Duben 2013/3 – Konečně jaro

Angieblack si naplno užívá jarního počasí – s Adámkem vyrazili na kolo, pozorovali bagry, traktory a když přijel budoucí švagr na motorce, nemohla Adámka dostat z motorky dolů. Na ultrazvuku ji rozladila maminka s nemocným dítětem v čekárně, nicméně nakonec odcházela spokojená s vědomím, že je její miminko zcela v pořádku. V sobotu si pak užila květinový svatební den s obědem na zámku a v neděli se s Adámkem vypravila na návštěvu zámku Zbiroh.

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

• Angieblack - 33. týden těhotenství

Angieblack (29 let, druhorodička, 33. týden)

Konečně je krásně. Už jsme zprovoznili pískoviště, skluzavka je objednaná :-) Sezona může začít. Adam byl přešťastný, hodinu jsem o něm nevěděla.

Odpoledne jsme vyrazili na kolo, já ho teda půl cesty do lesa nesla, protože vašnosta odmítal jet do kopce... ale pokecala jsem si s holkama, bylo to moc fajn. Zpátky už hezky šlapal, i když bylo vidět, že už má taky dost. 

Hned v úterý jsem si naplánovala ten opakovaný ultrazvuk v nemocnici. Při tom posledním velkém nemohla doktorka pořádně zkontrolovat druhou nožičku, protože Marek ležel napříč. Měla jsem domluvené hlídání se ségrou, ale ta se nakonec rozhodla, že pojede s Adamem se mnou a rovnou si dojde na nákup.

Takže jsme před desátou vyráželi směr nemocnice. Ségra tam pracuje a poslední dobou je tam víc než doma, divím se, že se jí chtělo, ale po tom už jsem se nepídila. Nechala jsem je a šla si sednout do čekárny. Bylo tam opět plno, naštěstí na ultrazvuk moc lidí nebylo. Co jsem ovšem nepochopila, tak tam byla maminka, nejspíš s babičkou nebo s tchýní, a měla s sebou chlapečka, který příšerně, ale fakt příšerně kašlal. Nepochopím to prostě. Do čekárny plné těhotných vzít takhle nemocné dítě. Celou dobu jsem po ní házela pohledy, no asi věděla, co si o ní myslím. Pak mi došla trpělivost a šla jsem si stoupnout do chodby. Pobíhala tam taková mladinká slečna, tak jsem si říkala, že to bude asi nová sestřička. A ejhle, když jsem přišla na řadu, zjistila jsem, že je to doktorka, sice sympatická, ale nezkušená. Nožičku sice našla, ale taky si nebyla moc jistá, tak si nechala ještě zavolat starší doktorku, kterou už znám, dělala mi už několik ultrazvuků, je tam druhá nejlepší ultrazvukařka po primářovi. Mně už začínalo být špatně, sestřička už mi chtěla pomáhat vstávat, ale doktorka mi řekla, že si klidně můžu lehnout na bok, že to nevadí. Nožku našla hned a všechno bylo v pořádku. Já jsem byla ráda, že prcka zase vidím a že je v pořádku. Trošku mě to znervózňovalo. Vyzvedla jsem ségru a dítko, které bylo nadšené, že je středem pozornosti - navštívila ho tam totiž doktorka, několik sestřiček, pár záchranářů a dostal lízátko. Šťastnější být nemohl. Po menším nákupu jsme frčeli domů, už jsem toho měla dost. 

Už se snažím plánovat si týdny tak, abych toho neměla moc. Ne, že bych to už moc nedávala, ale přece jen by nebylo od věci víc odpočívat, i když mě nic vážného netrápí ani nebolí. Jsem víc unavená než v prvním těhotenství, ale určitě jsou na tom některé i hůř. Možná je to blbost, ale myslím si, že je to kvůli tomu, že si to moc berou a stěžují si :-)

Ve čtvrtek proběhl nákup, který měl být rychlý, ale jelikož je vedle marketu stavba a na stavbě jsou bagry a jiné úžasné stroje, museli jsme tam samozřejmě půl hodiny koukat, jak bagr bagruje. Cestou domů jsem se ještě zastavila u známé, od které jsem si kupovala soupravičku do porodnice a kojicí košili. Zpátky jsme samozřejmě zase viděli na poli traktory, takže jsem zase musela stavět a koukat na traktory, jak rozhazují hnůj :-) 

Moc jsem se těšila na víkend, byl v plánu ten květinový svatební den, oběd na zámku a zabavení dítěte s babičkou a tetou. To se nakonec podařilo, ale květinový den nás trošku zklamal. Bylo to opravdu malinkaté. Posledních pár ročníků bylo ve velkém stylu, přehlídky, hodně stánků, mraky lidí, hodně ukázek stolů, kytic. Nevím, co se nepodařilo tento rok, ale byl tam jeden stůl, pár kytiček, jedno ozdobené auto a tím to skončilo. Za ty prachy to teda nestálo. My jsme si aspoň  daly oběd v oblíbené restauraci s oblíbenou obsluhou. Adam zblajzl palačinku, dostal balonek (vybral si s princeznou :-)) a jelo se domů. Pořád něco vyprávěl, moc se mu to líbilo.

Program měl slíbený i na druhý den, bylo v plánu jet na zámek Zbiroh. Plán se nakonec uskutečnil a my jsme si užili krásný rodinný výlet. Navečer se ještě zastavila moje ségra s budoucím švagrem na motorce a to už byl teda Áďa na vrcholu blaha, že si může sednout na motorku, vůbec jsme ho nemohli dostat dolů. Až na čokoládu jsme ho utáhli. 

Další týden je v plánu výlet do Prahy, pak nějaké obíhání a vyřizování a o víkendu oslava třicátin mé kamarádky. Ještě musím vymyslet, co jí koupit.

Mějte se krásně a užívejte si jara.

Příběhy maminky dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.