Duben/5 - divadlo, koncert, těhotenské cvičení

• beruska - byla na kontrole a ona i miminko jsou v pořádku, také zvládla návštěvu divadla
• Lenižurka - si tento týden velmi užila, zúčastnila se gospelu i koncertu Robbieho Williamse
• MikeFree - se konečně dostala na hodinu těhotenského cvičení, jak se jí líbilo?
• Amálie - si užívá prvních "kopanců" od miminka, na které odpovídá škrábáním bříška
• Renie - už má nachystanou hromadu věcí pro miminko a moc se těší na jeho příchod

beruska (37. týden, čeká třetí miminko)

 Ahojky maminky,

Letí to a hlavně je tak nádherné počasí a všechno kvete a voní, že už ani nevím, co všechno se událo v tomto těhu týdnu.

Velikonoční pondělí si kluci užili báječně. Odpoledne ještě zvládli s tatínkem kino. A já mohla velikonočně odpočívat. Jedna z velkých událostí minulého týdne bylo narození malinkatých křečků. Bylo to velké překvapení. Před nedávnem, když jsme si křečka kupovali nám bylo řečeno, že je to kluk a proto nás opravdu šokovalo, když se po krátkém čase v klícce objevila malilinkatá miminka a rovnou devět. Zatím jsou schovaná a maminka křečková si je hlídá a vzorně se o ně stará. Takže už jen chybí, abych porodila ještě já, jak všichni očekáváme.

Středeční kontrola v nemocnici proběhla v naprostém pořádku. Tentokrát se podařil natočit monitor hned napoprvé a prohlídka u lékaře také proběhla v pořádku. Vše se chystá k porodu a na kontrolu jdeme zase za týden.

Ještě jedna velká událost mi zpříjemnila tenhle týden a to narození miminka mé kamarádky. Bylo to vše plánované a miminko se narodilo ve středu císařem. Je to krásný kluk. Já se tak hrozně těším na toho našeho capartíka, co se statečně schovává v mém bříšku a dává svými pohyby jasně najevo, kdo je tady pánem.

Všední dny se přehouply bleskurychle. O víkendu jsem ještě zvládla s manželem divadlo a večeři v restauraci. Byl to moc fajn večer. Největší potíž byla dostat to své těhotenstvím vytvarované tělo do nějakého ošacení vhodného na slavnostní večer. Je pravda, že už spíše chodím v teplákách. Vše bylo moc fajn. Představení jsme si užili a krásně jsme se napapali. Odcházela jsem příjemně unavená s bolavými zády a nateklýma nohama v balerínách. Ale stálo to za to.

V neděli jsme měli v plánu navštívit naši ZOO, ale únava zvítězila a po dopoledním žehlení a vaření jsem si musela jít odpoledne lehnout a kluky poslat jen s tatínkem.

Jsem 37 tt a blížící se porod je znát na mém vyčerpaném těle. Tvrdnutí bříška je intenzivnější. Nošení bříška dává hodně znát kloubům. Vše tak nějak zvládám s pauzami a vše mi trvá a vše mi padá a nemotornost je hodně znát. No už se hrozně těším, až Tobíšek vykoukne na svět.
Všem Vám přeji krásné dny a těším se, až vám tady budu psát hurááá dnes jsem se narodil.

MikeFree (24 let, 35. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj,

to nám to zase uteklo a je už konec dubna. Zatím naštěstí všechno chystání zvládáme, takže mne nijak přehnaně neděsí blížící se termín. Naopak se začínám těšit, protože ačkoliv mám pocit, že už se nijak moc nezvětšuji, začínám být stále nemotornější a unavenější. V noci se stále budím, protože mne buď pálí žáha, nebo bolí klouby či křeče v lýtkách.

Týden začal samozřejmě svátečně, takže v pondělí ráno jsme vyrazili k našim, kde jsme já i Kristýnka byly hezky vylupané, abychom neuschly. :-) Celý den jsme proseděli a prokecali, pohostili návštěvy a rozdali jsme všechna namalovaná vajíčka. Navečer nám ještě tatínek v bytě pověsil terč na šipky, abychom se doma nenudili a mohli jsme si hrát.

V úterý jsem konečně vyrazila na cvičení pro těhotné, které trvalo hodinu a na to navazovala hodina předporodního kurzu. Takže jsme si zacvičily, ale když jsem cvičila na horní část zad, tak se mi začala motat hlava, holt se projevily ty měsíce strávené víceméně na lůžku. Když konečně začaly cviky, které mi nevadily, tak zase tolik nevyhovovaly Kristýnce a ta mi to dávala rázně najevo. Při této hodině jsme probraly hlavně plenky, jaké existují a jaké kdo preferuje apod.

Cvičení další den zanechalo své následky, a když jsem šla do města, tak jsem skoro nemohla zvedat nohy, ale nebylo zbytí a musela jsem vyrazit k doktorce pro železo, protože mi vyšla špatně krev. Hned od doktorky jsme s přítelem vyrazili na úřad, abychom měli k porodu nachystané prohlášení o otcovství, takže teď už je malá oficiálně dcerou svého otce. :-) Nakonec jsem doprovodila Romana k zubaři a zbytek dne jsem jen a pouze odpočívala.

Čtvrtek jsem strávila úklidem, jelikož na další den jsme měli nahlášenou návštěvu tchyně. Ta dorazila v pátek kolem třetí, dovezla nám postýlku a peřinky, chvilku jsme si povídali a pak jela zase dál. Tak jsme si s Romčou vyrazili na večeři do restaurace, dali si něco dobrého, udělali jsme si procházku večerním Hradcem a bylo nám krásně.

V sobotu jsme se rozhodli pro pohodičku doma, ale nakonec nás kamarádi vytáhli odpoledne na turnaj v šipkách a měli jsme úspěšný den, Roman vyhrál první cenu a já jsem skončila čtvrtá. Ale i nad radostným dnem se udělal mráček a Romču rozbolel zub. Do rána mu neuvěřitelně otekla pusa, takže hned ráno jsme vyrazili na pohotovost a oni mu tu pusu rozřízli. Odpoledne jsme se vrhli na zahrádku, posekli jsme, zaseli nějaké kytičky a vypleli další záhonky, takže konečně ta zahrádka vypadá k světu. Teď jen aby se dařilo všemu vysetému a zasazenému, ať se z toho brzy můžeme radovat ještě víc.

A tak přeji krásně prožitý další týden a hlavně hodně zdravíčka a klidu, Míša.

Amálie (30 let, 17. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky, neskutečně to utíká a já jsem se bála, že to bude nuda, ale je docela zajímavé, jak se mi den ode dne zvětšuje bříško a vyvaluje ta boule.

Nikdy jsem nevěřila, že to takhle funguje, dokud jsem to nezažila, ten malý vetřelec tam opravdu je.

To, co jsem si myslela, že je kopání, opravdu kopání bylo, a je čím dál častější a řekla bych i trochu intenzivnější. Zatím hrajeme s miminkem na lechtanou a škrabanou. Je to docela sranda, jsem dost lechtivá a ona mě fakt lechtá a já se na břiše zvenku škrábu a lidi si musí myslet, že jsem blázen, když se jen tak usmívám a začnu škrabat břicho. No občas si říkám, že to velké kopání, bude pěkný fotbálek.

Minulé pondělí jsme měli s miminkem předpremiéru Velikonoc. Bylo to moc milé, protože mě všichni konečně nemlátili poctivě, ale šetřili nás a připíjeli na zdraví, což je fajn, takže si říkám, že asi budu každé Velikonoce těhotná, to se fakt vyplatí!

Začaly mi také křeče do lýtek, takže jsou dvě možnosti, už se hlásí ty křečové žíly, nebo musím víc pít. Naordinovala jsem si pitný režim, kompresní ponožky jsou denní chléb a opravdu se to zlepšilo, tak snad ty křečáky ještě chvilku počkají ;-)

Cestování už pro mě také není moc zábava, samotné řízení mi nevadí, ale problém nastává obzvláště při jízdě po D1 (nejdelších schodech v ČR). To se miminku fakt moc nelíbí, i když kolíbání se možná líbí miminku, ale mamince teda ne!

Nejvíce "postižení" jsou těhotenstvím mí rodiče, hlavně tatínek, čekáme první miminko do rodiny, takže se všichni rozpustili a tatínek mi denně píše nebo volá a podepisuje se "děda v čekatel". Tak moc se asi těší na první vnučku :-) Tak snad porostem jako z vody a budeme zdravé.

Renie (28 let, 33. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj Bolky!

Velikonoce nepatří mezi mé oblíbené svátky, tak jim nevěnuji žádnou větší přípravu. Maminka nabarví jenom pár vajíček, kdyby náhodou přišli její známí i s dětmi. Na pondělí se upeče nějaká dobrá buchta, udělají se chlebíčky a tím pro nás svátek končí.

Když jsem v pondělí vstala, tak už byl Honzík někde na koledě. Bylo to předem domluvené, ke komu přesně zajdou. Honzíkovi se moc líbilo mávání pomlázkou s mašličkami, ale že by se mu líbilo mlátit s ní holky, to ještě ne. Přišli domů, vysypali „kořist“ na stůl a na první koledu si vedl Honzík velice dobře. Měl tam asi tucet balíčků Lentilek, asi šest pytlíků s kyselými rybičkami, Kinder čokoládky a spoustu dalších věcí. Na příští Velikonoce bude našemu Tobíkovi devět měsíců, tak z toho ještě nebude mít rozum, ale ten další rok už určitě s tatínkem oběhne všechny babičky, tetičky a bude mít taky svoji první koledu.

Ve čtvrtek měl manžel chvilku volna před noční směnou, tak jsme se zase lehce pustili do nějakých malých oprav v bytě. Kolem jedenácté hodiny DPD dovezlo balík s kalhotkovými plenkami pro malého. Mají veselé barvičky a už se těším, až je vyzkoušíme.

Taky jsem v ten den začala prát výbavičku pro malého, kterou jsem pořídila já s manželem. Když jsem to malé oblečeníčko viděla viset na šňůře, tak jsem zatoužila po tom, aby byl už s námi. Ty poslední týdny jsou celkem náročné. Porod se sice blíží, ale na druhou stranu máme moře času. Hodně často už s manželem mluvíme o tom, že se na malého těšíme. Tak snad se dočkáme. Ten den se nám nechtělo nějak vařit, tak jsme si zašli na oběd do Burger Pubu. Přinesli nám hamburger s karamelizovanou cibulkou, ztraceným vejcem, opečenou slaninou a hranolky. Bylo to mňamózní! Ani jsme to s manželem nemohli všechno sníst. Slíbili jsme si, že si tam do porodu na jídlo ještě zajdeme.

V pátek jsem se snažila trochu uklidit, ale nějak se mi do toho nechtělo. Naštěstí mě vysvobodila kamarádka, která nečekaně zvonila u dveří. Trochu jsme pokecaly, pozvala nás s manželem na grilovačku a pak musela rychle domů, vystřídat partnera v hlídání jejich syna. Manžel mě před noční směnou odvezl k mamince a odjel do práce. Já, maminka a švagrová jsme se pustily do přehrabování oblečení pro Tobíka. Nakonec nám z toho vyšla hromada vysoká asi 140 cm, která se musí přeprat, vyžehlit, poskládat.

V sobotu, když se manžel odpoledne probudil, tak jsme jeli k jeho rodičům, vrátit kotlinu a další věci, které jsme si půjčili na zabíjačku. Chvilku jsme s nimi poseděli a pak jsme se vydali na cestu k domovu, protože nám brácha volal, že si opečeme špekáčky. Byli jsme ten den všichni nějací utahaní, tak jsme šli brzy spát.

V neděli se maminka pustila do praní toho mimi-oblečení. Je toho strašná spousta a řekla bych, že některé kousky Tobík ani nevynosí. Říkala jsem, že si můžeme dovolit klidně 14 dní neprat a pořád mu budeme mít co obléct :-) V neděli bylo krásné počasí, takže když maminka pověsila jednu vypranou várku, tak ta další jí doschla a mezitím už se prala další. Takže se stihlo i hodně věcí vyžehlit. Odhadem to budou tři plné modré tašky z Ikey. No, jsem zvědavá, jak se tam s těmi jeho věcmi naskládáme! Bude to ještě sranda.

Zdravotně jsem na tom poměrně dobře, i když už se začínám cítit jako tank. Klidně bych se pustila do nějaké delší pěší túry, to mi nevadí, ale musela bych každých 15 minut na záchod. Malý mi tlačí na močový měchýř čím dál víc a mně se špatně chodí. Žáha mě taky začíná pálit častěji. Hlavně, když sním něco víc mastného nebo se napiji sodovky s bublinkami. Takže se těmto věcem snažím vyhýbat. Už je pro mě docela těžké, soustředit se na úklid. Když si k něčemu potřebuju kleknout, čupnout nebo sednout, tak mi začnou mravenčit nohy a manžel mi musí pomáhat vstát. Už ho musím hodně často prosit o pomoc a on mi říká, ať odpočívám, jenže máme před sebou ještě přeskládání celého bytu a já si prostě neodpočnu, dokud to nebude hotové. Tohle chlap prostě nepochopí. :-)

Mějte se krásně a příští týden zase ahoj. :-)

Renata