Jak se maminkám daří?

Úspěšný seriál „Rodíme společně s BOL“ pokračuje! Barbora oslavila s rodinou Toníčkovy 7. narozeniny. Nevětší radost měl Tonda z robota a z knížek o Minecraftu. Bříško Báře až neuvěřitelně roste, musela začít nosit kompresní punčochy, protože má křečové žíly. Příští týden ji čeká vyšetření na těhotenskou cukrovku. Martina má zasebe další kontrolu u gynekologa a sezení na genetickém oddělení. Pohlaví stále neví, ale miminko bude pěkný cvalík, lékaři odhadují porodní váhu na 3,7 až 4 kg. Marcele konečně skončily ranní nevolnosti. Moc se těší na rostoucí bříško a první pohyby. S Filípkem navštívili hasičskou stanici a o víkendu se vydali na výlet vlakem do Tišnova.

Které společnosti věnují maminkám užitečné přípravky a potřeby pro miminka?

Které maminky se projektu účastní?

 

Barbora (25. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Ahoj,

minule jsem psala, že jsem nemocná. Nemocná jsem stále, ale antibiotika zabrala a už mi je o moc lépe. Takže sice odpočívám, ale mezi odpočinky taky normálně funguji. Přítel tento týden šel už do práce, takže nemám pocity nepatřičnosti, když půlku dne prospím a občas se částečně probudím a v polospánku sním jogurt, co mám připravený na nočním stolku a následně zase usnu. Občas jogurt není jogurt, ale kobliha. Všechny drobky uklidím, než přijde přítel z práce. Ve chvíli, kdy slyším cvaknout klíče v zámku, vyskočím jako střela a vrhnu se k sušáku na prádlo, kde mám rozvěšenou polovinu koše vypraného prádla. Věším prádlo, otírám pot z čela a hlásím, jak jsem měla náročný den.

Oslava Toníčkových narozenin

Svou lenost jsem překonala až ve středu, den před narozeninami Toníčka, to měl večer naplánovanou oslavu. Napsala jsem si seznam věcí, co musím obstarat na večeři, seznam dárků, protože doma jsem měla jen robota, kterého jsem koupila už před časem a seznam parádiček na oslavu (balonky, frkačky a tak).

Ráno jsem odvezla Tondu do školy a vydala jsem se do obchodního centra, kde jsem chtěla jít do hračkářství a knihkupectví. Bylo ale ještě moc brzo a otvírali až za hodinu, proto jsem šla do Tesca nakoupit jídlo na slavnostní večeři. Měla jsem v plánu udělat pstruha na tymiánu s bramborovou kaší - Toníkovo oblíbené jídlo. A protože jsem potřebovala zabít čas, koukla jsem se ještě na nějaké oblečení. Odnesla jsem si dvoje dlouhé halenky nebo pološaty či jak to nazvat. Každopádně ideální pro těhulku. Potom jsem koupila v knihkupectví dvě knížky o Minecraftu a šla jsem. Mimochodem tohle kupování knížek pro dnešní děti mě trochu traumatizuje. Minule jsem se musela ptát na knížku o youtuberech pro Pepu a dneska na knížku o Minecraftu pro Tondu. Vždycky jsem celá červená a přijdu si nepatřičně, že chci kupovat takovou blbost. 

Odpoledne jsem všechno doma připravila a vyrazila jsem pro mamku, potom jsem vyzvedla Tondu na judu. Byl už celý nervózní a natěšený. Doma už na nás čekal přítel s Pepou. 

Na Toníka padla špatná nálada z toho, že vlastně slaví to, že je o jeden rok ke smrti blíž. „Typická“ to úvaha sedmiletého dítěte. Takže začátek slavení byl poněkud ponurý. Jakmile došlo na dárky, vjel do Tondy optimismus. Rozbaloval a rozbaloval. Ze všeho měl radost a moc děkoval. Před týdnem si napsal seznam věcí, které by si přál. Přál si Furbyho, tablet, pět set korun a živého psa. Dostal elektronického robota, knížku o Minecraftu a autíčko na dálkové ovládání. Nejsem asi zrovna ukázkový plnič přání.

Nevětší radost měl z již zmiňovaného robota a z knížek o Minecraftu. Od mamky dostal malého Furbyho, aby měl jeho velký Furby kamaráda, z toho měl taky velikou radost. Potom ještě nějaké oblečení, které mamka přinesla pro oba kluky. Pepík sám za svoje koupil Tondovi peněženku a gumu do školy. Potom co jsme snědli dort, pstruha, kaši a vše co se vyskytovalo v naší blízkosti, šli kluci hrát s robotem a Pepa četl Tondovi z knížek o Minecraftu a hned to zkoušeli aplikovat.

 O víkendu jsme měli jet k příbuzným přítele. Mají chlapečka, co je na den přesně starý jako Toník. Takže kluci oslaví narozeniny ještě spolu. Domluvila jsem i s Toníkovým tatínkem, že Tonda zůstane u mě místo u něj, abychom mohli jet. Bohužel nám zavolali v pátek, že jsou nemocní a oslava se ruší. Takže jsme víkend proflákali. 

Co se děje v bříšku

Bříško mi až neuvěřitelně vyrostlo. Přijde mi, že jeden den tam nebylo nic a druhý den vypadám jako bych spolkla míč. Jsem už klasická těhule, doufám, že už si toho všimnou lidi v autobuse a konečně mě pustí i někdo sednout. Hrozně se sama sobě s bříškem líbím, myslím si, že mi sluší. Jen se děsím toho, že už teď je dost veliké. Jak budu vypadat na konci těhotenství, bude ještě zajímavé.

Začala jsem nosit kompresní punčochy, protože mám křečové žíly. Ty mě poslední dobou dost trápí. Mívám křeče v lýtkách a lýtka mi začínají natékat. 

Miminko se v bříšku čile mrská. Nejvíc aktivní je v noci. Doufám, že mu to nezůstane i po porodu. Hodně si těhotenství užívám. Nic moc z těhotenských neduhů mě netrápí a je to nejspíš mé poslední těhotenství, tak si to chci užít.

Příští týden mě čeká zátěžový test na těhotenskou cukrovku (OGTT). Plánuji vám popsat a nafotit jak to celé probíhalo.

Bára

Martina (18. týden těhotenství, čeká první miminko) 

Ahojky holky,

Kontrola u gynekologa a na genetice

tak máme za sebou další kontrolu u gynekologa. Ve čtvrtek jsem vyrazila do Benešova, tentokrát dřív, jelikož jsem měla před kontrolou ještě sezení na genetickém oddělení. Milá sestřička tam se mnou prošla rodinnou historii, podivila se nad množstvím manželových sester a odevzdala jsem i trochu krve. Bohužel se moje žíly zase rozhodly protestovat, takže žádné nešly najít a když už, tak na první pokus ani kapka krve, takže pokus číslo dvě na druhé ruce a mezitím z té první zase nechtělo přestat téct, aby mi to mohla sestřička zalepit. Asi jsem jí trochu frustrovala, hledala už prakticky všude na celé ruce, ale uklidnila jsem jí, že jednou mě napíchli i třikrát, než byl ze mě úspěšný dárce. :)

Pak jsem měla asi půl hodinku čas, tak jsem si zaskočila na něco dobrého k snídani, na procházku po náměstí a na devátou ke gynekologovi. Sedím si a sedím a najednou přijde sestřička z druhé ordinace, že prý pan doktor tam dnes není. Začala jsem být docela naštvaná, ale naštěstí mě vzal jiný pan doktor, který věděl, že mám dorazit, ale dát mi alespoň vědět, by bylo fajn.

Pohlaví stále nevíme

A pro jistotu máme stále bezpohlavní prďole, buď se nechce ukázat nebo kříží nohy nebo kdo ví, co tam dělá, takže 17. týden a stále netušíme. :(  Takže další vyčkávání na velký ultrazvuk ve 20. týdnu a když už ani tam ne, začnu vážně uvažovat, co za obludku se mi tam schovává. :D

Bude to cvalík

Ale bude to cvalík, podle internetu by mělo mít miminko v tomto týdnu cca 11 – 12 cm a my už jsme na 12,8 cm na začátku 17. týdne. :) Manžel nemá daleko ke dvěma metrům, tak se není čemu divit, odhadl nám i předpokládanou váhu a je to 3,7 až 4 kg, ale kdo ví. Prý má miminko i docela velkou hlavičku, viděla jsem srdíčko a kolínka, když doktor hledal pohlaví.

První album

Máme už doma i První knížku našeho miminka, tak zatím lepím fotky a pár drobností, ta pravá zábava začne až po porodu. :)

Martina

Marcela (14. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Zdravím,

otevřela jsem v pondělí 14. týden těhotenství s pocitem klidu a uvolnění. Už vůbec nemívám ráno nevolnosti a je mi z toho velmi vesele. Dokonce i počasí je už moudřejší. Týden opět utekl jako voda. S častými procházkami s Filípkem a uklízení domu. No znáte to, když je mámě v domě zle, tak musí jednou dohonit všechny resty a dát dům do pořádku. Tudíž mě čekalo praní prádla a žehlení, umývání oken a celkový úklid domu. Myslím si, že mě přepadl jarní úklid. 

Dárek od Gaga´s plen

Minulý týden v pondělí jsem sponzora Rodíme dostala další dáreček ve formě kalhotkových plínek. Jsem moc ráda, protože stále přemýšlím, že budu své holčičce dávat pratelné plínky, protože jednorázové plínky se dost zhoršily podle slov mých kamarádek - maminek. To mě přivádí na myšlenku, že Fífa už od 20. měsíce chodí vzorně na záchod dělat lulu i bobo. Je v tomto opravdu zlatíčko, i když někdy pěkně zlobí. Zvláštní je, že Filípek zlobí jen v mojí přítomnosti, pokud ho hlídá babička nebo děda, anebo tatínek je to vzorný hošík. Jen se mnou je Fífa ,,drak". Šla jsem s ním a s dědou koupit květák do obchodu, protože jsem dostala chuť na smažený květák s brambory a nedala jsem Filípka do nákupního vozíku, protože jsem si říkala, že je to zbytečné, když jdu pouze koupit květák. Já už jsem na to zvyklá, že Fífa lítá po celém obchodě a hází věci do nákupního košíku a já je potom musím znovu dávat do regálu. Můj taťka byl z chování Filípka velmi vyřízený, protože takového ,,čerta" dlouho neviděl a moc mě litoval. Taky se mě ptal, jak to budu dělat, až budu mít takové ,,čerty" dva. Na to vždy pohotově odpoví, že holky jsou přece hodnější.

Ve středu jsem se setkala s kamarádkou ve městě, že se jen tak projdeme s našimi kluky a cestou poklábosíme. Její synek se jmenuje shodou okolností taky Filip, narodil se v březnu, takže mu teprve budou dva roky. Je to oproti mému Filípkovi zlatíčko. Vzorně se drží maminky a nebřeští, když mu něco člověk nekoupí nebo zakáže. Jen ten můj Fífa musí mít vždy u všeho poslední slovo. Už se můj nezbeda potřebuje taky vyřádit na prolézačkách.  

Návštěva hasičské stanice

O víkendu jsem byla s manželem a Filípkem na procházce na přehradě, abychom se podívali, jak vypouští přehradu. Cestou jsme uviděli hasičskou stanici. No to je něco pro našeho Filípka. Hasiče náš Filípek miluje. Každý den musí koukat na internet na Požárníka Sama. Koukali jsme přes sklo na hasičský vůz a v tom nám otevřel pan hasič a zeptal se, jestli se malý nechce podívat zblízka na ty auta. No byli jsme z toho překvapení, že jsme se mohli podívat zblízka a dokonce se i s vozem a panem hasičem vyfotit. Provázel nás tam velmi sympatický pan hasič, který Filípkovi půjčil hasičskou přilbu a dovolil mu sednout si do všech vozů. No pro Filípka to byl neobyčejný zážitek, o kterém jsme slyšeli v chůvičce večer až do půl jedenácté. 

Výlet do Tišnova

Týden jsme zakončili výletem vlakem do Tišnova do cukrárny a na malou procházku po městě, pak znovu vlakem do Brna. Už se těším na další dny s Filípkem.

Ranní nevolnosti skončily

S mimouškem je doufám všechno v pořádku, když už konečně skončily ty ranní nevolnosti. Moc se těším, až mi poroste bříško a ucítím první kopnutí. Jsem zvědavá, co bude Filípek na rostoucí bříško říkat. Už teď je nadšený z oblečků, které jsem si zakoupila od kamarádek, a nemůže uvěřit tomu, že se miminko do tak malého oblečení vejde. 

Tak to je vše, pá Macek.

Podle deníčků maminek zpracovala Andrea Blažková.

Jaké produkty věnují sponzoři rodičkám?