Duben/1 - kontrola v porodnici, hokejové utkání i prozrazení tajemství

• beruska - kontrola v porodnici po propuštění dopadla dobře, vše je v pořádku
• Lenižurka - Sárince se nelíbil klaun a maminka si užila mezinárodní hokejové utkání
• MikeFree - zmáhá dlouhé cestování, přesto jela za babičkou do Telče na oslavu narozenin 
• Amálie - prozradila rodičům sladké tajemství, na jméno pro holčičku si musíme počkat
• Renie -  navštívila svou oční lékařku, aby zjistila, zda bude moci rodit přirozeně

beruska (33. týden, čeká třetí miminko)

Ahojky bolátka,

Čas letí a další týden je za námi. Čas trávím hlavně odpočinkem a opravdu poslušně nedělám žádné namáhavé práce, aby mimi ještě zůstalo tam, kde má. Jsem 33. týden a můžu říct, že tohle třetí těhotenství mi dává opravdu hodně zabrat. Musím pochválit celou mou krásnou rodinu. Pomáhají, jak jen to jde. Od umývání oken praní a žehlení, po obouvání bot nemohoucí mamince. Jsou to opravdu zlatíčka.

Byla jsem na kontrole po propuštění z nemocnice a vše je v pořádku. Trochu náročnější jsou teda kontroly v nemocnici. Byla jsem objednaná na půl desátou a domu se dostala až po třetí hodině odpoledne. Do ambulance přichází mimo maminek čekatelek i maminky, které jdou k porodu, takže je tam živo a taky veselo. Nepodařilo se nám natočit monitor na poprvé, tak jsem musela přijít ještě jednou, aby se potvrdilo, že je opravdu vše v pořádku.

Bolest v podbřišku a další těhotenské bolístky pokračují nadále. Přidala se další pnutí postupující do hrdla nebo jak bych to nejlíp popsala, ale to už vydržíme. A také časté buzení se v noci a převalování z boku na bok. Prostě mi začíná hrooozně chybět spaní na břichu. Už jen chvilku a budeme mít to naše štěstíčko u sebe.

Taky jsem si tenhle týden konečně vyzvedla těhotenské fotky od paní fotografky. Taková malá památka na (možná) poslední těhotenství.

Další dny utíkají v chodu běžného našeho žití. Jen pátek byl pro mne malinko adrenalinový, neb jsem byla objednaná k paní fyzioterapeutce se zády. Trochu se mi v hlavě popletly brněnské části a místo v Bystrci jsem paní hledala v Bohunicích….nu což, asi mi to těhulování tlačí na mozek. :D

Také už jsem konečně zakoupila kočárek a pár drobností, co mi chyběly do porodnice. A malilinkatou čepičku pro Tobíška.

P.S. prý podle pana doktora je Tobíšek hlavičkou dolů, ale podle pohybů, co mi provádí v bříšku myslím, že je každou chvilku úplně opačně.

Vše maminkám přeji krásné jarní dny.

Lenižurka (26 let, 11. týden, druhorodička) 

Ahoj holky:-)

Týden zas uběhl jako voda. Marně se snažím vydolovat, o čem zajímavém by bylo hodno se zmínit, ale program mám víceméně pořád stejný. Malá už je „velká“, takže někdy každý den, někdy obden, vařím dopoledne oběd a pak jdeme na vzduch. Jinak trávíme dopoledne a odpoledne po různých aktivitách ve společnosti dalších dětí. Bývám už kolikrát dost unavená z toho věčného tahání Sáry po klouzačkách a podobných atrakcích. Hlavně ji pak „přemluvit“, že už jdeme opravdu domů, nevyslechnout si trochu řevu a nemuset se snažit udržet její zmítající se tělo, je rarita...

V pondělí jsme viděli vystoupení místního klauna pro děti ve školce. Sárinka asi zdědila po rodičích fóbii z klaunů a na tuhle pomalovanou paní se velmi mračila.

Baby signs mělo tento týden na programu téma Oblékání. Já vám nevím, ale Sára stejně znakuje akorát to, co se jí asi líbí a na zbytek mi stejně už vyslovuje postupně téměř slova, a když něco moooc chce, stejně si vyslechnu táhlé a hlasité „MMMMMMMMMMAAAAAA“ s prstem ukazujícím k té dané věci... Ale hodiny probíhají v příjemné atmosféře, tak se tomu nebráním...:-)

Na cvičení ve středu byl s námi po delší době tatínek, tak si to s malou fajn užili a já tam byla jen pro případ nouze jako nápojová a stravovací stanice:-)

V pátek a sobotu jsme se šly mrknout na zimní stadion na probíhající mezinárodní turnaj v hokeji, kde jsem dříve každým rokem od svých asi 16 let, do narození Sáry, pomáhala.

V sobotu večer jsem zašla na slavnostní galavečer, kde se vyhlašují výsledky turnaje. Náš kulturní dům takto každý rok zažije ohromný nával testosteronu, jelikož ženské pohlaví se tady prezentuje k mužům poměrem 1:5, a i to je možná nadsazené. Je to spíš pro otrlejší či zkušené:D Řadím se mezi ty druhé. Aspoň jsem měla po dlouhé době možnost popovídat si německo-anglicky a vidět staré známé:-)

Těhotenské pocity

Mám radost, protože má známá mi oznámila, že je těhotná. O měsíc méně, než já. Konečně někdo, kdo je místní, milý a podobně švihlý, jako já :-)

Dojímají mě legrační domněnky mladých mužů a přátel, že má můj manžel teď, chudák, vlastně utrum a sex je pro něj něco, co dlouho nezažije. Těhotenství je, děvčata, krutá choroba. Musela jsem se smát a nechala je při tom. Můj drahý totiž moc dobře ví, jak na mě působilo předchozí těhotenství a myslím, že se jen a jen těší na to, jak zas budu neustále v jednom ohni zapálená pro „věc“ (chápete, co tím myslím:D). Už to totiž pomalu zase nabírá na obrátkách. Je to možná hloupé, ale já se z toho taky raduju. Po porodu to šlo, ale tak... vždycky mohlo být líp. Navíc, když víte, jak jinak a lépe to lze prožívat, nakonec jsem z toho byla kolikrát otrávená. Takže teď zas JUPÍ :DDD

Poznámky pod čarou

Chystáme se na veletrh For Kids, už teď se těším, že si tam pořádně prolezu všechny dětské a maminkovské stánky, vyzkouším nějaké kočárky a zjistím nějaké info k vybavení, které bych chtěla dopořídit.

Ať se vám všem daří a nový týden přinese slunné a veselé dny.
Léňa

MikeFree (24 let, 31. týden těhotenství, prvorodička)

Ahojky BOLky,

tak za sebou máme další krásný týden. Již to začíná být trochu hektické a začínám mít strach, že to nestíhám vše nachystat. Naštěstí mám úžasnou rodinu a hlavně úžasného partnera, kteří mne podporují a pomáhají, tak to nějak zvládneme.

Už mne to pomalu doma přestává bavit, ale co naděláme, hlavně že je malinká v pořádku. Pro zpestření dne, abych nevstávala jenom s tím, že musím uklidit, tak jsem opět sáhla k mé domácí zábavě a to výrobě šperků z korálků, takže jsem si udělala alespoň nějakou tu radost a každý den něco tvořím.
Bohužel povinnosti se tím nezmenšily, takže stále se tu u nás uklízí (pokud se onomu přenášení z jedné místnosti do druhé tak dá říkat) a vymýšlí, co kam dát. Romanovi je sice pouze 35 let, ale různých památečních a výstavních věcí má až kam a žádná z nich se nesmí vyhodit a jen málokterá se smí uložit do sklepa, takže vymýšlím, jak to tu vše narovnat, aby bylo vystaveno vše, co máme, ale nějak tím jen vytvářím větší a větší chaos.

Do toho stále peru prádlo, kterého ironicky neubývá, ale přibývá a to jsem nezačala ještě prát pro malou, protože chci prvně vypotřebovat chemický prášek, který tady máme, abychom pak kvůli malé začali vyrábět doma svůj z mýdla s jelenem. No a po všem tom praní zas následuje žehlení, uklidit to do skříně no a zase nanovo.

Každý den se teď snažím chodit co nejvíce na procházky ven, abych se odreagovala. Alespoň venku nepřemýšlím nad tím co, jak, kam dát, ale prostě se jenom kochám tím, jak je krásné sledovat probouzející se přírodu.

Ve středu jsem si udělala výlet za babičkou a dědou, kam mne zavezla mamka, když tam jela do práce a navečer jsme jeli vláčkem domů s přítelem. Stihla jsem sehnat nějaké drby a koukla jsem, jak už máme krásně rozkvetlé zahrádky. Také jsme zjistili, že já, děda a strejda právě vážíme úplně stejně, tak jsme se smáli, zda to za 4 měsíce bude také tak:-) No byla sranda, jen mne zamrzelo, že králíci se nám nějak nechtějí množit a když už se ti malí králíčci narodili, tak jich bylo málo a navíc většinu z nich ty samice vyházely a nechaly zmrznout:-( vím, jsou to jen zvířecí miminka, ale i tak s mou přecitlivělostí, je mi jich strašně líto a málem jsem obrečela, jak můžou být ty „maminky“ tak nezodpovědné...No je se mnou sranda:-)

Ve čtvrtek mi pan zubař spravil poslední kaz, který může opravit v průběhu těhotenství, takže alespoň od toho mám teď zase na nějaký čas klid.

O víkendu slavila babička v Telči narozeniny a já si domluvila s paní doktorkou, abych mohla jet také. Byla to prííííma změna, jen kdyby ty cesty nebyly takovým utrpením. Zdá se, že Kristýnka nebude zrovna fanouškem cestování, protože jak cestou tam, tak cestou zpět mi bylo strašlivě špatně. Ale pobyt v Telči jsme si všichni užili. Sjeli jsme se tam jako vždy celá rodina, takže byt 2+1 jsme zvládly nádherně zaskládat do posledního centimetru, ale tak už to u nás chodí:-). Celou sobotu jsme prochodili venku. Kupodivu procházky jako takové mi nedělaly problém, ale pak jsem večer odpadla jak malé miminko a nevěděla jsem o světě. V neděli už jsem se krotila a vyrazila jsem jen na chvilku ven na zmrzlinu, ale odpadla jsem stejně hned po příjezdu domů, jak mi bylo špatně z cesty.

A plány na další týden?

Pokud bude ošklivě, tak zůstanu u toho úklidu a u krátkých procházek, pokud bude hezky, tak ale máme s mamkou v plánu vyrazit na zahrádku a zaset nějakou zeleninu a trochu to přichystat na to léto, aby se nám tam s malou líbilo, až tam budeme chodit odpočívat. Také už snad najdu nějaký čas na to, abych si vybrala předporodní kurz a cvičení pro těhotné a začala se tak trochu chystat na porod, ale jestli se toto povede opravdu nevím, to se dozvíme zase za týden.

Mějte se krásně, hlavně ať nenastanou problémy a za týden pa,
MikeFree

Amálie (30 let, 13. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj,

tak tento týden je ve znamení prohlížení jednoho rozmazaného černobílého obrázku z UTZ.

Když jsem viděla obrázek poprvé, byla jsem dojatá, pak už mě trochu omrzel, ale pokaždé, když ho někomu ukážu in natura, je z něj taky hotový a šťastný a moc nám gratulují. Je to hrozně příjemné a milé, jak nám to přejí, je tedy fakt, že zatím to nehlásím do světa (facebooku), stále jsme opatrní, ale nejbližším na potkání už se chlubím. Zatím tedy přišlo na řadu pár nejlepších kamarádek, ale všechny měly moc velkou radost, já sama se přiznám, že tomu snad stále nemůžu uvěřit, ale vzhledem k tomu, že už dost z výběrů mého standardního oblečení nedopnu v pase, asi to fakt bude pravda. ;-)

Na kontrole u mého lékaře mi opět naměřili okolo 90/60, takže se stále motám a motám a prý i to kolísání tlaku bude asi příčina těch nevolností, co mě stále neopustily, i když bych se s nimi už hodně ráda rozešla! Dostala jsem nějaké čípky, co by měly ulevit, trochu to zabírá, ale bohužel ne 100%.

Navíc mi přišli na to, že jsem riziková na leidenskou mutaci, tak jsem se ještě musela objednat na hematologii, kde mě více proklepnou a doporučí, jak dál pokračovat v těhotenství, aby vše probíhalo jak má.

Hlavní zprávou týdne pro nás bylo jistě ohlášení příchodu prvního potomka, vnučky a zároveň i pravnučky do rodiny. Nechali jsme si to na poobědové kafíčko... Mami, sestřička říkala, že prý budeš babička? Maminka nereagovala, jsem si říkala, no sakra, taková informace a ona nic, tak jsem to zopakovala a chytla se. Já? a tatínek hned a já budu děda? Jo. :-) Tak jsem nenápadně vytáhla obrázek z kapsy a taťku málem potkal první infarkt. Ani ho nechtěl nechat kolovat a jen lapal po dechu. Tak jsem mu řekla, ať ho dá kolovat a všichni roztáli... Byl to zajímavý pohled na rodiče, babičky, sestřičky, jak jsou překvapení...

Hned začalo vyptávání, vzpomínky, jak kdo byl hodné miminko, jak kdo zvracel a co to bude, kdy to bude, kalsika...

Pro uvolnění atmosféry jsme jim nejprve dali hádat, pohlaví a velkou radost měli i z toho, že už jsme věděli i pohlaví a dali jim hádat jména... no samozřejmě se nikdo dlooouho nemohl trefit :-) Ze zoufalství padlo i jméno obou psů :-D
Nakonec jsme jim to prozradili a myslím, že se jim jméno líbilo...

Už jsem se teda rozepsala moc, tak Vám to prozradím jindy ;-)

Renie (28 let, 29. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj holky,

tento týden probíhal poměrně klidně. Hodně pozitivním dnem byla středa, protože se kamarádce narodila dcera Natálka, měřila 48 cm a vážila 3 800 g. Obě jsou v pořádku, ale jelikož přišla na svět plánovaným císařským řezem, tak je domů pustí až někdy v průběhu příštího týdne.

Ve čtvrtek jsem měla domluvenou schůzku s oční lékařkou. Chtěla jsem se s ní poradit, jestli můžu rodit vaginálně nebo bude lepší císařský řez. Jak už jsem jednou zmiňovala, tak mám kombinaci krátkozrakosti a astigmatismu, tak jsem chtěla mít jistotu, že porod neohrozí můj zrak. Paní doktorka byla moc příjemná, podrobně mě prohlédla a řekla mi, že normálnímu porodu nic nebrání, že císaře doporučuje až od pěti dioptrií, což já nemám. Samozřejmě, mi řekla, že by měl být porod veden „šetrným“ způsobem, ale nemůže mi zaručit, že to tak bude. Ale řekla mi jednu věc, která mě vůbec nepotěšila. Zkoušela mi vyměňovat sklíčka, protože se jí zdálo, že na pravé oko hůř vidím. Když mi ta skla vyměnila, tak jsem neviděla o nic lépe než před tím. Řekla mi, že levé oko je poměrně v pořádku a tam je vada dioptrická, ale na to pravé oko jsem skoro tupozraká a nepomůže tady ani korekce dioptrií. Moje pravé oko je v podstatě nefunkční, vada je někde v přenosu obrazu do mozku a nedá se operovat. Tohle zjištění mě celkem dostalo. Pořád jsem si dělala naděje, že jednou si našetřím na operaci a nechám si dioptrie odstranit laserem, ale to už bohužel nebude možné. Trochu jsem to obrečela, ale bohužel s tím už nic nenadělám, tak to budu muset nějak strávit.

V pátek se u nás zapíjela malá Natálka. Její tatínek je kamarád mého manžela. Bylo to celkem fajn. Všichni se dobře bavili. Akorát jsme seděli v menší místnosti, kde bylo hrozně zakouřeno, tak jsem musela na půl hodiny utéct. I když jsem kuřačka, tak teď cigaretový kouř nesnáším a dělá se mi z něj špatně. Vrátila jsem se zpět, ale pak jsem asi za hodinu šla do hajan, protože mi nebylo nejlíp. Osprchovala jsem se, lehla jsem si do postele, ale stejně jsem nemohla usnout. Manžel dorazil do postele asi ve dvě hodiny v noci a byl strašně společensky unaven. Vyprávěl mi, že vlastně už napůl zapil Tobíka, aby byl hodně zdravej a že za dva a půl měsíce repete. No, upřímně jsem ráda, že nepiju a že u toho zapíjení našeho syna nebudu! To už bych teď musela zařizovat transplantaci jater :-)

Jsem překvapená z toho, jak se mi ke konci těhotenství mění obsah snů. Ty sny jsou takové dlouhé, i ten děj se táhne, je to jako nějaký film. Teď se mi hodně často zdá o kojení, o miminku, o porodu. Asi už se začínají projevovat určité obavy. Nemám strach z porodu samotného, teda samozřejmě, že z toho mám respekt, ale spíš se bojím, aby nenastaly nějaké komplikace. O porodu přemýšlím, vím, že to bude strašná bolest, ale ta bolest taky jednou skončí a na konci toho všeho se narodí náš chlapeček! Poprvé ho budu držet v náruči, pohladím ho, budu se mu dívat do očí… Vím, že to asi bude znít naivně a některá z vás se určitě zasměje a řekne, že ještě uvidím, až budu rodit, ale já jsem rozhodnutá zkusit porodit bez epiduralu. Zaplatila jsem si úžasný online předporodní kurz, který mi pomohl v mém rozhodnutí. Tělo nejlíp ví, co dělá, a já nechám malého, aby si ten porod v podstatě řídil sám. Když bude porod dlouhý, tak si nechám ulevit od bolesti, abych měla sílu na konečnou fázi, ale jinak to chci zkusit bez veškerých medikamentů.

Jinak začínám čím dál častěji cítit, že už to není ono. Už si nepřipadám jako superžena schopná všechno stihnout. Chodím pomaleji, protože Tobík má strašně rád, když se mi při chůzi může připlesknout rovnou na močový měchýř :-) Takže když třeba jedu nakoupit, tak jdu na záchod, v autě dobrý, pak vlezu do obchodu, naberu rychle nákup, pak šup do auta, přijdu domu, odhazuju nákup a první trasa je záchod. Jet se mnou na výlet, je opravdu za trest! Záda bolí čím dál víc a taky se budím dvakrát za noc, abych šla na záchod. A to vím, že v následujících týdnech a měsících bude ještě hůř. Manžel říká, že je konečně čas začít odpočívat, takže ho tentokrát s radostí poslechnu!

Mějte se krásně, holky, užívejte sluníčka a za týden opět ahoj!

Renata