Prosinec 2012/5 - Vánoce

 Jak maminky prožily Vánoce? Co zajímavého přinesl Ježíšek a maraton návštěv?

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 30. týden těhotenství
• Zuzka.F - 29. týden těhotenství
• Antara - 24. týden těhotenství
• MartiHy  - 23. týden těhotenství
• Angieblack - 18. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 30. týden)

Je neděle dopoledne, v pekárně se mi chystá těsto na vánočku a já sepisuji náš vánoční týden. Myslím si, že Vánoce proběhli v naprostém klidu a tak, jak jsem si je představovala. Na Štědrý den máme tu tradici, že vyrážíme na oběd do naší restaurace, kde si dáme sváteční oběd. Tuto tradici držíme už hodně dlouho a jediné co letos chybělo, byla babička. Víte, ona dokázala rozzářit místnost, byla hodně komunikativní, prostě ukecaná, a tak nějak opravdu moc chybí. A tak jsme se po obědě sebrali a zajeli na místní hřbitov, alespoň za ní a za dědu zapálit svíčku. Celé odpoledne pak u nás běžely pohádky, jen Robert si musel odskočit pro služební auto, na tento týden měl pohotovost. Modlila jsem se, aby se nikde nic nestalo a on nemusel odjíždět třeba od večeře. Naštěstí k žádnému výpadku elektřiny nedošlo, a tak jsme Vánoce oslavili, tak jak jsme chtěli. Vidět Markétky rozzářené oči bylo pro mě největším štěstím, i když letos už to brala o něco vážněji. Je to budoucí školačka, takže jí velkou radost udělala aktovka a spoustu věcí na výtvarnou činnost. Byly to s Robertem naše třetí společné Vánoce a myslím, že byly nejhezčí a příští rok, už u stromečku s námi bude naše miminko..:)

V úterý jsme jeli na návštěvu k mým rodičům. K obědu byla pečená kachna, dříve specialita babičky, letos převzala žezlo moje mamka. Taťka zkonstatoval, že vlastně teď už jsou oni ti nejstarší a k nim se teď bude jezdit na návštěvu. Loni ještě přijeli oni k nám. Protože jsem na nemocenské a mám samozřejmě omezené vycházky, nemohli jsme se zdržet příliš dlouho, a tak to bylo mile strávené odpoledne. Tentokrát jsem měla obrovskou radost i já, dostala jsem kuchařky od Romana Vaňka (a už jsem pár receptů vyzkoušela a musím říct, že vařit podle nich je radost).

Ve středu se vše začínalo vracet do starých kolejí, jen ještě odpoledne dorazil můj vlastní otec s manželkou, aby obdarovali Markétku. Dostala flétnu, takže mě od té doby pořád bolí hlava, protože do ní neustále píská, ale talent mít asi bude, není to zas až tak tragické na poslech :) Čtvrtek a pátek jsme strávily s Markétkou samy, Robert chodil do práce a my si to tím pádem užívaly. Hrály jsme hry, odpočívaly, tancovaly a já do toho občas vykonala nějakou činnost.. holt pračka nepočkala, poklidit taky bylo potřeba, ale vše dělám v klidu a snažím se nijak nehonit. Ono to ani jinak nejde, protože jak začnu být víc aktivnější, miminko se ozve a není mi zrovna nejlíp. Ke všemu v noci skoro nespím, hodně se hýbe a kdykoliv se otočím na nějaký bok, tak o sobě dává vědět, že se mu to nelíbí. Taky mě tuhle hodně bolelo břicho, v podstatě celý den, docela jsem se bála, co z toho bude, ale zřejmě zase zažívací problémy. Na to teď hodně trpím a doktorka mě ujišťovala, že se to stává. 2. 1. 2013 jdu na další velký ultrazvuk, tak se dozvím, zda je vše v pořádku a miminko prospívá. 

Nemůžu uvěřit, jak ty dny doma utíkají. Včera jsme vyrazili na krátký výlet, původně, že konečně pojedeme na ten Karlštejn, jenže tam bylo hodně lidí a tak jsme zajeli do Tetína na krátkou procházku. Večer jsme si u bráchy vyzvedli televizi, kupoval si novou a tak my za dobrou cenu odkoupili jejich starou. Ovšem je hodně velká a tak ač jsme plánovali v příštím roce pouze rekonstrukci naší ložnice, budeme muset zapracovat i v přízemí na obývacím pokoji, abychom si tu televizi taky užili. Nahoru se nám totiž vůbec nevejde:)

Dnešek budeme s Robertem trávit sami, právě odvezl Markétku k našim. Zítra jde totiž do práce a já jdu odpoledne do divadla na Vánoční koledu. Když se nám bude chtít, pojedeme se projít po Praze, jen to počasí opět nepřeje. Zas je zataženo. 

Užijte si všichni poslední den roku a do toho nového vám za celou svou rodinu přeji jen to nejlepší. 

Zuzka.F (28let, prvorodička, 29. týden)

Tak nám končí rok.... tento týden byl ve znamení návštěv, takže ani nevím co psát. Byl to prostě návštěvní maraton, až jsem si musela dát víc magnésia :-) aby jsme moc netvrdli. Štědrý den hektický, ráno odvézt dárky pro pejsky do útulku, jako každý rok. Pak odpoledne u babičky a dědy, potom večer s večeří u tchýně a dárky a ještě ten večer dárky u našich a druhý den ráno návštěva na horách tchána. Další den zase návštěvy u nás doma pak 2 dny klidu kdy šel Honza "konečně " do práce. No a začíná další víkend a v neděli odjezd na hory na Silvestra, kde teda hodlám jen jíst a odpočívat, jelikož tvrdnutí bříška je pořád. Takže jdu ještě zapakovat něco málo do kufru.

Mezitím v rodině probíhají sázky na pohlaví mimina. Hned po tom co jsme rozbalili 3D fotku pod stromečkem je tu debata a uzavírání sázek. Ještě jsem si přála novorozenecké rukavičky pod stromeček a jak jinak dostala jsem jedny modré a druhé růžové prý jiné neměli to jsou teda obchody :-) Vánoce tedy u konce a my se těšíme na ty naše Vánoce v novém roce. Moc jsem se nerozepsala, ale píši jen ty vztyčné a trochu zajímavé informace.

Přeji všem rodinkám i redakci hodně zdravíčka v novém roce a ať se nám splní všechna přání a hlavně ať dobře dopadne náš společný cíl...nový človíče:-)

Antara (31 let, druhorodička, 24. týden)

Tak Vánoce jsou za námi. Uteklo to až nějak moc rychle a teď už je před námi jen dlouhá otravná zima. Poslední předvánoční víkend jsme zahájilipohodově, vše podstatné už bylo hotové, takže jsem jen dodělávala maličkosti a snažila se udržet jakžtakž pořádek, což s Vašíkem není lehké:) Hned v sobotu ráno přijeli na návštěvu přátelé s osmiměsíční Aničkou, navzájem jsme si předali dárky, popovídali co je nového, zdrželi se přes oběd, v plánu bylo zahrát si i nějakou hru, ale děti totálně odmítly spolupracovat se spaním. Ač oba dva dopoledne spí pravidelně, tak teď nám oznámili, že žádný spánek nebude a s hraním máme utrum. Pacholci jedni :)

Odpoledne jsem ještě upekla vánočku, aby byla na ráno ke snídani. V neděli jsme se probudili do krásné chumelenice, hned po snídani Honza vyrazil odhrnovat a já s Vašíkem na procházku. Oproti minulému týdnu se jeho vztah ke sněhu zlepšil, docela ochotně ťapal a smál se svým šlápotám ve sněhu. Po obědě jsem tedy naplánovala romantickou zasněženou procházku k řece, ale počasí hanebně zklamalo, jen jsme se chystali vyrazit, tak se oteplilo a začalo pršet a pršelo a pršelo až do večera. V rámci nezbláznění se z Vašíka jsme teda vyrazili ven se projít, ale po půl hodině jsme to zabalili, protože se to fakt nedalo. Štědré ráno pokračovalo deštěm, to mě opravdu mrzelo, že nezůstal ten sníh a zase jednou nebyly bílé Vánoce. Dopoledne jsme obešli sousedy, popřáli vše dobrého a po obědě když vysvitlo trochu slunko vyrazili na tu odloženou procházku k řece. Vašík teda odmítal chodit, takže se jen vozil a Honza měl občas co dělat, aby ho podél řeky po pěšině provezl blátem, ale bylo to fajn. Jen já tedy myslela, že nazpátek nedojdu, sice to bylo celkem asi jen 6 kilometrů, ale už jsem byla unavená, břicho mě bolelo a chytaly mě do něj křeče. Musela jsem si doma jít na 2 hodiny lehnout a spát, jinak jsem se už opravdu bála, že pojedeme na pohotovost. Ale nakonec to přešlo, jen si o tom musím na kontrole promluvit s doktorem, aby mě asi předepsal hořčík. Každopádně představa, že ještě minimálně 12 týdnů těhotenství mě čeká, není zas tak moc lákavá. Nevím nevím, jak to budu dál zvládat. No ale prospala jsem se a připravili jsme se na Štědrý večer.Vašíka jsem vymydlila, navlíkla mu slavnostní košili, která mu byla velká :), povečeřeli jsme řízek (kapra jsme měli u našich) a už zazvonil zvoneček. Malého teda víc zajímal rozsvícený stromek, než dárky pod ním, ale pak objevil velkou tatrovku a už z ní do konce večera neslezl. Ani na focení, takže všechny fotky jsou focené na tatrovce :) Dostal ještě dřevěný náklaďáček, který s tatínkem musí vybarvit, až bude lepší počasí, leporela a malý bubínek. Byl celý nadšený, ani spát jít nechtěl, ale hned ráno jsme vyjížděli za rodinami, tak musel. Ráno jsme teda vyrazili do Hradce, kde na nás čekaly další dárky, kachna u prababičky a další hromady cukroví, uff :)

Večer jsme Vašíka nechali na hlídání babičce a šli do kina na Hobita. Byl to celkem pěkný film, ale teda vstupné nám s pitím vyšlo na šest stovek, to teda není zrovna málo. Taky mě trochu zklamalo 3D, naposledy jsem viděla 3D film v Imaxu, kde ta technologie je přece jen o něčem jiném, tohle nebylo ono..... Domů jsme se dostali o půlnoci a Vašík se bohužel vzbudil, takže se nastěhoval k nám do postele a ještě vstával v 6 ráno, tak jsem byla druhý den krapet unavená :) Další 2 dny jsme absolvovali zbytek návštěv po příbuzenstvu a přátelích a ve čtvrtek večer se přesunuli k Honzovým rodičům a švagrové. Vašík si užíval bratránka a sestřenky, já si trochu odpočinula, ale prcek mi teda dává i nadále zabrat. Vašík ještě dostal obrovskou krabici lega, tak s tatínkem staví a staví a já opravdu chvílema lituju, že nemám holčičku a nemůžu si raději hrát s panenkama :) Teď je neděle večer, my se zítra vracíme do Kostelce, musíme trochu pokoupit jídlo a večer přijdou sousedé oslavit Silvestr. Jen doufám, že se Vašík nebude bát ohňostroje a rachejtlí. A ve středu odpoledne jedu s malým do Neratovic na alergologii, protože se už osypává nejen po ovoci a zelenině, ale kolikrát i po něčem jiném, aniž bych věděla po čem. Tak jsem zvědavá, co mu najdou. A v pondělí sedmého jdu na kontrolu já, tak mě čeká další UTZ a pravděpodobně žádanka na cukrovku..brrr..už teď se na to netěším.

Tak hodně štěstí všem v novém roce!

MartiHy (26 let, prvorodička, 23. týden)

Svátky plné pohody, lásky a štěstí nám odstartovaly už v neděli. Původně jsem měla mít vánoční den pracovní jen dopoledne, tak jsem se těšila, že si uděláme aspoň krásné vánoční odpoledne a večer. Jenže nějaký chytrák v práci vymýšlel a vše se změnilo. Proto k nám Ježíšek přišel už v neděli. Hned ráno jsme s Davidem společně nazdobili stromeček. Byl nádherný, teda pořád ještě je :-) Pak jsme si každý zabalil svoje dárečky a nachystali je pod tu nádhernou zelenou kuželku plnou ozdob a řetězů. Bramborový salát udělal David už v sobotu, když jsem  byla v práci. Opravdu se mu povedl. Takový krásný barevný byl. Upekli jsme si lososa a uvařili bramboračku s hříbkama. Mezitím jsme pořád do sebe cpali cukroví a čekali až budou volat moji rodiče. Nakonec jsme se dočkali. Hodili jsme oba na sebe něco slušného a mohli jsme začít. Už jsme byli komplet. Loni to bylo sice na živo ve čtyřech, ale lepší v pěti virtuálně, než nic. Zasedli jsme ke stolu, laptop jsme otočili, aby rodiče byli pořád s námi a už jsme dlabali tu dobrůtku. Polívka byla báječná, losos se taky povedl a salát byl bezkonkurenční. Připili jsme si džusem a pak se vrhli na tu kupu dárků. Dokonce i to naše šídlo v bříšku dostalo tři dárečky :-) Postupně jsme se s manželem střídali v rozbalování a focení. Dárků byla všehochuť. Nové polštáře a ložní prádlo, Davida Ježíšek komplet oblékl i s botama a ještě mu strčil do kapsy nový telefon. Mě Ježíšek obdařil svetříkama a novýma většíma podprsenkama. Ale největší radost mi udělal novým Dysonem. Sranda je, že u nás vysává koberce David :-D mým vánočním dárkem. A co ten náš šmudlík dostal? Kobereček s Mickey Mousem, housenku hrkotku plyšového smějícího se opičáka. I když o tom ještě neví, tak z toho měl určitě radost.  Mí rodiče všechno sledovali a různě komentovali. Byly to opravdu hezké Vánoce. Zbytek týdne byl pro nás ve znamení pohody. Sice jsme museli i do práce mezi tím, ale úsměv na tváři nám to nevzalo. Teď je víkend a pomalu se chystáme na Silvestra. V sobotu jsme si dali pěkně do nosu. Kachnička s červeným zelím a domácím knedlíčkem. Hmm, to byla bašta! Naštěstí zbylo i na dnešek, tak nemusím vařit, protože v neděli se přece nedělá. Ale na Silvestra musíme všechno připravit už dnes, protože zítra jdu zase do práce a Davidovi se nechce piplat samotnému s chlebíčkama až zítra. Už jsme se včera domluvili s našima, že si zas zavoláme a strávíme večer společně. Už teď se na to těším. Sice už druhý den mám rýmu a nemůžu pořádně dýchat, ale i to nějak zvládnem. Myslím si, že na mě něco leze, protože i šmudlík je podezřele hodný. Už včera jsem říkala, že buď kuje pykle a nebo něco vyvedl, že je tak hodný. Jindy se totiž v jednom kuse vrtí  a furt tam cosi vymýšlí a teď už druhý den je lenivý a moc se mu nechce. Je pravda, že ani mě se moc nechce. Tak jen sedíme a koukáme na filmy. Prostě příšerná lenora :-D Ale ono to někdy je potřeba spočnout. Tak o pondělní půlnoci nezapomeňte všichni vykročit tou pravou nohou. My to budem mít o hodinku později, než vy, ale první krok pravou nohou uděláme.

Všem přejeme úspěšný nový rok plný radostí. A startosti nechte v tom starém roce.

Angieblack (29 let, druhorodička, 18. týden)

Kdyby žádné Vánoce nebyly, ani by mi to nevadilo. Letos se nějak nevydařily. Přípravy sice proběhly, ale nijak dramaticky než předešlé roky, prostě nálada se nedostavila. Celkově jsme se shodli na tom, že je to tím hnusným počasím, ani zima, ani jaro. Prostě to nebylo ono. Taky to bylo tím, že na té zabíjačce pár dní před tím se tatínek neuvěřitelně ožral a tím mi tu náladu zkazil. Štědrý den probíhal za celodenního řvaní Adama a našich hádek, protože partnerova rodina si zase vymýšlela blbosti a my zase museli skákat, jak oni pískají. Adam den celý den nespal, ještě se mu navíc udělal v puse aft, což on ještě neměl, nic nemohl jíst, jen ječel. Prořval celou večeři, takže mě bolela hlava jak střep, byla jsem nervozní a víc než na něj s dárky,  jsem se těšila, až konečně zalehne a bude klid. Naštěstí tu byla moje mamka, tak mi pomáhala. Z dárků měl celkem radost, i ze stromečku, ale bylo na něm vidět, že už je unavenej, takže jsme ho co nejrychleji dali do pelechu a šli se dívat na pohádku.

Další dny už sice byl trochu klid, bolelo ho to stejně, ale já se psychicky připravovala na návštěvu u tchánovců, kde každý rok dostaneme spoustu dobrých rad, úplně stejných, co minule. Bohužel se mi nedaří zůstat nad věcí, nad některými perlami se pobavím a některé mě vytočí do vrtule. Adam dostal od Ježíška velkou postel, moc se mu líbí, ale bohužel, se mu tím změnil čas vstávání. Jelikož si z postele může vylézt, tak jak se ráno probudí, uvědomí si to a upaluje k nám. Takže jednou proběhl budíček asi v půl pátý, to jsem ho sice ještě ukecala, aby spal. Nebo teda spíš jsem ho málem přidusila, aby ještě spal. Vstává kolem šesté, což je pro mě vražda, nejsem zvyklá, ale u pohádky můžu ještě spát a on se zabaví. Snad se to ještě spraví.

Já se cítím celkem dobře, o svátcích se začal cvrček projevovat, bublinky, kopanečky, tak jsem ráda, že o něm vím. Bříško roste, už nevypadám jako přežraná, ale jako aspoň trochu těhotná. Za chvíli už budu za půlkou, tak už začínám pomalu řešit kočárek.

 Silvestr strávíme doma, počítám, že se podívám na Partičku a půjdu chrnět, jako každý rok poslední dobou.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková