Barbora se zasnoubila a chystá svatbu

Úspěšný seriál „Rodíme společně s BOL“ pokračuje! Barbora byla požádána o ruku a řekla ANO. Začala tedy s přípravami na svatbu, která by se měla uskutečnit na konci dubna. A ještě jednu novinku si pro nás připravila, už má vybrané jméno pro miminko. Bude to Bohoušek. Martina zavítala minulý pátek na burzu do Brna pomáhat tatínkovi. O víkendu byla na thajské masáži a s rodinou zahájili grilovací sezónu. Marcela tráví volné chvíle buď odpočinkem na pískovišti, anebo výlety. Přemýšlí často nad porodem, nechtěla by totiž znovu rodit císařským řezem, ale přirozenou cestou.

Které společnosti věnují maminkám užitečné přípravky a potřeby pro miminka?

Které maminky se projektu účastní?

 

Barbora (30. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Ahoj,

hned začnu žhavou novinkou. Trošku jsem váhala, jestli vám tuto novinku svěřit už nyní, nebo počkat až po, ale prásknu to už nyní. 

Budu se vdávat! 

:-) Je to tak. Byla jsem požádána o ruku a řekla jsem ANO. Takže budu zase paní manželka. Tato slavná událost se bude konat na konci dubna. Takže na zařizování svatby mám přesně měsíc. Což je prý na svatbu hrozně rychlé. A nic zařídit tak rychle nejde...tssss. Minule jsem se vdávala za týden po žádosti o ruku. Takže si věřím, že vše stihnu. 

Jak proběhla žádost o ruku

Ráda bych vám napsala detaily úžasné žádosti o ruku. O kytici růží, co jsem dostala a o slzách, které tekly z mých očí, když mi můj milý navlékal prstýnek. Bohužel pokaždé, když jsem žádána o ruku, mě žádá polonahý muž v trenýrkách, ležící na posteli a drbající se na koulích. A žádost je většinou vedena stylem: „No, když se teda musíme vzít.“ Málo co mě dokáže tak rozčílit, jako chlap žádající mě o ruku.

V příštím týdnu mě čeká hromada zařizování a shánění. Uvidíme, jak mi to půjde. Určitě vám o tom napíši. Ale zpět k tomuto týdnu.

Screening ve třetím trimestru

Tento týden jsem byla v poradně a na screeningu ve třetím trimestru. Vzala jsem s sebou mamku, aby se podívala na své budoucí vnouče. Chtěla jsem jí udělat radost, myslím si, že vidět miminko na ultrazvuku je zajímavý zážitek.

Miminko odhadem váží cca 1500 g. Všechny orgány a jejich funkce, co šly zjistit, jsou v pořádku. Stále má ještě polohu koncem pánevním, ale času na otočení má ještě spoustu. Toníček se otočil až těsně před koncem těhotenství a já jako plod prý taky. Takže tato záležitost mě vůbec neznepokojuje. Jediné co mě znepokojuje je, že má miminko o dva týdny větší hlavu než tělo. Stejně jako u Tondy nejde o žádnou chorobu či mutaci. Jen jsme prostě velkohlaví lidé. Kdo to má pak ale rodit! Na mé problémy s tvrdnutím břicha a vším ostatním, co jsem detailně rozebírala v minulém článku, mi bylo řečeno, že mám hodně odpočívat, užívat Magnosolv, nosit kompresní punčochy a mazat si konečník. Hurá...  

Co se mi hodně líbilo, bylo to, že jsem viděla miminko na 3D ultrazvuku. Paní doktorka na chvilku přepla klasický 2D režim do režimu 3D. Miminko bylo slaďoučké. Představovala jsem si ho úplně jinak. I já na ultrazvucích, většinou taková racionální, jsem něco rozněžněle zašišlala. Fotku mám bohužel jen ve 2D, ale to nevadí.

A ještě jednu novinu máme

Konečně jsme se dohodli na jménu pro miminko. Přítel už si ze mě dělal legraci, po ránu se mě vždy ptal, jak se pro dnešní den bude naše dítě jmenovat. Mě už přepadala zoufalost, měla jsem šílenou touhu miminko už oslovovat jménem, ale žádné se mi v běžném použití nelíbilo. Nakonec jsem vymyslela jméno Hugo. Toto jméno přítel odsouhlasil. Oslovovala jsem tak miminko skoro dva měsíce. I kluci už se mě ptali, jak se má Hugo v bříšku. Když jednu z těchto otázek přítel slyšel, zeptal se mě, jestli to jako myslím vážně s tím Hugem. Ano, myslela jsem. Přeci to i odsouhlasil, řekla jsem. A víte, co on mi na to řekl? Že si myslel, že si dělám srandu. No myslela jsem, že ho zabiju. Takže miminko bylo chvilku zase beze jména nebo každý den s jiným jménem. Jednoho dne jsem si sama zašla dopoledne do kina na film, na který se mnou nechtěl nikdo jít. Ve chvíli, když se film spustil, se miminko v bříšku leklo a šíleně sebou začalo cukat. Pohladila jsem si bříško a řekla jsem: „Bohušku klid, to je v pořádku." V sále jsem byla sama, na tento film asi nechce jít nikdo, né jen mí přátele. Jméno jsem doma zkonzultovala, a jelikož asi týden před několika měsíci miminko už Bohoušek bylo a příteli se toto jméno líbilo, jméno odsouhlasil. Takže čekám Bohuslava - Bohouška.

Jak jsme strávili víkend a oslavili apríla

O víkendu jsme byli na chatě i s klukama. Kluci z Prahy odjížděli s myšlenkou, že si udělají vlastní záhonek. Vybrali si každý po dvou pytlíčcích semínek v našich podmínkách nepěstovatelných rostlin a nabití elánem si je přivezli na chatu. Většinu času tam ale bohužel strávili hraním her na PC a k zakládání záhonku nedošlo. Stálo nás hodně úsilí vyhnat je alespoň hrát ven do altánku. Na 1. dubna vyšplouchli většinu rodiny aprílem. Volali babičkám, že jsou sami v autobuse a jeden z nich, že se pokadil a nevědí, co mají dělat. Obě babičky tím solidně vyděsili, ale nakonec se i obě zasmály. Dalším členům rodiny volali, že jsem začala rodit. Táta mě vezl do porodnice a oni jsou sami doma. Dále historku obměňovali dle nálady. Přítelovu sestru zastihli, když někde něco prodávala ve stánku. Řekli jí historku s porodem, a že jedou k ní, bydlí na druhé straně republiky. Celá vyděšená nechala stánek stánkem a na úplně cizí paní houkla, ať jí pohlídá zboží. Hupsla do auta, že pro ně do Prahy jede, ať hlavně sami nikam nejezdí. Ty dvě paka jí řekli, že tak jo a to, že je to apríl, jí zavolali až za deset minut. Taky ji tím pobavili. Mě vyšplouchl přítel tím, že si zabouchl klíčky v autě. Trošku parodie na můj minulý týden. Já nenapálila nikoho, chtěla jsem dělat, jako že rodím, ale nakonec jsem na to neměla nervy.

Zbytek víkendu se nesl v duchu odpočívání (já), stavění koupelny (přítel), hraní her a příprava do školy (kluci).

Užívejte slunečních dní,

Bára

Martina (23. týden těhotenství, čeká první miminko) 

Ahojky holky,

týden se nesl v klasickém pracovním duchu, chodím teď dřív domů a celý týden bylo krásné počasí, proto když manžel chodil běhat, já vyšla každý den pěkně ve slunečních brýlích a tričku na procházku spolu s ním. :)

Pátek v Brně na burze

V pátek jsme měli volno, ale pro jistotu jsme jeli tátovi pomáhat na burzu do Brna, kvůli které jsme nešli do regulérní práce, ale ještě jsme si přivstali a už v půl šesté jsme najížděli na D1. Dali jsme si časovou rezervu kvůli zúžením, co tam po zimě zase připravili, ale jelo se krásně a tak jsme stihli ještě snídani a stejně jsme dojeli s předstihem. Vše jsme vybalili a vystavili. Už v půl deváté se začali hrnout první zákazníci a postupně se zhoršoval vzduch, tak jsem párkrát zašla alespoň do vestibulu, ale jinak jsem to zvládla bez větších obtíží. Prodej šel velmi dobře a ve tři hodiny už jsme mířili zase zpět do Prahy. 

Kousek před Prahou jsme si do hospůdky, kam jsme šli posedět na zahrádku, objednali pizzu, protože jsme se nestíhali pořádně najíst. Poseděli jsme venku až do půl osmé a pak vyrazili domů, kdy jsme brzy padli za vlast a v půl desáté už jsme nevěděli o světě. :)

Slunečný víkend

V sobotu ráno jsme si s manželem dali snídani na balkóně. Na desátou jsem se vydala na thajskou masáž, kterou jsem dostala už na Vánoce, tak dokud můžu pohodlně ležet. Naštěstí mají asi bohaté zkušenosti s těhulkami a tak masáž na boku v přirozené spací poloze, pěkně podložená, byla skoro jako sen a málem jsem zase hned usnula. Vypadá to, jak kdybych tenhle víkend měla nějakou spavou nemoc.

Na odpoledne jsme byli domluvení s rodiči na první letošní grilovačku. Chtěli jsme upéct nějaký zákusek, ale ořechová bábovka se nám trochu chytla. Alespoň nám se to zdálo, asi nějak blbne trouba, tak jsme se rozhodli upéct ještě něco dalšího. Pudinková buchta pro změnu nabyla do zvláštních rozměrů a ještě část pudinku vytekla do trouby. No prostě dařilo se nám, na co jsme šáhli. :) 

Tak jsme vzali nakonec ořechovou bábovku a všem moc šmakovala, zmizela přes půlku na první nakrojení.

Táta udělal grilovanou kančí panenku a vepřovou krkovičku, k tomu výborné pečivo a špenátový salát se sušenými rajčaty a slunečnicovými semínky. Něco dobrého k pití a poseděli jsme na terase až do půl desáté večer.

Martina

Marcela (19. týden těhotenství, čeká druhé miminko)

Zdravím vás všechny,

v úterý mi odcestoval manžel na týden do Švýcarska. Takže jsem si v uvozovkách užívala jen s Filípkem a mým miminkem, co mám v bříšku. Zatím o sobě malinká nedává moc vědět. I když Filípkův první pohyb jsem zaznamenala až v 21. týdnu těhotenství, což má ještě 14 dní čas. 

Výlet na medvědí česnek

Tento týden byl opravdu vydařený. Konečně krásné počasí, takže jsem každou volnou chvíli trávila s Filípkem buď odpočinkem na pískovišti, anebo jsme jeli na výlet na medvědí česnek, ze kterého bude moje maminka vyrábět domácí pesto, na které se strašně těším, protože se to dá použít všude a dokonce i Filípek to rád jí s těstovinami. 

Chtěla bych rodit přirozeně

Dny plynou jako voda a blíží se mi druhý ultrazvuk a já si stále nějak neuvědomuji, že jsem těhotná. Filípek mě dokáže tolik zaměstnat, že ani nemám čas přemýšlet nad tím, jak to udělat, abych nemusela rodit znovu císařským řezem. Vůbec mě při těchto myšlenkách nechápou moje kamarádky, které jsou taky těhotné a strašně si přejí císařský řez. 

Tímto bych chtěla všem budoucím maminkám vzkázat, že pokud nemusí rodit císařským řezem, tak ať si to rozhodně nepřejí. To, že jsem byla 9 hodin bez Filípka, bylo pro mě velmi traumatizující a myslím si, že když se na to zpětně podívám, tak jsem kvůli tomu přišla i o mléko a už jsem se nedokázala plně rozkojit. Nechci už podstoupit vyvolávání porodu a cpaní se chemikáliemi jen, aby miminko přišlo na svět v termínu, který si přejí lékaři. Myslím si, že příroda a moje tělo nejvíc ví, kdy je připravené na to, přivést nový život na svět. Ne, císaře už nechci. No jo, ale co nadělám, pokud budu muset znovu z jakéhokoliv důvodu rodit císařem, že? Nejvíce budu samozřejmě šťastná z toho, že moje malinká princezna, na kterou se velmi těším, bude zdravá. No, ať to dopadne tak či onak, hlavně to zdravíčko.

Nad porodem zatím přemýšlím nejvíc. Jsem ráda, že mám Filípka, protože mě od všech těchto myšlenek dovede oprostit a já se můžu věnovat jen a jen jemu. 

Výlet na zmrzlinu

Teplé počasí nás zlákalo i k výletu na zmrzlinu. Stejně jako maminka i Filípek miluje ovocné zmrzliny a dokáže sníst celou velkou točenou. Na výlet, na který jsme jeli společně s babičkou a dědou, se mu moc líbilo. Maminka sbírala medvědí česnek a Filípek si běhal po lese a bylo mu moc dobře. Při zpáteční cestě jsme narazili na moc hezké dětské hřiště, ze kterého jsme ho nemohli dostat. 

Divoch Filípek

V sobotu přivezl můj brácha svoje děti k babičce a dědovi a to bylo radosti. Pepu a Violku má Filípek moc rád. Pepíkovi je 7 roků a Violka má 9 let. Moc hezky si spolu hráli na písku, i když musím napsat, že můj divoch Filípek je někdy pěkné kvítko. Hází s lopatičkami, sype po dětech písek a přijde mu to jako strašná sranda. 

Rozpustilý je od návratu tatínka ze Švýcarska. Myslí si, že když přijel táta, tak si může dovolit všechno. Najednou je problém se spaním po obědě a odmlouvá mámě, že nechce jíst. Tatínek ho patřičně rozmazluje a domlouvá mi, že tu týden nebyl, ať se na něho nezlobím, že se Filípek polepší a podobně. No nevím, dá mi to opět hodně práce usměrnit Fífu, aby se vše vrátilo do starých kolejí. 

Pá zdravím Marse

Podle deníčků maminek zpracovala Andrea Blažková.

Jaké produkty věnují sponzoři rodičkám?