26. týden: prohlídka u zubaře a návštěva sestry

Pondělní prohlídka u zubaře

Tento týden začal hned malinko nepříjemně, a to zubařskou prohlídkou. Byli jsme objednáni oba - Alex i já. Po příjezdu k zubaři jsme zjistili, že má pan doktor i sestřička malinko zpoždění. Takže před čekárnou se za tu dobu nakupilo asi 8 důchodců a jeden mladík.

Alex pobíhající sem a tam, příšerné vedro a stěžování si všech na všechno, mi moc náladu nezvedlo. Když konečně zubař se sestřičkou dorazili, všichni se drali dovnitř a kdo jak přišel, šel na řadu. Nikoho bohužel nenapadlo, aby nás pustil před sebe a ani sestra, na které bylo vidět, že ještě nemá děti a neví, co je být těhotná a přes hodinu v čekárně honit dvouleté dítě, neřekla, ať si jdeme dál. Sama jsem se raději neozývala, jelikož z předešlého těhotenství mám nejednu zkušenost, že mi lidé dali drsně najevo, že si počkám a půjdu až po nich.

Co mi zvedlo náladu, byl až pan doktor, když moc pochválil Alexe za krásně čisté zuby bez kazů. Na tom doma hodně lpíme, aby měl pořádně vyčištěné zoubky od nás. Mě též pochválil, žádný kaz mi nenašel. Alexovi se tam odtud nechtělo, pořád lezl zpátky do křesla a otevíral pusu. Slíbila jsem mu, že za půl roku zase přijde zoubky ukázat.

Jedeme navštívit sestru

V úterý jsme se jeli podívat k mé sestře, jelikož neteř se dožadovala hraní si s Alexem. Sestra má dcerky dvě. Jedné je 2,5 roku, jmenuje se Kačenka a druhé - Adélce už 5 let. Adélka chodí do školky a tak je Kačence doma smutno.

Udělali jsme si pěkný den, šli na dětské hřiště, pak na nádraží koukat na vláčky, na zmrzlinu a na zvířátka k jednomu statku.



Bylo krásné počasí, nikam jsme nespěchali, prostě jsme si to užili.

Doma na zahradě mají obrovskou trampolínu, což je další věc, která vždy Alexe zaujme. Blbnutím a skákáním vydal takové energie, že po příjezdu domů jsem ho jen vykoupala a usnul jako mávnutím kouzelného proutku.

Na procházce s kamarádkou

Ve středu jsme s Alexem zašli ke kamarádce. Nejdříve jsme si zahřešili v cukrárně výborným medovníkem, kterému nikdy neodolám, a pak se šli projít.

Kamarádka bydlí v Chrasti, což je malinké městečko hned vedle nás. Mají tam krásný barokní zámek, kde se konají i svatby a zámeckou zahradu, kde jsou vzácné stromy a květiny.

Tam se nám moc líbilo, díky různým labyrintům a uličkám z keříků jsme si bezva zahráli na schovávanou a pak se prošli až přes lipovou alej do Podlažic ke kostelu sv. Markéty s klášteřištěm, kde pro zajímavost vznikla největší ručně psaná kniha světa - CODEX GIGAS. A také se zde natáčel třídílný seriál Ďáblova lest.

Alex rád pomáhá tatínkovi budovat domov

Zbytek týdne byl celkem všední, každodenní nákupy, procházky po vesnici a hraní, protože nebylo zrovna ideální počasí.

Jelikož máme novostavbu a neustále ještě budujeme a doděláváme, je Alex ve svém živlu, když může pomáhat tatínkovi. Nyní stavíme pergolu nad terasou a pokaždé, když přijde Milan z práce, běží k němu Alex a už čeká, kde bude moci „pomoct“. Většinou až do večera jsou ti moji chlapi spolu a úplně vidím, že práce je pro ně spíš hrou a mám z nich radost. I když tatínek udělá práce polovinu.

A jak je mně?

Musím přiznat, že i mě už dávají zabrat takové menší výlety. Cítím na sobě únavu, občas ztuhnutí bříška, kdy už opravdu musím zpomalit nebo si sednout a odpočinout. Pupík mám celkem velký a dělá mi malinko problém být pohyblivá a stíhat akčního Alexe. Nějak se nestíhám ale víc pozorovat, není na to čas. Neustále běhám za Alexem, vychovávám a snažím se dělat pro něj maximum.

Když jsem byla těhotná s ním, sledovala jsem se až moc, načetla všechny možné knížky a z internetu čerpala informace. Nyní se musím kolikrát i dlouze zamýšlet, v jakémže to týdnu vlastně jsem? Třeba včera jsem zjistila trošku s šokem, že už mám od začátku těhotenství 10 kg nahoře. Neměřím se už každý den a nevážím. Prostě je to jiné. To první dítko mě tak zaměstná, že mi na tohle nezbývá čas. Další kontrola u lékaře mě čeká hned příští týden.

Dle příběhů Andrey81 zpracovala Naďa Barochová.