Leden 2013/1 - začátek roku

 Jak maminky prožily Silvestra? A jaký byl první lednový týden?

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 31. týden těhotenství
• Zuzka.F - 30. týden těhotenství
• Antara - 25. týden těhotenství
• MartiHy  - 24. týden těhotenství
• Angieblack - 19. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 31. týden)

Zuzka.F (29 let, prvorodička, 30. týden)

Starý rok jsme ukončili pobytem na horách se dvanáctičlennou skupinou známých. Takže úplně podle mých představ, akorát sněhu málo a špinavý, takže takovou tu pravou atmosféru hor to moc nemělo, ale změna prostředí prospěla. Vyrazili jsme v neděli před Silvestrem společně se sestřenicí a jejich ročním synem, mimochodem sestřenka už zase těhotná, takže sestava na horách byla samá matka, těhotná a kojící to jsme dopadly :-) Jediní, kdo se v ničem neomezoval, byli naši muži :-) Ještě jsme vezli samozřejmě naší dobrmaní
holčičku, která se celý pobyt chovala velice slušně a konečně po dlouhé době unavený dobrman. Honza tam dělal DJ, takže ještě narvané auto elektronikou a technikou a psem. Takže jsem zapakovala pro nás jen malý kufr se slovy, že na dva dny si nic brát nebudeme. I přesto jsme usoudili, že máme malé auto, jelikož na dítě tam už místo opravdu nebylo ještě, že se vezlo jen v bříšku. Jediné místo, kam se taky vešlo, chudák. Já jen dávala pozor, abych sebou někde nesekla, před chatou to bylo docela namrzlý no a pak jsem se šla dívat jak ostatní lyžujou, ale večer jsem si užila u rautových stolů a na Nový rok jsem šla spát až po druhé hodině, ale do čtyř jsem stejně nespala jelikož jsme měli pokoj nad tanečním parketem. Co z toho našeho dítěte vyroste chudáka:-) noční živel asi, to si užijeme. Na Nový rok mě taťka nutil řídit z hor jelikož prý by mohl mít zbytkovej alkohol, no tak se mi nechtělo, ale jela jsem teda. Celou cestu mě říkal, jak blbě řídím, no opravdu pěkný Nový rok a
první hádky hned první den roku tak snad zbytek už bude lepší :-) Pak ještě večer jsme vyrazili na každoroční novoroční ohňostroj v Benátkách nad Jizerou, opravdu zážitek s hudbou. No a jelikož jsem přestala chodit do práce, tak si od nového roku začínám zvykat na domácí režim. Zatím jsem se teda ještě nezastavila, tak nevím a to nic nedělám, jen si uvařím oběd, jdu se psem zametu a je večer, to je hrozný takhle promarněný den. Bříško už pěkně vyrostlo, na Silvestra mi holky říkaly, že takové velké břicho ony neměly tak teda nevím no :-) Ve čtvrtek jdeme paní doktrorce na sono a odběry a očkování, tak se dozvíme, kolik vážíme. Já teda už 71kg což je asi 9kg nahoře, ale jen v břiše a záda pěkně bolí. Takže příští týden budu mít nové informace o mimču.
Hezký nový rok všem!
 

Antara (31 let, druhorodička, 25. týden)

Tak svátky jsou definitivně za námi a dlouhá zima před námi. Jak já chci jaro.:)
V pondělí na Silvestra jsme se vraceli z Moravy, původní plán byl vyrazit hned po snídani, ale nakonec jsme byli rádi za půl 10 dopoledne :) Ale cesta byla dobrá, Vašík si dokonce 20 minut zdřímnul, takže to rychle ubíhalo.
Tak jsme se radovali, jaký máme krásný čas a pak pár kilometrů před sjezdem z dálnice jsme prorazili pneumatiku.... naštěstí to Honza zvládl, ale při 130 km rychlosti to nebyl příjemný zážitek. Kolo úplně nadranc, a když Honza vyndal rezervu, zjistil, že nemá hever. Má to auto asi měsíc převzaté po kolegovi. No naštěstí po půlhodině stopování, kdy už jsme přemýšleli, kolik vyjde asistenční služba, nám zastavil jeden pán, který půjčil hever a pomohl i s výměnou. Ještěže tak, sice hodina zdržení ale cestou jsme pak ještě udělali rychlý nákup, doma pojedli část zásob a Vašík šupajdil do postele, ve 4 přišel soused prý jen na jednoho panáka, když je ten Silvestr a zdržel se asi do 10 :) Pak už jsme to zabalili a šli spát, sice nás o půlnoci vzbudily rachejtle a ohňostroj, ale malého to naštěstí neprobralo. Zato mimino v břiše se vzbudilo a dávalo mi najevo, že se mu to vůbec nelíbí, takže jsem zase strávila noc chozením na záchod a malý nás vzbudil už před šestou, ufff. Ale jinak Nový rok byl celkem pohodový. Odpoledne jsme zvládli i větší procházku, aniž by mě chytlo břicho, tak bych se ani nezlobila, kdyby celý rok byl tak pohodový. Ve středu jsme se věnovali domácnosti, Honza už šel do práce, po obědě jsme vyrazili do Neratovic, kde byl Vašík objednaný na alergologii kvůli té své kopřivce, cesta tam i nazpátek byla vlakem, pro Vašíka to bylo poprvé. Celou cestu na nádraží komentoval, že pojede ššššš a když zvonily závory, tak hlásil Bam Bam. Myslela jsem, že to pro něj bude zážitek ale pak nastoupil do vlaku a tvářil se, že s ním cestuje každý den. Tak smůla matko:)

U doktora mu dali kapičky na kůži a mně nastala zábava, jak mu tu ruku čtvrthodiny udržet předloktím vzhůru, aby si ty kapky nijak nerozmazal nebo nesetřásl. Podařilo se jen za cenu utrpení ostatních čekajících v čekárně,
protože jsem Vašíkovi musela celou dobu zpívat :) Testy nic neprokázaly, tak nás doktor objednal na pátek už na 7 ráno na krev. Bylo to tedy zajímavé, Vašík rozespalý, vůbec nechtěl vstávat - to se divím - tam nás bral Honza, zpět zase vlakem. Já celou noc nespala, byla jsem úplně vystresovaná, slzné kanálky díky momentální těhotenskému nastavení "plačka" nastaveny na maximum a Vašík? To dítě má buď nervy ze železa, nebo posunutý práh bolesti. :) Celou dobu v klidu sledoval, jak mu sestra nabírá krev - moc to neteklo - ani necekl, neškubnul ručičkou, nezabrečel, prostě pokerový výraz a klid. A já se kvůli němu nervuju :) Odpoledne jsme pak
vyrazili na nákup a po spaní dorazili Lucka s Kryštofem, aby si kluci navzájem "povykládali" co dostali za hračky od Ježíška. Večer ještě najednou volal brácha, že se zítra staví se svou momentální přítelkyní a její holčičkou, takže proběhla rychlá akce na BOLu, co proboha za dárek pro 4-letou holku :) Díky úžasným BOLkám byl dárek vymyšlen velmi rychle a Honza ho cestou z práce ještě stačil koupit. Ráno brácha volal, že přijedou až po obědě..grrr. No já od rána vařila, pekla a uklízela, Honza dodělával jeden projekt do práce, který hořel a Venca měl zase svůj den, kdy vše bylo špatně a on to ještě udělá horším. Musím říct, že mně i rozbrečel, že už jsem na něj neměla sílu a opravdu si říkala, co mě to napadlo, si k němu pořizovat druhé dítě. No ale odpoledne se už uklidnil, brácha teda dorazil až ve 4, ale dárek měl obrovský úspěch, zdrželi se i na večeři, děti si i pohrály, aniž by se navzájem přizabily,.... tak dobrý. Neděle byla poklidná, jen navečer jsme sjeli koupit od jedné paní do Prahy starší sourozenecký kočárek Phil a Teds, takže první větší věc pro mimino zařízena. Hurá, jsem ráda, že jsme aspoň s jednou věcí hnuli. Vím, že pro spoustu lidí je ten kočár možná zbytečný, půlka rodiny mně to rozmlouvala, ale já jsem za něj opravdu ráda. Vašík je mizerný chodec, všude to máme daleko, nehledě na to, že když se mi sekne a nebude chtít jít, tak ho prostě šoupnu do kočáru a bude to. Teď tedy zbývá koupit Vašíkovi do pokoje skříň na oblečení, aby se uvolnila pro mimino, ale problém je, že se mi žádná nelíbí :), pomalu začít
dávat dohromady oblečení, vyprat ho a vyžehlit a nějak začít dávat do kupy co ještě bude potřeba...přeci jen už se to pomalu blíží a jestli půjdu na císaře, tak počítám s koncem března a to už není tak daleko. V pondělí
Vašíka čeká hlídání chůvou a mě další kontrola u doktora.
 

MartiHy (26 let, prvorodička, 24. týden)

 Kromě silvestrovského večera byl celý týden spíše nudný a unavený. Ani není pořádně o co se za tento týden podělit. Bříško mi roste neskutečnou rychlostí. Zjistila jsem, že už jsem přibrala dohromady asi 8 kg, což je asi docela dost. Zadek a nohy mám větší, to jo. Jinak si připadám furt stejná. Až na rostoucí bříško. To je snad každým dnem větší. Taky tam šmoulík dělá čím dál větší neplechu. Rýmy z minulého týdne už jsem se skoro zbavila, tak snad už bude jen dobře. Ze začátku bylo poznat i na šmoulíčkovi, že byl takový unavený a nechtělo se mu nic. Tak jako mě. Ale teď už je zase v plné síle a ručičkama a nožičkama jen rozhazuje a pořád do mě jen šťouchá. Největší sranda je, když mi David maže bříško, tak vždycky čeká, jestli bude kopat, nebo se vrtět. A zrovna v moment, kdy David zastaví ruku a čeká, co bude, tak není nic. Tak se mu vždycky posmívám, že prcek se muchlá jen s mamkou a ne s taťkou :-D Abych se vrátila k silvestrovskému večeru. Nějak mi nepřipadal výjimečný. V deset jsem přišla z práce, když jsem se usadila, tak jsme volali s našima a pojedli nějaké ty chlebíčky, co David dodělal a bylo to. O půlnoci jsme si přiťukli s našima, pak o naší půlnoci si naši přiťukli s náma, koukli jsme na ohňostroj u Big Benu v Londýně a únava už nás pomalu klátila. Pro mě to byl spíš takový normální prodloužený večer, ničím extra výjimečný. Tak jsme se přehopuli do roku 2013 a můžem říkat, že nás to všechno čeká už letos :-D

Angieblack (29 let, druhorodička, 19. týden)

Zbývající dny starého roku byly pro mě celkem utrpení. Udělal se mi na jazyku obrovský aft velikosti koruny, který ne a ne zmizet. Sníst cokoliv bylo utrpení, i vypít vodu byl horor, ale aspoň to chladilo. Nejhorší bylo,
když jsem zavadila o zuby. No hlad jsem měla, ale tak nějak chuť mi nezmizela, takže jsem trpěla. Mluvit jsem skoro nemohla, spát v noci taky. Zachránila mě mamka, zajela mi do lékárny, koupila nějakou vodičku a B-
komplex, takže jsem ho vykurýrovala, ale trvalo to skoro týden. Co se mého stavu týče, jsem čím dál tím víc unavená, což je trošku zvláštní, když únava bývá v prvním trimestru. Mám radost, že se prcek ozývá čím dál
tím víc. Jen teda to tvrdnutí mě zlobí. Hlavně večer, nebo když mě dítko vytočí.  

Adam se naštěstí s tím vstáváním trošku umoudřil, možná je to tím, že už dlouho nerozsvěcujeme žárovičky ve vedlejším pokoji, má tam tmu a ráno se možná bojí vstát a utíkat k nám. Ale zase, kdyby se vzbudil dřív, tak si na mě zakřičí, což nedělá. No, uvidíme. Jinak je celkem zlatej, krásně povídá. Nic zvláštního jsme nepodnikali, užívali jsme si doma, chodili na procházky, plánovali, jak upravíme nahoře pokojíček, co vystěhovat, co vyhodit.
Silvestr jsme strávili doma, já šla spát asi v půl jedenácté, tatínek chvíli po mě. Akorát nás teda vzbudil ohňostroj, u nás asi proti Praze a městům slabý odvar, ale i tak mě to strašně štvalo. Adamovi to bylo jedno, s tím to
nehnulo, spal jak zabitej, i když mu to snad bouchalo pod oknama. Za půl hodiny byl klid a my chrněli dál. Na Nový rok byl v plánu náš tradiční výšlap na Studený vrch, což je rozhledna kousek u nás. Moc jsem chtěla jít,
ale nakonec jsem nemohla. Tatínek totiž šel už od nás, což je cca 10 km, což by nevadilo, ale nedá se tam dostat s kočárkem, cesta je hodně kamenitá a to bychom se udřeli. Psala jsem kamarádce, jestli by nám nepůjčila krosnu, že by Adámka nesl, ale šli taky, tak to padlo. A přijet tam autem, to zase
nevycházelo kvůli jeho spaní. Tak jsem zůstala doma a tatínek vyrazil sám. Příští rok to snad bude i za mé účasti.

Tatínek s námi byl až do čtvrtka doma, pak už si šel odpočinout do práce a my se tak nějak vrátili do našeho režimu. Ne, že by byl přítomností tatínka změněný, ale docela jsem ocenila, že se Adámkovi věnoval a já ho neměla pořád na krku. V neděli jsme zrušili vánoční výzdobu, stromeček je fuč, dekorace taky uklizené. Už jsem si připravila velikonoční, ani se neohlídneme a jsou tu. Strašně mě štve to počasí, chci sníh, ale už nedoufám, že bude a obávám se, že nebude ani v únoru. A samozřejmě bude v březnu, když už být nemá. Chci aspoň sluníčko, i z toho je ta má unavenost. Co můžu zatím soudit, tak mi přijde opravdu lepší být těhotná přes léto než přes zimu, to mi prostě nikdo nevymluví. Už se nemůžu dočkat další poradny a ultrazvuku, ale to je ještě za dlouho.  
 

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková