Porod Apolenky od Evasantos

Malá Apolenka je na světě! Jak novopečená maminka evasantos popisuje svůj první porod a dojmy z porodnice?

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Apolenka je na světě

Naše sluníčko je na světě. Moc jsem se na ni těšila, ale nikdy jsem si nedokázala představit jak moc ji budu milovat a jak moc si budu užívat toho, že jsem maminka. Jsem z ní opravdu naprosto unešená, každá její grimasa, pohyb, dokonce i to, že se pokaká do čerstvě vyměněné plíny mě naplňuje neskutečným štěstím. A nejsem sama, manžel je ze svých pocitů také hodně překvapený. Stále dokola mi děkuje za to malé roztomilé stvoření. Vidím, jak je dojatý pokaždé, když se na miminko podívá. Okamžitě si podmanila celou rodinu. Jak by také ne, je to to nejkrásnější, nejroztomilejší, nejvoňavější a nejhodnější miminko co jsem v životě potkala. Je skvělé být máma!!

Apolenka se narodila v úterý 23.10. v 15:58 - 3 220g a 50cm

Už od půlnoci jsem se necítila moc dobře, začalo to běžnými menstruačními bolestmi (které jsem už pociťovala běhěm těhotenství několikrát), ale spát jsem nemohla. Brzy na to mi začalo tvrdnout břicho, co bylo ale zvláštní,že interval byl rovnou poměrně krátký: 4-6 minut a víceméně pravidelný. Zkusila jsem se tedy naložit do vany a čekat co bude. V podstatě se nic moc nezměnilo a tak jsme začali zvažovat, že pojedeme. Manžel i já jsem v tu noc už neusnuli a nedostatek spánku byl potom hodně znát. Ke čtvrté hodině, kdy se nic neměnilo jsme se už definitivně rozhodli, že se pojedeme poradit do porodnice. Raději budu za hysterku, než něco podcenit. Přece jenom jako prvorodička jsem úplně nevěděla, co přesně čekat a poslíčci mě před tím sice trápili, ale hodně nepravidelně a opravdu jen jednou za čas. V porodnici mě nejdříve prohlédla porodní asistentka a naznala, že podle čípku to vypadá ještě na pár dní, a že mě nejspíš ještě pustí domů. Zavolala si doktorku a natočila monitor - tam se ale objevily pravidelné a už výrazné kontrakce po třech minutách a to je překvapilo obě. Popsali to jako poměrně nestandartní, ale domů už mě pustit nechtěly. Doktorka prohlédla  miminko - hlavička už pěkně naléhala, váhu odhadla na 3,40 kg a podle UTZ bylo vše v pořádku. Absolvovala jsem tedy veškerou přípravu - papíry jsem měla sepsané dopředu, prošli jsme v klidu porodní plán, převlékla jsem se a odvedli nás na porodní box. Čas utíkal poměrně pomalu a kontrakce sílily, ale pořád to byla "legrace". Poskakovala jsem si na balónu zatímco manžel dělal poslední fotky bříška a dával vědět rodině, že jsme v porodnici. Na dvě hodiny si dokonce zdřímnul a já se stále usmívala. Vyměnila se směna a my čekali dál - kontrakce se krásně ukazovaly na monitorech, miminku se také dařilo dobře. Kolem desáté to začalo nabírat na obrátkách - pomáhala tomu vana (kterou na porodním boxu mají, a kterou jsem původně vůbec nechtěla využít), která kontrakce vždy zesílila. Jen já jsem se otevírala pomalu - už to nebylo na prst, jako ve čtyři ráno, ale stále to bylo hodně vzdálené deseti cm. 

Po poledni už si mnoho nepamatuji jen obrovské bolesti asi po minutě -nejdříve jsem se snažila vyzkoušet snad veškeré úlevové polohy, po té co mi pomohli nějakými medikamenty k otevírání, už jsem byla většinu času na žíněnce. Naučené prodýchávání pomáhalo, ale bolesti byl opravdu veliké. Plodovou vodu mi píchli - ulevilo se mi a porod se zase poposunul. Na porod jsem se připravovala poctivě a bolest jsem čekala, i tak mě to opravdu vyřídilo a nakonec jsem vůbec nebyla takový hrdina, jako jsem si plánovala. Nejhorší bylo, že v tu chvíli už jsem celý den a noc a půlden nespala a byla jsem opravdu hodně hodně vyčerpaná. Mezi kontrakcemi jsem začala usínat a nebýt manžela, vůbec nevím, jak bych tuhle dobu zvládla. Doktorka mi píchla do žíly opět něco na lepší otevírání, jelikož jsem stále byla pouze na 6cm, zároveň to působilo jako mírné sedativum - kontrakce se mírně zeslabily a já střídavě spala. Někdy po třetí hodině (vůbec nevím kdy přesně) jsem začala mít pocit na tlačení - najednou to byl úplně jiný pocit... Pamatuji si jen, že jsem dýchala v krátkých intervalech, a že mě manžel držel v obětí. Pak už si vzpomínám jen větu - tak jdeme tlačit - to jste se pěkně prospala k porodu. Po té už to bylo všechno rychlé a jednoduché, malinká byla venku za chviličku a bez nástřihu. Najednou mi na bříšku leželo malinké klubíčko a já si pamatuji neuvěřitelnou úlevu a manželův obličej. Malinkou odnesli omýt a ošetřit a za chvíli mi ji manžel přinesl zabalenou, jako malinkou housenku, obrovské červené tvářičky, velké černé oči a dlouhé černé vlásky a já jsem se zamilovala. Porod byl opravdu náročný, ale porodní asistentka i doktorka mi hrozně moc pomohly. Největší podporou byl ale manžel, bez něj bych to zvládala jen velice těžko. A i když mě viděl v situacích, ve které bych se nejraději neviděla ani já sama, byl naprosto skvělý a pouto mezi námi to ještě posílilo.

V porodnici jsme se měli dobře, příjemný a ochotný personál a hlavně Apolence udělali i z nemocničního prostředí příjemné místo. Začala jsem pěkně kojit a malinká byla naprosto zlatá a bez jediného problému. Teď po příchodu domů je pro nás vše nové, jak pro miminko, tak i pro nás rodiče. Apolenka je ale opravdu vzorné miminko, a tak je vše mnohem jednoduší. Já si jen přeji, aby byla zdravá, spokojená i nadále.

Děkuji vám všem za podporu po celou dobu mého těhotenství a doufám, že rodíme online bude pokračovat další budoucí maminkou :)

mějte se krásně
šťastná maminka EvaSantos

Mamince i tatínkovi samozřejmě gratulujeme a přejeme celé rodině hodně zdraví a radost z miminka.