Inzerce
Inzerce
Inzerce

Duben 2013/4 – Pohodový týden a odpočinek

Angieblack měla na tento týden naplánováno hodně vyřizování, nicméně nakonec se její týden nesl v duchu jarní pohody. S Adámkem, kamarádkou a její dcerou otestovala nově otevřený dětský koutek, kde si vychutnala výbornou kávu, a užila si každočtvrteční procházku, na které ji Adámek mile překvapil. O víkendu vyrazila do příjemné hospody na oslavu třicátých narozenin své kamarádky, pochutnala si na výtečném roastbeefu a neděli strávila sama doma odpočíváním.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Inzerce

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

Inzerce

Angieblack (29 let, druhorodička, 34. týden)

Počasí mi dělá radost. I na výlet do Prahy se vyvedlo. Měli jsme domluvený sraz s kamarádkami v Kroužkách na Vltavě, tak jsem doufala, že to vyjde a děti budou moct celý den lítat po hřišti. Nakonec se to vyplnilo, akorát já jsem musela lítat za Adámkem taky. Už to není takový to vypustit, on bude někde poblíž a já si sednu a budu ho pozorovat. Samozřejmě musel všechno prozkoumávat a nejlépe v největším chumlu dětí. A jelikož už to není ten otloukánek, jak jsem se bála, ale občas dá důrazně najevo svůj názor, tak se musí hlídat. Takže jsme odjížděli oba dva řádně utahaní, ale celkem spokojení.

Tento týden naštěstí žádní doktoři, i tak jsem toho na středu měla naplánováno hodně. Musela jsem jet do města, oběhnout si pár pochůzek. Hlavně koupit Adámkovi boty, přece jen v celkem letních teplotách běhat v  zimních superfitech nemůže. Vybrali jsme krásné, měla jsem z nich radost já i on, hned si je nechal na nožce a pyšně si vykračoval. A maminka byla o pár stovek lehčí… Pak jsem frčela k mojí mamce, kde jsem dítě nechala a jela už vyřizovat sama, protože s ním je to na dlouhý lokte a unavuje mě ho vyndávat a dávat do auta. Skočila jsem do bazárku dát nějaké botky, co mi leží doma, do komise, a uvidíme, jestli se prodají. Pořád lepší, než aby mi to leželo doma. Pak jsem byla koupit příze – došla mi zásadní bílá barva a tu teď dávám snad do každé čepičky – a vyzvednout věci tchýně od sestřenice z USA – poslala to už před třemi měsíci, ale jelikož to šlo lodí přes Polsko, mělo to veliké zpoždění. Naštěstí to Adámkovi ještě krásně je, až na pár mikinek, ale to zase tak nevadí, hlavně, že mu jsou podšité kalhoty, které se špatně shání. Když to neužije Adam, tak Marek určitě.

Všechno jsem vyřídila a jela jsem zase k mámě, kde jsem si dala oběd, odpočinula jsem si, popovídala si a už se zase jelo do znovuotevřeného dětského koutku, kde na mě čekala kamarádka s nevěstou pro Adámka. Chtěly jsme to trošku okouknout. Dřív to tam bylo dost tragické, špinavé, kafe z pytlíku 2v1 za 30 korun, zničené hračky, ze kterých kolikrát koukaly dráty. Změna proběhla o sto padesát procent, naštěstí k lepšímu. Nové atrakce, výborná káva, obsluhoval nás sám pan majitel. Děti si pohrály, my jsme si odpočinuly a popovídaly si. Tady totiž děti neměly kam zdrhnout, tak  jsme je nemusely moc hlídat. Navíc jak bylo hezky, tak tam nebylo ani moc lidí, takže super. Domů jsme dorazili až kolem půl šesté, ještě jsme šli na zahrádku a čekali jsme na tatínka, který dorazil za půl hodinky po nás.

Čtvrtek je náš tradiční procházkový den s kamarádkama. Poprvé letos jsme vyrazili na místní hřiště, Adam jel celou cestu na kole, což jsem se divila, protože je to přes celou ves a tak daleko ještě nejel, navíc do kopce, což ho nebaví, vždycky mi sesedne a matko, odnes kolo. Děti řádily, my si opět povídaly. Ono co jiného se taky dá dělat, ze čtyř holek, co se scházíme, jsou tři podruhé těhotné. Já a ještě jedna 6 týdnů před porodem a ta další na začátku a s nevolnostmi :-) Adámka na hřišti nejvíc zaujal nový zavlažovací systém, který dělali na podzim, hned ho musel jít vyzkoušet, takže jsem ho honila po fotbalovém hřišti a on pobíhal v jarním deštíku. Naštěstí bylo fakt teplo a hned uschnul. Domů jsme zase dorazili až po šesté hodině. Je to krása, být celý den na vzduchu a užívat si.

Moc jsem se těšila na sobotu a víkend celkově. V sobotu jsme byli pozvaní na oslavu narozenin dobré kamarádky, měla třicetiny a slavila ve velkém stylu – rautík a popíječka v příjemné hospodě. Jídlo bylo vynikající, zvláště roastbeef mě fakt dostal; kdyby mi to nebylo blbý, tak si dám ještě víc. Zábava a kamarádi – s nimi i moje ségra se švagrem – byla super. Byl tam také DJ, i když já jsem se tance neúčastnila, nevím, co by tomu dítě v břiše řeklo, už takto na mě zase koukali, zvláště bezdětné kamarádky, podivně. Po půlnoci jsem se odebrala k odchodu, bolela mě záda, židle byly tvrdé a taky doma hlídala moje mamka, tak aby nejela domů moc pozdě.

Inzerce

Neděli jsem si vyloženě užila. Hned, jak se tatínek vyhrabal z postele, odjel s dítkem ke tchýni, kde byli celý den, a já jsem si užívala volna. Vyprala jsem čtyři pračky, uháčkovala jsem jednu čepici, dala jsem si kávu, prostě pohodička. Jo, kdyby to tak vydrželo.

Cítím se tak na střídačku. Jsou dny, kdy se nemůžu ani hnout, a dny, kdy se cítím, jako bych ani těhotná nebyla. Ale celkově se cítím opravdu dobře. Břicho netvrdne nebo aspoň minimálně, většinou, když se mi chce na záchod, při větší námaze nebo dlouhém dni. Otoky žádné, přibírání se zastavilo, už jsem se teda dlouho nevážila. Dítě kope stejně jako Adámek v té době, takže celkem dost. Nejspíš je už otočený. Žáha pořád pálí a pořád na to nic nezabírá. Už to budu muset nějak přežít. Jediné, co mi vadí, je, že mě tlačí do žeber, když sedím, nebo v autě, když řídím, to je opravdu nepříjemné a nevím, jak si sednout, aby netlačil. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se cítím fakt dobře. Asi za to může i to počasí, které je fakt krásné, a jsem ráda, že už je tady jaro. Tak si ho taky užívejte.

Příběhy maminky dle podkladů zpracovala Veronika Kordasová.

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Duben 2013/4 - Pohodový týden a odpočinek - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×