ale jen na chvíli, byla fakt zima a pršelo. Adámek chtěl jít po chvíli taky domů, byla mu zima.

Hodně naplánovaných věcí jsem měla na úterý. Ráno jsem hodila Áďu do školky, měli v plánu jít pouštět lodičky po Litavce, tak to ho samozřejmě zaujalo, že se bude moci beztrestně válet v kalužích a v potoce. Předání proběhlo bez problémů. Já jsem si zatím vyřídila, co jsem potřebovala. Konečně jsem nakoupila pro Marka plínky, kosmetiku, pro sebe hygienické potřeby. Potom jsem byla v poradně, kupodivu jsem šla na čas, sedla jsem si hned na monitor, dítě dělalo blbosti, kopalo do sond, ztrácel se signál. Pak se tedy umoudřilo, chvilku spolupracovalo a pak zase spalo. Seděla jsem tam docela dlouho, naštěstí to stačilo. Monitor dopadl naprosto v pořádku, prohlídka taky, hlavička je nad vchodem, nesestupuje, jak by taky mohla, když se nevejde, byla jsem odevzdána do porodnice, kam jdu v úterý, až vyjde toto Rodíme. Měla jsem toho za celé dopoledne už dost, frčeli jsme rovnou domů, vynosila jsem věci z auta a já jsem padla.

Samozřejmě jsem zase něco nestihla, tak jsem si to přehodila na čtvrtek, kdy měl jít Adámek znovu do školky, měli kočárkový den, každé dítě si přineslo nebo si půjčilo kočárek. Už od rána byl ale nějaký vystresovaný, říkal, že tam nechce, že chce ke mně. Přitom se mu tam líbí, učitelky nic neříkaly. Před školkou proběhla scéna, že tam nechce, že chce jít domů s maminkou. Říkala jsem si, že to zvládne, ale nezvládnul. Ve čtvrtek je tam vždycky nejvíc dětí a to ho asi stresovalo. Takže jsem tam zůstala s ním a pomáhala učitelkám. V půlce procházky, když se děti rozběhly po polích, tak už byl v pohodě, ale už bylo pozdě, abych si jela povyřizovat, co jsem měla. Takže jsem to zase přesunula na odpoledne, kdy jsem jela nakoupit a vyřídit nějaké pochůzky. Stihli jsme i zmrzku, kterou jsem mu slíbila. Ovšem domů jsem dojela zničená a byla jsem ráda, že držím vcelku.
Tatínek se v pátek utrhnul z práce dřív, posekali jsme zahradu, já jsem ji shrabala, Adam pomáhal. Připravili jsme si druhý dětský pokoj na malování druhý den, které nás čekalo, až se vrátíme z Ikei.

Na výlet jsem se moc těšila, Adámka jsme nechali u babičky a jeli jsme. Bylo to super, skoro jako bezdětný pár :-) Všechno jsme si v klidu prošli, vybrali. Marek bude mít zeleno-žlutý pokojíček se samolepkami Safari nebo Zoo, ještě jsem se nerozhodla. Adam má modro-bílý s opičími piráty, tak je potřeba zařídit zase nějakou obměnu. I oběd jsme si dali a nikdo nám nelezl do talíře, že chce hranolku. Mně byl ten den dopřán vcelku odpočinek, byla u nás okrsková soutěž dobrovolných hasičů, tak jsme na ni se sestřenicí vyrazily. Bylo krásné počasí, já jsem tam potkala spoustu kamarádů, příbuzných a známých, samozřejmě každému šla hlava kolem z břicha. Navíc u nás je to v poslední době jak doupě předčasných porodů, ze čtyř ženských, co rodily přede mnou, porodily všechny o měsíc a víc před termínem, naposledy jedna dokonce skoro o dva měsíce. Jen já a kamarádka se statečně držíme, i když ta kamarádka si to snad vyfňuká, protože celé těhotenství nic jiného snad nedělá, než si stěžuje, na což já jsem alergická a už nevím, co jí na to mám říkat. Tatínkovi šlo malování od ruky, pokojíček vypadal krásně. Večer jsme montovali skříň pro Adámka a večer padli mrtví do pelechu.

V neděli jsme pokračovali s malováním a předěláváním pokojíků. Ještě to ale není hotové, pár míst se hodně loupalo, tatínkovi se to nechtělo štukovat, takže to zadělal, musí se počkat, až to pořádně proschne, a pak se to bude zamalovat. Ještě jedna vrstva bílé a bude hotovo. Pak jen rozestavět nábytek, přestěhovat můj kojicí gauč od Adámka k Markovi, vyprat osm krabic oblečků a naskládat je do komody. I návštěvu kamarádky se čtyřměsíční holčičkou jsme stihli, což jsem byla ráda. Už nás zvala asi třikrát, ale teprve teď jsme se tam dostali.

V týdnu mě tedy čeká poradna v porodnici s ultrazvukem, jsem zvědavá, co mi tam řeknou, jestli už porod dostane nějaké reálné obrysy. To je tak nějak všechno, co si plánuju, už to opravdu moc nedávám, takže se budu spíš snažit to pofackovat doma, než abych se pouštěla do nějakých větších věcí. Snad aspoň to počasí vydrží a bude hezky.

Příběhy maminky dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.