Inzerce
Inzerce
Inzerce

Listopad 2013/1 - Čas letí raketovou rychlostí

Maminky mají pocit, že čas, a tedy i jejich těhotenství, utíká stále rychleji:

  • Sylviecucy se „pobavila“ při žertování svého gynekologa a s kamarádkami si vyrazila z kopýtka,
  • Dominikakolarova s přítelem nakupovala věci pro Vašíka a pochlubila se hotovou koupelnou,
  • Buik se zdálo, že prožila nudný týden, stihla ale spoustu věcí a ozdobila dušičkové věnce,
  • Ady.S si s Ondrou udělala pěkný výlet a absolvovala strastiplnou cestu autem,
  • Kacato si s partnerem užila klidný večer ve dvou i nedělní rodinnou dešťovou procházku.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 27. týden)

Čím dál tím více si s psaním těchto příspěvků uvědomuji, jak rychle nám to letí... další týden za námi, porod o něco blíže, malá i já větší... :-)

V pondělí jsme začali rodinně - strávili jsme téměř celý den u mých rodičů, spolu se sestrou, jejím partnerem a malou Claudinkou. Užili jsme si neskutečně lahodný oběd v podobě chlupatých knedlíků, zelí a pečeného masa. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, protože jako jediná ze zúčastněných jsem to s porcí nepřehnala, a tak jsem nemusela hodinu oddychovat nacpáním :-)
 
Co je mi líto, tak že s rostoucím bříškem už si s malou Claudí nemůžu pohrát jako předtím, takže chápu, že jí teď ani moc nezajímám... jsem pro ni přece jen sedící nuda.

V úterý jsme jeli s Kubou na pravidelnou prohlídku k doktorovi, byla to snad poslední příležitost, kdy Kuba malou uvidí ještě na ultrazvuku, protože sezóna se rozběhla a jeho přítomnost doma bude čím dál tím menší... malá hvězdička se měla opět čile k světu... mimo to, že se má v bříšku dobře, jsme od doktora dostali další dobré zprávy. Jako první je fakt, že si Vánoce budu moct užít tak, jak je mám ráda - se smaženou rybou, bramborovým salátem, vánočkou a kakaem, protože těhotenskou cukrovkou netrpím. Druhou dobrou zprávou bylo vyšetření děložního čípku, který má takovou délku, jakou má mít, tudíž nehrozí ležení v posteli až do odtoku plodové vody. Jediné, co mě na prohlídce vyděsilo, byla má váha... už mám nahoře 9 kilo, domů jsem jela s pocitem, že většího slona snad ani není, uklidnila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si přečetla, že obvyklý (a tedy i normální) přírůstek váhy okolo 27. týdne je 10 kilogramů. Ale i tak, nečekala jsem, že budu patřit mezi ty těhulky, které po porodu budou shazovat 15 kg a více... nechci to vidět :-/

Doktor si pochvaloval, jak těhotenství hezky probíhá, a několikrát zažertoval. Nejdřív se ptal Kuby, zda jej nastávající maminka moc netrápí (tsss..) a na závěr ultrazvuku mě málem dorazil: „Pohlaví jsme už říkali...? Že kluk...“ a po 3 vteřinách dodal „...to nebude“. Být v pozdějším stádiu, možná mi tímhle šokem odteče i plodová voda. Během těch 3 vteřin mi hlavou projely všechny růžové a fialkové věci, které trůní doma v krabicích. Ještě si pochvaloval, jak se mu dneska daří maminky takhle napálit :-)

Malou cítím stále intenzivněji, je živá jak hrom a já jsem za to ráda, protože její kopání a pohyby mě uklidňují... vím, že je v pořádku a má se dobře. Během tohoto týdne mě opět dokázala překvapit, zřetelně jsem jedno ráno ucítila dlouhý táhlý pohyb po celé délce břicha... už se pěkně otáčí a uvelebuje :-) Ale hlavičkou dolů snad ještě není, nejvíc cítím její pohyby v podbřišku a troufám si říct, že to budou nožičky. Chutě nic moc extra nemáme, to, že si dám po obědě něco sladkého, je můj zvyk už z dávných dob a ani v těhotenství mě to nepřešlo. Spíše mívám chuť na věci, které by mě jinak nezajímaly - čerstvá mrkev nebo kedlubna... zvláštní, vsadila bych se o cokoliv, že v těhotenství budu ta, která se bude nacpávat ve fastfoodech cheesburgery. Ten jsem měla za celou dobu jen jednou a vrátilo se mi to dost silnými křečemi.

V pátek jsem během dne relaxovala doma na dovolené, večer jsem totiž očekávala kamarádky - kolegyně z Prahy, které u mě zůstávaly až do soboty. Vyzvedla jsem je před osmou večer na nádraží a hned jsme vyrazily na výbornou lahodnou večeři v italském stylu. Popovídaly jsme si o práci, o drbech, o chlapech, ale samozřejmě i o těhotenství... obě jsou mladší a na děti zatím nepomýšlejí, ptaly se mě spíše ze zvědavosti, jak jednotlivé týdny probíhají. V některých věcech jsem je možná vyděsila, ale nereagovaly jinak než já před několika lety, když jsem poslouchala své kamarádky o roztahování dělohy, častém močení, chutích a porodu :-)  U nás doma jsme otevřely ještě lahvinku vína, pustily si 3D ultrazvuk s naší hvězdičkou a zkoukly miminkovské oblečení... bylo to dlouhé, do postele jsem ulehla až okolo druhé ranní.

Sobotní dopoledne jsme po skvělé snídani, připravované s láskou mým Kubou, vyrazily na procházku do centra Ostravy a taky na prohlídku vyhlídkové věže nové radnice. Po troše kultury a historie jsem holky zavedla na lehčí oběd do belgického bistra a poté se už rozjely do svých domovů. Moc jsem si tenhle babský sraz užila, vím, že po porodu si je dlouho nedopřeji, a tak bylo fajn ještě takhle vypnout hlavu... nicméně den neskončil, odpoledne nás navštívili známí ze Šternberku na kávu a dezert. Znovu jsem vyprávěla, jak prožívám těhotenství, jak bude vypadat dětský pokoj, ukazovala jsem hadříky... kombinace dvou návštěv, pozdní spánek, časný budíček a procházky ve chladném vzduchu mě na zbytek víkendu odrovnaly dokonale. V sobotu večer mě Kuba nekompromisně poslal do postele už v osm večer se slovy: „Na ty tvé červené králičí oči se už nemůžu dívat“.


Dnes je neděle... spala jsem dlouze a tvrdě, celé dopoledne jsem bojovala s únavou. Můj původní plán jít dnes na bazén odpadl ve chvíli, kdy jsem vyhlédla ven z okna - tma a déšť. Takové počasí je můj největší nepřítel a když nemusím, tak se s ním nestřetávám, takže dnešní nedělní den trávím nad čtením Maminky, hlazením bříška a pitím heřmánkového čaje. Kubovi se podařilo mírně pohnout s dětským pokojem, protože dnes postavil ten největší kus nábytku, který do něj přijde... dvě skříně :-)

Co mě čeká příští týden... v pondělí jedu navštívit kamarádku a jejího malého synka, narodil se před týdnem a něco... o jejich návštěvě v porodnici jsem vám psala. Viděla jsem jeho fotku před pár dny a vypadá už úplně jinak, než když jsem jej tehdy držela v náručí, těším se, až jej zase k sobě vezmu a přičichnu té jeho krásné miminkovské vůni. Uprostřed týdne se chystám na poslední služební cestu do Prahy, kde se na poradě rozloučím se všemi svými kolegy... a ve čtvrtek nastupuji na první lekci předporodního kurzu :-)

Inzerce

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 29. týden)

Tak se nám to vážně dost krátí... už jsme týden v 7. měsíci. Pro maminku je to těžší a těžší, už nevím, jak si v noci lehnout, navíc vstávání na WC taky není nic příjemného :-D Poslední dobou je prďola taky o dost víc akční. V týdnu už ho cítil i tatínek a byl opravdu nadšený, také to pro něj bylo poprvé, co někdy cítil dítě ještě v bříšku :-)

Minulý týden v neděli jsme byli na návštěvě u známých, takže konečně po dlouhé době zase mezi lidmi, příjemná změna. Rovnou jsme se s přítelem stavili na nákupy... kupovat věci pro Vašíka ho vyloženě baví, protože všechno vybíral on. Lítal od regálu k regálu, bral všechno, co našel, a ptal se: „Toto taky potřebujeme?“ :-D Takže už máme koupené plínky do porodnice, podložky na přebalování, kartáč na česání vlásků, dudlík, lahvičku pro nejmenší miminka atd... Máme toho spoustu, ale spoustu nám toho ještě chybí. Postupně se snažíme taky kupovat oblečení pro prcka, dost už jsem toho dostala taky od nastávající babičky, která má naštěstí výborný vkus a ví, co je potřeba :-) Řekla bych, že se mamka na vnuka dost těší, protože se už pustila i do praní věciček a musím říct, že ta mimikovská vůně toho prášku na praní je úžasná.

A v tomto ten náš brouček pojede z porodnice. Už se moc těším, až si ten voňavej uzlíček budeme odvážet domů a bude nám tu dělat radost :-*

Inzerce



Přítel už konečně dodělal koupelnu, a to úplně sám, prosím (i když já jsem mu trošku pomáhala), ale musím říct, že jsem opravdu pyšná, že mám chlapa, který je takto šikovný, pustil se do toho úplně sám, aniž by to předtím někdy dělal, a výsledek je vynikající. Bohužel ještě nemáme hotovo a bude to pár týdnů trvat, ale věřím tomu, že všechno zvládneme včas :-)

Inzerce

Taky mě teď asi čeká menší lítání po doktorech :-/ V pátek se mi totiž stala taková nepříjemná věc. Jeli jsme s přítelem v autě a najednou jsem ucítila tlak v břichu a v hrudníku, potom se mi dost zhoršilo dýchání, najednou jsem přestala vidět a bylo mi neuvěřitelně špatně - takový ten pocit, jako když se vám chce zvracet. No naštěstí jsme byli už kousek od domu, takže mě přítel vytáhl ven z auta na čerstvý vzduch... za pár minut se mi udělalo lépe, ještě jsem si sama ze sebe dělala srandu, že jsem bílá, jako kdybych měla každou chvílí umřít :-D Jeli jsme tedy k doktorovi, nejprve mě samozřejmě napadl gynekolog, jestli je miminko v pořádku, ale ten vyvrátil jakýkoliv gynekologický problém, ba naopak řekl, že jsem v absolutním pořádku, dokonce i ten zlobivej čípek se zlepšil. Takže mě dnes čeká můj praktický lékař a uvidíme, co dál. Pan gynekolog mi nařídil další krevní testy, jaterní testy a EKG... no o zábavu mám asi postaráno.

Doufám, že Vy, milé maminky a těhulky, nemusíte řešit podobný problém. Přeju Vám krásný týden plný pohody :-) 

Inzerce

Buik (32 let, druhorodička, 30. týden)

Tak už je to tady, konečně nám začíná 30. týden :o), mám radost! Jo a zanedlouho z toho budu smutná, protože těhotenství skončí porodem a já si budu zase připadat taková nějaká… prázdná, sama samičká, osamělá. Ale je to hloupost, budu u sebe mít ty svoje chlapáky :o).

Náš týden byl dle mého názoru trošku nudný :o(. V pondělí jsem se pustila do zdobení věnců, u kterého mi samozřejmě asistoval Mára, takže všechno trvalo dvakrát tak dlouho. Ale aspoň se hezky pobavil. Pak jsme vyrazili nakoupit nějaké dárečky pod stromeček, abych toho v prosinci neměla tolik. Ač byl svátek, tak táta musel do práce, a když mu konečně skončila, rychle si pro nás přijel a jeli jsme k Libereckému zámečku a oblastní galerii – měla zde být prohlídka kaple, věže a obrázků. Bohužel jsme přijeli dost pozdě, vstupenky do kaple už nebyly, na věž byla ohromná fronta, kterou Mára odmítl stát :oD, takže na nás zbyly jen obrázky. Byla jsem docela překvapená, jak tam byl malý hodný a poctivě všechno pozoroval. Po asi 45 minutách jsme měli vše prohlédnuto, a tak jsme se opět vypravili k domovu.

V úterý se nic zajímavého nedělo, nebylo ani extra hezky. Taky jsem si musela opět hlídat časy – protože probíhalo diaměření, stejně tak jako ve středu. Měla jsem radost, že všechny hodnoty vyšly v pořádku, nezadařali se mi žádná dietní chyba, takže jsem se skoro i na prohlídku v poradně těšila.

Ve středu jsem se dopoledne ještě zastavila na tom svém cvičeníčku – zdravá záda. Nerada to přiznávám, ale začíná to pro mě být náročnější a náročnější. Jsem zvědavá, jak dlouho tam ještě zvládnu chodit, samozřejmě bych chtěla co nejdéle!

Ve čtvrtek mě čekala kontrola v diaporadně. Dorazila jsem tam tak akorát na čas a už tam seděla paní, co se mnou byla posledně. Zeptala jsem se jí, na jaký čas je objednaná, a zjistila jsem, že má jít ještě přede mnou. Hned jsem si vyndala knížku a začala číst. Konečně se otevřely dveře a ozvalo se další – docela mě to pobavilo, protože před námi nikdo nebyl, takže jak mohl být někdo další??!! Nicméně po půl hodince přišla řada i na mě. Opět mě zvážili (zase v botách :oD), pak si sestra opsala hodnoty, které jsem naměřila, sepsala se mnou náležitosti. Následovala kontrola hodnot, kdy si vzala ten měřáček a dívala se, zda hodnoty, které jsem napsala, souhlasí s hodnotami v měřáčku. Po chvíli jsem si připadala jako neuvěřitelný lhář – jednu hodnotu jsem napsala jinak. Samozřejmě byla v mezi, ale jestli jsem to špatně přečetla, nebo jsem myslela na něco jiného a napsala to, co mi první proběhlo hlavou – byla to ta poslední hodnota dne, kterou měřím kolem desáté večer, a já jsem se už asi viděla v posteli. Celá červená jsem došla k paní doktorce, bylo mi opravdu moc trapně :oD. Tam jsem dostala hned několik doporučení – po snídani mi moc klesají hodnoty, takže mám začít dávat větší snídaně, dokonce můžu i jogurt, tak mám velikánskou radost. Taky mám zvětšit druhou večeři, protože se mi stále objevují ketony (to znamená, že tělo hladoví). Zaplatila jsem třicet korun, bylo mi řečeno, kdy bude další kontrola, a pak už jsem šupajdila na další odběr krve a konečně domů za babičkou a Marečkem. Navečer jsme se ještě celá rodinka vypravili na hřbitov, nechtěli jsme tam zažít ty neuvěřitelné zácpy jako každý rok.

V pátek jsme se na chvíli stavili u tety, protože hlídala malou od bratránka a Mára má prostě moc rád děti. Taky jsem toho využila a teta mi v rychlosti vytvořila ještě jednu výzdobu na hřbitov z větviček (protože jeden hrob mi přišel jen s tím věncem tak strašlivě prázdný – jedna příbuzná z něj totiž odstranila úplně všechno i to, co jsem tam nanosila před dušičkami, některé lidi prostě nechápu :o(, chjo)

V sobotu jsem opět vyrazila na těhotenskou jógu. Marečka musela pohlídat babča, protože Martin musel jít na povinný přesčas. Bylo to moc prima cvičení. Pobavila jsem se tam s jednou maminkou, která mi vyprávěla o tom, jak si sepsala porodní plán, jak chce, aby ji hned po narození malou dali na tělo a další její přání. Když jsem čekala Máru, tak jsem také uvažovala o porodním plánu, ale pak jsem si tak nějak uvědomila, že stejně chci dostat až „čisté miminko“, takže vlastně nemám žádné speciální přání. Odpoledne jsme ještě odvezli zbytek výzdoby na hřbitov, takže jsme si tam užili opravdu ohromné fronty na zaparkování, ale na druhou stranu, jak to tam všechno tak krásně svítilo – ty svíčky a tak, prostě má to něco do sebe. Nakonec jsme ještě zajeli k bráchovi, protože strejda měl svátek. Oslava byla vydařená – Mára tam zase zářil jako hvězdička, moc se mu líbilo, jak je středem pozornosti.

V neděli jsme vyrazili na nákup a zúčastnili se dílniček pro děti. Mělo být dlabání dýní, moc jsem se na to těšila, ale když jsme tam dorazili, tak tam žádná dýně nebyla a jen děti stloukaly buď panenky, anebo autíčka. Malý se nejdřív hodně bál, seděl jen u nás, ale postupem času se rozkoukal a pak tam začal mezi dětma poletovat. Nakonec jim tam bral dřívka a taky zatloukal, pak pomáhal s uklízením a nakonec nechtěl odejít :oD, ale nedalo se nic dělat, tátovi totiž zavolali a musel jít dřív do práce.

Přemýšlím, že je další týden za námi, vlastně zanedlouho budeme začínat osmý měsíc. Záda pobolívají víc a víc, bříško roste a tvrdne častěji, stále častěji také pobolívá v podbříšku, ale jinak je to prima :o). Jen bych potřebovala víc času pro sebe – myslím tím na odpočinek, protože Mára je opravdu svišť, neposedí, nepostojí, všude jenom lítá a já za ním :oD

Ady.S (31 let, druhorodička, 37. týden)

Stávající týden utekl strašně rychle, v pondělí jsme byli doma všichni a najednou tu byl další víkend.

Úterý byl první pracovní den, ale my si ho s Ondrou udělali výletní. Potřebovali jsme jet do Šumperka k zubaři, a tak jsme hned ráno vyrazili na vlak. Prošli jsme si město, skoukli vláčky, které jezdí ve výloze jedné prodejny, a na poledne vyrazili k zubaři. K našemu překvapení jsme museli vydržet delší čekání, ale jelikož je to u tohoto pana doktora ojedinělé a dostali jsme pochvalu za vzornou péči o zoubky, rádi jsme mu to odpustili. Naše návštěva byla rychlá, i když jsme byli dva a s ujištěním, že za půl roku přijdeme ve třech jsme se rozloučili. Pak už následoval jen přesun na oběd - a že nám vyhládlo při tom čekání. Po cestě na vlak jsem si zakoupila  jednu z důležitých pomůcek, kterou budu potřebovat, a to objednanou kojicí podprsenku. S Ondrou jsme pak ještě zašli do cukrárny na odměnu a oba jsme si vybrali marcipánové ovoce. Odjezd domů vlakem jsme neměli pevně stanovený, vím jen, že jezdí každých 30-40 minut, a v případě čekání je pořád na co se koukat :D. Domů jsem už však sotva došla, břicho mě začalo pobolívat a rychlejší chůze to jen zhoršovala. Ondra se alespoň dosyta vyřádil v napadaném listí a já jsem se pomalu šinula po chodníku.

Středa byla odpočinková, Ondru odvezl do školky táta a já jsem si udělala doslova relaxační den v pelíšku. Jen odpoledne po vyzvednutí Ondry ze školky jsme spolu upekli strašidelné mufínky. I když jsem ráno plánovala jít odpoledne na cvičení, nakonec jsem na to úplně zapomněla a připomněl mi to až Ondra, když jsem ho lákala na pečení.

Ve čtvrtek byl naopak fofr, Ondra měl plavání ve školce a já jsem plánovanou kontrolu u gynekologa.  Překvapení nastalo u auta, které potřebovalo krapet oškrábnout, minulý týden jsem ještě ometala listí a teď toto, školku jsme ale stihli a já jsem se zase musela smát, jak všechny děti nadšeně při odjezdu mávají, jako kdyby jeli na týden a ne na dvě hodiny. Cesta autem do Šumperku byla docela horor nebo si jen některé okamžiky víc beru, ale málem do mě dvakrát narazilo auto, protože řidič nedával pozor, na co dodržovat bezpečnou vzdálenost, a jedna cyklistka se tak vyhýbala kanálu, že ohrozila nejen mě, ale i auto v protisměru.

K doktorovi jsem se těšila hlavně na ultrazvuk, vše je pořád v normě a ani děsivá jízda mi tlak nezvedla, Anička se asi zalekla postrašením porodnicí z minula a svoji velkou aktivitu snížila, i tak jí to nepomohlo a dostali jsme žádanku na sepsání porodopisu do porodnice. Na ultrazvuku si s námi hrála na schovávanou, obličejík si pěkně kryla ručkami a asi z nudy si k tomu přidala ještě nožku za krk. Mám asi pod srdcem pěknou akrobatku.

Cesta domů proběhla už naštěstí bez problémů a já jsem si od rodičů přivezla nejen něco ze zahrádky, ale i pár chrastítek a hrazdičku, které jsem jim půjčovala pro ostatní vnoučata v době, kdy jsem je nepotřebovala.

Na víkend jsem měli naplánovanou přestavbu dětského pokoje, Ondra byl celou sobotu mimo a my se mohli pustit nejen do přesunutí nábytku, ale i do probrání hraček. Večer bylo vše hotovo a taťka stihl dovést i zabalenou kolébku a postýlku. Ondra pěkně koukal, jak jeho pokoj prokoukl, a ztrátu hraček ani v té změně nezaznamenal.

V neděli dopoledne se kluci pustili do sestavení postýlky. Ondra si ji hned umístil na své místo a já jsem si odpoledne přesunula kolébku k mé posteli.



Stejně jako rychle ubíhající dny do konce ubývá i počet prací, které je potřeba udělat. Kompletní nachystání postýlek nechám až na poslední víkend, tašku do porodnice si nachystám během příštího týdne a můžu se začít těšit na porod. No ale aby to nebylo tak jednoduché, zhotovení vestavěné skříně se posunulo na další týden, uf uf, bude to docela na knap a celý příští týden budu pomalu přebírat krabice. O víkendu pak budeme rušit starou policovou skříň, kam by hned další dny měla přijít nová vestavěnka.

Kacato (32 let, druhorodička, 40. týden)

Tento týden u nás proběhl v poklidném tempu a nic zásadního se nedělo.

 

Sváteční pondělí jsme strávili ještě na chatě, užili jsme si procházku, oběd a pak nechali Verunku v péči babičky a odjeli domů, děti měly podzimní prázdniny, takže tam měla sestřenici a bratrance, tak si vyhrála a měla alespoň změnu. My jsme si doma užívali nezvykle klidný večer bez dětí, asi na dlouhou dobu poslední :D

 

 

V úterý jsem zašla zaplatit školku na další měsíc a těšila jsem se, že si vyzvednu Verčin oběd, no nic nebylo a musela jsem vařit :-( Odpoledne jsem dělala pořádek, uklidila pokojíček a koupelnu a večer ta naše malá raraška dorazila z hor.

 

 

Verunku jsem nechala doma ze školky, byli sloučeni do jedné třídy, tak jsme se domluvili, že zůstane do konce týdne se mnou doma, ať v tom nemá chaos. Středa byla tedy odpočinková, trochu se nudila a zlobila, ale odpoledne přijela babička a šly do parku, tak se aspoň vyvětrala a vyběhala, večer si ji vzal do parády tatínek, tak jsem mohla odpočívat. Sice mi nic není, žádné poslíky, tvrdnutí ani nic, co by nasvědčovalo tomu, že se blíží porod, ale odpočívat se přece musí :D  

 

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazily do herny s kamarádkou a dětma, bylo to fajn. Pak klasicky nakoupit, domů na oběd a čekat na tatínka. Odpoledne jsme s Verunkou vystřihovaly a lepily barevné papíry, tak nám to do večera rychle uteklo.
 

V posledních dnech si Verča zvykla chodit spát k nám do ložnice. Když jde spát, jde v pohodě do své postele do pokojíčku, ale v noci se stěhuje, přinese si svoji deku a hlásí, že jde spát k nám. Zatím nám to nevadí, je to fajn spát všichni spolu, jen jsem zvědavá, jak se tam pak poskládáme všichni čtyři tak, aby nikdo nepřišel k újmě :D
 

V pátek jsem měla kontrolu v porodnici, aktuálně 38+4. Natáčení monitoru bylo tentokrát lepší, Robča to celé neprospal a občas kopnul, asi to bylo tím, že jsem mu poslala 2 čokoládové bonbonky do bříška.  Tlak i moč byly v pořádku, což mě těší, nakonec cítím se dobře. Pak jsem delší dobu čekala na prohlídku, asi po hodině a půl jsem konečně přišla na řadu. Nález celkem nic moc k porodu, na UTZ jsem viděla Robinka, daří se mu dobře. Odhad cca 3100 g. Další kontrola bude zase v pátek.
Tatínek si vzal volno a hlídal Verunku, tak si to spolu užili a dopoledne vyrazili do akvaparku, přijeli akorát na oběd spokojení a vyřádění. Naivně jsme si mysleli, že si po obědě lehneme, ale Verunka měla klasicky jiný názor, tak ze spaní nebylo nic. Jsem zvědavá, jestli  si pak vezme z brášky příklad a začne zase spát po obědě, ale velkou šanci tomu nedávám.

 

V sobotu jsme se s Verunkou klasicky přesunuly k našim na oběd, kde jsme se dobře najedly, odpočinuly a k večeru jely domů za tatínkem, který měl opět volejbalový den.

 

V neděli po obědě jsme si udělali parádní dešťovou procházku, po které jsme se sušili až do večera. K sušení jsme si udělali pudink a kakao, pustili pohádky a lenošili až do večera.

 

 

Před námi je  40. týden, tak jsem zvědavá, jestli už se uvidíme s Robinkem, nebo si ještě bude hovět v bříšku a dávat si na čas. Pocitově si myslím, že se ale ještě nepotkáme a budeme si na chlapečka muset ještě počkat.

 

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Listopad 2013/1 - Čas letí raketovou rychlostí - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×