Únor/1

• beruska se podrobila testu na těhotenskou cukrovku a pořídila pár věcí pro miminko
• Lenižurka si užila výlet do Brna a má už těhotenství potvrzené od gynekologa
• MikeFree má již téměř dokončenou rekonstrukci a i ona byla na kontrole u lékaře
• Amálie se nám v tomto týdnu představila a příště se již můžete těšit na deníček

beruska (28. týden, čeká třetí miminko)

 Ahojky Bolátka,

Týden se mi přehoupl a zažili jsme s mým bříškem spooousty nových věcí.

Jedna z důležitých věcí bylo vyšetření těhotenské cukrovky. I když čekám už třetí mimi tohle vyšetření bylo pro mne novinkou a proto jsem ze zvědavosti, jak vše probíhá, zapátrala a poptala se maminek, co nás čeká a nemine. Reakce byly různé. Některé maminky byly na vyšetření, některé nebyly a některé i opakovaně. Zjistila jsem, že každý gynekolog to má jinak a proto jsou i tak různé názory na tohle vyšetření. Nakonec jsem se tedy i já rozhodla, že vyšetření podstoupím.

Pokyny jsem měla krásně sepsané na informačním papíře od sestřičky. Mohla jsem si vybrat ze dvou pracovišť, kde se vyšetření provádí. V objednaný den jsem přišla do ordinace něco málo po 7 hodině. Posadila se do pohodlného křesla a čekala, co se bude dít. Milá sestřička mi odebrala z prstu a ruky krev a dala mi vypít onu né moc dobře chuťově popisovanou půllitrovou tekutinu. Řekla mi, že mám 5 minut na vypití. Tak jsem to s chutí nechutí rychle vypila, abych nemusela moc prozkoumávat, zda mi zachutná nebo nezachutná. Poslední loknutí nápoje mi zůstalo v paměti po celé dvě hodiny, co jsem musela sedět v čekárně a čekat. Následoval další odběr krve a mohla jsem cupitat domů.

A jak už to tak bývá v těhotenství, když se těšíte, že se pořádně nasnídáte a zachumláte do deky po brzkém ranním vstávání….došla jsem k autu zaparkovaném na parkovišti a nemohla odjet. Nějaký chytrák parkmistr si zaparkoval své auto přímo do vjezdu z parkoviště. Sešlo se nás tam více, kteří toužili nasednout do svých vozů a odcestovat za svým dnem. Po hodině čekání na řidiče vozidla a čekání na policejní hlídku, kterou jeden z čekatelů přivolal, se stále nic nedělo …jen přibývalo řidičů toužících opustit parkoviště. Nepomohlo ani opětovné volání policistů a po dopoledni stráveném na promrzlém parkovišti, jsme se postupně odhodlali zdolat výjezd z parkoviště jinou nesjízdnou cestou. Ti statní muži s velkými auty proskákali terénem vcelku s nepoškozeným autem. A já hladová těhotná …na záchod se mi chtělo už tak hrozně, že jsem naskočila do auta chtíc nechtíc (chudák auto) pomalým proskočením jsem vyjela z místa činu. Řeknu vám tatam byly myšlenky na nějakou hnusnou tekutinu a odběry krve. Přijela jsem k manželovi do práce hladová naštvaná a utíkala rovnou na záchod. A on mi s láskou připravil báječnou snídani a vyslechl mé supící zážitky z těhotenské cukrovky.

Následující dny už byly plné pohody a klidu. Děti měly jarní prázdniny a zůstalo mi doma jen jedno dítko, které se zotavuje po nemoci. A aby nám ten čas prázdnin utíkal, pustili jsme se do nakupování věcí pro mimi. Tohle je jedna z mnoha krásných věcí v těhotenství.
A protože máme docela malou ložnici, vybírání miminkovského vybavení se nám zúžilo na malý výběr. Nakonec jsme sehnali bílou postýlku, přebalovací pult a komodu na drobnosti, které pro mimi budou potřeba po ruce.

Ještě nám chybí koupit kočárek, ale na ten se chystáme na jarní veletrh pro děti tady u nás v Brně.

A co nás s miminkem čeká v dalších dnech?

V pátek jdeme k paní fotografce. Jsme zvědavá na výsledek a zda se to moje rostoucí bříško vůbec vleze do záběru.
No a hned na začátku března jdeme do poradny zkontrolovat, jak se nám daří.

Lenižurka (26 let, 6. týden, druhorodička)

Ahoj BOLky! :-)
Musím s vámi sdílet svou velkou radost. Po téměř dvou letech jsem s rodinou navštívila okolí Brna a viděla pár svých starých přátel. Byla to sice jen taková víkendová rychlovka, ale bylo to fajn. Jsem rozhodnutá si to brzy zopakovat. Zajít na fakultu, projít se pod Špilasem, zabrousit do nějaké kavárničky a večer na žebra k Pegasovi. Cesta autem těch 300 km se se Sárinkou docela dala zvládnout. Byl to slabý odvar cesty autem do Polska na Hel, když malé bylo devět měsíců. To byl trochu masakr:-)

Průběh týdne

V pondělí jsme si domluvili prohlídku rodinného domu v atraktivní zóně blízko našeho města. Dostali jsme tip od místních starousedlíků, jelikož se v této lokalitě zrovna často nabídka prodeje nevyskytuje. Zaujala nás velikost pozemku (zahrady) přesahující 20 arů. Dům na něm stojící by ale potřeboval tak rozsáhlou rekonstrukci, že jsme sice uznali, že pozemek je sice obrovitý a na docela slušném místě, ale nemáme úplně asi sílu a nervy budovat vedle dvou malých prťátek ještě novou haciendu. Usoudili jsme, že střechu nad hlavou máme a bez zahrady přímo u domu se nějaký čas obejdeme. Stejně se snažíme netrávit volný čas doma a vyjíždíme na víkendy ven z města.

Přihlásili jsme se s malou na znakování (Baby signs), především ze zvědavosti a také proto, že to u nás učí kolegyně mé mamky, tak chci podpořit snahu druhých něco pro ostatní dělat. Tento týden měla být první lekce, ale protože se do kurzu přihlásily jen tři maminky, když někdo onemocní, musí se to zkrátka vždy přesunout na další týden. Lekcí má být celkem šest a jsem zvědavá, kdy nakonec ukončíme celý kurz:-)))

Ve středu jsme šli dopoledne se Sárou poprvé do dětského klubu Rarášek a viděli se tam s novými dětmi. Musela jsem uznat, že to tam mají opravdu hezké a pro tyhle prťousky dobře vymyšlené i co se týče programu. Den utekl v běžném mateřském rytmu (pohodička, klídeček, znáte to ;-)

Večer mi volal známý, jestli stihnu udělat do druhého dne plakát pro jeho divadelní představení a já neviděla problém. Jenže ještě v jednu ráno jsem u toho tvrdla. Odesílala jsem to pak natřikrát. Stihla jsem vždycky usnout dřív, než jsem znovu klikla „ODESLAT“:D. Druhý den mě po uložení malé k polednímu spánku vyděsil telefonát mých příbuzných, jestli můžou za hodinu přijet na návštěvu popřát mi k svátku, který jsem měla mít další den. Takže místo, abych si šla lehnout a dospala deficit z předchozího dne, jsem rychle dělala nějaké občerstvení a uklízela nejhorší pozůstatky Sárinky činnosti. Ale co mě pak dostalo, byla moje babička, která poznala, že jsem druhým měsícem těhotná. Prý to ze mě září. Vždycky jsem si myslela, že je bábinka čarodějnice, takže mi to zase potvrdila.

V pátek nastal dlouho očekávaný den - kontrola na gynekologii. Máme oficiálně potvrzené, že jsem v prvním trimestru těhotenství a embrýsek má 10 mm.

Nechala jsem si udělat snímek a vložila ho do sešitku, který jsem den předem vytiskla pro mou maminku, která ještě nic netušila, a po návratu z „preventivky“ jsem ji ho předala, aby si početla. Byla dojatá.

Neplánovaně mě známá vzala na koncert kapely Kryštof a bylo to super. Hudební produkce podobného rázu si zažila v bříšku i Sárinka např. při gospelových koncertech našeho brněnského sboru:-). Bylo ale moc milé, jak se má kamarádka v průběhu pořád ujišťovala, jestli mi je dobře:-) Jako památku na tento zážitek si mimík odnesl fanouškovské minibodýčko s nápisem „POSLOUCHÁM KRYŠTOF“:-)

Víkend byl ve znamení zabíjačky na chalupě. 95letý děda mého muže se rozhodl, že má chuť na něco dobrého a v dnešní době v obchodě nic dobrého koupit nejde:-) Dneska jsem se tedy nacpala polévkou, tláčou, jitrnicemi a zelím, zajídala to buchtami a bylo mi docela fajn. Počkali jsme, až se půjde manželova rodina po obědě projít, a že čekáme potomka, jsme řekli diskrétně jenom dědovi. Přeci jen je ve věku, kdy si druhým dnem nikdy není jistý, tak jsme chtěli, aby to prostě věděl.

Těhotenské pocity

- Pálí mě nohy, pne mi kůže celého těla, jsem neskutečně náladová a cítím se unavenější.
- Paní doktorka mě upozornila, že mám přestat kojit, protože ubírám živiny a energii miminku i sobě, takže od pátku má Sárík utrum. Ale obešlo se to bez pláče a většího vynucování. Je to zlatíčko...

Poznámky pod čarou

- Moc bych chtěla chodit na těhotenskou jógu, ale nechce se mi dojíždět do jiného města.
- Tento týden jsem po asi po měsíci řídila dvakrát auto (a pokaždé jiné). To je na mě fakt úspěch:D. Autoškolu jsem dělala v předchozím těhotenství a v řízení jsem pořád docela nejistá. Ale postupně ze mě začínají být někteří, včetně manžela, nadšení. Nemůžu přeci pít, takže jsem ideální parťák na odvoz z akcí...
- Už si moc přeji, abych měla nové brýle a zase lépe viděla. Ty mé aktuální okuláry jsem si totiž zvládla dokonale rozšlápnout.

Mějte se všichni krásně a zase za týden ahoj!

Lenižurka

MikeFree

Ahoj, tak za sebou máme další týden. Stihli jsme dodělat obývák, přestavět kuchyni, návštěvu u paní doktorky a spoustu mého trápení.

Rekonstrukce se konečně blíží ke konci a my již máme 3 „obyvatelné“ místnosti. Ke dvěma hotovým pokojům jsme tento týden, za velké pomoci mých rodičů, vymalovali obývák. Velice dlouho jsem přemýšlela, jakou barvu použít, až jsme se rozhodli, že zkusíme kávovou. Pokus se zadařil a tato světlounce hnědá, v kontrastu s tmavě hnědým nábytkem, nevypadá zle. Roman, potěšen pokrokem, se hned vrhl na plánovanou předělávku kuchyně. Vzhledem k momentální finanční vytíženosti jsme pořizování nové linky odsunuli na přesrok, takže jsme pouze vzali starou linku a trochu to v kuchyni přeorganizovali. Bylo tam vždy málo místa, ale já tam potřebovala ještě nacpat pračku, jelikož v koupelně zůstat nemůže, s mým obvodem pupku už se tam teď sotva hnu, co teprve, až malá ještě povyroste. Je to zatím přestěhované tak zhruba, ale mám pocit, že to nebude úplně špatné. Snad si na to zvykne i babička.

V pátek jsem byla u paní doktorky. Moc jsem se po tom měsíci těšila. Vzhledem k předchozím problémům jsem byla zvyklá, že jsem malou viděla minimálně každých 14 dní a teď najednou měsíc. Ještě v čekárně jsme si říkala, jak se asi bude Kristýnka předvádět. Bohužel k mému zklamání, a zklamání budoucího tatínka, který se těšil na fotečku, nemluvě, jsem si vyzkoušela prohlídku, která ještě před 24 roky byla běžná, tedy jen vyšetření čípku, poslechly jsme srdíčko a dělohu mi paní doktorka měřila krejčovským metrem, takže jsem malou ani neviděla. Důležité je, že jsme obě v pořádku a vše je jak má být. Sestřička mne upozornila, že ještě nemám kontrolu u zubaře, takže k mému zoufalství (zubaře prostě nesnáším) jdu 3. 4. na kontrolu. Také jsme zjistily, že poslední vyšetření, které mi chybí je test na cukrovku, takže 26. jdu ještě tam.

A aby toho nebylo málo, tak se k tomu přidávají mé stupňující se nálady (pláču kvůli každé hlouposti), pořád mě něco bolí a začíná mi docházet, že už se to blíží a najednou mi dochází, že nemám nic nachystané. Dokud jsem měla problémy, tak jsem si furt říkala, jak určitě porodím brzo, takže potřebuji mít včas (28. týden) vše nachystané, ale jak se to zlepšilo, tak jsem se uklidnila a získala názor, že si tam malá ještě poleží a chystání pustila z hlavy. A teď najednou už si to frčíme do třetího trimestru a já nemám ještě vůbec ale vůbec nic. Naštěstí k mému uklidnění budeme mít ty nejlepší babičky na světě, takže ty už mají pomalu ale jistě vše vymyšlené, sehnané, zařízené atd.:-) Tedy v průběhu týdne by jedna z babiček měla dovézt postýlku s příslušenstvím, druhá doveze oblečení po příbuzných, mám i domluvenou návštěvu u jedné maminky, která se chystá věci prodávat. A prababička nezůstala pozadu a přislíbila, že kočárek nám koupí, takže ten pak jenom musím vybrat, ale o tom zase třeba příště.

A tak přeji krásný týden, hodná dítka maminkám, krásné přibírání těhulkám a všem hlavně klid.

MikeFree

Amálie

V tomto týdnu nám Amálie zaslala své představení a na pravidelné příspěvky se můžete těšit od příštího týdne.