Inzerce
Inzerce
Inzerce

Duben 2013/2 – Nic zvláštního se nestalo...

Angieblack je poslední budoucí maminkou, která se s námi dělí o své zážitky a pocity v Rodíme ONLINE. Její uplynulý týden se nesl v marodicím režimu, protože onemocněl syn Adámek. To jí ale nezabránilo, aby na Velikonoční pondělí uvařila výbornou svíčkovou omáčku v novém papiňáku. Absolvovala také další vyšetření na ultrazvuku a postěžovala si na váhu břicha.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Inzerce

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

Inzerce

Angieblack (29 let, druhorodička, 32. týden)

Tak a zůstala jsem tu úplně sama. To bude nuda, když budete číst jen to, co napíšu já. Snad se ke mně na tu chvíli někdo konečně přidá.

Týden byl opět ve znamení nemoci, ne tedy naštěstí mojí, ale Adam nejspíš v tom koutku ve čtvrtek chytil nějaký agresivní pražský vir a zase dostal rýmu a lehce i kašel. Hlavně ta rýma, nemohl vůbec dýchat, v noci chrápal jako medvěd, přes chůvičku jsme se tomu chechtali, jak zařezává. Takže  jsem byla víceméně doma, což mi moc nevadilo, protože počasí bylo strašné. Jen mě mrzelo to Velikonoční pondělí, nemohl jít ani koledovat, byl jen u tety, odkud si odnesl velký balíček pochutin (teta je znalá a nakoupila kvalitně :-)). Já jsem dostala taky párkrát pomlázkou, většinou od tatínků dětí, samotní kluci, co k nám přišli, když viděli pupek, tak si netroufli. Ale neuschnu a to je hlavní. Od rána jsem stála u plotny, naběhla jsem si a slíbila jsem svíčkovou. Naštěstí ji za mě uvařil můj nový přírůstek do kuchyně, papiňák, kterému jsem se dlouho bránila, ale dostala jsem ho a darovanému koni na zuby nehleď, že. Povedla se i přes určité nesnáze a všem moc chutnala.

Ve středu jsem měla poradnu, ale až odpoledne, takže jsem zase ráno nesměla zapomenout na moč. Mamku, která hlídala Adámka, jsem vyzvedla v práci a už se frčelo. Doktorka má ve středu do tří a já jsem byla objednaná mezi 14–14:30 h, tak abych tam byla včas. Na vyšetření jsem se zmínila, že mě předchozí dva dny vždy z ničeho nic začne píchat v boku, ale vysoko, takže to není v jizvě. Lékařka mě pořádně prohmatala a nejspíš to budou vazy, které to už pomalu nezvládají. Ani se jim nedivím, břicho neunesu pomalu ani já, natož vazy. Jinak je vše v pořádku, výsledky UZ v pohodě, jen si tam budu muset dojít znovu kvůli těm nožičkám, které mělo miminko minule zkroucené a nešlo se na ně pořádně podívat. Tam jdu zítra.

Nic zvláštního nás uplynulý týden už nečekalo, jeli jsme v marodicím režimu, takže žádná divočina. Na tu se stejně už moc necítím. Už ani na zádech nemůžu sedět nebo ležet. Dusí mě a musím ležet na boku. Ale přišlo to celkem pozdě, u Adama mi to vadilo už mnohem dřív. Jinak mě nic extra netrápí, přírůstek cca 12 kg, jen v břiše a poslední měsíc už to nestoupá. Uvidíme, jak ke konci nebo potom dál. Kdyby to bylo do 15 kg, tak bych byla šťastná.

Inzerce

Nadcházející týden tedy půjdu na další ultrazvuk, pak plánuju být s Áďou co nejvíc venku, když konečně přišlo jaro, a o víkendu jdeme se ségrou na květinový svatební den nachytat trošku inspirace na tu její maškarádu :-))

Tak se mějte krásně.

Inzerce

Příběhy maminky dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Duben 2013/2 - Nic zvláštního se nestalo... - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×