Prosinec 2012/2 - Mikuláš

Pomalu se blíží Vánoce a všechny maminky pečou cukroví a zdobí své domovy. Lillynka se vypravila i s Markétkou do Drážďan, Janney má už nad krbem punčochy, Zuzka.F zvládla glukózový test i rozsvícení stromečku, Antara doma uspořádala malý sraz BOLek a k Angieblack přišli nezvaní čerti.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Janney - 38. týden těhotenství
• Lillynka - 27. týden těhotenství
• Zuzka.F - 26. týden těhotenství
• Antara - 21. týden těhotenství
• MartiHy  - 20. týden těhotenství
• Angieblack - 15. týden těhotenství

Janney (29 let, druhorodička, 38. týden)

Tak další týden je za námi a opět proběhl v duchu příprav na miminko a příprav na Vánoce.

V sobotu jsem měla dostatek času a energie a podařilo se mi dosmirklovat komodu. Také jsme se vydali do zahradnictví a koupili vánoční stromeček. Den předtím Terry přivezl nové auto, které musel koupit kvůli nové práci, a tak jsme si zašli do restaurace na obědo-snídani a tím to vlastně oslavili. Měli jsme omeletu a k tomu ještě pár palačinek. Úplně jsem vyklidila talíře do posledního sousta, což u mě moc obvyklé není. Miminko má asi hlad.

V neděli jsme ozdobili stromeček - tentokrát jsem to nechala spíše na Violce a manželovi a já přitom natírala komodu. Odpoledne jsme učinili pokus o vyfocení nějakých fotek, které bychom mohli použít na vánoční přání. Dělám to každý rok a pak ještě dělám grafiku a jiná pozadí a podobně. Tento rok jsem se rozhodla, že uděláme jen fotku a vlepím ji do přáníčka. Jinak už by toho na mě bylo moc. Z fotek vyšla pak jediná použitelná. Já prostě vypadám "blbě" a buď fotku kazím já, anebo když už vypadám obstojně, tak se zase ksichtí Violka. V pondělí jsem zjistila, že jsem zapomněla kabelku v Terryho autě a on odjel do práce, takže jsem byla celý den bez peněz, dokladů, klíčů i telefonu. Zůstaly jsme teda doma a já konečně dokončila natírání celé komody, kde bude mít malá oblečení.

V úterý se mi podařilo koupit "z druhé ruky" monitor dechu za super cenu. Vzala jsem také po školce Violku do knihovny, kde si hrála s nějakým klukem a já si četla.Večer jsem ji pak vezla na gymnastiku a nechala vyvolat fotky na přáníčka. Důležitá událost úterka byla návštěva mého gynekologa. Tentokrát měl čas jen odpoledne, takže jsem vzala Violku se mnou. Ta se ale začetla do knížky a nebyl žádný problém, ani nezaregistrovala, že mě prohlíží. Líbí se mi tady, že vás nechají jít do malé ordinace jako první, člověk se vysvlíkne od pasu dolů, sedne na připravené křeslo a dá si přes sebe takovou papírovou přikrývku, co tam je připravená. Mě to vyhovuje, protože jsem celkem stydlivá a vyšetření v Praze, kdy člověk pomalu musí přejít půlku ordinace dole bez a pak je totálně nepřikrytý jsem špatně snášela. Tady doktor přijde až po pár minutách a zkontroluje mě pod přikrývkou hmatem, ale jsem stále přikrytá. Cítím se klidněji. No a jaké byly výsledky? Čípek zkrácený na 70% a jsem otevřená na 1cm. Říkal, že miminko už je úplně připravené, že kdyby se dnes narodila, všechno je v pořádku. Otevření na 1cm samozřejmě neudává, kdy porod bude, ale je možné že klidně může nastat druhý den. No, píšu tohle o víkendu a ještě nerodím, tak myslím, že se určitě dostanu ještě na další prohlídku tohle úterý a jsem zvědavá, co mi řekne. Ještě jsem se ho vyptala na epidural a potvrdil mi informaci, že to není jedna injekce, ale že mi nechávají v zádech hadičku a můžou tak celou dobu regulovat, kolik dostávám. Takže třeba před tlačením to můžou zmírnit, abych cítila kontrakce. Taky mi řekl, že prý není žádná chvíle, kdy mi ještě nebo už epidural nemůžou dát. Tak to je pro mě teda novinka. V Čechách to přece je tak, že v určité chvíli už vám ho nedají, nebo se pletu? Já jsem epidural neměla, tak nevím přesně. Chvílemi už si ale myslím, že začínám rodit - hlavně v noci, kdy se probudím bolestí a kontrakcí, ale vždy se to zase po nějaké době uklidní a já znova usnu. Unavená nejsem nijak extrémně, ale rychle se zadýchám při různých činnostech a při vyšlapávání těch našich schodů v baráku. Také mě začala hodně pálit žáha, ale opravdu nepříjemně hodně.

Zbytek týdne byl také celkem plodný. Ve středu jsem už rozdělila oblečení pro malou do komody, polepila tapetou další police v šatníku a připravila si tašku do porodnice. Večer jsme šli na večeři k přátelům, což bylo moc fajn. Ve čtvrtek jsem pekla štrůdl a muffiny s Violkou, ale taky jsme odpoledne spolu na chvíli usnuly. Venku byl hrozný vichr a stejně se nedalo nic moc dělat. Podařilo se mi také vyrobit vánoční dekoraci nad krb. Takovou garlandu a mašle z pytloviny a pověsila jsem americké vánoční "ponožky". Ještě mi zbývá udělat vánoční dekoraci ven před vchod do domu. V pátek jsem poté, co jsem odvezla Violku do školky, měla u mě doma malou sešlost - tuším, že asi poslední před porodem. Moje nej kámoška Alyson měla narozeniny a tak jsem pozvala ještě její 4 kamarádky, co jsou navíc i moje kamarádky a sešly jsme se u nás. Náhodou se všem podařilo přijít bez dětí, takže jsme si užily 1,5 hodiny v klidu, při čaji a povídání. Štrůdl jsem udělala do tvaru kolečka a doprostřed dala zmrzlinu, do které jsem zapíchla svíčku, takže měla i "narozeninový dort". Po úklidu jsem se pak odpoledne vrhla na psaní vánočních přáníček a doufám, že se mi aspoň ty české podaří odeslat v pondělí, aby došly před Vánocemi.

Na malou už se začínám opravdově těšit. Jak jsou vyskládané oblečky a vše připravené, tak mi to začíná docházet. A taky asi kvůli tomu, jak jsem viděla fotky od Ivulíska :-)

Lillynka (31 let, druhorodička, 27. týden)

Nezdá se Vám, že ty týdny plynou nějak rychle? Zase je neděle večer, před hodinkou jsme se vrátili z návštěvy v Českém Těšíně a já v rychlosti sepisuji události minulého týdne. Jak jsem posledně psala, víkend jsme strávily s mamkou a Markétkou v Drážďanech. Bylo to fajn, jen moc lidí a taky se přiznám, že celou sobotu jsem měla nervy z toho, že se něco zvrtne a já třeba předčasně porodím. Dost mi totiž tvrdlo bříško a celkově mi nebylo nijak do zpěvu. Nakonec vše byl planý poplach a byly to mé nervy, které se mi to všechno snažily zkazit. Těch lidí tam bylo opravdu hodně, ani se nedalo moc chodit, všude spousta davů. Ale i tak to uteklo, na večeři jsme si zašly do pizzerie a šly se ubytovat do hotelu, kousek od hlavního nádraží. V neděli už mi bylo líp, celkově se mi i zlepšila nálada a navštívily jsme Třpytivé městečko, kousek od parku, kde je ZOO. Tam tolik lidí nebylo, bylo to příjemné a hlavně zaměřené na děti, takže největší radost měla Markétka. Místo svařáku jsme společně pily dětský punč, nic moc, ale na zahřátí to stačilo :) Víkend byl vydařený, ale poučena sobotou, raději až do porodu nebudu cestovat za hranice naší země :)

V pondělí byl klasický pracovní den, odcházela jsem zase ve dvě pro Markétku do školky, aby mohla jít na hudebku. Protože se mi během té hodinky co má vyučování nikam nechtělo, seděla jsem na chodbě a poslouchala, jak se učí a pak jak zpívají. Moc krásně jim ty koledy jdou. Pak jsme honem vyběhly vedle do knihovny, kde byla Mikulášská. Protože je Markétka členem dětské knihovny, dostala poukaz a balíček od Mikuláše a ještě si za nasbírané korunky mohla vybrat nějaký malý dárek. V soutěži o nejhezčí pohlednici vylosována nebyla, ale aspoň jako odměnu získala lízátko. Obrázky jsou teď vystaveny ve výstavní síni až do ledna a tak jsem na ní pyšná, že se její jméno objevuje už na nějaké výstavě :)

V úterý měly pro změnu děti Mikulášskou besídku ve školce. To bylo opět dojemné. Holčičky byly v bílém, kluci též nastrojení. Měli naučeno spoustu básniček, písniček, tancovali a nakonec přišel i Mikuláš a dostali balíčky s dobrotami. Ve středu jsem byla dopoledne v poradně. Miminko je v pořádku, srdíčko buší, přibrala jsem od začátku 8 kg. Jen nastal problém s tím, že mám zkrácené hrdlo a tak mi bylo doporučeno zůstat už do porodu doma. Byla jsem ráda, v práci už jsem stejně neměla co dělat a celkově mě to tam začalo nebavit. A tak jsem ve čtvrtek šla do práce naposledy. Přiznám se, že to byl krásný pocit, i když jsem se nakonec několikrát rozbrečela, hlavně když se se mnou všichni loučili. Dostala jsem kytičku, nějaké maličkosti pro miminko a pro sebe náramek na nohu. Přijde mi zvláštní, že se tam teď několik let nevrátím, pokud vůbec.

V pátek jsme ráno vstávali brzo. Měla jsem dohodnutý 3D ultrazvuk. Sice jsem se objednávala pozdě, tuto středu, ale paní doktorka byla tak moc hodná, že v pátek, kdy neordinuje, protože jí začal týdenní kongres, kvůli mě přišla do práce a ultrazvuk mi udělala. Ale co myslíte? Miminko nespolupracovalo, ruce na obličeji, nohy na hlavě, a spalo. Hlavně že noc předtím bylo vzhůru a dělalo mi v břiše kotrmelce :). Nakonec pár hezkých foteček vyšlo, pár ksichtíků udělalo a po hodině jsem odcházela domů. Bylo to na otočku, protože ve čtvrt na 1 nám jel vlak do Těšína, kam jsme jeli navštívit Robertovu rodinu. Ale to zas příště.

A jak se cítím? V podstatě docela dobře, jen jsou dny, kdy mi bříško tvrdne o něco víc, než bych chtěla a taky se zlobidlo jedno opravdu pořád vrtí a pohybuje a já jsem unavená. V noci skoro nespím, protože ať si lehnu jakkoliv, dostanu za vyučenou :) Tento týden se musím objednat na glukózový test a protože ho dělají na středisku, kde mám praktickou lékařku, snad tento týden zvládnu ty doktory oběhnout rychle.

Mimochodem venku napadlo nějak víc sněhu, s tím jsme tedy vůbec nepočítali, takže jdu odklízet :)

Zuzka.F (28let, prvorodička, 26. týden)

Zase týden za námi. Ve čtvrtek jsem byla na glukózovém testu. Honza mě vezl do nemocnice hned po šesté hodině ráno. Jsem se bála, že když pojedeme déle tak, že budu mít hlad. Nejdříve mi odebrali krev, pak jsem vypila opravdu nechutně sladký čajíček asi půl litru. Začátek v pohodě, měla jsem hlad, tak mi teplý čaj bodnul, ale ten konec hrníčku už jsem fakt nemohla, ale s velkým sebezapřením jsem to dopila asi do dvou minut, a to jsem na to měla prý deset minut. No a za dvě hodinky, že se mám zase dostavit na krev. Tak jsem zašla na své původní pracoviště na nedonošenecké oddělení. Holky koukaly, co tam dělám a hned mi daly do ruky dítě, ať ho podržím, že namíchají mlíčko. A jak ho tak držím, tak říkám a jaký to je týden? Už od pohledu jsem viděla ty velké oči a plochou hlavičku tak mi bylo jasné, že to bude malý týden. A oni na mě no včera ho přivezli z Prahy na dokrmování. Narodil se tady v srpnu na 24+2 takže teď měl 2kila a jsou mu skoro 4měsíce. No to jsem zase měla zážitek. Jinak tvrdnutí břicha už je mírnější a méně často, ale ještě to občas cítím, hlavně když ležím. Ale samozřejmě bych to nebyla já, abych si nechala ujít rozsvícení stromečku na náměstí, mikulášskou a vánoční školní jarmark.

To vše jsem ještě musela vidět. Ani to nesmím říct paní doktorce, ta by mi dala. Počasí už je čistě vánoční a doufám, že takhle bude až do Vánoc, i když na tom klouzavém chodníku jsem se dneska bála. V sobotu mi kamarád přiveze stromeček, tak přemýšlím, zda začít zdobit nebo ještě ho nechat v chladu, aby pak déle vydržel. Příští týden jdu k zubaři a ve čtvrtek zase na kontrolu paní doktorce tak budu vědět víc. Zatím u nás nic víc nového.

Antara (31 let, druhorodička, 21. týden)

Tak je za námi další adventní týden. Začátek jsme s Vašíkem věnovali domácnosti, přeci jen bylo znát, že tu tatínek byl 14 dní sám. Takže 2 várky prádla vyprat, vyndat z myčky čisté nádobí a naládovat tam špinavé a celkově poklidit. Odpoledne jsme zašli na poštu, dorazily konečně světla do obýváku a kuchyně. No netušila jsem, že to bude taková veliká krabice, ale co, poštu máme cca 500m metrů, krabici hodím na kočárek a Vašík poťape... Hmmm, šli jsme to zpět půl hodiny, prcek celou dobu ječel, že se chce vézt a že chodit prostě nebude, musela jsem ho táhnout za ruku a druhou tlačit těžký kočárek, lidé se po nás ohlíželi, do toho poprchávalo.. No prostě zábavná cesta :)

A nastalo úterý - velký den pro Vašíka i pro mimino, které čekal velký ultrazvuk. Ráno o půl 8 dorazila chůva, kterou Vašík viděl vlastně podruhé v životě, ale paráda, hned si spolu začali hrát a ani si nevšiml, že jsem odešla, tak byl nadšený. Já rychle klusala na autobus do Neratovic a za chvíli byla u svého doktora. Udělal mi velký UTZ, takže už vím, že prcek má momentálně 350g, velikost prostě tak akorát, polohu zatím správnou, ale ještě tam má místo, uvidí se později a bude to... Vytoužená holčička to nebude... Čekáme druhého kluka, prý tentokrát už je to vidět stoprocentně. Musím přiznat, že to bylo maličko zklamání, i když jsem to tušila, ale co naděláme, že? :) Jen doufám, že druhý kluk bude maličko klidnější než Vašík. Jo a jméno to bude velká debata, zatím jsme nic nevymysleli, zatímco pro holku už jsme měli. Od doktora jsem zaběhla ještě rychle nakoupit a pak hurá zpět do Kostelce, Vašík už byl v posteli, i uložení proběhlo bez problémů, jsem opravdu ráda, že s chůvou vychází v pohodě, a že jí ho můžu nechat bez obav 2x do měsíce na hlídání.

Ve středu jsme konečně udělali trochu vánoční výzdobu, vystříhala jsem a nalepila na okno vystřihovánky a odpoledne jsme upekli společně perníčky - poprvé v životě - a zkusila jsem jich část ozdobit. Tímto se omlouvám holkám, že to nebylo nic moc, ty umělecké vlohy a šikovné ruce mě nějak minuly :) Odpoledne návštěva u Kryštofka.Ve čtvrtek jsme původně měli jet ke Spinhx na mikulášskou pro děti, ale Honzík onemocněl, tak jsem holky pozvala k nám. Ráno jsme rychle nakoupili, upekla jsem 2 druhy muffinů, poklidila, aby se holky nelekly :) a už tu byly... Dorazila Marcela (Emma123) s Vojtíkem, Lucka (Luciasek84) s Baruškou a Ondráškem a Monča (moňulínek) s Nikolkou. Zábava byla skvělá, i když občas byl trochu šrumec, přeci jen 5 dětí... Ale myslím, že děti si to užily, vyblbly se, my jsme trochu pokecaly, ochutnaly, co kdo donesl dobrého... Bylo to prostě fajn. Vašík nešel odpoledne ani spát, takže když holky odjely, byl dost přetažený a už tady jen kňučel a nechtěl nic, tak do postele šupajdil už v 7 večer, ale byl tak vyřízený, že hned usnul a spal až do 7 do rána :) V pátek se nic nedělo, jen jsme odpočívali, byli se projít a podobně. V sobotu ráno dorazila moje kamarádka z Hradce, dítě jsem přenechala na hlídání tatínkovi a jely jsme dokoupit do Letňan pár posledních vánočních dárků. Můžu říct, že po 2 hodinách jsem toho měla plné zuby, všude hromada lidí, vedro, vydýchaný vzduch... No ale mám všechny dárky, kromě jednoho, co má ještě dorazit poštou. Odpoledne šli kluci ven a já jsem si zadělala těsta na cukroví na neděli.

Druhá adventní neděle teda vůbec nebyla odpočinková :) Já od rána pekla cukroví, Honza přidělával světla, mezi námi pobíhal Vašík a škodil kde mohl :) Přitom montování lustrů jsme s překvapením a potěšením zjistili, že malej je docela šikovnej, co se týče drobné motoriky. Honza mu dal kovový úhelník s dírkami a Vašík tam zasunoval šroubky a vydržel se tím bavit asi půl hodiny. Takže výjimečně ho musím pochválit, že aspoň na něco je šikovný :) Zato mimino mi dávalo najevo, že ho tohle vůbec nebaví, že si mám raději hodit nohy nahoru a odpočinout břichu a zádům, ale když nebyl čas... Ufff, ale cukroví mám napečeno, už pak jen poslepuju ořechy a naplním košíčky, ale to udělám až těsně před Vánocemi. Takže Vánoce můžou pomalu přijít, už jen dobalím pár dárků a hotovo. A já jsem taky hotová,  je neděle večer, tohle dopíšu a myslím, že tak o půl 10 už budu v posteli a spát. :)

MartiHy (26 let, prvorodička, 20. týden těhotenství)

 Týden Mikuláše byl docela pestrý a přinesl samé novinky. Začátkem týdne, kdy jsem měla volný den, jsme s manželem relaxovali u televize. Bylo mi strašně nepohodlně. Pořád jsem nevěděla, jak se uvelebit. Tak jsem jen tak suše pronesla, že už se hrozně těším, až nám přivezou novou sedačku, kterou jsme si nedávno objednávali. Ta naše stará byla hrozně nízká, takže když člověk v ní seděl, kolena měl skoro u brady a to pro mě už začínalo být krajně nepříjemné, vzhledem k rostoucímu bříšku. Asi půl hodiny po tom, co jsem si takhle vylila srdce se ozval manželův telefon. Druhý den v osm ráno jsme se mohli těšit na novou sedačku. Ani jsem tomu nemohla uvěřit, že už je to tu. Jako kdybych to nevzpomínala zrovna před chvilinkou :-D Tak jsem se měla aspoň na co těšit. Zřejmě se i šmoulík těšil, protože mě furt budil a hlavně se mi zdál úplně příšerný sen. Tak moc jsem byla na tu naši nádheru zvědavá, že nám ji dovezli i v mém snu. Až na to, že byla úplně v jiných barvách a z jiného materiálu. Dokonce i v jiném tvaru, než měla být. Zatím celé těhotenství, když se mi zdají sny v noci, jsou neskutečně živé a plné emocí. Skoro jako realita. Až mě to někdy děsí a po probuzení přemýšlím, jestli to byl jen sen.

Nicméně to ráno mě vzbudil hluk dole, což jsem si domyslela, že už je to tu. Hodila jsem na sebe župan a celá zvědavá jsem odkráčela dolů. Pánové už pomáhali manželovi odsunout naši starou sedačku a nanosili všechny kusi naší nové. Kterou taky složili. Starou si odvezli a my jsme mohli okukovat tu naši novou. Celé se to odehrálo asi během půl hodinky. Je naprosto úžasná! Tak krásná. Ale hlavně je pěkne vysoká, takže kolena jsou v pravém úhlu, což nám se s prckem líbí nejvíc. Ježíšek přišel letos o něco dřív :-D Hned jsem si zabrala rohové křídlo :-) To pohodlíčko je boží. David mi koupil asi už před měsícem ortopedický dlouhý polštář, tak si ho teď aranžuju tak, aby nám bylo dobře. Pěkně nohy nahoru a to je teprv pohodlíčko. Ježíšek k nám našel cestu trošku  dřív a zavítal k nám i Mikuláš. Byli jsme s Davidem oba hodní, tak nám donesl nějaké ty dobrůtky a říkal, že příští rok se těší na toho našeho šmoulíčka :-) Asi ve čtvrtek, než jsem šla na odpolední, jsme si tu se šmoulíčkem tak lebedili a koukali na seriál. Manžel spal po noční. Taková pohodička, když jsem pocítila v bříšku takový zvláštní pocit. Jako kdyby se mi hýbaly střeva. Celé to vyvrcholilo takovým šťouchnutím zevnitř. Tak jsem zbystřila a hned jsem položila ruku na břicho a plně se soustředila, jestli se to bude opakovat a jestli se mi to jen nezdálo. Celých dvacet minut jsem si užívala šmoulíčkovo kopání a vrtění. Bylo to sice jen takové jemné kopání, ale bylo. Byla jsem ta šťastná, až mi skoro i slza ukápla :-) Chvilku po tom, co si šmoulík usmyslel, že už ho to nebaví, tak přišel rozespalý manžel. Hned jsem mu vyprávěla, co se odehrálo, tak tu pak se mnou seděl, až než jsem šla do práce. Pocitvě namazal bříško, jako každý den a čekal s rukou na něm, až se šmoulík pohne, nebo ža kopne. Myslím, že mi moc nevěřil, protože to bylo dlouho, ale nakonec se dočkal lehkého kopanečku. A myslím, že byl taky rád. Určitě byl rád, protože vždykcy když teď ráno přijde do postele, tak hned zkoumá, jestli šmoulík spinká, nebo dělá neplechu. Ale on většinou neplechu dělá v noci. Ráno, když už já vstávám, tak má pilno spinkat. Jsem strašně ráda, že už ho tak cítím. Aspoň vím, že tam je a že žije.

Angieblack (29 let, druhorodička, 15. týden)

Přiznám se, že mi to vůbec neutíká. I když práce mám dost, aktivit taky celkem, ale prostě mi to neutíká. Doba od prohlídky k prohlídce se strašně táhne. Taky už bych chtěla mít normální těhotenský bříško, nebýt pořád jak nafouklej balon a vypadat, jako když jsem přibrala víc než ty moje 4 kila.

Tento týden nás čekal NT screening, hned v pondělí. Nemohla jsem dospat, pronásledoval mě blbej pocit, aby bylo co vyšetřovat, protože mi nic nebylo, nevolnosti přešly, kalhoty neškrtily. Vyrazili jsme dřív, Adama nechali u mamky a jeli do nemocnice. Bylo dost času, tak jsme si dali v kantýně chlebíčky :-) Miluju je a teď teda extrémně. V ambulanci jsem se nahlásila sestřičce a čekali jsme. Jsem vždycky zvědavá, který doktor přijde a vezme nás, ale tenhle screening dělá většinou pan primář a ten nakonec i přišel. Měla jsem radost, hned jsem byla klidnější, je to sympaťák a profík, i když trochu málomluvný. Měl ale ukecanou náladu, takže popisoval, jak si mimčo hladí hlavičku, točí se, kroutí, šermuje ručičkama. Pohlaví bylo vidět taky, vypadalo to na pindíka, ale primář nám vysvětlil, že v tomhle týdnu vypadají všechny děti stejně a pohlaví ještě není hotové. Nicméně já si pořád myslím, že to bude kluk a myslím, že se nemýlím. Holčička by mě hodně překvapila. Přeměřil, všechno zkontroloval, srdíčko kontroloval, výsledky krve taky zkouknul a screening je negativní.

Poradna mě čeká až 19. 12., tak tam ty dvě lejstra, který mi vyplivnul počítač odevzdám a mám splněno. Ale to je zase až za dlouho. 

Jinak jsme tento týden nečekali nic zásadního. I když ve středu všichni bláznili s Mikulášem a čerty, my byli v klidu, nechtěla jsem, aby k nám šli, Adam mi přijde na to ještě malej a ani se mi to nelíbí. Nicméně, proti mému plánu, před sedmou hodinou se nám u vrátek ozvali kravské zvony. Vašek vyběhl, že až příští rok, že ještě ne, ať přijdou příště. Ale to by mezi nimi nesměl být můj bratranec, a že jim teda dá Vašek aspoň panáka, když se táhnou k nám na větrnou hůrku. No, fakt jsem se teda bála i já. Nečekala jsem tak hnusný čerty, nedivím se, že z toho mají některé děti trauma. Za mě to byli začernění kluci, ale teď mají ty hnusné masky, jaké chodí v alpských městech v Rakousku a Německu. Fuj. Adam byl ve vaně a v klidu. Bratranec se na něj opravdu fakt jen na kousíček kouknul a hned zase zmizel. Nic neříkal, jen vykouknul, nestrašil, nic. I to nejspíš stačilo, aby měl respekt, a když jsem později nemohla nikde najít dudlík, Vašek navrhnul, že řekneme, že si ho vzali čerti. Já to ještě přikreslila, že čerti mají doma malá miminka, která dudlíčky potřebují víc než Adámek, kterej už je velkej a že mu místo něj přinesli čokoládku, která na něj čekala ráno. Na dudana si sice občas vzpomene, ale stačí říct, že ho mají čertí miminka a je klid. Jsem na něj pyšná, sice jsem to chtěla nechat na později, ale takhle jsme to myslím vyřešili dobře. Takže spí bez něj, sice začal ráno vstávat o kapku dřív a možná mu o trochu dýl trvá, než po obědě usne, ale to se třeba oklepe a bude to jako dřív. 

Dnes tedy v neděli nás čekala ještě oslava druhých narozenin Adámkova kamaráda, na kterou se Áďa moc těšil a já z ní měla trochu obavy, protože tam měla být a byla holčička, která ráda ubližuje dětem, z ničeho nic je začne štípat a kousat, ale na Adama si nakonec nedovolila, přeci jen je větší než někteří jeho vrstevníci. Bylo to nakonec super, i když totální blázinec, bylo tam 5 dětí, hračky hrály, děti řvaly, my se smáli, no, tatínky trochu rozbolela hlava, ale Adam se unavil a usnul jak dudek.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková