Leden 2013/2 - únava

 Maminky začíná trápit únava nejen z počasí. Ale to jim nezabránilo, aby nám napsaly, co nového se u nich dělo. A co je největší novinkou uplynulého týdne? Antara se bude vdávat!

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 32. týden těhotenství
• Zuzka.F - 31. týden těhotenství
• Antara - 26. týden těhotenství
• MartiHy  - 25. týden těhotenství
• Angieblack - 20. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 32. týden)

Tento týden byl úplně obyčejným pracovním týdnem, v takovém duchu se to u nás teď asi bude odehrávat pravidelně. Většinu času momentálně trávím tím, že vyklízím, rovnám, třídím, vyhazuji a chystám naši ložnici k rekonstrukci. Moc rychle mi to nejde, protože jsem čím dál unavenější a schody mě zmáhají. Stačí když je vyjdu 2x a mám toho dost.  V pondělí jsem vyzvedla Markétku ze školky, měla mít hudebku, jenže v autobuse mi došlo, že jsem její výukové materiály nechala doma a tak jsme spolu zašly do knihovny. Máme přes chodbu oddělení dětské a oddělení dospělé. Každá chodíme zvlášť. Ona má velkou radost z toho, že může být aspoň trochu samostatná.  V úterý jsme zaspaly, Markétka měla nějakou noční můru a tak přišla v noci k nám a jak jsme tak hezky spaly, tak jsem přeslechla i budík. Stane se :)..a tak jsme celý den trávily spolu. Ten den jsem akorát vyžehlila asi dva koše prádla, vůbec nechápu, kde se to proboha pořád bere :) a vyprala poslední várku dětských oblečků, včetně ložního prádla do postýlky. Taky jsme společně vybraly nové povlečení a kolotoč nad postýlku.  Ve středu jsem si docela mákla, jsou dny, kdy mám spoustu energie a tak se jí snažím zužitkovat. Odstrojila jsem stromeček, odnesla krabice s ozdobami do sklepa, vytřídila bordel v úložných prostorech postele, vytřela a uvařila k večeři lasagne. Přijela mamka, která vyzvedala Markétku ze školky a já šla od 17 hodin na schůzku do školky se speciální pedagožkou, která má Markétku na předškolní výchovu. Přednáška to byla opravdu velmi poučná a určitě jsem si pár drobností vzala k srdci. Také jsem se dozvěděla, že Markétka je plně připravena jít do školy, sice je trochu pomalejší (to ta její pečlivost), ale jinak by neměla mít s nástupem vůbec žádný problém. To jsem ráda, uvidíme jak se jí na začátku února při zápisu bude dařit. Čtvrtek byl pro mě odpočinkový, ráno cestou do školky jsem se stavila na nákup a pak už spíše odpočívala a četla si knížku. Prostě se mi vůbec nic nechtělo. V pátek jsme s Markétkou opět strávily společný den a večer vyrazily do kina na 3D Zvonilku. Začínám blbnout, protože i animovaná pohádka mě dojala k slzám. :)).. Miminku se pohádka asi také líbila, protože po celou dobu v kině zdatně kopalo..teda kdy ono vlastně nekope.. mám pocit, že spí tak 5 minut denně :) Sobota a neděle u nás byly opravdu v pracovním duchu. V noci jsem vstávala ke kotli, abych ho udržela v chodu a nemusela zatápět, protože Robert jel na půl dne do práce a venku se dost ochladilo a v našem domě je každé ochlazení ihned znát, já připravila oběd, uklidila jsem celý dům a vyklidila zase nějakou tu skříň. Po návratu z práce se Robert dal do bourání obývací stěny, už jsme zlikvidovali dvě části. Jen pořád přemýšlím, kde jsem stihla nahromadit takových věcí :) Dnes dopoledne jsem ještě chvilku pokračovali a odpoledne už jen odpočívali. Na tento týden mám naplánovanou poradnu a oficiálně nastoupím mateřskou dovolenou. Hezký týden.
 

Zuzka.F (29 let, prvorodička, 31. týden)

Další konečně zimní týden za náma. Jelikož jsem doma, tak nemám moc zajímavé zážitky. Jediné novinky ze čtvrtka kdy jsme byli u paní doktorky. Nejdříve mě odebrali krev pak ultrazvuk. Na ultrazvuku jsme zjistili, že už jsme hlavičkou dolu. Bylo pěkně aktivní, až mi lítalo břicho ze strany na stranu a pan doktor musel čekat, až se uklidní a půjde změřit. A když začal měřit, tak všechny rozměry mu vycházeli o tři týdny větší, než jsme. Pak povídá no a váha odhad 1938 gr, takže pěkně veliké. Nazval to doslova jako makrosomnie plodu. Já mu říkám no takže bych už pomalu domlouvala toho císaře. A on, ale pokud to bude do 4 kg, tak to zkusíme porodit, a když to nepůjde, tak to bude na císaře. Tak mu řikám, no to né já tady nebudu dva dny trpět a čekat na porod. Honza to završil slovy: „já když se narodil, tak jsem měl 5kg a v pohodě“ a doktor na něj no a přirozenej porod, že jo. No tak hlavně, že si kluci popovídali o mým porodu. Ach jo. Jenže tchýně má dva metry a je hrozně velká oproti mě. Ale pak jsem šla zpátky do ordinace a tam mě pani doktorka uklidňovala, že třeba nemusí už tak rychle růst, a že se těch rozměrů nemám lekat. Nojo, ale když tatínek má 205cm tak co mám čekat. Takže jsem z fáze strachu o předčasný porod z důvodu tvrdnutí dělohy přešla do stádia strachu z velkého dítěte. To těhotenství je, ale divný stav :-) Pak mě ještě naočkovali, protože jsem A negativní a šli jsme domů plní zážitků. Další kontrola je na 34. týdnu a to bude i sepsání porodopisu a pak kontroly po 14 dnech. Jinak asi nic novýho,  moc toho za celý den nestihnu. Snažím se věnovat naší dobrmaní holčičce, která je na mě čím dál víc závislá. V neděli jsem byla na návštěvě u holek na nedonošencích. Tak mi zase půjčili nějaké dítě na krmení, tak bylo vtipné jak mi na mém břiše sedělo mimino. No a přijel k nám táta na návštěvu a povídá, že koupil nějaký mašinky, že už můžu rodit. Chudák po dvou dcerách čeká na vnuka, tak nevím, jestli se mu to splní no a tchýně zase po dvou synech čeká na vnučku, takže je to vlastně vyrovnaný ta radost :-) Jo ještě musím říct, že jsem byla poprvé v životě u voleb, takže jsme s mimčem stihli i politické aktivity no musí se vzdělávat všestranně, i když teď jsem ráda, že nevidí chudák ty výsledky voleb :-)

Antara (31 let, druhorodička, 26. týden)

Tenhle týden začal nepříjemně časně, Vašík se vzbudil ve 3 ráno s řevem, nastěhoval se k nám do postele a až do 5 nespal, jen kňoural a vrtěl se. Pak tedy usnul, i já si na chvíli zdřímla, ale po 6 už byl zase vzhůru.
Vstávání tedy nic moc byla jsem polomrtvá. Po 7 hodině dorazila chůva, předala jsem jí Vašíka, tentokrát s trochou breku (přešel ho prý za pár minut) a já vyrazila na další ultrazvuk do Neratovic. U doktora bylo dost
lidí, tak jsem měla co dělat, abych v čekárně neusnula, bylo tam příjemně teploučko :) Doktor mě prohlídnul, to vnitřní prohlížení teda začíná být čím dál tím bolestivější, udělal ultrazvuk, prcek je v pořádku, pořád je to
kluk :) a pořád je natočený naštorc, ale má tedy čas. I když doktor povídal, že s mojí anamnézou už pravděpodobně na příštím ultrazvuku rozhodně jestli mě pošle do rizikové poradny do nemocnice nebo ne. Napsal mi hořčík na tvrdnutí břicha, prý se mám šetřit a nechodit na dlouhé procházky - ehm jen nevím jak to vysvětlit Vašíkovi - prostě víc odpočívat s nohama nahoře, takže utopie :) Konečně jsem také dostala žádanku na testy na cukrovku, ne tedy že bych po něm nějak extra bažila, jen v Praze jsem ho už měla dávno za sebou, teď mi ho budou dělat v nějakém 28/29 týdnu. Od doktora jsem se vydala na finančák, protože letos musíme podat daňové přiznání za nemovitost, už předtím jsem si stáhla formuláře z netu, všechno vyplnila a na úřadě se dozvěděla, že to mám špatně a vesměs to můžu z půlky přepsat. Paní mi tak lehce naznačila, jak to mám opravit, ale s nějakým extra vysvětlováním se tedy nezdržovala, tak uvidíme, jak dopadne druhý pokus, nad kterým jsem večer proseděla 2 hodiny. Chtěla jsem se ještě trochu projít po Neratovicích, ale schylovalo se k dešti, tak jsem to zabalila a vrátila se domů. Rychlý šálek čaje a to malé zvíře už bylo vzhůru. Takže po obědě procházka, po které mi opět ztvrdlo břicho a zbytek dne jakási snaha o odpočívání doma. Večer jsem strávila 2 hodiny nad tím
přiznáním, ale bohužel se do Neratek dostanu až za 14 dní, abych si ověřila, jestli je to správně, snad bude, protože do konce ledna ho musíme odevzdat. Kéž by prostě byl katastr nemovitostí propojený s finančákem a mě přišla jen složenka... já vím, opět utopie :) Od úterý se nic zvláštního nedělo, venku ustavičně pršelo, takže jsme byli zalezlí doma, Vašík měl z toho mizernou náladu, krom toho mám pocit, že mu možná začínají růst 5, protože posledních pár dní zase bojkotuje jídlo nad svůj normál a jen lohní litry vody. Tak uvidíme za pár dní, co se z toho vyklube. Ve středu odpoledne jsem se s ním vydala přes celé město na radnici zařídit voličský průkaz. Vynesla jsem Vencu do 2. patra - nemají být úřední budovy nějak bezbariérové? - vyplnila celou žádanku, abych se následně dozvěděla, že o voličský průkaz můžu žádat pouze v místě trvalého bydliště a že to prostě nejde žádným způsobem vyřešit, abych mohla volit...achjooo.

Tenhle týden mě to nějak na úřadech nevycházelo, má očekávání byla vždy větší, než oni dokázali naplnit. Prostě jsem předpokládala, že v dnešní moderní době, kdy se dá spoustu věcí řešit elektronicky a databáze jsou
propojené, tak to půjde řešit, ale evidentně ne. Ve středu večer jsme se konečně rozhoupali a dohodli se, že ještě stihneme svatbu a pomocí Honzovy mamky zařídili termín na radnici - takže 23. 2. 2013 ve 12 hodin. Bude to hodně narychlo a jen maličká svatba pro nejbližší rodinu, ale přeci jen druhé dítě na cestě, tak by to chtělo :) A v létě pak uspořádáme velkou grilovací párty pro víc lidí a pořádně to oslavíme. Čtvrtek a pátek jsme byli sami doma, Honza odjel na služební cestu. Vcelku se nic moc nedělo, špatné počasí pokračovalo, já jsem začala s vyřizováním některých svatebních příprav, dávala jsem dohromady svatební seznam, telefonovala mojí kadeřnici, jestli mě ještě před svatbou stačí obarvit a ostříhat, když už mě bohužel nebude moci přímo učesat a zjišťovala co vše vlastně bude potřeba zařídit. Večer se pak zastavila kamarádka na 2 hodinky, tak jsme aspoň pokecaly, jen jsem nestihla shlédnout předvolební debatu, která prý byla zajímavá :) Pátek byl už únavný, Vašík mi dával zabrat a mimino v břiše taky. No už jsem si přála, aby Honza dorazil. Večer se ještě Vašíkovi povedlo přelézt/spadnout přes vrchní okraj gauče docela nešťastně na hlavu, že mu hned vyskočila boule a já přemýšlela koho ze sousedů ukecám, aby nás odvezl na pohotovost. Nakonec jsme tedy nejeli, na otřes mozku to nevypadalo, zorničky na světlo reagovaly správně, Vašík se choval normálně, tak jsem ho uložila do postele, a co hodinku chodila kontrolovat, takže jsem se skvěle vyspala. Ale ráno už zůstala jen ta boule. Dojeli jsme na větší nákup a po obědě se vydali na svatební veletrh objednat prstýnky, protože to byla tak jediná možnost, abychom je do svatby stihli zařídit.  Předem jsme si je teda vybrali na internetu, protože jsme předpokládali, že
tam bude spousta lidí a taky s Vašíkem se nedá moc dlouho vybírat. No lidstva tam bylo dost, Honza z toho byl na prášky, prý být tam delší dobu, tak si to se svatbou rozmyslí :) Ale prstýnky máme objednané, budou dokonce celých 14 dní před svatbou :) Vybrali jsme tyhle:

                           
Večer po telefonátu s Honzovou mamkou ohledně svatebních příprav, jsme si švihli první předsvatební hádku, Honza se urazil, takže místo romantického sobotního večera jsem si šla číst do postele a on spal na gauči. Tak to bychom měli, že :) V neděli ráno u nás pokračovala tichá domácnost, kterou Vašík podmalovával svoji vzteklou náladou...prostě krásná pohodová neděle. Po obědě jsem dokonce s malým na procházku vyrazila sama, tatínek
prohlásil, že je moc zima (celé 2 stupně pod nulou. Na procházku jsem šla pěšky - taktická chyba - protože celou zpáteční cestu jsem za sebou táhla řvoucí dítě, které se chtělo nosit, což jsem odmítala. Po příchodu jsem ho vrazila do postele s tím, že budu mít aspoň na 2 hodiny klid, hmmm spal 20 minut a i nadále měl vzteklou náladu. Honza naštěstí zase začal mluvit, takže aspoň v tomhle směru se to uklidnilo. Následoval další telefonát s tchýní, znovu jsem měla chuť vypěnit, ale ustála jsem to. Ale bude to náročné, doufám, že se kvůli té svatbě nerozejdeme :) Zítra v pondělí nás čeká výlet do herny v Brandýse a já musím zavolat Vašíkovi na výsledky a
objednání na alergologii, na to jsem v pátek zapomněla. Jinak doufám bude poklidný týden.
 

MartiHy (26 let, prvorodička, 25. týden)

Další týden za námi. Právě máme konec 24. týdnu. Je to neuvěřitelné, že už náš šmudlíček je tak veliký. Pomaličku ale jistě se nám to blíží. Je to jako s věkem. Do třicítky je to pohodička, ale po ní.. Je to jako lusknutí prsty. Člověk se nenaděje a už je to tu. Den D. Už si předběžně plánuju, kdy nastoupit na mateřskou a kdy si ještě vybrat dovolenou. Anglický systém je naprosto neprůstřelný z hlediska podvodů a zneužívání různých věcí. Nejdřívější termín, kdy žena může nastoupit na mateřskou je 11 týdnů před termínem porodu. Délku mateřské si zvolí sama. Buď je to 6 měsíců, 9 měsíců a nebo rok. S tím, že pokud si maminka zvolí rok mateřské, má placených pouze 39 týdnů. Do těchto období se počítá i doba před porodem a ne až od termínu porodu, jak by se spousta lidí mohla domnívat. Takže jednoduše řečeno, čím později nastoupím na mateřskou, tím déle budu s prckem. Předběžně jsme se s Davidem dohodli,  že na mateřskou bych nastoupila na začátku dubna a před tím bych si vybrala své tři týdny dovolené. Což by vycházelo, že bych v práci končila někdy před půlkou března. Takový je můj plán, ovšem nevím, jak na to bude reagovat manažerka. Nic z toho s ní nemůžu řešit dřív, než mi midwife dá formulář B1, který potvrzuje těhotenství a stanovené datum porodu. Tento formulář však může být vydán až po 20. týdnu těhotenství. Nám ho midwife vydá příští týden v pondělí, kdy s ní máme schůzku. Mohla jsem jí zavolat a požádat ji, aby ten formulář nachystala dříve, abych si mohla už naplánovat odchod z práce. Ale přišlo mi to jako zbytečné, tak jsem to nechala být. Popravdě mi to ani moc nevadí, protože jsem se snažila oddálit jednání s manažerkou. Tu paní fakt nemusím. V poslední době mě pěkně štve. Rozpis směn dělá, až když ji požádám, že nevím, kdy mám další týden přijít do práce a to se ještě tváří, jak kdyby ji to strašně obtěžovalo. Vždycky si připadám, jak idiot, když za ní jdu s žádostí služeb na další týden. Přitom je to její práce. Nicméně v nejbližším týdnu se jednání s ní nevyhnu. Už abych to měla za sebou. Naštěstí tento víkend mám po dlouhé době volný. Tak si s mužem užíváme čas spolu. V neděli jsme byli navštívit naši kamarádku Aničku. Bydlí s manželem Stevem v Shrewsbury, což je asi hodinku autem. Mají tři děti. Daniel má myslím 10, Kateřina 8 a nejmladší Angelika bude mít 2. Anička je původem z Čech a do Anglie se dostala před 12 lety jako au-pair. Neviděli jsme se přesně rok, tak jsme chvilku poklábosili. Chystali jsme se k nim už před Vánoci, ale vždycky do toho něco přišlo. Buď byly jejich děti nemocné, nebo jsme byla v práci, když už David měl volno a pak jsem i já byla nemocná... Byla to sice krátká návštěva, ale i tak jsem ráda, že jsme se zase viděli. Domluvili jsme se, že přijedou v půlce února na víkend k nám. Máme totiž s Davidem narozeniny, tak to bude taková malinká oslavička.. Celou cestu, co jsme jeli domů, sněžilo. Doufejme, že sníh aspoň nějakou chvilku vydrží. Mám ráda, když je napadlý sníh, všechno je takové hezky bílé. Akorát že v téhle zemi je to skoro zázrak. Taky bych chtěla ještě připomenout, že jsem v pondělí byla na očkování proti chřipce. Dokonce i moje sestra mi psala, že je všude v Evropě chřipková epidemie. Jenže tady nic takového neproběhlo. Dokonce jsem se dozvěděla během toho očkování, že ve 28. týdnu budu mít očkování proti černému kašli. To by mělo chránit šmudlíčka do doby, než on dostane svoje očkován. Však za chvilku už tady bude s námi a my ještě nemáme jméno. Pro holčičku už máme jméno od začátku, ale klučík nám to komplikuje.

Angieblack (29 let, druhorodička, 20. týden)

Půlka za mnou. Teprve teď jsem si uvědomila, že to fakt utíká. Začínám pomalu přemýšlet, co nakoupit, co mi chybí. Už jsem sehnala kočárek, pokud to půjde dobře, tak přijde tento týden. Akorát mě v dalším plánování trochu brzdí to, že nevím, co to je. Kdyby se potvrdil kluk, neřešila bych nic, ale co kdyby náhodou, to bych pak měla asi co dělat. Vytřídit věci, vymyslet pokojíček, zajet ke kamarádce pro oblečky. Týden to byl celkem pohodový, až na to počasí, které mi udělalo konečně, až koncem týdne radost, začalo mrznout a trošku nasněžilo. Ten neustálý déšť mě neuvěřitelně štval, už jsem z toho byla fakt unavená a pomalu v depresi. S dítětem se nedalo jít ven na dýl, než na půl hodiny na zahradu. Ve středu jsem zajela k mamce, ať si užije dítěte a já si zaskočila do města sama. Po chvíli jsem si řekla, že to nebyl nejlepší nápad, začalo mě píchat v břichu, funěla jsem a to jsem šla z kopce. Pak to přešlo, ale říkala jsem si, jak budu vypadat, až půjdu zpátky. No, lepší to nebylo. Ve čtvrtek návštěva pohodová návštěva dědy. V pátek jsme konečně vyrazili na procházku do lesa. Sice už s kočárkem nechodíme, ale říkala jsem si, že bude rád, když se ohřeje. Já si nakonec gratulovala, že jsem ho vzala, klouzalo to a měla jsem ho jako záchranu, abych se taky nepřizabila. Víkend ve znamení odpočinku a úklidu, tradičně. Bříško roste kosmickou rychlostí, už si pomalu nevidím na špičky nohou. V týdnu jsme večer leželi u televize a ozvalo se ťuk ťuk. Ale tak, že to bylo normálně cítit na ruku, že mě to až zaskočilo. Takhle se Adam projevoval až mnohem později, cca ve 24. týdnu, do té doby jen bublinky. Tohle zvíře bublinky rovnou přeskočilo. No, když jsem to říkala mámě, která se tuhle koukala na řádícího Adama, tak mě upřímně politovala. Tak jsem zvědavá. Tento týden mě čeká další poradna konečně a uvidíme, jestli mě rovnou pošle na velký ultrazvuk. Když by mě poslala hned a nemusela bych se do nemocnice objednávat, zajela bych si tam rovnou z poradny, abych nemusela dvakrát do města a shánět hlídače. Tak se těšte na zprávy :-)

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková