Květen/4 - dvě maminky se chystají na porod, která porodí dřív?

• Lenižurka - odběr plodové vody nakonec nepodstoupila, doktor jí nabídl jiné řešení 
• MikeFree - po vysazení magnézia jí začalo tvrdnout bříško, na porod však stále čeká
• Amálie - se poprala s nemocí a moc si užívá pohyby miminka, které jsou čím dál citelnější
• Renie - už je připravená na porod a teď už jen čeká, až bude připravené i miminko

Lenižurka (26 let, 19. týden, druhorodička) 

Ahoj holky,

náš týden byl dost formovaný těmi markantními změnami počasí, což docela silně působilo i na mou psychiku a tělesnou schránku. Sára by taky mohla dělat barometr, protože její změny nálad byly takové, že bych ji občas někomu ráda nechala a ujela tisíc kilometrů daleko. Ne však na dlouho. Ač mě dokáže pořádně vysát, stejně tak mě dokáže i nabít, takže je nakonec dosaženo určité rovnováhy. V nejhorším sním nějakou tu čokoládičku, dortíček...:D

V úterý jsme jeli s manželem do Karlových Varů na ultrazvuk rozhodnuti nechat si udělat odběr plodové vody. Předcházela tomu strašná spousta otázek z jeho strany, protože měl velikou obavu z toho, co se bude dít po tom zákroku (co kdybych musela třeba nečekaně udělat nějaký hloupý pohyb kvůli Sárince a došlo by k potratu). Ani jsem se mu nemohla divit, sama jsem pokaždé, když o tom odběru doktor hovořil a nabízel mi ho, měla pochyby a snažila jsem se potlačit slzy, co se mi chtěly kutálet z očí. Na ultrazvuku bylo vše z fyziologického hlediska v pořádku. Tedy až na jednu malou cystu v mozku, jejíž velikost je nutno hlídat, ale nemáme se ničeho obávat, že to je v tomto stádiu docela běžné, tak uvidíme. Mimík vypadá na 380 g, což je v tomto týdnu poněkud víc, než je průměr. Uf. Výstupem celého vyšetření byl obrovský kámen, který nám spadl z hrudi ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že na klinice dělají odběr krve matky, dle kterého lze vývojové vady určit také, a tudíž není potřeba invazivního zákroku. Bohužel není tento odběr hrazen pojišťovnou, a tak to vypadá, že letos sice nepojedeme nikam na dovču, ale komu by tohle vadilo, když je teď nejdůležitější, aby se náš chlapeček narodil jako zdravé miminko... Zbytek našeho společného odpoledne v KV byl moc příjemný a mně dělalo hrozně dobře jen tak se procházet po ulici a pozorovat ten šrumec. Po pozdním obědě v čínské restauraci (psali „nejlepší v KV“, tak snad to znamenalo, že vaří z masa, které inzerují :D), jsme zajeli do Ostrova pro zákusky do vyhlášené cukrárny, doma si na chvilku zdřímli a jeli si vyzvednout naši malou ke tchýni, kde jsme ty dortíky spořádali.

Ve čtvrtek jsem musela konzultovat výsledky vyšetření u svého gynekologa, takže jsme šly společně se Sisi. Ta chtěla pořád jít prozkoumat všechny ty jeho technické vymoženosti v ordinaci, já ji nepustila, za což jsem samozřejmě sklidila bouřlivou rekci a aspoň už nás tam pak déle nezdržovali. :D

V pátek jsme jeli se Sár dopoledne zas plavat. Jediným mráčkem na téhle aktivitě se stal moment, kdy mi moje dítě omylem zaplulo nečekaně pod vodu, jelikož mi z pantu vypadlo mé povolené rameno. Ještě, že je malá zvyklá na nahodilé akce tohoto typu. Jenže z mé strany je to většinou plánované a tohle mě dost rozhodilo, když jsem ji viděla, jak na mě kouká s vykulenýma kukadlama, pusou upouští bublinky... Rameno mě bolelo ještě dva dny. Sára vypadá, že je bez újmy. :D

Nedělní den byl báječný. Malou si vzala babička, protože se s ní chystala na nějakou dětskou akci v parku a vzala si ji už na sobotní noc, takže jsem měla hned od nedělního rána hroznou pohodu. Kolem poledního jsme se sebrali a vyjeli s manželem a tchánem na kola na menší dvacetikilometrovou projíždku kolem Ohře.

Důležitým bodem pro mě byla zastávka v Perštejně na oběd. Na řízek s řeckým salátem jsem si dala ještě zmrzku a hurá do kopečka za babi na chalupu do Krupice. Převýšení nám to na Sporttrackeru pak napsalo cca 200 metrů na těch asi čtyřech kilometrech. Chudák můj muž. Sama bych tohle nešlapala ani omylem a on mě táhl za sebou na gumě:D Teda ne, že bych taky nešlapala jako ďas, ale rozhodně to bylo prd proti tomu, co vezl Fanda:-X

Při zpáteční cestě jsme se stavili podívat se na ten dětský den, pak rychle domů, vykoupat, udělat véču a pak už se nám vrátila dcera, takže klasika.

Řeknu vám ale, že ač se mi to dřív nezdálo, takový jeden den, kdy se dva věnují jenom sobě, je zkrátka nutnost pro udržení zdravého rozumu rodičů. Koneckonců i na dítě se pak přenáší vnitřní nalazení maminky a tatínka. Děti jsou jako zrcadla.

Těhotenské pocity

Hematologické vyšetření naštěstí nepotvrdilo sklon k trombotickým stavům s tím, že mám pouze heterozygotní mutaci MTHFR. Jupí...

Žíly na nohách se mi jinak hlásí docela silně, tak to mažu aspoň Antistaxem a nechám si napsat punčochy. Letní těhotenství jsem si kvůli tomuhle nikdy nepřála. Ale třeba bude celé léto ošklivo a zima. :DD

Přeji vám krásný týden plný lásky a pohody:-)
Léňa

MikeFree (24 let, 38. týden těhotenství, prvorodička)

Ahojky,

tak další týden za námi a co je důležitější, už jen asi tak dva před námi. Tedy alespoň doufám, protože na kontrole u paní doktorky byl stav nezměněn, i když po vysazení magnesia se trochu zhoršilo tvrdnutí bříška, očividně to nijak nenapomohlo přípravě na porod. Takže začala hrozná vedra a já sotva chodím, sotva funím, takže se stále doma nudím ideálně v poloze ležmo s nohama nahoru.

V úterý jsem byla opět na cvičení, které mne vždy z té mé letargie trochu vytrhne. Probírali jsme porodní plán a takové ty podobné věci, abychom věděly, co a jak v porodnici, i když mi většina z toho přijde jako hloupost. Nejvíce jsem se pozastavila nad odběrem pupečníkové krve, tedy spíš přítel se pozastavil, že by se mu to líbilo, ale nakonec se nic konat nebude, protože cena mi připadá zbytečně vysoká, i když kdoví, jak si to budu vyčítat, kdyby náhodou byla malá nemocná. No pořád nějak nevím. :-(

Ve středu jsem byla na monitoru a prohlídce, kde, jak už jsem psala, se nic zvláštního nezjistilo. Každopádně Kristýnka dala najevo, že ji ten monitor rozhodně rozčiluje, protože vždy když jsme ho nastavily, tak do toho kopla a byly jsme tam kde na začátku. Srdíčko je v pořádku no a kontrakce...žádné.

Tedy jediné, co mi zůstává, jsou oteklé nohy, pálení žáhy, stupňující se bolesti kyčlí, když ležím...a další těhotenské radosti.

Naštěstí už moje mamka nevydržela a nabídla mi pomoc v domácnosti, takže jeden den přišla a pomohla mi s úklidem, povlékly jsme postýlku a hlavně mi pomohla s žehlením, které je pro mne s natékajícíma nohama jako mučení.

V pátek už jsem si dělala naděje, že když se blíží takové velké bouřky, že třeba by ta změna tlaku mohla popohnat malou ven a tak jsme na ně nadšeně čekali. Průtrž mračen dorazila, ale malá si toho ani nevšimla, takže můžu doufat dál.

A já doufám a doufám a ono nic, tak snad už se tento týden alespoň něco málo začne dít.
Pěkný týden přeje Míša:-)

Amálie (30 let, 21. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,

další týden utekl jako voda, a tak sepisuji, co se událo.

Tenhle týden byl pro mě takový smíšený. Měla jsem náročný víkend v zahraničí a docela mě to vycuclo, a tak když mě v pondělí lehce ofouklo to jejich předpovídané polojasno, tak jsem najednou měla "knedlík v krku" a bylo zle. Najednou jsem zjistila, že život bez "drog" je opravdu neštěstí...Říkala jsem si, to nebude tak hrozný, to zvládnu a to i přes to, že mi v práci říkali, že to asi nebude lichotit, ale že vypadám hrozně, ať jdu domů... :-D No ale večer se to vždycky všechno sečetlo, a tak jsem začala googlit, co teď. Nejsem zas tak dámička, tak jsem si říkala, na doktora to nebude, já nachlazení mívám náročné i normálně, takže jsem se vydala cestou přírody do boje proti nemoci. Čili čaj, čaj, čaj, čaj a čaj. Od kamarádky jsem dostala jednu krabičku těhotenského a říkala jsem si, cha k čemu mi to bude a jak jsem za něj byla ráda! Pila jsem litry čaje a dostavila se i rýma, no super, odchází to... No to jsem si myslela. Přišel kašel! V půlce týdne jsem byla tak zahleněná a přehřátá, že už jsem zoufale pokukovala po krabičce paralenu. Venku padaly teplotní rekordy a já se potila v posteli, no sakraaa. Musím se přiznat, večer jsem podlehla a jeden paralen si dala. Nevím, jeslti placebo, ale zabral, ulevilo se mi a ráno mi bylo trochu líp. Druhý den se pohádka opakovala... No a třetí den už jsem si řekla, že je to opravdu lepší a zůstala u toho čaje s medem a citronem a nepodlehla tomu poslednímu kousku, co se na mě z platíčka tak hezky koukal. Čím míň chemie, tím líp, snad moje malá v břiše moc netrpěla. Ale po proleženém víkendu musím uznat, že nemoc jsme spolu přepraly!!

To bylo spíš negativum týdne. Tím, že jsem byla nemocná, tak jsem tenhle týden jako jediný nepřibrala, hlad moc nebyl, snažila jsem se to dohánět ovocem v předimenzovaném množstí, že jsem se chvílemi bála, že ze mě bude opice, každé ráno jsem kontrolovala v zrcadle, jeslti mi z banánů, melounů, nektarinek, meruněk, borůvek, jablíček a malin nenaroste ocas nebo chlupy v obličeji. :-D Naštěstí ne, uf.

Pozitivum tohoto týdne bych měla taky jedno velké. Možná bych to přirovanala k těm krásám mateřství, co mi všichni slibují, že by měly přijít. To motýlčí šimrání, které jsem poprvé s pochybnostmi cítila v 15tt už se začalo kombinovat s kopáním. Ano, miminko se mění ve fotbalistu. Nemůžu se vynadívat na ty pohyby břicha, když hraje zápas. Furt mi hlava nebere, že tam někdo opravdu je! Sem tam zašimrá, sem tam výkop, no to je teda fakt super zázrak přírody!

Děkuju za každé ráno, kdy se tam malá převaluje a kope a kope a já vím, že je v pořádku a zdraví mě ze svého dočasného vězení.

Hezký zbytek týdne :-) Amálka

Renie (28 let, 37. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj všichni!

Od pondělí jsem začala s lehčím úklidem našeho bytu. Začala jsem si přebírat oblečení a skládat ho do skříní. Člověk až žasne, kolik nashromáždí zbytečností za tu dobu, co v bytě bydlí. Uvědomila jsem si, že některé kusy oblečení jsem koupila a vůbec jsem nevěděla, že je tady mám. Vše, co jsem nenosila už delší dobu, letělo do pytle pro charitu.

V úterý odpoledne jsme měli domovní schůzi. Volil se tam nový předseda a výbor. V naší bytovce žijí převážně starší lidé. K těm mladším patříme my, jeden soused s přítelkyní a můj bratranec s přítelkyní. Jinak všem dalším obyvatelům bytovky je nad 45 let. Předsedkyně chtěla předat žezlo někomu mladšímu. My jsme se tomu vyhnuli, protože moje bříško hovořilo za vše. Budeme mít jiné starosti a řešit tady nějaké opravy a sousedské hádky, tak na to fakt nemám nervy. Když schůze skončila, tak jsme si s manželem zajeli na večeři. Po večeři jsme se stavili k mojí mamince. Když jsme přijeli domů, tak manžel okamžitě usnul. Já jsem teď noční pták, tak jsem začala zase s úklidem a začala jsem si skládat věci, které budu potřebovat do porodnice. Do postele jsem se dostala až hodně po půlnoci.

Ve středu ráno jsem se probrala s bolestí v krku. Švagrová někde chytla angínu, tak asi na mě nějaký ten bacil skočil. Nevím, jestli to byla přesně angína, protože jsem k doktorce nešla. Vždycky jsem nemocná, když se rychle změní teploty. Středu jsem strávila v posteli, protože jsem byla nepoužitelná.

Ve čtvrtek jsem se pustila do třídění svých a manželových papírů. Protřídila jsem, co je zbytečné schovávat a to, co je důležité, jsem utřídila do šanonů. Dokonce jsem si dala takovou práci, že jsem vytiskla seznamy, co ta složka obsahuje. No prostě, moje lehce puntičkářsko-perfekcionalistická povaha se zase vyloupla na světlo :-) Večer jsem pomalu začala balit tašku do porodnice. V tašce už mi chybí akorát věci, které musím sbalit těsně před odjezdem do porodnice.

O víkendu jsme stihli pár návštěv. Zajeli jsme k Tondovým rodičům, protože až se narodí Tobík, tak nevím, kdy se k nim dostaneme. Navíc už mi cestování autem nedělá nějak dobře. Toník měl v sobotu noční, tak mě nechal přespat u mamky. Když jsme tam přijeli, tak se mamka zděsila, jak mi za ten týden padlo bříško dolů, a prorokovala mi, že do dvou týdnů je Tobík venku. Tak jsem zvědavá, jestli jí ta její věštba vyjde :-)

V sobotu jsem si poprvé všimla toho, že mi začínají natékat nohy. Je to dost nepříjemné v tomhle vedru. Takže tenisky budu muset na nějaký čas odložit a volné pantoflíky to jistí!

V neděli se mi udělalo nějak špatně. Spustila se mi rýma a ta rýma měla za následek to, že mi zalehlo jedno ucho. Takže mi teče z nosu a ještě prdlajs slyším. K večeru se mi udělalo nějak špatně od žaludku. Potom jsem zjistila, že mě pobolívá břicho podobně jako při menstruaci, takže jsem asi měla poslíčky, které po chvilce přešly. Nemůžu to říct s jistotou, ale myslím, že už se malý tak nějak chystá ven. Několikrát za den jsem cítila, že malý naléhá hlavičkou na překážku v děloze.

Uvidíme, kdy se uráčí na svět. On to musí vědět nejlíp, jestli je připravený. Já už připravená jsem, protože to těhotenství začíná být únavné, hlavně v těchto vedrech. Tento týden pořád kontroluju, jestli mi náhodou nepraskla plodová voda. Je to první těhotenství a já přece jenom nejsem jasnovidec a nevím, jestli mi nejdřív praskne voda nebo budu mít jako první kontrakce. Kdo ví…

Mějte se krásně a užívejte sluníčka!

Renata