Rodíme ONLINE 2015: Silvia popisuje porod koncem pánevním

Milé holky Bolky,

po delší odmlce se vám ozývám. Doufám, že mi odpustíte, ale malá je moje první miminko a vše je pro mne nové. 

Jak probíhal porod koncem pánevním?

Ani trochu by mne nenapadlo, že od napsání předporodního článku uplyne pár hodin, a praskne mi plodová voda. Až zpětně ten večer mi došlo, že zřejmě před 2 dny mi odešla hlenová zátka, ale nevěnovala jsem tomu dostatečnou pozornost, jelikož špinění přestalo a žádné bolesti v podbříšku jsem neměla. 

V plánu bylo vyvolání porodu

Vyvolání porodu bylo původně plánováno na pondělí 21. 9. v 7:00, jak jsem se zmiňovala v předchozím článku. O půlnoci se však malá ještě na poslední chvíli rozhodla vzít osud do vlastních rukou a přijít na svět. Ještě předtím než se tak rozhodla, jsem neděli chtěla strávit lenošením v posteli, ale nakonec jsem ji strávila pochůzkami po Bauhausu a Hornbachu, dokupováním menších věcí. Také tu noc jsme si s přítelem udělali pěkný, příjemný předporodní večer. Zřejmě i tyto aktivity trochu ovlivnily nakonec příchod malé na svět přirozeně. Za to jsem byla moc ráda. Zpět k porodu. 

Kolem půlnoci mi praskla voda

Kolem půlnoci jsem se probudila s tím, že se mi chce na záchod. Jak jsem začala vstávat, uslyšela jsem rupnutí a začala ze mne vytékat voda. Okamžitě jsem probudila přítele. Protože přítel byl dopředu informován, co má v dané situaci dělat, nelenil, pomohl mi dojít na záchod a začal připravovat potřebné věci ke dveřím. Když jsem si převlékala kalhoty na cestu, všimla jsem si, že nejenom plodová voda odtekla, ale také smolka (prvotní mimi výkaly), sama jsem se také pokusila, jelikož mi bylo jasné, že klystýr už zřejmě nedostanu, opatrnější jsem snad v životě nebyla. Přítel si mne na záchodě vyzvedl a šli jsme pomalu k autu. Do porodnice jsme dojeli kolem půl 1. Sestřička si ode mne vzala potřebné doklady a odvedla mne na monitoring. Monitoring nebyl moc příjemný, měla jsem stahy po necelých 3 minutách, ale snažila jsem se komunikovat v průběhu s mamkou, která si přišla za mnou sednout. 

Kontrakce po třech minutách

Hned po monitoringu mne paní doktorka prohlédla a sdělila mi, že jsem otevřená na 6 cm, ať se připravím na příjem na sál. Když jsme na sál dorazili s přítelem a mamkou byla jsem potěšena. Sál, který jsem dostala, jsem si přála již předtím z ukázky. V sále byla vana a rádio, nakonec jsem ani jednu věc nevyužila, protože křížové bolesti se pěkně ozývaly a nedalo se na nic jiného myslet. Mamka s přítelem se střídali v masírování beder a trapézových svalů, což mi pomáhalo. Zhruba kolem 2 hodiny mne sestřička položila na lehátko, připojila monitoring a sledovali jsme kontrakce a poslouchali tlukot srdíčka, kontrakce postupně zesilovaly a zkracovaly se. Myslela jsem si, že už to nedám a ptala jsem se sestřičky, zda bych nemohla přece jenom dostat epidurální anestezii, ale sestřička mi řekla, že už ji dostat nemohu, a tak jsem trpěla dál. Mamka mi masírovala mezitím bedra a přítele jsem si držela za ruku. Kolem 5 hodiny se přišel pan doktor podívat, jak na to jsem.  Řekl sestřičce, že to ještě není ono a odešel. To mne celkem dostalo, protože ty bolesti byly horší a horší. Nevěděla jsem, na kterou stranu se mám obrátit, ve všech polohách se leželo, tak nepohodlně. Za chvíli se pan doktor vrátil a zkoušela jsem tlačit. V jedné chvíli znovu chtěl odejít, ale protože bolest už byla naprosto příšerná, poprosila jsem pana doktora, aby zůstal, že ještě zatlačím a malá bude venku. O mamku, která mi 3 hodiny masírovala bedra, jsem ještě protitlakem opírala nohu a z druhé strany jsem příteli drtila ruku. Třikrát jsem pořádně zatlačila a už jsem viděla, jak Dianku nesou na pultík. V prvních momentech hned nezačala křičet, a tak jsem trochu zpanikařila a začala přemlouvat, ať se probere, že to zvládne a opravdu to zvládla. Zřejmě to bylo normální, ale mně to přišlo jako nekonečně dlouhá doba, než jsem malou poprvé uslyšela. Ten pocit byl k nezaplacení, taková úleva.  

Dianka je na světě

Malá se narodila přesně v 5:50 s váhou 3400g. Pan doktor mi oznámil, že je narozena přesně ve 40. týdnu - termínová. Že je vše pořádku, jenom jak naléhala zadečkem, tak si odřela pipku, tudíž ji potom budou muset odnést do inkubátoru, aby se vše hezky rychle zhojilo. Malou první vyfotil a označil tatínek. Fixou jí na nožičku napsal příjmení Daňhelová a mně na ruku její identifikační porodní číslo. Obě jsme dostaly náramek s číslem. Najednou porodní personál zmizel ze sálu. Zůstala jen sestřička s panem doktorem.

Malou mi ihned předali, přisála se pěkně k prsu a snažila se sát. Placenta vyšla ani nevím jak, jenom vím, že nebyla jedna, ale 2, jedna velká a druhá menší. Následně mě pan doktor velice rychle a bezbolestně sešil samo vstřebávacími stehy. 

Nedalo mi to a zeptala jsem se na to, jak často se uskutečňují tyto porody koncem pánevním. Pan doktor mne překvapil, prý 3 %, to mi tedy předtím vůbec neříkali pravdu. Zřejmě kvůli tomu, abych si to nerozmyslela, když jsem sama chtěla rodit přirozenou cestou a bez epidurální anestezie koncem pánevním. Poté nás pan doktor a sestřička nechali samotné si užívat malou. Po 20 minutách si přišla sestřička pro malou, aby ji mohla odnést do inkubátoru. Přítel s mamkou odešli a mne převezli na pokoj. 

V porodnici jsme byly déle

V porodnici jsem strávila trochu více dní, jelikož nejdříve měla malá náběh na žloutenku a potom bohužel měla vysokou teplotu 38,5. Vše jsme zvládli, do inkubátoru kvůli žloutence nemusela díky dennímu světlu pod oknem a teplotu jsme snížili častějším kojením. Na druhou stranu jsem měla více času vstřebat potřebné informace, nacvičit pod dozorem techniku kojení a vyzkoušet si vše, co se dá. Měla jsem nadstandardní pokoj, tudíž ke mne návštěvy mohly chodit prakticky kdykoliv, jednu noc i přítel přespal a pomohl mi s malou. Začaly mi bezesné noci, byla jsem jako chodící mrtvola, nemohla jsem si kvůli sešití ani sednout. Nafukovací kruh se stal mým velikým kamarádem. Ještě před odchodem z porodnice jsme obě byly vyšetřeny. Dianka byla vyšetřena na kyčličky, moc dobře nám nedopadly s ohodnocením obou 2 a tak jsme také vyfasovaly široké balení, a já gynekologicky, protože jsem měla krevní sraženinu pod dělohou, tak se mi nechtěla zavinovat, vyfasovala jsem tak 2 injekce do zadečku. 

Diance budou tři týdny

Dny rychle plynou a od narození, už to budou za chvíli 3 týdny. S Diankou se pomalu, ale jistě začínáme sjednocovat, stávají se z nás parťačky. Já si už mohu konečně normálně sednout. Za tuto vynikající práci, musím panu doktoru opravdu moc poděkovat, sešil mě perfektně, žádné štípání jsem nepociťovala. Musím jenom ještě trochu zapracovat na zavinování dělohy, ale věřím, že vše bude brzy v pořádku. S malou jsme byly již u paní dětské lékařky. Malá je zdravá, jenom nám moc nechce přibírat, a tak se snažím kojit po kratších intervalech. To se také jistě srovná, saje moc hezky. Co se týče centimetrů, zjišťovalo se to až pár dní po porodu, kvůli nenataženým nožičkám, které jsou běžné po porodu koncem pánevním. Dianka měřila 49 cm a nyní už má 50,5 cm. Pěkně roste. Je to naše holka šikovná, kterou nadevše milujeme.

Všem budoucím maminkám a maminkám, které se chystají otěhotnět, bych chtěla doporučit cvičení s Aniballem, díky kterému jsem se mohla lépe připravit na porod. Jak nácvik dýchání, vypuzování, tak rozšíření porodních cest, tím lehčímu porodu. Také doporučuji pravidelné cvičení pro těhotné či pilates pro těhotné, při kterém si posílíte nejen pánevní dno. Přeji příjemné období těhotenství, dobrý, rychlý porod, krásné soužití s miminkem a spokojené mateřství.

Poděkování

Na závěr, bych moc chtěla poděkovat paní doktorce Martincové z Babyonline.cz, za možnost psaní těchto článečků, které mi zůstanou připomínkou na dosud nejkrásnější měsíce mého života. Naďuli, za korekci a úpravu článečků. Všem sponzorům za moc pěkné dárečky. Panu doktoru Minářovi a celému porodnímu a novorozeneckému personálu z porodnice Obilní trh v Brně. Paní fyzioterapeutce magistře Vorlové, za přínosné rady ohledně cvičení. Všem přátelům, kteří při mne stáli a za praktické dárečky. Martičce za pomoc a domluvení věcí v porodnici. Mamince mého přítele za pomoc s přípravou. Mojí nej mamince za pomoc, veškerou oporu, trpělivost a shovívavost. A mému milovanému příteli, že při mne i opravdu v těch nejnáročnějších chvílí vždy stál, za velkou oporu jak v běžném životě, tak při porodu (klobouk dolů - hodně chlapů by takový porod se vším všudy nedali) a samozřejmě za největšího miláčka Dianku. 

Podle deníčku Silvie zpracovala Naďa Barochová.