Inzerce
Inzerce
Inzerce

Duben 2013/1 – Velikonoční týden

MartiHy má syna Alexe! Angieblack byla spokojená s výsledky ultrazvuku i s přístupem personálu, takže si po vyšetření pochutnala na chlebíčkách v nemocniční kantýně. Na svatbu své sestry dostala za úkol zajistit potahy na židle – jak se jí tato činnost daří? Adámka vzala do dětské herny, kde se setkala s holkami Bolkami, a o svátcích se pustila do vaření svíčkové omáčky.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Inzerce

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

Inzerce

MartiHy (26 let, prvorodička)

MartiHy se v pátek 29. 3. 2013 v 10:52 narodil syn Alex. Vážil 2220 g, přesnou délku nevíme, protože v Anglii se děti neměří, nicméně Martina odhaduje 45 cm. Blahopřejeme!

Angieblack (29 let, druhorodička, 31. týden)

Tak to vypadá, že tu zůstaneme už jen dvě a pak už vlastně jen já, sama samotinká. Janča to má za sebou, Martina se taky asi dlouho neohřeje :-)

Těšila jsem se na úterý, až zase uvidím dítko, které je zatím schované. Vyrazili jsme hned ráno, marně jsem doufala, že když tam naběhnu hned na desátou, tak tam nikdo nebude, ale i když jsem přišla deset minut po desáté, tak jsem dostala číslo 8 a musela jsem si sednout do čekárny. Naštěstí mi to ani nevadilo, Adámek byl u mamky a já jsem si to docela užívala. Celkem to odsýpalo, tak jsem šla za chvíli na řadu. Na UZ byla moje oblíbená doktorka (která doktorka nebo doktor tam není), taková mladá, sympatická slečna. Brala to hodně pečlivě, všechno zase popisovala, brala to kousek po kousku. Prcek byl v příčné poloze, takže byl hodně skrčený, a když došla k nožičkám, tak se snad skrčil ještě víc a jednu nožku mu nemohla zabrat. To už to trvalo docela dlouho a mně bylo už z toho ležení špatně. Takže musím přijít za 14 dní znovu, což mi tedy nevadí. Jinak bylo vše v pořádku, množství plodové vody normální, váha 1600 gramů, což je stejné jako u Adámka v té době. Jen, jak se soustředila na ty nožičky, mi zapomněla zkontrolovat jizvu, jak jí napsala moje gynekoložka. Ale když tam jdu znovu, tak to zase tak nevadí. Cestou domů jsem si odkočila dolů do kantýny, koupila jsem chlebíčky, mají tam výborné, a jela jsem vyřizovat pochůzky, a to do papírnictví pro papíry na malování a nechat přidělat další fotky, protože jsme všechny rozdali. Přijela jsem domů celkem zničená, ale byla jsem ráda, že to mám vyřízeno.

Pořád řeším se ségrou její svatbu, je tedy ještě čas, ale spousta lidí už to řeší teď s předstihem, tak musíme taky. V restauraci, kde bude hostina, nemají na sále všechny židle stejné, tak koukám na netu na potahy na židle, aby se to schovalo. Docela mě to baví, dostala jsem zrovna tohle na starost, tak to různě řeším po mailu se shopy, které je nabízejí k půjčení. Ségra to chce mít laděné do zelena, s bílou barvou a naštěstí zrovna tahle barva je populární, takže není problém ji sehnat. Jsem zvědavá, jak to bude nakonec vypadat, doufám, že hezky.

Ve čtvrtek jsme vyrazili s Áďou do víru velkoměsta, byl domluvený sraz s holkama z Bolu. Já jsem tam dorazila už dopoledne, vezl nás tam tatínek cestou do práce, takže jsme přešlapovali před vchodem už pár minut před otevírací dobou. Adámek se moc těšil a já taky. Měl celou hernu víceméně pro sebe, takhle tam nikdo nebyl, nahrnulo se to až před obědem. Našel si tam kamaráda a s ním tam řádil. Trošku jsem se bála, co bude provádět, protože se začíná projevovat a občas je trošku nevybíravý vůči ostatním dětem. Holky dorazily, pokecaly jsme si, děti si pohrály, bylo to moc fajn. Moc ráda jsem je viděla, doufám, že ne naposledy před porodem, ráda bych to zopakovala, až bude lepší počasí a bude se dát být venku na hřišti.

Tatínek měl druhý den dovolenou, takže si velikonoční svátky užijeme delší a pohromadě. Já jsem si ráno mohla přispat, což mi bodlo. Adámek byl taky rád, že tu má tatínka. Navečer byla naše Angie zase objednaná na kontrolu. Nožička se jí pořád nechce zahojit, bylo by potřeba, aby se jí tam udělal strup, ale obvaz si přes noc pokaždé sundá a mastičku olíže. Takže jí to co nejvíc necháváme na volno a uvidí se, kontrola bude zase za týden. Už mě to štve, ji to vevnitř nebaví, mě s ní taky ne a ven nemůže, jen s pytlíkem na tlapce. Navíc ani rehabilitace toho operovaného kolena není ideální.

Musím teď pochválit Vaška, opravdu mi moc pomáhá, bere si Adámka hodně ven, na zahradu nebo když někam jede a já tak mám klid. V neděli jsem bez něj jela nakoupit, a i to jsem si užila. Akorát jsem musela spěchat domů, protože na tom našem výletu asi chytil bacila – měl zvýšenou teplotu a spustila se mu rýma. I tak to bodlo a já jsem se vrátila domů plná energie. Připravovala jsem se na zítřejší den, kdy mě čekalo ráno u plotny, protože jsem chlapům slíbila svíčkovou, a taky obstarávání koledníků, protože i když to tak venku absolutně nevypadá, jsou svátky jara, Velikonoce.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Duben 2013/1 - Velikonoční týden - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×