Rodíme společně s BOL - Prosinec 2012/1 - Přípravy

Uplynulý týden se nesl v duchu příprav. Ivulísek se připravovala na porod, a taky že přišel! Moc jí gratulujeme! Janney už má do porodnice také všechno připravené. To Lillynka, Antara i Angieblack se pomalu připravují na Vánoce, ať už úklidem, tvorbou věnce či výzdobou. ZuzkaF. se připravuje na glukózový test a MartiHy se pochlubila již zcela hotovým pokojíčkem!

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Ivulisek - 40. týden těhotenství
• Janney - 37. týden těhotenství
• Lillynka - 26. týden těhotenství
• Zuzka.F - 25. týden těhotenství
• Antara - 20. týden těhotenství
• MartiHy  - 19. týden těhotenství
• Angieblack - 14. týden těhotenství

Ivulisek (30 let, druhorodička, 40. týden - miminko je na světě!)

Opět další týden za námi. Pro někoho obyčejný, pro naši rodinku to byl týden plný zážitků a nového zrození :-D

V pondělí mě čekala poradna + KTG (kardiotokografie). Opět mě tam vezl Květoš, vyhodili mě u doktorky a jeli do myčky, a že udělají na mém autíčku STK. Došla jsem na poradnu, natočilo se mi KTG a ihned jsem putovala k doktorce do ordinace. Proběhlo vnitřní vyšetření, kde jsem se dozvěděla, že porod je možno očekávat „každou chvíli“. Byla jsem na 2 prsty otevřená, malá pěkně hlavičkou. Ještě mi udělala ultrazvuk a váhový odhad. Z váhy 3600g jsem byla trošku v šoku, neb mi celou dobu říkala, že malá bude asi drobnější. Ještě mi udělala Hamiltona a propustila s tím, že buď se uvidíme v porodnici (slouží u nás) nebo další týden na poradně. Z ordinace jsem tak vyšla po půl hodině a už žhavila dráty, jak jsou na tom kluci. Ti stihli myčku a na STK jsme jeli společně. Bohužel, tam nás čekalo 2h čekání, tak já si zajistila ještě na odpoledne návštěvu nehtařky, která měla být až ve čtvrtek a obvolala si kamarádky. Malý byl kupodivu hodný, STK hravě zdoláno a následoval rychlý úprk nakoupit a vyhodit tatínka do pracovního procesu. Já pak sjela ke Květošovým rodičům, kde jsme dostali najíst a já pak na nehty a malý zůstal u prarodičů. Domů jsme se dostali něco po 15h. Já byla hodně unavená, ale nabuzená blížícím se porodem jsem si dochystala tašku do porodnice už na „ostro“ a zbytek nutných věcí, co bylo třeba udělat.

Úterý probíhalo vesměs v pohodovém rázu. Uklizeno bylo z předešlého dne, ale malý nebyl schopný si zahrát sám. Tak jsme pekli další várku perníčků, nalepili do oken sněhuláky, hvězdičky a jiné vánoční motivy a vytvořili společně věneček na vstupní dveře. Já se necítila, ale nějak zvlášť nabitá energií, tak jsme to moc nepřeháněli.

Ve středu bylo jiné „tóčo“. První pro probuzení byla rychlá návštěva na WC, kde mě prohnal pěkný průjem. A po shlédnutí bříška v zrcadle se mi ukázalo, že je ještě víc dole než bylo doposud. Návštěva WC byla ještě několikrát. Takže že by den D byl tu??? Byla sem nervózní, venku krásně, a abych zabavila myšlenky, pustila jsem se do úklidu sklepu a pak vyrazili na zahradu. Shrabala sem další kopy listí, všechny je odnosila na kompost a opět jsme likvidovali krtičáky a takové maličkosti. No, jak se pak ukázalo, dala sem si pěkně zabrat a pak si musela lehnout, byla mi zima a nemohla jsem vůbec chodit. Kupodivu i malý vycítil, že OPRAVDU nejsem v pořádku a nechal mě hodinku ležet a jen mě chodil „kontrolovat“ :-D. Na pozdější odpoledne měl dojet Květoš se svým taťkou a konečně se pustili do vyklizení obr regálu v garáži, aby se nám tam vlezla obě auta, když hlásili tu velkou sněhovou kalamitu. Vše bylo uděláno a šlo se spát.

No a čtvrtek 29. 11. 2012 se nám stal tím dnem D, kdy naše sluníčko Kristýnka vykoukla na svět s mírami 49cm a 3350g a časem 9:44h.

Zbytek týden byl tedy jasný, nádherný pobyt v porodnici v Uherském Hradišti, který byl ukončen v neděli odpoledne.

(Porod a zážitky z porodnice Ivulísek přislíbila poslat během několika dní)

Janney (29 let, druhorodička, 37. týden)

Další týden uběhl a já už se začínám cítit jemně nervózní. Porod už v tomto posledním měsíci může být vlasně kdykoli. Břicho se mi zvětšuje a já už chodím pomalu. Moje energie se hodně střídá - jeden den mám přehršle a druhý den žádnou. Tento týden jsem se snažila využít jakoukoli energii na přípravu na miminko. Přes víkend se mi podařilo vyprat veškeré deky, fusaky, ručníky a podobně. Terry měl stále ještě docela velké bolesti zubů po středečním zákroku, a tak nemohl při silných práškách řídit. Řídila jsem tedy já a zařídili jsme pár věcí včetně zakoupení vánočních světýlek, které Violka už hrozně moc chtěla. Jsou to naše první Vánoce v domě a né v bytě a lidé dávají světla na střechu, ale mě nikdo na střechu nedostane a Terry se na to také netvářil, tak jsme nakonec světýlkama vyzdobili verandu a její zábradlí. V neděli jsme s Violkou měly dlouhý telefonát s našima přes skype a mě už opravdu dělá problém delší dobu sedět. Bylo to ale fajn a je legrační jak Violka s nima mluví. Pokud použije anglicke slovíčko, tak ho počeštuje tím, že mu mění tvar a myslí si, že tím je česke. Například říka "Hanguje" (hang - viset) a myslí tím, že něco visí, nebo jim říká, že musí thinkovat (think - myslet), tudíž přemýšlet. V neděli odpoledne jsem utekla ke kamarádce, která uspořádala tzv. "výtvarné odpoledne". Je to super nápad. Sejdou se maminky bez dětí a každá si přinese něco na čem potřebuje pracovat, ale doma na to není moc klid. Ať už jsou to vánoční přáníčka, obrázek, nějaké šití nebo jedna i dělala na počítači kalendář z fotek. Při tom všem si dáme kafe nebo vodu a při práci si povídáme. Ja pracovala na jednom obrázku z knoflíků, který dělám pro kamaraádku na jeji baby shower. V pondělí nám Terry hodně brzy ráno odjel na služebku. Původně chtěl, abych ho odvezla, ale to by znamenalo budit i Violku ve 4:30 ráno. Nakonec jsme se dohodli, že on si vezme auto a odveze se na nádraží sám a mě k autu doveze kamarádka později ten den. Konalo se ale celkem drama, protože Terrymu nezazvonil budík a vzbudil se až v 5:08 a nastala panika. Já jsem ihned také vyletěla a snažila se mu pomoct aspoň tím, že jsem mu dala flašku coly a nějaké pečivo do tašky.Vše měl ale připravené a tak do 10 minut vyletěl z domu. I tak ale měl příliš krátký čas aby to stihl a bylo jasné, že bude muset jet extra rychle. No, nemusím vám říkat, že už jsem neusnula. Měla jsem o něj strach aby nenaboural (a já bez auta bych nemohla nic) a taky samozřejmě kdyby vlak nestihl, tak nevím jak by se do Portlandu dostal a jiný vlak už ten den nejel. Byl to takový stres, že jsem jen doufala, že z toho nezačnu rodit. Nakonec jsem se mu dovolala v 5:45 a zjistila, že vlak nakonec stihl, i když jen tak tak. Snažila jsme se usnout a když se mi to konečne v 6:15 podařilo, vzbudila mě v 6:20 Violka. Takže to byl dlouhý a ospalý den. V úterý pak už jsem klasicky vezla Vio do školky a čekala mě prohlídka u doktora. Už mě prohlížel zda se neotvírám a ještě se neotvírám, ale čípek mám prý už o 50% zkrácený. Vše vypadá dobře a já se uklidnila, že mám minimálně ještě týden k dobru a stihnu připravit další věci na porod a miminko. Ve středu a čtvrtek jsme měli pár srazíků s kamarádkama, aby si Violka pohrála - jak je tma hrozně brzo, tak je to náročný ji zabavit. Já také zvládla vyprat téměř všechno oblečení pro miminko a pokročila s komodou tím, že jsem natřela 2 zásuvky. Venku byla hrozná zima, tak jsem nemohla pokračovat v práci na komodě v garáži, ale manžel kamarádky mi půjčil takové malé topení, tak snad to o dalším víkendu dodělám a natřít už to můžu vevnitř. Začínám také balit tašku do porodnice, ale pořád se nemůžu rozhodnout, jaký obleček pro malou vzít do porodnice. Oblečeního mám nakonec hrozně moc - nejen po Violce, ale také po Rosalyn od Alysona pak ještě co jsme dostali dárkem. Je toho až moc a já mám problém si představit jak tohle všechno malá unosí a přemýšlím, jestli v uspořádání v zásuvkách mám mít nějaký specifický systém. Ale je to radost - člověk už si na tom víc uvědomuje, že tady malá opravdu už bude brzo s námi. Ve čtvrtek se měl večer vracet Terry, ale volal, že na tom autě co chtěl koupit musí ještě něco opravit a to bude hotové až v pátek ráno, a tak je tam zaseklý na další noc. Nakonec tedy dorazil v pátek odpoledne, ale s autem, takže radost veliká. Odpadne spousta starostí, které jsme měli jen s jedním autem a samozřejmě, na novou práci, kam bude dojíždět si auto pořídit musel. Je to Toyota Prius Hybrid. Akorát mě trošku nepříjemně překvapil, když mi sdělil, že kdykoli tu budou obě auta a já někam pojedu, musim si vzít tu Toyotu, protože šetří víc benzínu. Z toho teda nadšená nejsem. Já jak jsem malá, tak v takovém autě blbě vidim a navíc je to úplně jiné - jen se mačkají čudlíky - ani klíč se tam nestrká. Nemluvě o tom, že bych musela přenášet Violky sedačku a také pokaždé upravovat sedačku a zrcátka po něm. Prostě s takovým nápadem nesouhlasím a to mluvíme o ušetření třeba 20 korun, protože daleko tady člověk nikam nejezdí. No, tak to se uvidí - třeba moc takových situací nakonec nebude. Jo, také jsem byla ve středu na té těhotenské masáži co jsem dostala jako dárek a bylo to moc fajn, jen to malou v bříšku hrozně probudilo. Já se jinak cítím celkem dobře, mám větší hlad a víc mě bolí nohy a když chodím, tak mi břicho hodně tlačí na pánev, ale jinak celkem dobré. Odpočívat se donutím pouze když si čtu a možná je dobře, že si čtu druhý díl "50 odstínů šedi", protože aspoň méně myslím na obavy z porodu a tak vůbec. Zní to možná divně, ale docela se mi hodí odreagování od těhotenství, dětí a porodu.

Lillynka (31 let, druhorodička, 26. týden)

Minulý týden jsem se s vámi loučila sobotou. Dnes vám tedy sepíšu deníček až do pátku. Jak jsem již naznačila, pekly jsme minulou sobotu s Markétkou cukroví. Nakonec jsme spolu zvládly 4 druhy cukroví. Večer jsem ale byla docela unavená, delší stání mi už nedělá dobře. V neděli jsme po obědě odvezli Markétku k našim a my se vypravili po obchodech s nábytkem. Prošli jsme Sconto a Ikeu a vybírali nábytek a dělali si částečnou představu o tom, jak si zařídíme již brzy naší ložnici a dole po babičce obývák. V Ikee jsme si dali občerstvení a ještě jsem si nakoupila vánoční dekorace. Nakonec to byly 3 příjemně strávené hodinky, a Markétka si je užila také líp než s námi. Celý týden se nesl v duchu pracovním. Ráno do školky, do práce, zase do školky a domů. V pondělí naštěstí dělám jen do dvou, vodím Markétku do hudebky. Markétku to baví čím dál tím víc. Učí se noty a na konci hodiny vždy zpívají, posledně se za dveřmi ozývali koledy. Robert nás pak vyzvedl a sjeli jsme na rychlý nákup. V úterý jsem šla s mamkou na pizzu a hezky jsme si popovídaly. Koupila jsem ještě dárek Markétce k Vánocům. Domů jsem přijela kolem 8, akorát na uspání a přečtení pohádky. Ve středu k nám většinou jezdí mamka, protože pracuji až do 18h. Tentokrát nepřijela a tak do školky musel Robert. Já jsem se rozhodla, že si zařídím další kontrolu a to u praktického lékaře. Strávila jsem víc jak 30 minut v čekárně, aby mi paní doktorka napsala žádanku na EKG a řekla mi, že si mám příští týden zajet jeden den na EKG, druhý den k ní pro vyplnění údajů do průkazky. Takže mě čeká zase lékařský týden. Protože se docela ochladilo, usoudila jsem, že je na čase koupit Markétce oteplováky a tak jsme se vypravily ve čtvrtek na Zbraslavi na nákup. Úspěšný. Pak si nás zase vyzvedl Robert a stavili jsme se na poště pro balíčky. Mezitím na nás doma čekal jeho táta, který přijel do Prahy na školení. Byl u nás až do soboty.  V pátek po práci a vyzvednutí Markétky jsem udělala rychlý nákup, a doma uvařila chlapům guláš. Mezitím jsem udělala vánoční výzdobu a vybalila krásný adventní věnec, který mi koupila kamarádka z práce. Udělal mi radost. Dneska v neděli, když píšu deníček, mu už hoří jedna svíčka . Jak se cítím? Tento týden poměrně dobře, jen mě pořád trápí velký kašel, často se rozkašlu tak, že mě až rozbolí břicho. Koupila jsem si nějaké přírodní tabletky, které mohou i těhotné, ale moc to nepomáhá. Musím se o tom poradit s doktorkou. Příští týden jdu do poradny a musím tedy zvládnout to EKG. Taky máme s Markétkou naplánované nějaké akce, tak snad se vydaří. Jinak dnes jsme se vrátily z víkendu v Drážďanech, ale o tom až příště :)

Zuzka.F (28let, prvorodička, 25. týden)

V pondělí jsem šla raději konzultovat k paní doktorce to tvrdnutí bříška. Dělala mi ultrazvuk a mimi je v pořádku a byla jsem ráda, že jsem ho viděla. Zase mi řikala, že mi řekne pohlaví, ale odolala jsem, takže stále to bude překvápko. Měřila čípek ten je uzavřený taky v pořádku. Tak to označila jako dráždivou dělohu a napsala mi Magnésium a nějaké čípky a nesmím nic dělat, aby se ta děloha uklidnila. No tak jsem trošku nervózní, zase jsem si vybavila, co vše se může stát. Ještě jsem si vzpoměla na svojí kamarádku co rodila na 24. týdnu. No dobře to u ní dopadlo - dítě mělo 530g, dnes mu jsou tři roky a je naprosto v pořádku. Ale to bych opravdu absolvovat nechtěla.Tak poctivě nic nedělám a jím Magnésko. Ještě, že muž letos peče cukroví, jako každý rok. Mám takový prototyp muže, který se celý rok v kuchyni nevyskytuje a pak jednou ročně peče cukroví. Další kontrolu máme dříve, chtěla mě vidět raději už po 14 dnech. A napsala mi žádanku na glukozový test, takže ještě si dáme příští týden sladký čajík fuj. Snad už to dále bude trošku lepší a budu se moci uklidnit. Posílám fotečku naší holčičky čtyřnohé jak si hlídá moje bříško :-)

Antara (31 let, druhorodička, 20. týden)

Uplynulý týden by se dal pojmenovat týdnem nákupního šílenství. Uff a to tak nenávidím nakupování. Když jsme v neděli přijeli do Hradce, tak jsem opravdu počítala, že si užiju klidný pohodový týden, kdy budu odpočívat, všechny nákupy zvládnu za jeden den, ale člověk míní a obchodníci mění. Ale popořádku... Pondělí - vcelku poklidný den, kdy jsme se dopoledne zabydlovali u babičky, užívali si podzimní zahrádku, vyrazili na procházku se psem nakrmit ovečky a odpoledne se stavili u přátel, kdy Vašík pro změnu potrápil jejich psy - mají 4. Také jsme hodně trénovali chůzi po okolí, protože Vašík zatím zůstává u chození přitom, že 10 minut je optimální, po 15 minutách už si stěžuje, po 20 minutách se regulérně vzteká a chce nést a po dalších 5 minutách si prostě sedá na zem a je mu jedno co bude dál, ale on už neudělá ani krok. :) Krom toho samozřejmě bojkotuje chození za ruku nebo vůbec určeným směrem, takže naše procházky zatím stojí za to. Jak to tak vidím, tak nás sourozenecký kočár na jaře nemine :) úterý - dopoledne opět procházka + doma, po obědě jsme vyzvedli v práci babičku a vyrazili do města kupovat pro něj zimní boty. Dobrá fuška je sehnat, buď 23 nikde už neměli nebo Vašíkovi neseděly .No ale po 2 hodinách se zadařilo a boty jsme koupili. Rychlý návrat domů na odpolední spaní, já jsem si dala hodinu pauzu a zase vyrazila do města k mému endokrinologovi. Výsledky naštěstí perfektní, jen lituju, že tak skvělé mám jen při těhotenství, mít takové normálně, tak se obejdu bez prášků nebo bych mohla brát jen sníženou dávku. Ale co nadělám...aspoň, že mně je nemusel zvyšovat. Středa - velmi náročný den - hned ráno návštěva mojí kamarádky, kde mě Vašík mile překvapil, protože si s jejím tříletým synkem hrál hodinu bez jakékoliv naší asistence. Pak jsem malého nechala na hlídání babičce a vyrazila s kamarádkou do města na oběd. Paráda - žebírka na chilli a česneku si mimino vyloženě pochvalovalo, takže to určitě bude kluk, protože to samé v břiše chutnalo Vašíkovi :) Jen mě ten oběd trochu unavil, takže při čekání v bance jsem pak usínala. Byla jsem si konečně zařídit penzijní připojištění, když to ještě do konce listopadu bylo výhodnější. Já vím, na poslední chvíli, ale fakt nebyl dřív čas :) Pak jsem zavítala do nákupního centra, nakoupit část dárků...ježíši to byla hrůza, všude davy lidí, hlavně v hračkářství jsem se obávala ušlapání. Domů jsem dorazila úplně vyřízená, 2 hodinky odpočívala a pro změnu vyrazila do města znova, na večeři s další kamarádkou. Večer se mamka ještě tak mimochodem zmínila, že v pátek mají vánoční večírek pro celou nemocnici a že neví, co si vezme na sebe.....no vzhledem k tomu, že si za posledních 20 let kupovala tak maximálně džíny a trika, byl pohled do její skříně tristní. Takže rozhodnuto, ve čtvrtek ráno rychlý nákup šatů nebo sukně, jindy to časově nevycházelo. Takže hned na 9 jsme byli i s Vašíkem v nákupním centru - opět - a nastal maraton shánění šatů. To snad bylo nejvíc vyčerpávající za celý týden, protože mamka nemá moc vkusu a byla schopná si k černobílým šatům koupit hnědé boty a šedivé punčochy..... Ouuu můj vkus trpěl, naštěstí se mi ji ve všem podstatném podařilo přesvědčit a ukřičet :) Odpoledne dorazila prababička a vzala Vašíka ven, na procházku k ovcím, kde se skamarádil s jehnětem, které bylo tak blbé, že si za kousek chleba nechalo vypichovat oči a tahat za uši :) Pak byli na hřišti, kde lomcoval houpačkou tak dlouho, dokud se mu kus nepodařilo urvat.....Fakt nevím co z něj vyroste :) Pátek - Vašík už ráno vstal zadkem napřed, takže procházka pro rohlíky se zvrhla v boj kdo s koho, táhla jsem vřeštící dítě za sebou a to se mi v sámošce odvděčilo rozbitím několika lahví s kečupem,což je skvělé pár dní před koncem měsíce, kdy v peněžence moc nezbývá, že? :) Ještě jsme nakoupili vánoční pohledy a pokud mě zbude chvilka, tak je tenhle týden musím napsat a poslat. Odpoledne dorazil Honza - hurá - převzal dítě a já jsem líčila a připravovala mamku na ten večírek. V sobotu jsme v sokolovně připravovali mikulášskou zábavu, malý byl u vytržení, že může pobíhat po celé tělocvičně, schovávat se pod stoly, stahovat nám ubrusy....Večer jsme byli s bráchou a Honzou v šatně, my do 10, brácha do 3 do rána. V neděli ráno rychlé spakování, nákup jídla domů a návrat do Kostelce. Upekla jsem buchtu - tvarohové Himaláje s broskvemi - výborné, uvařila rychlý oběd a už tu byli přátelé z Brna, které jsem téměř 2 roky neviděla. Strávili u nás odpoledne, Vašík byl z nich u vytržení, až takovým způsobem, že na sebe vylil kafe, když se škrábal kamarádce na klín, naštěstí už bylo jen teplé a ne tak horké, aby se opařil. Pak odmítl jít spát, když je tu tak skvělá návštěva, tak tu teď sedím, píšu a on je u mě na klíně totálně přetažený, unavený a ukňučený. To bude ještě zajímavý večer :) Jinak tenhle týden mě čeká v úterý velký ultrazvuk a odpoledne těhotenská prohlídka u mého praktického. A velká událost - čtvrteční mikulášská s několika Bolkama - na tu se těším nejvíc :)

MartiHy (26 let, prvorodička, 19. týden těhotenství)

Co nám přinesl poslední týden v listopadu?

V úterý jsme byli po dlouhé době u midwife. Tentokrát to byla docela krátká návštěva. Zato jsme se dozvěděli spoustu dobrých zpráv z minulého vyšetření. Výsledky na infekce a různé nemoci byly negativní. Pravděpodobnost Downova syndromu je 32000, což nám bylo řečeno, že je moc dobrý výsledek. Ptala jsem se i midwife, jestli je možné, že už pociťuju takové zvláštní šťouchání v bříšku. Jsou to takové zvláštní pocity. Něco jako malinkaté štouchání s miniaturní bolestí provázené zvláštním tlakem a vždy v jednom místě. Pokaždé jinde. Je to zvláštní, ale říkala, že to možné je. Sice je to trochu brzo, ale možné to je. Tak jsme si hned pořídili stetoskob, abychom mohli to šťouchání poslouchat :-D Asi si říkáte, že jsme úplní blázni. Vždyť ještě než jsem otěhotněla, měli jsme vybavený pokojíček, všechny malinkaté věcičky nachystané a pomalu začali kupovat balíky s plenkama. Což nám zůstalo do teď. Vlastně jediné, co nám chybělo, byl kočárek, který jsme koupili o dovolené a vymalovat pokojíček. A to jsme zvládli v posledních týdnech. Celou dobu jsem do pokojíčku chtěla zelenou na dvě stěny. Je neutrální a hodí se k ní cokoliv. Jenže jak jsme stáli v B&Q a vybírali tu nejlepší barvu, byla jsem najednou v koncích. Vůbec jsem si tou zelenou nebyla jistá. Najednou jsem začala uvažovat i o žluté, nebo oranžové. Nakonec po hodně dlouhém vybírání vyhrála žlutá. Hned druhý den se manžel pochlapil a pokojíček vymalova. Bylo to opravdu milé překvapení, když jsem přijela z práce. Teď už máme pokojíček krásný a úplně nachystaný. Čas běží a bříško nám roste. Za pár týdnů jdeme na ultrazvuk. Už se moc těšíma až zase uvidíme našeho šmoulíčka. Hlavně, aby byl v pořádku. Tentokrát psaní ukončím a doplním fotkama pokojíčku a kočárku. Nějak mi to tentokrát nejde :-D

Angieblack (29 let, druhorodička, 14. týden)

Minulý týden byl klid, žádný doktor nás nečekal. Nevolnosti jsou už jen občas, tvrdnutí taky polevilo. I když jsem od začátku přibrala tři kila, pořád mi jsou kalhoty, ale třeba při řízení auta už cítím, že mě tlačí. Takže jsem zabrousila na net a koupila první těhotenské džíny. Přeci jen je už zima, slabý kalhoty nosit nemůžu a v teplákách chodit nechci. Program byl začít vánoční úklid, během týdne umýt okna v horním patře a koncem týdne zase spodní patro. Povedlo se. Taky jsem musela nakoupit věci na věnec, co si u mě objednala partnerova kolegyně z práce. Povedl se mi a líbil se. Kdyby věděla, jakou anabázi jsem kvůli tomu podstoupila. Normálně se oblékám, vyhodím dítě vena na dvůr, pršelo, ale byla to chvilka. Nevím, co ho to napadlo, ale našel okap, ze kterého tekla voda. Už takhle jsem z oblékání zpocená jak myš a on si pod ten okap stoupnul a nechal si vodu téct za bundu, na hlavu a ještě si v tom lebedil. No, myslela jsem, že mě omyjou. Takže zase domů, svlíct, zase oblíct a pak konečně vyrazit. Nakonec jsme pořídili, já si i nakoupila, takžje sme to přežili.

Tatínek si vzal volno v pátek a byl s námi doma, to jsem si odpočinula. Spát dýl jsem mohla a celkově mi to bodlo, protože víkend jsme měli nabitej. Já dodělávala výzdobu a úklid a pak nás čekal jarmark ve vedlejší vesnici, kde mám příbuzné a jarmark pořádají. Upekla jsem jablečné řezy, vždycky tam je občerstvení, kdo co donese. Moc chutnaly, tak jsem měla radost. Něco jsem koupila, pokecala se známými, Adam se vyběhal s dětmi a jelo se domů. V neděli skoro totožný program, jen jsme se ségrou pekly perníčky, vlastně jen kvůli Áďovi, aby se zabavil. Pak jsme se přesunuly k nám na rozsvícení stromečku. Ve vsi, kde bydlím, i když jsem se t vlastne nenarodila, jsem víceméně jako doma odvždycky. Snad polovina vsi jsou moji příbuzní - mám tu tři tety, strejdy, sestřenice, bratrance a spoustu kamarádek s rodinami. S těmi všemi jsme si přišli vypít trošku svařáčku, Adama jsem skoro celou dobu neviděla. Buď byl u betléma s živou kozou a ovcí, nebo běhal s dětmi kolem stromu. Se se strejdama se vyblbnul, "školkového" čaje vypil snad čtyři kelímky, jak mu chutnal. Máme krásnej strome u úřadu, nakonec začalo i trochu sněžit. my taky doma slavnostně rozsvítili světýlka v oknech a zapálili svíčku na stole, akorát nám ji nějakej záškodník pořád sfoukával.

Zítra nás čeká ultrazvuk k prvotrimestriálnímu screeningu, tak se těším a jsem zvědavá, jak prcek vyrostl. Chci se zkusit zeptat i na pohlaví, jestli si doktorka, nebo kdo tam bude, nechce zkusit zavěštit. Pořád mám pocit, že to bude kluk, stejně jako u Adama, tak mě třeba vyvede z omylu :-)

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková