Duben/3 - kontroly u lékaře, UTZ, screening

• beruska - si domů pořídila nové zvířátko, roztomilého křečka a také má vylepšenou koupelnu
• Lenižurka - má za sebou prvotrimestrový screening, který nedopadl nejlépe, musí na další UTZ
• MikeFree - už má vyhlídnutý kočárek a pomalu se chystá na jeho koupi, zatím zůstane u rodičů
• Amálie - se stále ještě nezbavila nevolností a proto jí lékař vzal krev na jaterní testy
• Renie - byla na pravidelné kontrole u své lékařky, miminko už je hlavou dolů a váží 1760 g

beruska (35. týden, čeká třetí miminko)

Mé milé …

Aprílový týden jsem si vychutnala s bolestí v krku. Vytvořil se mi takový bolavý knedlík. Už nevím, čím si obveselit konec těhulkování. Takže jsem vlastně nevytáhla paty z postele a tak nějak se snažila polehávat. Jediné, co jsem zvládla, byly třídní schůzky u kluků ve škole. Za statečnost jsem si (nebo nám všem) pořídila nové zvířátko do rodiny – malilinkatého křečka.

Je to opravdu mazlíček. Zatím je s ním opravdu velká sranda. Kluci se dali do výroby prolízaček z klacíků, takže se zabavili na dlouhou dobu.

Jediným velkým nepřítelem je kočka, která si na křečka brousí drápky a obchází klícku a vrčí na něj.

Ovšem králíkovi, starýmu morousovi, je nový člen rodiny úplně ukradený. A to jsem říkala, že žádný další zvíře do bytu už nechci. Ale takový malý zvířátko jako je křeček je moc fajn, určitě lepší než rybičky, které nám postupně poumíraly. S těma se nedalo pomazlit a dělat jim různé tunýlky a překážky, jak je to u křečka. Takže určitě všem tohle zvíře doporučuji. I tatínek je nadšen.

A když jsme u toho tatínka. Minulý týden jsem si přála, aby mi vymaloval koupelnu. Byla vymalovaná modrozelenou barvou a na stěnách byly plastové poličky. Prostě jsem z ní neměla vůbec radost. Bylo zapotřebí oškrábat velkou vrstvu barev. Tatínek se do škrábání vrhnul s chutí a elánem. Večer, když maloval poslední třetí vrstvu, byl elán dávno fuč. Ale je šikovný a opravdu se mu podařilo krásně prosvětlit takovou malou místnůstku. Postupně jsem vše pouklízela a přemýšlela, jak v koupelně nahradit plastové doplňky, které se mi opravdu přestaly hodně líbit. Nechtěla jsem investovat peníze, protože máme do budoucna v plánu koupelnu celou předělat. Nechtěla jsem, aby se muselo vrtat a dělat větší úpravy, co by stály další peníze. Použila jsem tedy místo polic dřevěné bedny od vína, na které jsem jen přišroubovala úchyty a koupila nalepovací zrcadlo.

No a z koupelny se stala úplně jiná místnůstka. Tak jsem ráda, že můj plán vyšel.

V pátek nás čekalo kontrolní vyšetření Štěpánka v nemocnici. Ultrazvuk střev byl v celku v pořádku a další kontrola jen při potížích. Tak jsem ráda, že se nepotvrdila žádná z nemocí, kterou nám diagnostikovali a kvůli které nás sledovali.
O víkendu poprchávalo a takové počasí nás nedonutilo k žádnému velkému činu, takže jsme jen všichni společně odpočívali doma.

Nu a co miminko v bříšku?

Pořád sebou mele a nedovoluje mamince pohodlný spánek. Cítím, jak se mi tělo chystá k porodu. Chůze je náročnější a náročnější a náročným se mi stává i řízení auta. Jsem zvědavá, jak dopadneme na kontrole v nemocnici tenhle týden. Doufám, že ještě chvilku zůstaneme 2v1, i když je to už hooodně náročné.

Přeji vám všem krásné velikonoční prázdniny a dětem bohatou velikonoční nadílku.

Lenižurka (26 let, 13. týden, druhorodička) 

 Ahoj BOLinky:-)

Tak mám za sebou dobrovolný prvotrimestrální screening na vývojové a genetické vady plodu. Jeli jsme kvůli tomu do Plzně, což je od nás hodina a třičtvrtě cesty, protože blíž – v Karlových Varech – pro mě nebyl termín. Po dvou hodinách v čekárně, jsem konečně ležela na lehátku, vedle sebe manžela i malou. Půl hodiny jezdila paní doktorka po břiše a doufala, že se miminko umoudří a místo zadečkem či bokem se k nám natočí obličejíkem, aby mohla změřit hodnoty lépe. A miminko na nás prdělo. Informace z úst paní doktorky, že jí neustále při měření v zátylku miminka vychází hraniční hodnota pro pozitivní výsledek na Downův syndrom, byla vyloženě děsivá. Zavolala si na to pak i kolegu, aby se na to také podíval a viděly to dvoje oči a ten potvrdil, že to měřila správně a požádal o okamžité vyřízení testů z krve s tím, že by se při pozitivním výsledku udělal okamžitý odběr plodové vody. Těch dalších dvacet minut v čekárně, kdy jsme se snažili nemyslet na to, jak to může všechno dopadnout, bylo šíleně dlouhých. Test nakonec vyšel díky ostatním hodnotám, díky bohu, negativní. Musím ale za tři týdny znovu na ultrazvuk do Karlových Varů a pak se uvidí, jestli je vše v pořádku, nebo se odběr plodové vody bude muset nakonec opravdu provést. Bylo to divné, ale jak jsem tam ležela při tom ultrazvuku, hrozně jsem chtěla odejít a nenechat je mě takhle děsit... Ač byl test negativní, jsem pořád v podivném napětí a ani po týdnu se to moc nelepší. Snad bude za dva týdny lépe... Úplně jsem v tom transu zapomněla, a oni asi taky, že mi měli dát dva snímky miminka z ultrazvuku, a vzpomněla jsem si samozřejmě až doma.

Jinak jsme v týdnu zvládly se Sárinkou Baby signs, cvičení v tělocvičně a spoustu procházek po parku a s manželem jsme si zašli do kina na film Noe.

Jestli tohle čtete, jste těhotné slabší povahy a film jste ještě neviděly, doporučuji si ho odložit až po porodu. Je zajímavý, ale nevím, proč mám takovou smůlu, že vždycky když jsem těhotná, vidím v kině film, u kterého by mě ani nenapadlo, že by mohl obsahovat jakkoliv zpracované téma porodu. Většinou se pak dokonce rodí za zajímavých okolností a s kolikrát dost děsivými důsledky apod. (Takhle mě úplně dostal film Prometheus dva roky zpátky, jelikož jsem myslela, že mě muž bere na historický snímek a bylo to sci-fi s vetřelcem v ženině těle :D). Tak vás jenom předem upozorňuji.

V pátek odjel náš tatínek na vodu kamsi k Budějovicím a my osiřely. Ne však na dlouho, protože se k nám večer nastěhovala mamka, aby si Sáruli taky trochu užila. A protože měla druhý den narozeniny, když šly dopo se Sárí ven, běžela jsem rychle vyzvednout zamluvenou kytičku, jela jsem nakoupit a pak jsem se pustila do vaření, pečení a zdobení dortu.

Holky se nakonec vrátily až odpoledne, tak jsem mohla už vytáhnout i ztuhlý dort a mamce popřát.

Po tom, co jsme odvezly Sárinku k druhé babičce na hlídání nás čekaly přípravy na divadelní ples a pak už samotná akce. Večer, tentokrát ve stylu „Máme rádi zvířata“, se myslím vyvedl skvěle jako každý rok.

Neděle byla krásně líná a odpočinková. Akorát večerní uspávání Sárinky bylo nekonečné. Pláč, na jaký nejsme večer vůbec zvyklí, střídající klid ve chvíli, kdy byl někdo s ní v pokoji. Buď ji trápí dorůstající zuby, nebo byla hodně přetažená. Místo klasické sedmé hodiny usnula v půl deváté. Jsem z ní úplně vyždímaná a to jsem ji měla na starosti z celého dne jen chvilinku. V takových chvílích mě trošku děsí představa, jak to bude vypadat, až bude v říjnu na světě další prťátko...

Těhotenské pocity

- Zdá se mi, že se mi trochu zvětšily prsa, protože mi už tolik neplandá podprsenka :-D :-)
- Začínají se mi zas ozývat mé vnitřní žíly a pobolívají mě nohy. Na preventivní nošení kompresivních punčoch se moc netěším, ale jsou i horší věci... Předchozí těhotenství bych bez nich nemohla v létě ani vylézt. Nohy by mě bez nich ve vedrech hodně bolely a natékaly.
- Bříško už se viditelněji vyklenuje, a když se trošku zakloním a podsadím pánev, vyleze mi uprostřed na břiše hrbolkovitý kopeček, kterému mile říkáme „vetřeleček“:D
- V pondělí mě čeká návštěva poradny u jiného pana doktora, moje paní doktorka má totiž dovču, tak jsem zvědavá, jaký bude.

Přeji vám všem příjemný týden bez větších kotrmelců a mějte se fajn,

Lena

MikeFree (24 let, 33. týden těhotenství, prvorodička)

Ahojky,

tak u nás nic nového. Máme za sebou 32 týdnů a je nám docela dobře. Váha mi začala stagnovat na 96 kg, ale to je asi tím, že jsem od poslední kontroly u paní doktorky začala dbát na každodenní výlety ven a celkově mne uklidnila a já přestala polehávat při každém píchnutí v břiše, tak asi zase něco vychodím, tak třeba tu stovku nepřekonám.

Já sice nepřibírám, ale malinká se zvětšuje snad každým dnem. Její oblíbenou hračkou už není pupík, ale spíš žebra, což už přestává být tak roztomilé. Trochu mne děsí, že nechce odpočívat. Od rána do večera cítím, jak se v tom bříšku kroutí a rovná, takže bych čekala, že to bude dospávat v noci, ale jen zamhouřím oka, tak má teprve napilno. Až mne to budí, takže celé noci nespím a podle toho také vypadám ve dne.

První polovinu tohoto týdne na mne navíc zapůsobilo počasí a já měla divné tlačení v břiše, takže jsem převážně relaxovala. Naštěstí mám úžasného partnera, takže i ty dny se u nás uklízelo a pracovalo. Mne uložil do postele či na gauč, udělal mi pití a jídlo a pak se nechal navigovat, co a jak a kam uklidit a udělat. Je to moje zlatíčko.

Odpadlo nám chození na zahradu, protože každý den zapršelo, takže nejenže se nedalo nic dělat, ale ani nebylo potřeba zalévat. Na zahrádku jsme koukli až v neděli a zjistili jsme, že stromy už nahánějí na květ, ředkvičky a mrkev už raší ven, jen ta cibule na sebe dává čekat:-) Také jsem si od mamky ze zahrádky dovezla pár kytiček, které si chci zasadit hned, jak bude hezky.

V pátek jsme vyrazili na velký rodinný nákup. Jelikož nemáme auto, tak to bývá složitější a musím zmobilizovat naše, aby nás do obchodů vzali, takže pak všechny obchody projedeme, nakoupíme na celý měsíc a já pak mám aspoň relativně klid a nemusím každý den běhat pro nějaké velké nákupy, jak bývalo dříve zvykem.

Abychom si od nákupů moc neodpočinuli, tak jsme hned v sobotu vyrazili na celý den do Českých Budějovic, protože my jsme potřebovali pro nějaké drobnosti do bytu a naši se chtěli podívat do zahradního centra. Taťka totiž oznámil, že za 14 dní už se mnou nikam nejede, abych mu cestou neporodila, tak jsme to museli zrealizovat celkem narychlo tento týden, abych nemusela čekat až po porodu:-)Nakoupili jsme všechny možné bytové doplňky, abychom si to tu ještě zvelebili, ale také jsem neodolala a koupila už plínečky do porodnice, vložky apod., abych už mohla pro jistotu během týdne nachystat tašku do porodnice, kdyby se náhodou začalo cokoliv dít.

Neděli jsme využili k návštěvě u babičky s dědou, koukli jsme tam na zahradu, zkontrolovali, jak rostou králíčci a trochu poklábosili. Vzhledem k tomu, že jsem si již vybrala kočárek, tak jsme ho vyfocený ukázali babičce a dostali jsme příspěvek na jeho koupi, takže v týdnu se chystám do obchodu a kočárek již raději koupit (a uložit samozřejmě u našich).

Další plány na následující týden? Určitě je tam kontrola u paní doktorky, koupě kočárku, chystání na Velikonoce...no a snad konečně stihnu návštěvu toho cvičení pro těhotné.
Mějte se fajnově a hlavně, ať je vše bez komplikaci.

Amálie (30 let, 15. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,

tak sem se ani nenadála a už je za námi další týden, jestli to takhle bude utíkat dál, tak to bude jenom dobře. Hlavně mě udivuje, že ač se mi to ani nezdá, ono to opravdu utíká jako voda a stále je něco nového, co se událo.

Tento týden jsem zažila nejzvláštnější, a možná zatím i nejkrásnější, pocit v břiše, co jsem kdy cítila. Takové motýlí pohlazení, jak když mrazení. Ptala jsem se kamarádky, co už jedno miminko má. Ujistila mě, že to nejsou zaražené prdy, ale opravdu je to prý budoucí kopání... Až mě prý miminko bude za pár měsíců kopat pod žebro, ještě na to budu s láskou vzpomínat ;-)

Také jsem byla u svého doktora a odebíral mi krev na tripple test, snad to bude v pořádku, taky mi bral krev na jaterní testy, aby se zjistilo, proč mi stále neodchází ty nevolnosti, které mě stále trápí... zatím ani nepřišly žádné chutě, spíš nechutenství a musím hodně vybírat, co koupit. Vařit stále nemůžu, vše mi smrdí a navaluje se mi z toho :-( Naštěstí mám předepsané čípky proti zvracení a docela mi to pomáhá.

Ani to počasí, změny tlaku a teplot mi nedělají dobře a připadá mi, že na mě opět přišel zimní spánek jako v prvních dvou měsících, takže po práci ulehnu a spím a spím, to už se přece na jaře probouzí i medvědi a já nic.

Také jsem byla nechat si opravit ten druhý kaz a musím říct, že paní doktorka měla velké štěstí, že jsem jí nepozvracela jinak moc hezkou novou ordinaci, protože mi zrovna nebylo moc fajn a ty její nástroje a pomůcky tomu taky nepřidaly.

Jak na prvním velkém UTZ, tak i teď mi pak doktor stále posunuje tt i termín porodu, již o více než týden. Prý miminko roste jak z vody, tak snad se mu u mě líbí, podle nich jsem již 16tt. No ale do září stále daleko.

Renie (28 let, 31. týden těhotenství, prvorodička)

Ahojky!

V úterý ráno jsem tak trošku lenošila v posteli, manžel přišel z práce a zavelel, že pojedeme k jeho rodičům, protože potřebují vyměnit letní kola u auta. Myslela jsem, že to bude výlet na chvilku, ale nakonec to obnášelo to, že manžel musel za známým do pneuservisu, ten mu sehnal zánovní kola, pro ta kola musel zajet a pak ještě počkat, až se známý vrátí z obědové pauzy a kola mu přezuje. Když jsme dorazili k Tondovým rodičům, tak tam byla i jeho sestra s malým Andrejem (budou mu 2 roky). Ani nevím, jak to vzniklo, ale Tondova sestra mi řekla něco, co se týkalo těhotenství, něco v tom smyslu – no však počkej a to ještě uvidíš, až… Tato slova ve větě z duše nenávidím, takže už jsem to nevydržela a zdvořilost nezdvořilost, jsem jí řekla, že až budu od někoho potřebovat rady, tak od ní určitě ne. Pro rady si přijdu ke člověku, kterému věřím, a to je moje mamka! Tak se na mě podívala a dál už nic neříkala. Možná to bylo hodně tvrdé a nezasloužila si to, ale řeči tohohle typu mě dohnaly až k tomu, že jsem byla psychicky na dně, takže teď už nikoho nenechám, aby mě tam dostal znovu!

Ve středu jsem zase zavelela já, že už musíme pohnout s plánovanými opravami v bytě. Zajeli jsme koupit nátěr proti plísni, barvu na dřevo a další věci. Tonda namontoval nové garnýže a zamaloval všechny čmouhy, které byly na stěnách. Dřív by mi taková práce nedělala problém, ale s tím bříškem už to není ono. Když chci něco zamést smetáčkem, tak si k tomu musím kleknout a pak mám zase problém vstát. Tonda se na to nemohl dívat, takže většinu věcí uklidil sám. Já jsem se mu snažila pomoct, ale spíš jsem mu přidělávala ještě víc práce. Výsledek ale stojí za to! Garnýže drží, stěny máme krásně bílé, nikde ani památky po plísni.

V pátek ráno jsem vstala zároveň s Tondou a začala jsem se chystat na pravidelnou čtyřtýdenní kontrolu ke své gynekoložce. Můj těhu-mozek mě ten den pěkně potrápil! Už večer jsem si dala průkazku do tašky, abych na ni nezapomněla. Hned ráno jsem si dala na stůl neschopenku a pozvánku na mamograf pro mamku (chtěla od gynekoložky žádanku na vyšetření). Mezitím jsem se chystala, oblékala, pak jsem se už šla obouvat, ale vrátila jsem se, protože jsem v koupelně nechala zkumavku se vzorkem moči. Když jsem přišla do ordinace, tak se mě doktorka ptá, jestli mám neschopenku. No, ve mně úplně hrklo a vybavila jsem si, jak jsem si ji dala na stůl, ale s sebou už jsem ji nevzala. Takže pro velký úspěch tam musím v pondělí ještě jednou :-) Paní doktorka si malého prohlédla na ultrazvuku a řekla, že už je otočený hlavičkou dolů. Tak doufám, že takhle vydrží a nebude tam vymýšlet žádné vylomeniny! Plodové vody máme dost a malý váží přibližně 1 760 gramů. Od doktorky jsem odcházela s úsměvem a naprosto šťastná, že jsem zase mohla vidět malého na ultrazvuku. Tyhle chvilky si moc užívám a považuju je na těhotenství za jedny z nejhezčích…

V sobotu jsem byla domluvená s kamarády, že si zajdeme na pizzu. Kamarádka chtěla oficiálně oznámit, že čeká druhé miminko. Příležitost přišla, když se jí kamarád zeptal, jestli její bratr neplánuje rodinu a ona mu na to řekla, že ten vůbec, že to zachraňuje ona. Ukrojil si kousek masa, napíchnul na vidličku a zeptal se, jestli náhodou nečeká druhé. Tak mu na to řekla, že jo. Byla to sranda sledovat ty jejich překvapené výrazy :-) Kamarád a jeho přítelkyně se nám svěřili, že také plánují miminko, ale ještě nikam nespěchají. Nejdřív chtějí sehnat byt v Brně a udělat si nějaké zázemí.

Kdybych to měla shrnout, tak tento týden jsem zjistila, že to s tou mojí pamětí není nijak růžové a že si budu muset určité věci někam zapsat, abych na ně nezapomněla. Začíná mě celkem pálit žáha a i s tím pohybem už to není tak slavné. Občas je mi fajn, ale občas se ráno vzbudím a strašně mě bolí záda, když vstávám z postele. Večer se mi vůbec nechce spát. Jsem teď zvyklá, že se dívám na televizi třeba do jedné hodiny a pak kolem osmé ráno vstávám. Jednou se mi zdálo o malém. Už byl na světě, já jsem ho nosila v náručí a pořád jsem ho pusinkovala. Člověk ani nemusí být psycholog, aby mi udělal výklad tohoto snu. Prostě už se na malého těším! Tyhle poslední týdny utíkají hodně rychle, takže se za chvilku dočkám.

Mějte se krásně, holky a příští týden opět ahoj!

Renata