Prosinec 2012/4 - Předvánoční týden

 Jak již asi víte, nastávajících maminek nám zbývá už jen pět. Jak prožili poslední týden před Vánoci?

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Lillynka - 29. týden těhotenství
• Zuzka.F - 28. týden těhotenství
• Antara - 23. týden těhotenství
• MartiHy  - 22. týden těhotenství
• Angieblack - 17. týden těhotenství

Lillynka (31 let, druhorodička, 29. týden)

Pokud bych měla shrnout poslední dny, tak věřte, že se toho opravdu  moc neděje. Užíváme si předvánoční čas. Markétka byla poslední týden ve školce, od příštího týdne jí budu mít doma 14 dní. Jsem zvědavá, jak to společně přežijeme :)) Tento týden jsem se opravdu snažila šetřit a je to znát, cítím se o poznání líp. Také si víc užívám to, že jsem doma a nemusím chodit do práce. Pro mě to je docela osvobozující pocit. Každý den teď Robert odvážel Markétku do školky a my pak spolu trávili společný čas doma. Docela jsem se toho bála, že si polezeme na nervy a tak, ale nakonec to bylo fajn. V pondělí jsme se váleli v posteli a pouštěli si filmy, než přišel čas dojet pro Markétku do školky a vzít jí na poslední hudebku před prázdninami. My mezitím zašli do restaurace, kam chodíme pravidelně. Museli jsme si objednat jídlo na Štědrý den. Abyste pochopili... již 8 let chodíme pravidelně na Štědrý den na oběd do naší oblíbené restaurace. Je to taková tradice, začala jsem jí s babičkou a letos tedy budeme pokračovat již jen s Robertem. Vím, že neuvidíme zlaté prasátko, ale je to o té atmosféře. Schází se tam pořád stejní lidé a je fajn, si jednou za rok tak posedět a nenuceně se pobavit. Pak jsme všichni zašli do knihovny. Tentokrát jsem poslala Markétku do dětské samotnou, aby vrátila knížku a jinou si vybrala. Zvládla to rychleji než my :). Robert večer odcházel a já si ještě upekla tvarohovou štolu na malé setkání s kolegy a zadělala těsto na poslední cukroví. V úterý jsme vyřešili poslední nákup, teď již zajedeme jen pro to nejnutnější jako je pečivo a doufám, že to zvládneme bez stresu v neděli.  Ve středu jsem dopoledne ozdobila stromeček a odpoledne vyrazila vyzvednout lístky do divadla a za těmi kolegy. Bylo to milé setkání, ale přiznávám, že se centru Prahy a vůbec cestování po Praze v tomto čase již ráda vyhnu. Všude jsou mraky lidí, MHD narvané k prasknutí, prostě nic pro mě. Ve čtvrtek jsem chtě nechtě musela dojet do práce. Potřebovala jsem předat ještě jeden šanon jiné kolegyni. Tak jsem alespoň zašla s kamarádkou na oběd a koupila jiné kamarádce dárek k narozeninám. Také jsem se stavila v lékárně, protože se mě již několik týdnů drží kašel a přidala se i před víc jak týdnem rýma. Byla mi doporučena homeopatika, tak snad zaberou :). Nakonec jsem v drogerii vyzvedla poslední vánoční dárek a jela domů. Teď už mě tam vážně nikdo neuvidí. Dnes je pátek. Markétka už zůstala doma, když je ten konec světa :)), tak abychom byly pospolu. Připravila jsem si hmotu na poslední nepečené cukroví, a když se Marky dívala na pohádku, šla jsem si dolů zabalit alespoň část jejích dárků. Robert byl celý den pryč (shání dárky na poslední chvíli) a já si tu fakt užívám. Poslouchám hudbu a vnímám pohyby svého miminka. Také jsem objevila kouzlo gravidjogy, takže velkou část pozitivní nálady mám zřejmě díky tomuto cvičení. A co nás čeká o víkendu? V podstatě nic..zítra, když nebude ošklivo, bychom chtěli zajet na Karlštejn do Muzea Betlémů. V neděli jen lehce poklidíme, upeču vánočku, připravím bramborový salát a Ježíšek bude moc přijít. 

Všem přeji krásné Vánoce, ať Vám vyjdou, tak jak si přejete. Mějte se v tomto čase krásně a užívejte si společných chvil. 

Zuzka.F (28let, prvorodička, 28. týden)

Poslední psaníčko před Ježíškem ....tento týden jsem koupila krásný tapety do dětského pokoje, samozřejmě neutrálně žluté se zvířátky. Ve středu jsem byla u kamarádky kouknout na štěňátka, to jsme se zase krásně pomuchlovali. No a v pátek den D konec světa se sice nekonal, ale my si udělali výlet na Příbrami a na moje narozeniny jsem poprvé viděla obličejíček mimíska. 3D ultrazvuk náš modýlek poznal a začalo se krásně předvádět. Při prvním úsměvu jsem myslela, že vidím sama sebe :-) je to sranda, je to kopie mého otce a mě tak nevim :-) Nechali jsme si ukázat jen hlavičku a ručičky, abychom náhodou neodhalili to pohlaví. Fotečku jsem hned zabalila a je připravená pod stromeček pro rodiče, tak se těším, hlavně až otec uvidí svoji podobu :-) Dali jsme si "slavnostní" oběd v Příbrami hotovku za pár korun, takže krásnej rodinej výlet :-) a zase domů. Pořád chodíme a díváme se na tu fotku, jsme jak blázni. V pondělí teda budeme čekat na Ježíška, tak pak napíšeme, co jsme dostali, ikdyž fotečka už dá za všechny dárky. Hezké Vánoce všem maminám i redakci přejeme.

Antara (31 let, druhorodička, 23. týden)

Poslední týden před Vánocemi začal rušně. Hned v pondělí ráno jsme byli s Vašíkem objednaní k zubaři, já s bolavým zubem, on na opožděnou 18 měsíční prohlídku. Takže jsme hned po půl 8 ráno vyrazili z domu, Honza bohužel jel na stavbu, tak nás nemohl vzít autem, takže jsme jeli autobusem, cestou k nám přistoupila chůva a za hodinu jsme už byli u zubařky. Nejdřív šel na řadu Vašík, to byla rychlovka, jen mu zkoukla zuby, zjistila, že rostou tak, jak mají a vše je v pořádku. Potom ho vzala chůva do čekárny a já jsem očekávala vrtání, které se nekonalo, ten zub mě nebolí od kazu, ale od vedle rostoucí osmičky, která tlačí na nervy. Ale do konce těhotenství s tím zubařka nechce dělat nic, jen kdyby to hodně bolelo. Pak rychlý návrat do Kostelce, stavili jsme se ještě u dětské doktorky pro žádanku na alergologii, protože se malý osypává už po téměř veškerém ovoci a zelenině a občas se osype, aniž by věděla z čeho. Dobrá zpráva je, že na alergologii na testy nás vezmou už 2. ledna, měli jsme štěstí, odpadl jim pacient. Domů jsme dorazili na 12, oba 2 utahaní, Vašík se naobědval a šel spát, ale moc toho nenaspal, takže zbytek dne byl takový protivný a unavený. Úterý byl divný den, počasí pošmourné, samá mlha, sluníčko nikde a moje nálada tomu odpovídala. I když se nic nedělo špatného, tak to na mě prostě padlo a měla jsem příšernou náladu. Nějak mě dostala představa, že budu ještě minimálně 3,5 roku na mateřské, ty plíny, krmení, noční vstávání, zlobení dětí, starosti s jídlem....ufff...jen to píšu a už se toho zase hrozím. Někdy bych si opravdu přála odjet někam hodně daleko a hodit všechny starosti za hlavu. Ve středu to už bylo lepší, dopoledne jsme se věnovali domácnosti, odpoledne jsme udělali větší procházku s Luckou a Kryštofem, kluci byli docela ochotní chodit, tak jsme se vyrazili podívat až k řece, což jsou asi 3-4 kilometry, sice mě pak večer bolely záda a břicho a byla jsem unavená, ale bylo to fajn na pročištění hlavy. Večer se ještě stavili sousedé na pokec, tak to bylo taky dobrý. Čtvrtek hurá, Honza byl v práci už jen dopoledne a já odpoledne po uložení Vašíka mohla zase jednou vyrazit do víru velkoměsta :) Nejdřív jsem se stavila v práci, podívat se co je nového, probrat se šéfem, že ještě teda zůstávám nějakou dobu na mateřské, vyposlechla jsem si nejnovější drby... Pak jsem jela do Palladia, chtěla jsem Vašíkovi ještě koupit jedny zimní kalhoty, ale stálo to za houby, všude měli jen samé velké velikosti, lidí jak..až moc :) no prostě velice rychle jsem odtamtud vypadla, prošla se po městě a hurá na nejlepší akci tohohle týdne, večeři s BOlkama na Spořilově. Cesta tam byla trochu dobrodružná, protože v těch končinách jsem v životě nebyla, takže na Kačerově se mi nepodařilo najít to správné nástupiště autobusu - ano jsem trubka :), takže jsem popojela na Roztyly, tam plašila, že autobus mně ujel a že přijedu pozdě a on měl jen 10 minut zpoždění, abych nakonec v pořádku dorazila do restaurace a zjistila, že jsem tam první a na holky si počkala 45 minut. Teda holky fakt děs :) Ale jinak večeře dobrá, jídlo poživatelné (i když druhý den...), atmosféra u stolu báječná, rozdaly jsme si dárečky a Luci fakt nevadí, že jsi na to nemyslela :), a celkově se zrelaxovaly...Jen to bylo krátké, doufám, že nám to někdy vyjde na dýl, i když už takhle jsem domů dorazila o půlnoci a v 6 ráno mě vzbudil malej skřet, který nechtěl jít s tatínkem na mlíko, ale mermocí musela maminka :) Ke všemu mě bylo celé dopoledne špatně, ani jsem neobědvala, takže podezřívám toho pstruha z restaurace, že už jim nějakou dobu plaval v mrazáku :) Takže do téhle restaurace už asi nikdy více... Po obědě jsme zajeli na poslední předvánoční nákup, ustrojili stromeček - a ano Vašík k němu furt leze a trhá ozdoby, za dveřma už kvůli tomu byl dnes 3x - a odpoledne jsem konečně dodělala krémy a doslepovala cukroví, umyla koupelnu a záchody, převlíkla postele, takže už mám hotovo, zbývá jen tak udržovat standart uklizenosti. A o víkendu očekáváme návštěvu přátel, v neděli výlet na vánoční trhy a jinak už jen pohodu a těšení se na Ježíška. Přeji všem krásné Vánoce!

MartiHy (26 let, prvorodička, 22. týden těhotenství)

Předvánoční týden pomalu končí. Pro nás je uz tento týden vánoční. Na Štědrý den jsem měla jít do práce na ráno, tak jsem si říkala, jak hezky to vyšlo. V neděli nazdobíme stromeček a v pondělí bude večeře a dárky. Jenže nějaký chytrák začal v práci vymýšlet se šichtama, tak to dopadlo tak, že celý plán je poškrtaný a já mám v pondělí odpolední. Když jsem to tam viděla, jsem myslela, že se vysypu. No co už se dá dělat. Naštěstí v nedělii mám volno, tak bude Ježíšek v neděli. Ono je to vlastně jedno. Loni jsme to zas měli o dva dny později, kvůli mým rodičům, kteří přiletěli na svátky.. Přijde mi to takové divné, když vím, že budem sami. Ani mi to letos nějak nepřipadá, že jsou Vánoce.. Všude v domě jsem sice udělala výzdobu, ale ta atmosféra chybí. Možná je to tím, že tu není sníh... nevím. Ani cukroví mě tentokrát netlačí. Teprve před víkendem mám v plánu upéct linecké a pudinkové tyčinky. Dvě těsta už mám nachystané, tak tohle ještě zvládnu udělat. Ještě musím dokoupit nějaký dárek mužovi, ale vůbec nevím co. Leto jsem nějak bez inspirace a nápadu. A vůbec, bez nálady na Vánoce. Zabalím těch pár krabic od dárku, co nám Ježíšek nadělil už před Vánocemi a je to. Akorát nevím, jak zabalím sedačku :-D

Nicméně bych se vrátila ještě do začátku týdne. V minulém článku jsem zmiňovala, že máme v pondělí ultrazvuk. Tolik jsme se s Davidem těšili. Dorazili jsme tam i o něco dřív a čekali s ostatními maminkami, až na nás přijde ředa. Hala byla skoro plná. Dokonce jsem čučela, protože jse si všimla, že tam je i holka, která se mnou dělala training, když jsem nastupovala pod agentruru. A to už je rok a půl, možná déle. Párkrát jsme se i potkaly v různých domovech, kam nás posílali. Ona si mě tam nejspíš nevšimla a kdo ví, jestli si mě ještě pamatuje. Ale vypadala, že asi bude ve stejném týdnu těhotenství, jako já. Ono to není zas tak těžké odhadnout. Na ultrazvuk se chodí buď ve 12. týdnu, kdy žádné bříško ještě není, pak ve 20. týdnu, to už se pomaličku rýsuje a pak až asi těsně před porodem. Není vůbec těžké uhádnout mezi břicahtýma, bezbřichýma a polovičákama :-D. Tak jsem hned Davidovi říkala, že by byla sranda, kdybychom měly stejný termín porodu a ještě větší by byla, kdybychom se v porodnici i potkaly. No, zpět k ultrazvuku. Zatímco jsme čekali, hala se pomalu vyprazdňovala a naše chvilka se blížila. Pak nás volali. Starší paní nás odvedla do pokoje s ultrazvukem. My zvyklí, že všechno všude probíhá v klidua pomalu, jsme nespěchali. Proto mě překvapilo, že paní nemohla chvilku počkat, než si položím věci na židli a sesunu kalhoty. Třikrát netrpělivě a nedočkavě mě musela vyzvat, abych si lehla na lehátko. To už ve mě vyvolalo divný pocit, protože angličani jsou známí tím, že nikam nespěchají, dělají všechno v klidu a pomalu. Poslední slova před tím, než začala bolo, že to bude studené, když mi prskala na břicho gel. Pak celou dobu ultrazvuku nepromluvila ani slovo. Měřila obvod hlavičky, tělíčka, pak něco na hlaviččce, což vůbec nevím c. Vůbec nám k tomuhle nic neřekla. Pak prckovi prohlížela srdíčko, a taky neřekla proč a co vlastně zjistila. A docela dlouho ho prohlížela. Různě i ten ultrazvuk přepínala. Když dokončila tohle, tak v rychlosti přejela od hlavičky, přes tělíčko až k nožičkám s komentářem: “Takt ady má hlavičku, tady tělíčko – páteř, žebra, močový měchýř, nožičky, kolínka a chodidla.” Já jsem byla teprve u močového měchýře a ona už byla u chodidel. Takže jsem z toho měla opravdu moc. Rychlost blesku. Byla jsem tak v šoku, že jsem ani nebyla schopná nic říct. Pak se ptala na pohlaví, tak se David hned ujal, že to viděl, že je to holka. Tak se na něho tak nedůvěřivě podívala se slovy “jste si jistý?” Pak se otočila na mě, jestli to chvi vědět. Já jsem chtěla. Tak opět přiložila ultrazvu a říká: “Já myslím, že tam má něco navíc.” A opět velice rychle přejela prckovi přes zadeček. Já jsem tam neviděla nic a manžel také ne. Tak se jí hned ptal, že na kolik je to jisté, že je to kluk. Paní hned řekla 50 na 50. Tak na ní zůstal hledět a skoro po ní vyjel, že to jsme tak věděli už před tím. Tak hned vyhrkla 80 na 20. Pak nám dala tři fotky, které jsme si opět museli zaplatit, obrátila se do počítače a už si nás nevšímala. Já si mezitím natáhla kalhoty a šli jsme do haly. V hale jsem si prohlížela fotky a věřte, že jsem měla na krajíčku, když jsem to viděla. Ale ne štěstím, ale smutkem. Nebylo tam nic vidět. Dvě kuličky – jako hlavička a tělíčko a prý ručička. Tři na chlup stejné fotky. To jsem hend říkala, že náš prcek není takový škaredý. Náš šmudlíček je krásnější, než na těch fotkách. Vždyť ani není poznat, co je co.. No já zbyla z toho fakt na měkko. Ještě teď se mi tlačí do očí slzy, když na to takhle vzpomínám. Celý ultrazvuk proběhl tak, že jsem z toho moc neměla, protože paní to brala fakt rychle a fotky jsem schovala hluboko do těhotenské složky, abych je nemusela mít na očích, protože by mne rozesmutnily. Kdybych věděla, že budu mít ještě další ultrazvuk, tak jak je to v Česku, tak mě to tak nemrzí a řeknu si, že příště dostaneme lepší doktorku a všechno vyjde líp. Jenže za celé těhotenství jsou tu pouze dva ultrazvuky. Tak se teď jen spoléhám na to, že prcka cítím, jak se tam vrtí a kope. Jediné, co jsme vyčetli z mojí složky je, že má necelých 300 gramů a obvod hlavičky 17cm. Ale jestli je to dobře, nebo špatně, nevíme. K midwife jdeme až na konci ledna, tak se ani nemáme koho zeptat. Závěrem smutného ultrazvuku bych chtěla říct, že nevěřím, že je to kluk a jsem hrozně ráda, že aspoň cítím šmudlíkovo vrtění, protože tak aspoň vím, že tam je a že žije.. Sice stále nevíme, co šmoulíček bude, ale s Davidem ho máme rádi už teď.

Angieblack (29 let, druhorodička, 17. týden)

Tak vánoční atmosféra pořád nepropukla, vše tak nějak v poklidu. Snažím se poklidit, každý den něco malého, ale fakt v poklidu. I tak byl tenhle týden celkem hektickej. V pondělí jsme vyrazili zase konečně k dědovi, měl radost, že Áďu zase vidí, vezla jsem mu jídlo, popovídali jsme, užil si pravnuka a frčeli jsme domů. Úterý nás čekal výlet do Prahy, na pravidelný sraz s kamarádkami, co bydlí v Praze nebo v okolí Prahy. Chodíme do Kulíškova v Kotvě, je to tam fajn pro děti a já o Adamovi celý den skoro nevím. Odpočinula jsem si celkem, pokecala, odreagovala se. Ještě jsme zkoukli stromeček na Staromáku, já si dala vytoužené kaštany a šli jsme za tatínkem do práce. Já si teda došla na záchod do nákupáku a oni šli do práce, musel se pochlubit se synem. Áďa sežral dva bonbony, co mu hodné tety strčily, naštěstí vědí, co je kvalita. Středa zase něco, ale to jsem se moc těšila. Poradna po měsíci. Sice jsem tam čekala asi hodinu, ale to mi ani nevadilo, potkala jsem tam sousedku, co šla po mě a kecaly jsme. Hada hlídala mamka, tak jsem nemusela chvátat. Konečně jsem šla na řadu, prcek je v naprostém pořádku, já taky, jen jsem dostala magnézko, protože občas cítím, že mě táhne jizva po císaři. Zeptala jsem se, jestli náhodou už není poznat pohlaví, ale doktorka říkala, ať si ještě počkám, že kvalita zobrazení nic moc a byl tak zašitej v rohu, že ani vaginální sondou na něj nedosáhla. No nic, počkáme si. Ve městě jsem nakonec strávila celý den, prošly jsme se, něco vyřídili. Bylo to fajn. Tatínek měl ten den firemní večírek, takže stejně zůstával v Praze spát, takže ani to nás nehnalo domů. Ve čtvrtek odpoledne přijel a bude s námi doma až do 7.1., má sice něco naplánováno v práci na jeden den a nějaké aktivity s kamarády a kolegy, ale i tak je to příjemný. Akorát doufám, že se nesežereme. V pátek měl být ten konec světa, no, při pohledu na parkoviště u Teska u nás, to tak vypadalo. Vevnitř v pohodě, žádní nervozní zákazníci nebo prodavačky, ale to parkoviště tragédie, naštěstí jsme vyjeli celkem rychle. Ještě zaskočit za kamarádkou, vyzvednout fotky, které vyšly moc hezky, dát oběd a šupajdit domů. Zase jsem něco poklidila, vyprala pračku, dodělala čepici ségře k Vánocům a mrtvá padla do postele asi v půl dvanácté. A to jsem na tom asi ještě dobře. Dnes, v sobotu, nás čeká zabijačka u ségry, nevím, co to švagra napadlo, ale Vašek se samozřejmě taky musel připojit. Takže jedeme na prasátko, naštěstí koupili dvě půlky, takže odpadne vraždění. Já se toho účastnit rozhodně nebudu, bych jim taky mohla do jitrnic ještě něco přihodit. Máme domluveno dodělání cukroví. Těším se ale, bude tam mamka, teta, sestřenice, kamarádi, o Adamovi zase asi nebudu vědět. A v neděli jdeme do finále, mám v plánu stihnout zabalit dárky, dodělat úklid a dojet zase k dědovi, pak už se tam asi nedostaneme. Pak se válet u televize a odpočívat, jak to máme nejraději. Krásné Vánoce.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková