Leden 2013/3 - Sníh

 Zatímco děti si většinou sněhu užívaly, maminky už z něj tolik nadšené nebyly. A jak proběhl v jednotlivých domácnostech uplynulý týden? Lillynka pokračuje se zvelebováním domova, MartiHy si prožila krušný víkend, Zuzku.F musel manžel domů odtáhnout na provaze, Antara měla víkend plný návštěv a pejsek Angieblack bude muset na operaci.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 33. týden těhotenství
• Zuzka.F - 32. týden těhotenství
• Antara - 27. týden těhotenství
• MartiHy  - 26. týden těhotenství
• Angieblack - 21. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 33. týden)

Další týden utekl zase nějak rychle. V jednu chvíli je pondělí a než senaději je tu další pondělí a tak pořád dokola a porod se nezadržitelně blíží. Už  se pomalu začínám bát. Minulý týden jsem krom pondělí měla doma Markétku. Pokoušela se o ní nějaká viróza, tak jsem si jí do školky ani nedávala, aby se jí nepřitížilo a nebyla pak doma podstatně dýl :). Pondělí je u nás už klasické. Marky chodí na hudebku a tak si jí vyzvedávám o něco dřív, pak chodíme do knihovny, už je to taková tradice.

Dny jsou pořád stejné, ale ubíhají moc rychle. Poklízím, stěhuji, žehlím a tak pořád dokola.Však to znáte :) Ve středu jsem měla naplánovanou poradnu, ale od od rána mi bylo docela zle. Chytili mě střevní potíže. Posledně jsem si doktorce stěžovala, že mám zácpu a tak mi místo tablet hořčíku předepsala Magnosolv..no opravdu zapůsobil, už si ho nikdy nedám, protože chvílemi jsem měla pocit, že snad porodím, jak mě bolelo břicho. Nicméně jsem se tedy zmátořila a na  11 k doktorce dojela, Markétku jsem poslala do práce za babičkou, velká výhoda, že ordinace je v podstatě naproti a tak chodí sama a já jdu rovnou do čekárny. Miminko je v pořádku, už je otočené hlavičkou dolů a srdíčko nádherně bouchalo. Od počátku jsem přibrala 11 kg. Dokonce jsem měla nízký tlak, což u mě pacientky, která se léčí s vysokým tlakem, je opravdu div, ale jsem ráda. Když jsem čekala Markétku, tak si mi tlak na pár let srovnal a já nemusela brát žádné prášky. Doufám, že to tentokrát bude taky tak. Další kontrola za 14 dní, to mě čekají odběry.

Po poradně jsme zašly všechny na oběd a pak jsme s Marky jely domů. Celý týden byla relativně hodná, musím jí taky občas pochválit. Hlavně se držím rad od pedagožky a je opravdu vidět, že k něčemu byly :) V pátek přes noc napadl sníh, protože v noci hodně blbě spím, tak jsem dost často stála u okna a pozorovala, jak se sype a s hrůzou si uvědomovala, že budu muset uklízet, a že při mé velikosti už to není ono. Ale Robert překvapil a než odešel do práce, sníh odklidil. A tak jsme s Marky dopoledne vyrazily na nákup, za odměnu jsem mu koupila tatarák, aby si pochutnal, pak do lékárny, a protože bylo 11 hodin zašly jsme si spolu na oběd. Udělaly jsme si hezké dopoledne, po příjezdu domů jsem šla jako vždy zatopit. Kdyby nemrzlo, tak se na to vykašlu, protože je to docela únavný lítat ke kotli až do sklepa a zase nahoru a po hodině zase dolů. Na večer jsme sjeli akorát nakoupit, stavili se i v Kiku a já koupila prostěradlo na naše nové matrace, které ten den také dorazili. Teď ještě ten nábytek, vymalovat a pak už můžu rodit :)

Sobota byla vyloženě pracovní, přijela mamka, bylo potřeba sestěhovat dolů do bytu nějaké věci a na to již nemám sílu. Taky jsme dole přeházeli nábytek. Už se mi tam o něco lépe dýchá, když to vypadá jinak, než když tam žila babička. A hlavně letos bychom chtěli začít využívat k bydlení celý dům a ne jen naše patro. Makča lítala venku na zahradě a užívala si sněhu. Aspoň od ní byl klid :) V neděli jsme po obědě odvezli Markétku k mým rodičům a udělali jsme si kolečko po obchodech. V Hornbachu jsme zjišťovali ceny a možnosti potřebné k výmalbě, pak jsme sjeli do Metropole Zličín, já do H&M, Robert si šel shánět nové boty do Sportissima a pak jsme sjeli do Ikey, kde jsme nakoupili potřebné věci pro miminko a dali si rychlé občerstvení. Večer jsem objednala posledních pár maličkostí a nyní můžu říct, že pro miminko je vše připravené, jen to dát do zařízené ložnice. Ještě musím chvíli počkat. Na další týden mám minimum plánů, ale každopádně si budu balit tašku do porodnice, co kdyby náhodou :) a těším se na pátek, protože si s Markétkou jedeme nechat udělat profesionální fotky.
 

Zuzka.F (29 let, prvorodička, 32. týden)

Tento týden nic zajímavého na psaní ani nemám. Jelikož to byl týden nicnedělání. Těšila jsem se, že v sobotu budeme tapetovat pokojíček měla přijet tchýně jelikož ona je aranžérka, takže to měla dělat ona, ale zasekla si páteř ,tak budeme tapetovat až další sobotu. Tak jsem v sobotu dopoledne vyrazila do krámu autem a bylo mínus osum. Tak nastartovat to ještě šlo, ale najednou vě městě nešlo brzdit ani moc řídit a najednou to celý zhaslo a zastavilo a já zůstala v ledovém autě a nic. Rychle jsem volala Honzovi, aby pro mě přijel, že asi umrznu. Naštěstí vzal druhý auto a dojel pro mě jenže to nastartovat nešlo ani přes kabely, tak že mě potáhne na laně. Zážitek zase. Jela jsem přes celý město ve zmrzlém autě se strachem, že to ještě neubrzdím a ťuknu do něj. Chudák dítě strachy kopalo, ale vše dobře dopadlo. Odtáhli jsme to do servisu, takže jsem bez auta. Jak beznohá si tady na tý vesnici budu připadat. Snad se to brzo opraví. No a v neděli jsme jeli na hory na oběd ke tchánovi. Je tam krásně, všude čistý snížek. Bony chtěla pořád aportovat, tak mě štvalo jak se nemůžu ohnout pro balonek. No a zakončili jsme to nákupem v jednom nejmenovaném obchoďáku a Honza tam objevil kolekce ze 130 Kč na 30 Kč, takže jsme nakoupili kolekce, tak nevim. To budeme jíst celej rok takový čokolády. Ale když on měl takovou radost. Prej si zítra nazdobí kolekcí stromeček, tak to u nás je jak v blázinci. Já mu to před Vánocema zakázala, že se mi to na stromku nelíbí. Zase jsem přibrala asi kilo za týden, tak se má mimčo asi dobře. Tvrdnutí bříška je pořád, ani mi nepřipadá, že by mi to magnésko nějak pomáhalo. No opravdu tento týden nemám fantazii na psaní...snad další bude zajímavější.

Antara (31 let, druhorodička, 27. týden)

Sněží, sněží a zase sněží. Proč vždycky, když se chystáme vyrazit do herny, napadnou takové závěje sněhu, že se já i Lucka bojíme řídit? :) V pondělí ráno začalo chumelit a nepřestalo až do odpoledne...pche prý polabská nížina, tady je sněhu málo...No když jsme s Vašíkem v 9 ráno vylezli na ranní procházku, tak jsem si musela proházet cestu, abychom vůbec prošli. Místo procházky jsem tedy půlhodiny odhazovala sníh a Vašík pobíhal okolo mě a konečně si s radostí užíval sněhu. Po obědě jsem si to zopakovala a chvílema měla pocit, že jestli nepřestane sněžit, tak opravdu porodím :) No ale Venca byl nadšený, zvlášť když se k nám připojila starší holčička od sousedů i se psem od druhých sousedů a všichni 3 se navzájem zkoušeli povalit do sněhu a na toho druhého naházet co nejvíc sněhu. :) Taky podle toho vypadali :) Domů došel Vašík úplně mokrej, ale pořád ještě plný energie, takže když jsme se honili po posteli, že má jít jako spát, tak se mu povedlo kopnout mě do oka. No chápete to? Honza teda moc nechápal, jak se nám to povedlo, když přijel domů, ale povedlo a tak blbě, že jsem uvažovala i o pohotovosti, protože oko mně neustále slzelo a viděla jsem na něj rozmazaně. A ač máme lékárničku narvanou léky, tak kapky do očí nikde, protože mají krátkou trvanlivost. Ale do rána to celkem přešlo, už jsem viděla v pořádku, jen oko mi trochu napuchlo, naštěstí monokl se neobjevil :)

Ve středu odpoledne další sníh, to mě už rozčilovalo, protože po obědě jsem potřebovala vytáhnout golfky a zajet s Vašíkem do Neratovic pro výsledky z alergologie, a bála jsem se, že tím sněhem neprojedu. Naštěstí při vypravování na autobus jsme potkali souseda, který ten den dělal z domova a ten se nabídl, že nás odveze tam i zpět. Hurá, odpadlo mi to protivné cestování. Výsledky z alerga mě ovšem nepotěšily. Byly negativní, což by měla být dobrá zpráva, ale není, protože pořád nevíme, po čem se tedy Vašík osypává. Prostě to nechápu...vím zcela jistě, že když Vašík sní například pomeranč nebo mandarinku, tak se do hodiny osype tak, že to léčíme několik dní, ale podle krevních výsledků alergii na citrusy nemá. Tak čím to tedy ksakru je? Podle praktické je to kopřivka, podle mě také, ale pan doktor na alergologii ač Vašíka viděl osypaného, tak to nehodlá nijak řešit a podrobnější testy dělat nebude. Takže jediné co jsem se dozvěděla, že máme 3 měsíce experimentovat s jídlem a pak přijít. Grrr...takže i nadále budu mít neustále problémy s Vašíkem, bude osypaný, škrábat se, cpát do něj zbytečné léky....no jsem rozhodnutá, až poleví chřipková epidemie, tak skočím k dětské a pokusím se ji přesvědčit, aby nám napsala žádanku někam jinam. Čtvrtek jsme tak nějak strávili doma, venku pořád dost sněhu a Vašíkovi rostou stoličky, tak s ním není k vydržení. Odpoledne jsme jen zajeli na větší nákup, dokoupit nějaké zásoby na víkend. Chtěla jsem malému koupit sněhule, ale pořád se mi v té jeho velikosti nedaří sehnat, tedy pokud za ně  nechci dát 8 stovek, což za boty, které bude mít denně na nohou půlhodiny na lítání, to teda nechci.

Pátek - jaké překvapení zase sněžilo - ufff, už té zimy mám po krk, já chci jaro, já chci jaro....miminu už se taky nelíbí to neustálé odhrnování sněhu, tenhle týden jsem do sebe házela hořčík po hrstech a večer vždy byla ráda, že padnu do postele. Už začínám být dost unavená celkově a to mi zbývá ještě tolik týdnů. S Vašíkem opět nebylo k vydržení, přemýšlím jestli by se ty pětky nedaly nějak vyřezat :) Odpoledne kdy obvykle spí, tak místo toho tady jen otravoval a řádil a já potřebovala uklízet, dělat chlebíčky a tak. Navečer dorazili přátelé, pojedli jsme chlebíčky a pařížské kostky a po 8 malý skřet konečně šupajdil do postele a my mohli hrát. Stihli jsme i několik her, bylo to super, jen mně se tedy vůbec nedařilo, nějak mi štěstí nepřálo :) Návštěva se protáhlo až přes půlnoc, ke všemu se Venca nacpal hned v noci k nám - blbý zuby - no rozhodně jsem nebyla vyspinkaná dorůžova, ale Honza mi říká, že to mám brát jako trénink, že za pár měsíců to bude ještě horší :) Po snídani mě kluci odvezli ke kadeřnici do Úval, aby mě ještě před svatbou ostříhala a obarvila, když už mě nebude moc učesat. Byl to parádní relax, krásně jsme pokecaly, já si odpočinula, tohle bych mohla absolvovat častěji, jen kdyby mě to někdo zasponzoroval :) Pak mě kluci zase vyzvedli a hned po obědě dorazili další přátelé s 8-měsíčním Filípkem. Musím tedy říct, že Vašík pekelně žárlil, vůbec mu nechtěl půjčovat hračky a běda, když jsem vzala do náruče pochovat, to bylo zle. Ale jinak návštěva dobrá. Nedělní plán byl ráno se dospat, ale dítě odmítlo jít s řevem s tatínkem dolů, achjoo.... Poslední dobou na mě zase začíná být dost závislej, to jsem opravdu zvědavá až se mimino narodí. Jo mimochodem už máme pravděpodobného kandidáta na jméno - asi to bude Martin. Dopoledne opět zaúřadovaly moje těhotenské hormony a já s brekem  (ano stydím se) donutila Honzu konečně objednat skříň do dětského pokoje, aby bylo kam dát oblečení. Prostě jsem prohlásila, že 14 dní před porodem prát a žehlit nebudu a jelikož je dodací doba 5, 6 týdnů, tak už je na čase. Tak skříň je objednaná, snad dorazí včas. Na oběd jsme byli pozvaní k dalším přátelům (ano měli jsme prostě návštěvní víkend) ....to byla vůbec nejlepší návštěva...výborný oběd a Vašík pro změnu překvapil, protože v cizím prostředí nežárlil na jejich 8 měsíční holčičku Aničku, ale naopak s ní chvílema i komunikoval a krásně si spolu hráli. Bylo to zajímavé je pozorovat, jak navzájem na sebe reagují a jak je ta malá nadšená, že tam má většího kamaráda. Po obědě si dokonce obě děti na hodinku zdřímli, takže jsme stihli dát i jednu hru - co víc si přát :) Domů jsme dorazili až na večeři, prostě skvěle jsme se bavili, doufám, že do porodu u nich ještě jednu návštěvu zvládneme. Zítra v pondělí dorazí chudák chůva už v 6 ráno a mě Honza odveze do Neratovic, kde mě čeká cukrovkový test..achjoo. A ve čtvrtek se přesouváme na Moravu, kde musíme zařídit tisíc a jednu věc okolo svatby.

MartiHy (26 let, prvorodička, 26. týden)

Další lednový týden nám nepřinesl velice nic nového. U nás se všechno odehrává víceméně stereotypně. Z práce do práce, vaření, uklízení a nějaké to volno strávené u dobrého filmu a nákupy. Co dodat, prostě normálka. Ve čtvrtek nám konečně začlo sněžit. To jsem zrovna byla v práci, když začalo a všichni z toho byli hrozně otrávení. Ale já ne. Já jsem se na sníh těšila. Konečně na živo a ne jen na fotkách. Do večera bylo bílo. Ne moc, jen poprašek, ale pro lepší náladu to stačilo. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká doma. Jako obvykle jsem dorazila domů, nachystala Davidovi svačinu do práce a šla do sprchy. Musím podotknout, že ten den byl šmudlík nějaký neklidný. Pak jsem se s Davidem rozloučila, když jel do práce a šla si lehnout. Mám ve zvyku si ještě chvíli číst v posteli, než zhasnu. A to jsem už cítila, že mi nějak není dobře. Tak jsem si říkala, že zkusím spát a třeba to přejde. Jenže já jsem ještě v jednu šaškovala v kuchyni se sklenicí mléka, protože mě pálela žáha a bolel žaludek. Nakonec sklenička mléka mi udělala líp a já usnula. Noc byla ale šílená. Pořád jsem se budila a hrozně mě bolel žaludek. Skoro jsem nemohla dospat rána, proto jsem taky vylezla z postele už před devátou. Jako vždy jsem si uvařila čaj a už něco tušíc jsem si dala suchý corissant. Po snídani jsem se uvelebila na gauči u televize a skoro nevnímala nervózního manžela. Čekal, až mu zavolají z garáže, že už je technická hotová. Normálně to trvá maximálně hodinu, ale tentokrát už to byly skoro dvě a furt nic. Mě to bylo ale v tu chvíli jedno, protože jsem měla co dělat, abych stihla doběhnout na záchod. Od samého začátku těhotenství jsem ani jednou nezvracela, tak jsem si to asi musela vynahradit. Snídaně ve mě moc dlouho teda nevydržela, i když se tvářila, jako dietní. Mezitím Davidovi volali z garáže, že si může auto vyzvednout. Do té doby, než se vrátil, což bylo asi půl hodinky, jsem letěla s průjmem třikrát. No zelená jsem byla jak rybník brčálník. David se skoro zhorzil, jak mě viděl, když přišel. No popravdě mi do smíchu nebylo. Hlava se mi točila, jak kdybych přišla z flámu. Jíst ani pít jsem nic nechtěla, protože jsem měla strach cokoliv pozřít, tak jsem se opět uložila na gauč. V tu chvíli mi fakt bylo jedno, jestli technická na autě je, nebo ne. Nebo spíš jsem ani s jinou možností než že je nepočítala. Proč by taky skoro nové auto nemělo projít. Naštěstí David to rozebírat nechtěl, taky se těšil spát po noční. Tak mi pustil pohádku a bylo. On spal nahoře v ložnici a já u televize. Popravdě jsem myslela, že vypustím duši. Za celý den se mi podařilo sníst a udržet dvě sušenky a jeden croissant. Na večeři suchý brambor neobstál, ale těsně před usnutím jsem se donutila sníst banán. První půlku noci jsem si prožila peklo. Tak strašně mě žaludek ještě snad nebolel. Ale já jsem na něj trošku vyzrála. Pokaždé, co jsem se vzbudila, což bylo asi co 20 minut, jsem si dvakrát kousla croissantu a zapila třemi doušky vody. Nevím, jestli tohle pomohlo, ale od tří hodin jsem spala až do rána, jak nemluvně. Dokonce mi i lehce zvýšená teplota odezněla. V sobotu mi už bylo trošinku líp. Snažila jsem se po troškách jíst celý den, aby mě aspoň nebolel žaludek z hladu. Sice hlavu jsem pořád měla jak v mixéru a průjem mě taky trápil, ale aspoň už jsem nezvracela. Což bylo dobře hlavně kvůli prckovi. Ten si chudinka musel prožít peklo. Však mi celé dva dny nedal moc pokoj. Furt se tam kroutil a vrtěl. Možná mu bylo hůř, než mě, těžko říct. Naštěstí už máme neděli a mě už je celkem dobře. Sem tam mě ještě žaludek pobolívá, ale už jsem si troufla sníst i maso. Tentokrát můj pracovní víkend skončil proleženým víkendem. A věřte, že takový stav už nechci nikdy mít a nikomu ho nepřeju. Nicméně s víkendem i to špatné odchází a my už se těšíme na pondělní návštěvu midwife a jsme zvědaví, co se zase dozvíme. Doufám, že ostatní maminky měly lepší víkend, než my..

Angieblack (29 let, druhorodička, 21. týden)

Hektický, takový byl tenhle týden. Utekl jak voda, ale jsem teda dost unavená. Možná, kdybych nebyla blbá a chodila spát dřív, tak to bude lepší, ale jsem nepoučitelná.

Ve středu mě čekala tolik očekávaná poradna, která mě teda pěkně zklamala. Nejen, že jsem tam zase čekala, což by mi ani nevadilo, ale na UZ mimča nedošlo, nezdála se jí totiž dráždivost dělohy a to moje tvrdnutí. Brala stěry a odhalila kvasinky, což je pro mě novinka, nikdy jsem na to netrpěla. Dostala jsem tablety na vkládání, poslechla prckovi srdíčko a mazala jsem se žádankou  na velký UZ, který mě čeká teď v úterý. Jela jsem domů se smíšenými pocity. Ve čtvrtek návštěvy dědy a odpoledne jsme vyrazily s kamarádkou a dětmi do lesa za sněhem, stejně jako v úterý. Málem jsme zmrzly, já málem nedolezla domů, jak mě všechno bolelo. Táhnout kočár, břicho a brodit se sněhem fakt není nic moc a to nejsem stěžovací typ. Těšili jsme se domů na teplý čajík s medem. V pátek ráno u nás byla celkem kalamita, odhrabují totiž jen na křižovatku, která je cca 200 metrů pod námi, ale k nám už ne. Nevyjela jsem z baráku a byla jsem se psem objednaná na veterinu, kulhá na packu. Nakonec nás přeobjednala na dopoledne, ale i to byla komplikace. Musela jsem táhnout i Adama, takže do jedné ruky vodítko, do druhé Adama a takhle dojít z parkoviště do ordinace ve sněhu. Chudinka, zjistila jí poškozené kolenní vazy a operace nutná. Zase cesta zpátky, chvilku si odpočinout a vyrazit na cestu na víkend ke kamarádce do Čelákovic. Byla jsem z toho nervózní, přes Prahu nejezdím ráda a ne moc často, spíš vůbec. První problém nastal, když jsem vyjela, uvědomila jsem si, že jsem zapomněla ponožky. Pak jsem si na Řitce uvědomila, že nevím, kde mám papíry od auta. Dávala jsem si je do tašky, ale v kabelce nebyly a já měla za to, že je mám v kabelce. Na benzínce jsem zastavila, už jsem fakt brečela, protože jsem si představovala všechny scénáře, jak dostanu vynadáno, jak to budu muset všechno obíhat, jaká to zase bude další komplikace. Naštěstí mě napadlo podívat se do jiné tašky a tam nakonec byly. Ještě dlouho jsem se vzpamatovávala, naštěstí Adam spal a nemusel se dívat na duševně labilní těhotnou matku, jak bulí. Do cíle cesty jsem dorazila v pořádku a celý pobyt u kamarádky jsme si moc užili, já i dítě. Hrál si s kamarádem, my si pokecaly s kámoškou a dneska jsem přifrčela domů. Unavená, ale celkem spokojená. Ale upřímně se budu snažit nějakému většímu cestování vyhýbat, u prvního těhotenství mi to nevadilo, ale teď už je to pro mě jiné. Přeci jen vezu o dítě víc. 

Snad tento týden bude klidnější, ve středu konečně klapne ten UZ a dozvíme se, co čekáme.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková