Duben 2012 / 4

Co Evě vrátilo zpět ztracenou energii a jak se jí líbilo na cvičení pro těhotné? Kdo spadl do potoka na prvním letošním vandru, na který vyrazila Jitka s rodinou? Mezi jakými jmény pro miminko se Pavla rozhoduje a jak strávila slunečný víkend? Jak si užila Dana sobotní sraz BOL? Jak se cítí Lucka a proč dorazila na večeři s BOLkami se zpožděním? To všechno se můžete dočíst v aktuálním vydání Rodíme společně s BOL!

• Evasantos - 15. týden těhotenství
• Val.J35 - 23. týden těhotenství
• Jezurka - 30. týden těhotenství
• Danicka84 – 36. týden těhotenství
• Luciasek84 – 39. týden těhotenství

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Evasantos - 15. týden

Ztracená energie je zpět

Uplynulý týden hodnotím opravdu pozitivně, se sluníčkem se mi totiž konečně vrátila energie. Najednou mám opět víc sil a tak jsem konečně zvládla spoustu věcí, které jsem celou dobu odkládala. Už jsem zase schopná po příchodu z práce uvařit, vyžehlit, dojít nakoupit a nepadnout vyčerpáním. S velkým nadšením jsem se také pustila do „jarního úklidu“ a tak to doma konečně prokouklo.

Cvičení pro těhotné

V úterý jsem byla poprvé na cvičení pro těhotné, kde mě čekal velice milý kolektiv budoucích maminek. Příjemně jsme se protáhly a hlavně pěkně poplkaly. Moc příjemně mě to naladilo a těším se, že už teď budu chodit pravidelně.

Neustálý hlad a chutě

Ve čtvrtek jsem byla pracovně na Slovensku a tak jsem neodolala místní kyselici a haluškám. Za zelí mi ale pak mimísek „poděkoval“ pálením žáhy, které jsem si pak „vychutnávala“ celý zbytek dne. Musím si přece jenom dávat větší pozor na to, co si na talíř nandám. Chutě se mi mění každou chvíli a hlad mám kolikrát větší jak stádo vlků.

První letošní grilování

O víkendu jsme využily pěkných teplých večerů a manžel nachystal maso na grilování a tak jsme pozvali rodinu. Těšil se na to celou zimu a my také, jeho „churrasco“ je opravdu fantastické.

Jak se cítím?

Bříško roste a já se cítím „nafouknutá“. Řekla bych ale, že při pohledu na mě si lidé stále spíše myslí, že jsem přibrala, než že jsem těhotná....

Očekávám další klidný týden a už mám v plánu spoustu dalších úkolů, které bych chtěla zvládnout.

Val.J35 - 23. týden

Velký ultrazvuk a příchod veder

Uplynulý týden jsme si užili já i vetřelec. Navštívili jsme doktora na velký UTZ, ovšem já jej naštvala informací, že ze mě nevyrazí ani korunu (nepotřebovala jsem totiž nic z toho, co by chtěl zaplatit) a on zase na oplátku naštval dloubáním vetřelce natolik, že jsem ho cítila ještě večer.

Jinak tvrdnutí břicha už beru jako celkem normální stav. Různé dloubání, píchání a bolesti zad mě už taky nerozhází, jediné, co mě trochu rozhodilo, byl náhlý příchod letních veder. Občas si můj tlak dělá, co chce a ty vedra ve spojení stěhotenstvím....no není to ono.

O víkendu jsme vyrazili na vandr

Nejlépe jsem si nakonec užila víkend. Sbalili jsme se, vzali potvoráky a vyrazili na první letošní vandr. Pro mě to byla úžasná flákárna. Jediné, co se po mně chtělo, bylo občas děti nakrmit. I když letos už i to zvládli poměrně spolehlivě samy.

Kdo myslíte, že musel spadnout do potoka? Ano, moje děti. Jitušce se to podařilo 2krát komplet, Jirkovi jen jednou a dokonce měl i suchou hlavu. Jen já jsem potvoráky zklamala, když jsemnařídila odjezd už v neděli večer. Chápu, že by tam vydrželi a já kdysi nejspíš taky, jenže zlenivělá a zhýčkaná věkem jsem začala postrádat teplou vodu na koupání. Ledový potok mě totiž k umytí ani trochu nelákal a sprcha mi prostě zoufale chyběla.

Takže jinak to byl docela klidný týden, další z mnoha, co mě přiblíží k porodu.

PS: Na gynekologii jsem nebyla, nestíhám.

Jezurka - 30. týden

Nejsem odpočívací typ :-)

Podle nařízení pana doktora se snažím s miminkem odpočívat, nedělat nic náročného a nenosit raději vůbec nic. Moc mi to nejde, zjistila jsem, že nejsem odpočívací typ. Navíc je Verunka čím dál divočejší, chce se nosit, u převlékání sebou pořád šije, neustále si prosazuje všechno po svém, diskutuje a její nejoblíbenější věty jsou: „Nemůžu maminko, plotože.... Nechci maminko, už jsem měla... Chci to, prosííím!!!“ Tímhle mi zaplňuje celý den a vyžaduje neustálou pozornost. Pokud ne, vím, že stoprocentně provádí nějakou lumpárnu. Kdo sleduje malování našich dětských pokojů, tentokrát si jej vyzdobila modrou desinfekcí do akvárií – od podlah, skříní, koupelny, až po sebe.. Vydrhnout to šlo opravdu stěží.  Takže ležet opravdu nemůžu, musela bych si najmout au-pair.

Miminko je divoch

Další divoch, zdá se, bude naše mimčo. Kope, vystrkuje nožičky, hlavu, ručičky a hodně tlačí na spodek. Bříško tím pádem pořád tvrdne, i přes pravidelné užívání magnesia. Uvidím v pátek na poradně, jestli se to zlepšilo, nerada bych šla „odpočívat“ do porodnice o dva měsíce dříve.

Procházka s kamarádkou

V pondělí jsme šly s kamarádkou a jejím dvouletým chlapečkem na malou procházku na Parkhotel, kde je krásné dětské hřiště. Dnes je to k neuvěření, ale byla velká zima a Verunce jsem musela vytáhnout zimní kabátek.

Oběd dle tatínka

V úterý měl náš tatínek svátek. Šla jsem do práce a tatínek měl za úkol nachystat Verunce oběd – ohřát maso a těstoviny. Verunka prý nechtěla, takže s tatínkem pojali oběd po svém - měla suché studené nudle, povidla, rozdrobenou buchtu a sýr cottage. Z toho vyplývá, že do porodnice ještě opravdu nemůžu, děti by nejspíš takovou stravu dlouho nezvládly.

Sbírání nálepek

Celý týden taky sbíráme a měníme nálepky zvířátek z Penny marketu. Elišku to hodně chytlo, pořád si album prohlíží, zná zvířata nazpaměť a nosí album do školy. Hlavně díky hodným BOLkám už máme asi polovinu zvířátek nalepených.

Slunečný víkend a romantická večeře

V sobotu se oteplilo. Celý víkend jsme strávili jednak sestavováním nábytku do pokojíčků, ale hlavně na zahradě, na písku, na houpačce a grilováním.

V sobotu jsme si zašli na romantickou večeři na rybárnu a v neděli na výlet k blízkému lomu a do jeskyní Na pomezí.

Po večerech opravdu jen odpočívám a začínám si na BOLu pročítat, co si připravit do porodnice. Všechno nejspíš objednám najednou z internetu, abych nemusela běhat po Jeseníku a shánět.

Julinka nebo Johanka?

Jména pro holčičku jsou zatím pořád ve hvězdách, ale zalíbila se nám Julinka a Johanka. :) Nebo že by to byl přeci jenom chlapeček?

Tento týden nás miminkem čeká další kontrola, především jestli stále tlačí na porodní cesty a jak zabralo užívání hořčíku.

Do porodu nám zbývá asi 10 týdnů a 3dny.

Danicka84 - 36. týden

Čas strašně rychle utíká

Týdny letí a snad jsou i kratší, takový z toho mám pocit. I když vesměs nic nedělám, čas fakt utíká strašně rychle, asi proto, že se začínám porodu pěkně bát a co je nepříjemné, na to se obecně netěším. Ale třeba to bude příjemné, kdo ví, haha. Denně se objevují „menstruační“ bolesti, naštěstí se neopakují. Jen přijdou a zase odejdou. Už jen čekám, kdy se začnou opakovat. Břicho mi nijak zvlášť netuhne, nebo to možná už ani nepoznám. Každý den mě také zlobí zvláštní „průjmové“ křeče. Mimčo se v břiše stále slušně mele, zatím nemám pocit, že by tam měl nějak míň místa. Akorát se víc rozpíná do třísel a poznám, kde je noha, tak ji vždycky s manželem honíme po břiše, doufám, že tím malého moc nerozčilujeme.

Návštěva u zubaře se na poprvé nevyvedla

V pondělí jsem si vyseděla hodinu a půl v čekárně u zubaře, abych odešla s nepořízenou. Měli moc lidí a na maminku v 9. měsíci nebyl čas. Dáseň mě stále zlobí, sestra řekla, že se mám ozvat, pokud to bude nějak zvlášť bolet. Jinak spánembohem.

V úterý se nic zvláštního nedělo, jen jsem dokoupila pár nezbytných věcí do dětské lékárničky, které mi chyběly.

Kontrola na gynekologii a milý přístup pana doktora

Ve středu jsem šla na kontrolu na gynekologii. Svěřila jsem se doktorovi, že začínám mít velký strach z porodu, tak mě hodně dlouho držel za ruku a vysvětloval, co a jak. Obdivuji jeho trpělivost, tohle tam musí mít na denním pořádku. Doporučil mi, abych měla na 1. dobu porodní v porodnici manžela, že by bylo lepší, aby tam se mnou někdo stále byl. Vysvětlila jsem mu své argumenty, proč ho tam nechci, ale slíbila jsem mu, že si to nechám projít hlavou a proberu to i s manželem. No zatím jsme to neprobrali, zřejmě to necháme na situaci, až porod přijde.

Návštěva zubaře na druhý pokus

Ve čtvrtek ráno jsem opět vyrazila k zubařce, protože dáseň prostě nechtěla dát pokoj. Nakonec mě vzala nějaká další doktorka, která na tom oddělení pracuje, prohlédla mě a dokonce musela zavolat i další zubařku, aby si prohlídla moji nateklou dáseň. Konstatovaly, že se mi udělal na dásni tzv. „těhotenský“ výrůstek, který buď po porodu sám zmizí, nebo se bude muset vyříznout na chirurgii. Řekly, že se s tím obecně nedá nic jiného dělat, leda dezinfikovat, či kloktat řepík a že je mé tělo už přetížené po 9 měsících a dává to najevo hnisem a krví, což mi z dásně sem tam vychází.

Sobotní sraz BOL a večerní nevolnost

V pátek jsem jela k rodičům na návštěvu a přespala do druhého dne. V sobotu pro mě přijel manžel a odvezl mě na sraz Baby online, který se konal u nás v Českých Budějovicích. Bylo to moc fajn strávené odpoledne. Bohužel v sobotu večer mi začalo být tak špatně, že jsem opět měla pocit, že porod přichází. Bylo mi strašně zle od žaludku a dítě se vůbec nemohlo uklidnit. Asi hodinu jsem strávila ve sprše a bolesti pak nakonec ustoupily.

Nedělní odpočinek

Neděle byla odpočinková, naštěstí si tělo dalo pohov a žádný porod se nekonal. Vzhledem k letním teplotám, které do Čech dorazily, spíš jen polehávám, protože mi strašně natékají nohy i prsty na rukou. Všimla si toho i tchýně, u které jsme byli v neděli na kávě. Pak jsme dorazili domů, s manželem jsme si dali zmrzlinu a já nohy na stůl.

Všechno krásně kvete a obecně by to na mne mělo pozitivně působit. Bohužel poslední dny bojuji i s nějakou lehkou depresí, která se pravidelně vkrádá každé odpoledne. Dopoledne je mi úžasně a odpoledne mi nálada klesá a klesá a objevují se myšlenky, jestli budu dobrá matka a podobně. Vždy se z toho vyspím, ale druhý den je to zpátky. No, nejsou ty poslední dny jednoduché.

Luciasek84 - 39. týden

Očkování Barušky

Minulý týden jsme procestovali snad veškeré nemocnice v okolí, bohužel ne vždy s pozitivním výsledkem. Vše začalo v úterý pravidelným očkováním Barušky, které ještě chyběl poslední Synflorix a kvůli neštovicím se vše hodně protáhlo. Naštěstí tuto dávku snesla bez jakýchkoliv reakcí. U lékaře řvala, jen když se jí chtěl podívat do pusy, ale samotné píchnutí už skoro ani nezaregistrovala. Zamilovala se ovšem do metru, který má doktor vylepený na dveřích. Jít odtrhnout, určitě ho máme doma.:)

Pravidelná kontrola u lékaře a „naplánování“ porodu na víkend

Mě ve středu čekala pravidelná kontrola u lékaře. Popravdě řečeno jsem vůbec nečekala, že bych vydržela až do středy, protože poslíčky mám celý týden a navíc mi již odešel kus hlenové zátky a první 2 dny po minulém vyšetření jsem špinila, takže jsem vnitřně skutečně počítala s tím, že porod už na sebe nenechá dlouho čekat. Monitor byl v pořádku, Ferda nespal a krásně kopal do sondy, během těch 20 minut jsem stihla i 2 kontrakce. Na ambulanci byl ovšem jiný doktor než minule, takže se podíval do karty a ať si rovnou vyskočím na kozu. To bylo pro mě překvapení, protože u prvního porodu jsem prohlídky absolvovala pouze na první návštěvě a pak už následovalo jen pohmatání břicha. Doktor vcelku v klidu konstatoval, že se nic nezměnilo, že jsem stále otevřená na 1cm, ale že čípek je pořád dlouhý (to jako od minule vyrostl??) a nic se nechystá. Když jsem mu řekla, že mám kontrakce, a to dost často, i když nepravidelně, pouze mi doporučil teplou sprchu. Buď to prý rozjedu, nebo zastavím. Takže jsem šla domů s tím, že naplánujeme porod až na víkend, na neděli. Plány jsme však museli přehodnotit.

Slunečné dny jsme strávily venku a na pískovišti

Nevím jak u vás, ale tady bylo poslední dva dny před víkendem vedro a vedro. Proto jsme celé dny strávily venku, pouze jsme chodily domů na jídlo a spánek. Já jsem si užívala času, kdy je pro Barušku hitem číslo jedna pískoviště a trávila jsem čas na lavičce ve stínu a pouze jsem plnila její přání (mamííí - pití, hačí, pití, hačí.. a pořád dokola.:)

Páteční večeři zkomplikoval manželův zánět lokte

V pátek navečer jsme měli domluvenou s BOLkama rozlučkovou večeři. Ale komplikace tentokrát přišla nečekaně ze strany manžela. Volal z práce, že mu asi tak 5ti násobně natekl loket. Rychle jsem proto šoupla Barušku ke kamarádce a vyrazili jsme na pohotovost, kde mu tahali vodu z lokte, brali odběry krve a konstatovali zánět. Nakonec dostal antibiotika. Rána však přišla ve chvíli, kdy doktor nařídil na týden sádru na ruku, a to od ramene až po prsty. Pokud stoupne teplota nad 38°C, tak hned musí na pohotovost. Večeři jsem tak tedy absolvovala s 1,5hodinovým zpožděním. Nespala jsem skoro celou noc, protože Baruška z přehřátí na sluníčku nemohla pořádně spát a volala mě ze spánku. Manželovi jsme navíc každé 2 hodiny museli měřit teplotu. Měl 38,3°C, ale rozhodli jsme se sanitku nevolat a vydržet do rána. To už naštěstí klesla na 37,7 a drží se tak vlastně do nedělního večera, kdy píšu tento deníček.

Obavy, že manžel u porodu nebude

Dostávám zabrat. Nervově jsem na tom hodně špatně. Bojím se, že mě manžel do porodnice neodveze, že ho s teplotou a antibiotiky ani za mnou na sál nepustí a já tam budu sama, navíc s představou, že se mu může kdykoliv zvýšit teplota a jel by do nemocnice. Ruka ho bolí, ale snaží se to nedávat najevo, abych se nezhroutila úplně. Navíc by mu s Baruškou během těch 4 dnů, co budu v porodnici, musel někdo pomoct, protože sám nevykoupe ani neuvaří. Měli jsme dlouhý rozhovor s Ferdou, kterého jsme poprosili o týden strpení.

Na základě vyprávění uživatelek připravila Andrea Veselá.