Duben/4 - ve znamení Velikonoc

• beruska - už začíná být unavená, v noci nemůže pořádně spát a to ji zmáhá
• Lenižurka - s manželem oslavila výročí seznámení a užila si víkend v Jizerských horách
• MikeFree - byla na kontrole, kde jí paní doktorka sdělila, že malá už má přes 1900 g
• Amálie - má prima kamarádku, která jí pomáhá s výbavičkou pro miminko
• Renie - pokračovala v nákupech věcí pro miminko a doma zvládli i zabijačku

beruska (36. týden, čeká třetí miminko)

Ahoj holky,

Už aby to bylo! Jsem unavená protivná a strašně se těším, až budu mít toho malinkatého uzlíčka u sebe. Jsem nějaký ten 36. týden. Středeční kontrola v nemocnici proběhla vcelku v pořádku. Monitor opět natočený na druhý pokus. A začínám se otevírat. Jsem zvědavá, co mi řekne pan doktor za týden na kontrole.
Vůbec se necítím pěkně, jak některé maminky, které si těhotenství užívají. Já už jsem z probdělých nocí vyčerpaná. Noc co noc se převaluji a nemůžu pořádně zabrat. Ač se snažím odpočívat, co to jde, starání se o kluky nakupovaní a chod domácnosti mi ubírá sil o tisíc procent víc jak před tím. Ke všem těm těhu prkotinkám, které mi znepříjemňují těhotenství, mě začala ukrutně pálit žáha. Takže už ani nejím, neb mi je pak tak strašně špatně, že nemůžu ani dýchat.

Nic tohle neznám, ač už je to mé třetí těhotenství.

No ale ke všem těmhle pocitům tenhle další týden byl klidný a pohodový. Kluci stále trpí svoji uhekanou maminku, až mi je jich někdy líto.

Ve středu jsem si udělala čas na kamarádku Ivanku a byly jsme společně na kávě v dětské herně. Byl to moc fajn den a jsem moc ráda, že jsme se setkaly.
A protože byly velikonoční prázdniny, a tatínek naštěstí byl doma, pustili jsme se do výroby pampeliškového medu, natrhali kopřivy a na zelený čtvrtek si udělali výborný špenát s kopřivami.

Kluci se vydali do lesa a k rybníkům pro vrbu na velikonoční mrskačky, které každoročně pletou. Přinesli si také svoje první klíště. A já sebrala o volných dnech sílu a vydala se s babičkou do Ikei dokoupit ještě nějaké věci. Pokoupily jsme peřiny a povlečení do postýlky a nějaké drobnůsty. Já se dala do šití vnitřku košíku pro Tobíška.

Je to už památeční koš po dědovi. Kluci v něm odrostli, pak jsme jej půjčili i švagrové pro děti, a už máme koš zase zpátky doma. Byl hodně opotřebovaný, tak jsem se pustila do oprav. Děda mi udělal nová kolečka, takže koš je zase krásný a připravený na mimi.

V neděli se kluci dali do pletení mrskaček a můžu říct, že se jim letos fakt hodně povedly.

Dali jsme si s tatínkem po obědě zelené pivo a já si šla lehnout a kluci odjeli na fotbal. Byla to opravdu prolenošená neděle.

Všem přeji krásné dny a hodná miminka.

Lenižurka (26 let, 14. týden, druhorodička) 

Ahoj:-)

V týdnu jsme slavili s manželem výročí seznámení, zajeli jsme si zaplavat, pár bazénů jsem zvládla, ale ne že bych se zrovna pohybově přetrhla:D, sjeli jsme si tobogán (sedíce ve velkém nafukovacím kruhu), zabublali jsme si v bublinách, na chvilku vlezli i do sauny ohřát se a pak už do sprchy a na večeři. Snědla jsem během hodiny a půl úspěšně předkrm, polévku, hlavní chod i dezert div, že jsem nepraskla, ale byla jsem nad míru spokojená. Je tak příjemné, když uvaří někdo jiný, než já:-)

Na víkend jsme jeli i se Sárinkou do Jizerských hor. Manžel s přáteli na kolo na singltrek, já na prochajdy. Počasí vyšlo, penzion byl fajn.

Měli tam koně a to byl pro Sárinku zážitek. Jen nás druhou noc nenechala moc vyspat. Zrovna se rozhodla, že si bude chtít hrát či co a spaní je pro slabochy. Po pěti hodinách spánku, si v šest stoupla v postýlce a slovy „mami, tati“ mi vysvětlila, že ona už bude vstávat. Do půl deváté, než byla oficiálně snídaně, bylo ještě daleko, a pak jsem byla zralá si dát znova klid a spánek. Na túru šel pak tedy můj muž a já pro ně akorát dojela autem do místa, kde měli i se známými obědvat.

Po poledni jsme se sbalili a vyrazili směr Liberec, kde jsme chtěli navštívit zoo, ale když jsem viděla ty hromady lidí valící se tím směrem, poprosila jsem manžela, ať jdeme třeba radši někam do bazénu. Takže jsme se nakonec hezky vycachtali s naším mrnětem v dětských bazéncích a bublinách a ona byla ve svém živlu. Za týden nám začne, po pár měsících neplavání, plavání s batolaty, tak jsme ji teď aspoň otrkali.

Těhotenské pocity

Od zjištění, že jsem těhotná, jím kyselinu listovou. Původní rozhodnutí nebrat další těhotenské vitamíny vzalo za své, bojím se, že by můj „vykojený“ organismus miminko úplně vysálo, takže se tím už týden krmím. Jedla jsem je v předešlém těhu první tři měsíce pravidelně a poté spoře. Malá se narodila s váhou 3, 83 kg. Smířila jsem se s tím, že budu rodit dalšího cvalíka. Hlavně, když budeme oba v pořádku a já budu moci kojit.

Doktor v poradně mě posílá na hematologii kvůli špatnému krevnímu profilu mé mamky, která od prodělané plicní embolie pobírá warfarin. První ze tří gynekologů, kterého to napadlo. Ach jo. Ostatní mi tvrdili, že se to v těhotenství nedělá, nebo že to není důležité. Tenhle zažil prý případy, kdy se vlivem těhotenských změn změnila i povaha krevního profilu těhotné a musely si krev ředit. A též mi potvrdil, že mám nosit kompresivní punčochy.

Jinak má prsa už jsou opravdu o číslo větší a konečně budu moci nosit své prádlo, které mi bylo poslední měsíce kojení veliké.

Uteklo to a příští víkend mě konečně čeká zážitek na gospelovém workshopu, už jsem hrozně natěšená.

Mějte se tu všichni krásně,

Lena

MikeFree (24 let, 34. týden těhotenství, prvorodička)

Ahojky,
tak co že jsme to tento týden dělali? No tak nějak už mi to splývá, ale snad to dám dohromady.

Tento týden jsme byli u paní doktorky na kontrole a po dlouhé době dělala i ultrazvuk. Čípek je stále bez jakýchkoliv známek přípravy na porod, takže další kontrola až za měsíc, kdy nám bude zbývat měsíc do termínu, tak doufám, že už se tam něco začne dít a že ještě nebudu přenášet. Jak jsem zmínila, tak nám paní doktorka udělala ultrazvuk a malou nám změřila. Vše roste jak má, takže ani termín se nám neposouvá. Bylo krásné na tu malou koukat, jak jí bije srdíčko schované za žebry a sledovat, že už to není jen kostra, ale už jsou lehce viditelné i okolní tkáně. A pak mne paní doktorka šokovala...naše malá vůbec není malá, ale váží už 1900g a nějaké drobné, tak ani nechci vidět, jak bude vypadat porod. Snažili se mne tam uklidnit, že s mojí pánví se nemám čeho bát, ale to se jim to říká. Ultrazvuk jsem si musela prodělat i vaginální, protože se paní doktorce nezdála placenta a měla strach, zda mi nezasahuje do branky, ale naštěstí se ukázalo, že je vše v pořádku. Také už je malá natočená hlavičkou dolů, takže alespoň takto se ven chystá.

Také jsem stihla objednat kočárek a dovybavit snad už vše, co budeme potřebovat. Co jsem v ten moment nekoupila, to jsem si sepsala, abych to dopořídila. Ačkoliv teď jsem zase trochu uchlácholená, že snad mám minimálně jeden měsíc, tak už zase tolik netrojčím.

Ve čtvrtek jsem zažila něco nečekaného. Před sedmou hodinou ráno jsem si stoupla s důchodci před obchoďák a čekala, až otevřou, abych nepropásla akci. Začínala akce pro těhulky a maminky, takže jsem si šla pro legíny s vyztuženým bříškem, pro kojící podprsenku a hlavně pro teploměr pro malou.

Na víkend přijela teta s dvojčaty, takže v pátek odpoledne jsme na chvilku vyrazili do města a na hřiště a v sobotu začaly přípravy na Velikonoce. Vzhledem k tomu, že nám špatně peče trouba, tak jsem vyrazila k našim, abych upekla beránka a mazanec. Oboje se hezky povedlo a skončili jsme poměrně brzy, tak jsme ještě sedli do auta a zajeli na naši zahrádku a opekli pár buřtíků a děti se tam trochu vyblbly. Neděle byla ve znamení vajíček, takže jsem se začátkem vycházek vyrazila opět k našim, kde už holky chystaly barvy na vajíčka. Každá jsme jich pár namalovaly, až jsme zjistily, že jich máme asi 50, takže celý týden o svačiny postaráno. Tatínka jsme nechali doma, aby nám nalepil omyvatelnou tapetu kolem sporáku a kolem vany a musím říct, že se mu to moc povedlo a ačkoliv je to jen maličkost, tak obzvláště koupelnu to zkrášlilo, že vypadá jako vyměněná.
No a jak jste si asi všimly, tak opět se nenašel čas na cvičení pro těhotné, ale již jsem tam zavolala a domluvila jsem se na příští úterý.

Tak vám přeji krásné těhulkování a ať se máte tak krásně jako já.

Amálie (30 let, 16. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,

tenhle týden opět utekl jako voda, docela se divím, jak to letí a nebudeme si nic nalhávat, je to dobře.

Začátkem týdne se břicho zdálo stále stejné, že ho vidím asi jen já, ale koncem týdne se to začalo jaksi nafukovat, večer mám vždycky takovou "vanu" a ráno už to nesplaskne úplně, ale ani není tak nafouklé, mám tam jen takovou velikou kulatou vystouplou bouli. Poprvé jsem se toho lekla, ale už jsem si zvykla a straším tím okolí. :-D Vypadá to jako vetřelec.

Trochu se mi posunula nahoru i ručička na váze, tak mám dobrý pocit, že to má správný směr. Už ani nezatáhnu břicho, nejde to zamaskovat, ale zatím to není nic extrémního, ale už je to prostě viditelné i přes den.

V sobotu jsme byli na výletě, za den jsem ušla možná i 10km, hodně pomalým a příjemným tempem, které diktovalo miminko skrz mě, a přestávky a svačinky taky byly, takže když se připojilo sluníčko, byl to moc hezký den! Ke konci se mi již trochu ozývala záda, ale to je u mě po delším chození celkem normální, radši mám běh a sport, ale ten si teď musím bohužel odpustit.

Ti, co ještě nevěděli, že jsem těhu se to postupně dozvídají od přátel, jak se valí ta informační lavina, tak ještě stále chodí gratulace a musím říct, že okolí se celkem rozrodilo a rodina se moooc těší. Kamarádka už mi dokonce nafasovala poměrnou část výbavičky, že jsem až nešťastná, že si snad nebudu moct ani nic koupit :-D Ale jsem za to moc ráda, přeci jenom bych ani nevěděla, co a kolik koupit, je mým velkým rádcem!

No ještě stále mě teda trápí ty nevolnosti, ale přijde mi, že se to trochu láme, začíná se to zlepšovat ze zvracení na nevolnosti, přičemž nevolnosti díkybohu vedou. Dávám si pozor, co si dám, některé potraviny jsou pro mě "rizikové". Někdy je mi špatně i v noci, takže koukám dvě hodiny do stropu ve tmě, ale furt lepší jak zvracet, Torecan taky funguje, tak se dál těším na ty krásy mateřství, které tedy mají v tom druhém trimestru přijít a ono stále nic.

Renie (28 let, 32. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj holky!

Úterý bylo tak trochu pracovní. Dopoledne jsme vstali, já jsem namočila záclony, Toník umyl nádobí a uvařil oběd. Po obědě jsme ještě trochu uklidili a pak přijela mamka se švagrovou a Honzíkem, aby mi pomohli s umýváním oken. Umývání oken mám totiž zakázáno, tak na to museli přijet odborníci :-) Máme v bytě pár oken, takže to bylo skoro hned hotové, ale i přesto stihnul Honzík za tu chvilku přeházet skoro celý byt. Máme na stole vázu s okrasnými vonnými kvítky, tak ji celou vysypal na zem a pak se tam ta kvítečka znovu snažil naházet. Po chvilce ho to přestalo bavit, tak to nechal být a rozházel něco jiného. To dítě je neřízená střela a chvilku neposedí. Když odjeli, tak jsme zase museli znovu uklízet.

Ve středu dopoledne mi přišel balík z lékárny. Už pomalu začínám dokupovat věci do porodnice pro sebe a pro malého. Koupila jsem digitální teploměr, opalovací mléko, porodnické vložky, Bepanthen a spoustu dalších věcí. Bohužel ještě nemám všechno a budu muset hodně věcí dokoupit. Příští týden čekám balík ze slevového portálu, kde nabízeli 5 plenkových kalhotek různých velikostí, 5 bambusových plenek-vkládaček a roli separačních plenek. Jsem rozhodnutá používat látkové plenky, když budeme s malým doma a budu to střídat s jednorázovými plenkami. Nejsem moc velkým zastáncem vlhčených ubrousků, takže místo nich chci používat žínky a obyčejnou vodu nebo odvar z heřmánku. Našla jsem na internetu firmu, která se zabývá přírodní kosmetikou a nabízí i mycí bylinné emulze pro děti. Je tam možné objednat rozprašovač a tu mycí emulzi a obyčejné ubrousky vzít s sebou na cesty. Vyzkouším to a uvidím, jak nám to půjde. Vím, že to bude časově náročnější, ale určitě zdravější než používání vlhčených ubrousků. Ani já nesnesu vlhčené ubrousky, jsou mi nepříjemné, tak je nebudu nutit svému dítěti. Naše maminky taky neměly vlhčené ubrousky a přežily to bez nich!

Ve čtvrtek jsem jela k mamce už brzy po obědě. Bylo krásné počasí, tak jsme seděly na zahradě a pily odpolední kávičku. Byly jsme domluvené, že půjdeme na zelené pivko do hospody a těhule na pomerančový džus. Švagrová nebyla doma, protože jela navštívit svoji rodinu do Hustopečí. V noci jsme museli dávat pozor, když se vzbudí Honzík, protože chce v noci minimálně jednou přebalit a donést pití. Probudil se jenom jednou a naštěstí jsme ho všichni slyšeli, takže jsme to zvládli na jedničku i bez maminky.

V pátek jsme jeli s Toníkem nakupovat a to bylo něco na naše nervy! Všude bylo tolik lidí (převážně důchodců), že se ani nedalo na parkovišti zaparkovat. V obchodě jely všechny pokladny, ale i přesto byly fronty několik metrů dlouhé. Nakonec se povedlo, rychle jsme nakoupili a hurá pryč. Byli jsme celkem rychlí a to díky jednomu staršímu páru, který nás pustil před sebe. Byla jsem velice mile překvapena. Stáli jsme s Toníkem v boční uličce a snažili jsme se dostat do fronty. Ta starší paní si všimla bříška a povídá: „Pojďte dopředu, paní, ať tady dlouho nestojíte!“ Byla jsem jí moc vděčná, protože mi malý tlačil na močový měchýř a potřebovala jsem rychle domů na záchod. Švagrová přijela někdy po třetí hodině odpoledne, Toník a brácha si pak půjčili její auto a jeli k Tondovým rodičům pro kotlinu a věci na zabíjačku.

V sobotu ráno jsme vstávali už v šest hodin ráno, protože na sedmou měl přijet náš kamarád a dovézt prasátko. Já se na zabíjení zvířat dívat nemusím, takže jsem se radši věnovala Honzíkovi, aby se nasnídal. Když bylo po všem, tak už doma nemohl vydržet a musel se jít podívat na prasátko. Ten náš kamarád prase dovezl, zabil a ještě nám ho pomohl naporcovat.

Tonda na něj nenechá dopustit. Je to jeden z mála lidi, kteří jsou féroví, pracovití a poctiví. Jako poslední věc jsme nechali škvaření sádla a asi 20 minut předtím než to bylo hotové, začalo trochu víc pršet. Brácha to ale vyřešil po svém. Vzal si ke kotlině pivko, našel slunečník a bylo hotovo.

Maso jsme uklidili asi někdy kolem osmé večerní a byli jsme všichni úplně grogy. Byla jsem za ten den tak utahaná, že jsem měla bolesti zad, které vystřelovaly až do břicha. Tělo mi tak chtělo dát najevo, že jsem to za ten den trochu přehnala a měla bych se víc šetřit. Přece jenom už sama cítím, že ten 32. týden těhu není na pohyb nic moc. Když jdeme nějakou delší trasu, tak už si i mamka začala všímat, že chodím jako kachna :-) Je to tím, že když jdu, tak se malý tak nějak nalepí na močový měchýř a mně potom začne připadat, že táhnu v břichu 20 kilo navíc.

V neděli jsem se probudila kolem půl šesté ráno a psala jsem Toníkovi zprávu, abych mu popřála. V neděli jsme měli první výročí svatby. Byl to moc krásný rok manželství a doufám, že ty další budou aspoň z poloviny tak hezké. Nebudeme si dávat žádné dárky, až bude příležitost a Toník bude mít trochu volno, tak si skočíme na večeři. Nepotřebuju jako důkaz lásky nějaké šperky nebo něco drahého, stačí, že si dáváme najevo, že je nám spolu dobře a máme se rádi.

Je neděle podvečer a já mám šílený hlad, tak si jdu dát něco dobrého ;-) Mějte se krásně!
Renata