Inzerce
Inzerce
Inzerce

Rodíme v přímém přenosu 2011 - Andrea81 - úvod

Ahoj,

jmenuji se Andrea a v září oslavím třicátiny. Těsně před Vánocemi by se nám mělo narodit druhé miminko. Termín mám na 21.12.2011, i když si pořád myslím, že to bude o fous dřív.

Bříško mám o dost větší než při prvním těhotenství, ale to už tak prý bývá.



Chceme se nechat překvapit až k porodu, zdali to bude chlapeček nebo holčička. I když osobně bych to viděla opět na chlapce, jelikož těhotenství probíhá téměř na chlup stejně jako první. Kila navíc, která jsem zatím nabrala, jsou pouze v bříšku, pleť mám pěknou a miminko kope jako pořádný chlapák.

Dle velkého ultrazvuku z 22tt má téměř 500 g, díky bohu pan doktor neshledal žádné vady jako rozštěp či vady na srdci. Veškeré odběry byly též doposud úplně v pořádku.

Něco o naší rodině



S manželem Milanem jsme se seznámili na zdejší vesnické zábavě. Nejdřív jsme tak po sobě pokukovali, až jednoho dne jsme se osmělili a přes pár tanečků si i hezky popovídali a zjistili, že si rozumíme.

Po škole jsme spolu začali víceméně bydlet. Jelikož nám bylo skoro 18 let, přespával u nás, zdržoval se i víc dní a nechával si u nás věci. Rodiče nebyli proti, Milan se jim moc líbil.

Jenže jsme spolu chtěli mít víc soukromí, a tak jsme se přestěhovali do baráčku do nedaleké vesnice. Tam bylo žití velmi náročné. Byl to baráček po dědečkovi od Milana a několik let byl opuštěný. Žití tam bylo pomalu jako před sto lety. Netřeba více popisovat..

Začali jsme uvažovat, že bychom si postavili náš vlastní domek. Zjistili jsme, že ve vesnici, kde má Milan rodiče, se prodávají parcely za moc slušné peníze. Je tu škola, školka, hřiště, pošta, několik obchodů a plno dalších zajímavostí, které byly pro nás prioritou. Koupili jsme pozemek a pustili se za pomoci tchána do stavby.Vzali jsme si úvěr, do toho můj plat zdravotní sestry nic extra, takže jsme vymysleli, že Milan zkusí práci ve světě. A začal odjíždět pryč. Třeba 14 dní jsem byla sama, pak na víkend přijel a zase jel. Na baráčku se dělalo každou volnou chvíli.

Ke štěstí nám chybělo už jen miminko

Nyní nám chybělo ke štěstí jen jedno. Miminko. Oba jsme se shodli na tom, že už je ten správný čas. Jenomže s tím, jak nebyl pořád doma, bylo těžké se trefit do ovulace a podobně. Otěhotněla jsem asi až po ? roce snažení. Ani mě nenapadlo, že to tentokrát vyšlo. Milan byl zrovna doma, já si udělala test a bylo to tam.:-)

Zhruba 4 měsíce před porodem jsme se nastěhovali do skoro hotového domečku. Byla jsem tu sama, čas moc neutíkal a já byla tolik vděčná za BOL, kde jsem si našla moc fajn kamarádky. Pár dní před porodem Milan přestal jezdit do světa a byl se mnou doma. Začal pracovat jako OSVČ a tak je to doposud.

19.6.2009 se nám narodil náš krásný syn Alexandr.

Jaký je váš Alex?

Jako miminko ho trápily veškeré neduhy jako nespaní, prdíky apod. První 4 měsíce to byl očistec a pak se to zlepšilo jen mírně a to snad trvá doposud. Je to opravdu velmi náročné. Zlobení, vztekání, naschvály. No užíváme si to. Snad se to už brzy zlepší. Ale umí být i to největší zlatíčko a miláček.

Svatba

O Vánocích 2010 jsem našla pod stromečkem zásnubní prstýnek. :-) Naplánovali jsme svatbu, kterou jsme měli přesně podle našich představ.

Na svatbě už jsem byla zase těhulka - zhruba ve třetím měsíci. Toto druhé těhotenství přišlo téměř hned, jakmile jsme si řekli, že by bylo fajn mít ještě druhé dítě. Dle testů jsem si zjistila, kdy mám ovulaci a pak jen čekala, kdy už by eventuelně mohlo být něco vidět na testíku.. Nevydržela jsem to do vynechání další menzes a už 23. den těhotenství jsem měla na těhotenském testu slabého „ducha“. A čárka později sílila a sílila a my měli velikou radost.

Nyní jsme chvilku za půlkou a moc se těšíme na miminko.

Jak se na miminko těší Alex?

Alex vnímá, že je „něco“ v bříšku u maminky a chodí bříško hladit, dělá „malá malá“ a dává pusinky. Naštěstí i toto těhotenství se mi vyhnuly nevolnosti a jiné těhotenské neduhy, opravdu si to moc užívám, zvládám zatím téměř vše jako doposud. Jen to běhání za Alexem je už malinko náročnější.

Dle příběhů Andrey81 zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

úvod - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce