Inzerce
Inzerce
Inzerce

Duben 2013/3 – Konečně jaro

Angieblack si naplno užívá jarního počasí – s Adámkem vyrazili na kolo, pozorovali bagry, traktory a když přijel budoucí švagr na motorce, nemohla Adámka dostat z motorky dolů. Na ultrazvuku ji rozladila maminka s nemocným dítětem v čekárně, nicméně nakonec odcházela spokojená s vědomím, že je její miminko zcela v pořádku. V sobotu si pak užila květinový svatební den s obědem na zámku a v neděli se s Adámkem vypravila na návštěvu zámku Zbiroh.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Inzerce

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

Inzerce

Angieblack (29 let, druhorodička, 33. týden)

Konečně je krásně. Už jsme zprovoznili pískoviště, skluzavka je objednaná :-) Sezona může začít. Adam byl přešťastný, hodinu jsem o něm nevěděla.

Odpoledne jsme vyrazili na kolo, já ho teda půl cesty do lesa nesla, protože vašnosta odmítal jet do kopce... ale pokecala jsem si s holkama, bylo to moc fajn. Zpátky už hezky šlapal, i když bylo vidět, že už má taky dost. 

Hned v úterý jsem si naplánovala ten opakovaný ultrazvuk v nemocnici. Při tom posledním velkém nemohla doktorka pořádně zkontrolovat druhou nožičku, protože Marek ležel napříč. Měla jsem domluvené hlídání se ségrou, ale ta se nakonec rozhodla, že pojede s Adamem se mnou a rovnou si dojde na nákup.

Inzerce

Takže jsme před desátou vyráželi směr nemocnice. Ségra tam pracuje a poslední dobou je tam víc než doma, divím se, že se jí chtělo, ale po tom už jsem se nepídila. Nechala jsem je a šla si sednout do čekárny. Bylo tam opět plno, naštěstí na ultrazvuk moc lidí nebylo. Co jsem ovšem nepochopila, tak tam byla maminka, nejspíš s babičkou nebo s tchýní, a měla s sebou chlapečka, který příšerně, ale fakt příšerně kašlal. Nepochopím to prostě. Do čekárny plné těhotných vzít takhle nemocné dítě. Celou dobu jsem po ní házela pohledy, no asi věděla, co si o ní myslím. Pak mi došla trpělivost a šla jsem si stoupnout do chodby. Pobíhala tam taková mladinká slečna, tak jsem si říkala, že to bude asi nová sestřička. A ejhle, když jsem přišla na řadu, zjistila jsem, že je to doktorka, sice sympatická, ale nezkušená. Nožičku sice našla, ale taky si nebyla moc jistá, tak si nechala ještě zavolat starší doktorku, kterou už znám, dělala mi už několik ultrazvuků, je tam druhá nejlepší ultrazvukařka po primářovi. Mně už začínalo být špatně, sestřička už mi chtěla pomáhat vstávat, ale doktorka mi řekla, že si klidně můžu lehnout na bok, že to nevadí. Nožku našla hned a všechno bylo v pořádku. Já jsem byla ráda, že prcka zase vidím a že je v pořádku. Trošku mě to znervózňovalo. Vyzvedla jsem ségru a dítko, které bylo nadšené, že je středem pozornosti - navštívila ho tam totiž doktorka, několik sestřiček, pár záchranářů a dostal lízátko. Šťastnější být nemohl. Po menším nákupu jsme frčeli domů, už jsem toho měla dost. 

Už se snažím plánovat si týdny tak, abych toho neměla moc. Ne, že bych to už moc nedávala, ale přece jen by nebylo od věci víc odpočívat, i když mě nic vážného netrápí ani nebolí. Jsem víc unavená než v prvním těhotenství, ale určitě jsou na tom některé i hůř. Možná je to blbost, ale myslím si, že je to kvůli tomu, že si to moc berou a stěžují si :-)

Inzerce

Ve čtvrtek proběhl nákup, který měl být rychlý, ale jelikož je vedle marketu stavba a na stavbě jsou bagry a jiné úžasné stroje, museli jsme tam samozřejmě půl hodiny koukat, jak bagr bagruje. Cestou domů jsem se ještě zastavila u známé, od které jsem si kupovala soupravičku do porodnice a kojicí košili. Zpátky jsme samozřejmě zase viděli na poli traktory, takže jsem zase musela stavět a koukat na traktory, jak rozhazují hnůj :-) 

Moc jsem se těšila na víkend, byl v plánu ten květinový svatební den, oběd na zámku a zabavení dítěte s babičkou a tetou. To se nakonec podařilo, ale květinový den nás trošku zklamal. Bylo to opravdu malinkaté. Posledních pár ročníků bylo ve velkém stylu, přehlídky, hodně stánků, mraky lidí, hodně ukázek stolů, kytic. Nevím, co se nepodařilo tento rok, ale byl tam jeden stůl, pár kytiček, jedno ozdobené auto a tím to skončilo. Za ty prachy to teda nestálo. My jsme si aspoň  daly oběd v oblíbené restauraci s oblíbenou obsluhou. Adam zblajzl palačinku, dostal balonek (vybral si s princeznou :-)) a jelo se domů. Pořád něco vyprávěl, moc se mu to líbilo.

Program měl slíbený i na druhý den, bylo v plánu jet na zámek Zbiroh. Plán se nakonec uskutečnil a my jsme si užili krásný rodinný výlet. Navečer se ještě zastavila moje ségra s budoucím švagrem na motorce a to už byl teda Áďa na vrcholu blaha, že si může sednout na motorku, vůbec jsme ho nemohli dostat dolů. Až na čokoládu jsme ho utáhli. 

Další týden je v plánu výlet do Prahy, pak nějaké obíhání a vyřizování a o víkendu oslava třicátin mé kamarádky. Ještě musím vymyslet, co jí koupit.

Mějte se krásně a užívejte si jara.

Příběhy maminky dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Duben 2013/3 - Konečně jaro - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×