Rodíme ONLINE 2015: Jak se rodí v Anglii

Ahoj všichni.

Náš vymodlený den D konečně přišel a my jsme se dočkali. Ale pěkně od začátku. V úterý ráno jsme s Alexem vstali jako vždycky. Oblékli jsme se, nasnídali a vyrazili za kamarádkou Natálií. Bydlí asi 10 minut od nás. Vyzvedli jsme ji doma a jeli do nedalekého parku v Tunstall. Prošli jsme se, Alex si pohrál na prolézačkách a domů jsme dojeli v době, kdy už David vstával. Hned jsme se pustili do mytí oken ze strany do zahrady. David umyl okna v patře a já ta spodní. Alex všechno sledoval z bazénku, protože bylo nádherně a teplo. Až bylo hotovo, tak jsme si sedli na sluníčko. Já jsem dokonce oblékla i horní díl plavek. 

Odtekla mi plodová voda

Byl to sice náročný den, ale opravdu vydařený. Taky přinesl své ovoce. Po čtvrté hodině, když jsem se zvedla, že jdu na záchod, mi odtekla plodová voda. Nejdřív jen trošičku. A když jsem si převlékala spodní prádlo, tak to ruplo úplně. Z okna v koupelně jsem volala na Davida, ať zavolá do nemocnice, že mi odtekla voda, že jedeme. 

Nejdřív mě zachvátil obrovský příval štěstí a radosti, že už je to tady. Jenže v zápětí přišel i pocit paniky co a jak s Alexem. Nakonec jsem volala Natálii, jestli by mohla přijet. Ta neváhala a se synem Zackem hned přijeli. Alex tedy zůstal s nimi u nás doma a my jsme s Davidem mohli vyrazit do nemocnice. Prý chvilku brečel, ale Natálie ho dokázala tak zabavit, že si za chvíli ani nevzpomněl. Já jsem po cestě do nemocnice měřila kontrakce. Byly po pěti minutách, tak jsem si říkala, že jedeme včas. 

Na recepci jsme opět chvíli čekali, než nás přijali. Bohužel neměli připravený vyšetřovací pokoj, tak nás zavedli do společenské místnosti, kde jsme měli čekat. Mezitím mi ještě několikrát odtekla voda, ale tak, že jsem byla mokrá durch. Naštěstí pak přišla midwife, která nás dostala na starost, s dobrou zprávou, že jdeme na pokoj. Tam jsem se teda celá převlékla a mohli jsme začít. Spousta otázek, pak vyšetření čípku a znovu se převléct. Ještě že jsem měla nabalených tolik věcí s sebou. Ani už nevím, v kolik hodin to bylo, ale otevřená jsem byla na 1cm. Pak jsme šli na monitor. Byla jsem omotaná jen prostěradlem, protože už jsem si neměla co obléct. Hrozně mě překvapilo, kolik vody ze mě vyteklo. S Alexem to bylo úplně jinak. 

Kontrakce začaly být už dost bolestivé

Monitor dopadl dobře, kontrakce jsem tam měla asi po třech minutách a docela dost už to bolelo. Když jsme se vrátili zpět na ten vyšetřovací pokoj, bylo už po osmé hodině a dostali jsme jinou midwife. Ta se mě opět vyptávala, jak mi je. Kontrakce mi šly dvě těsně za sebou a chvíli pauza. Midwife seděla naproti mě, držela mi ruku na břiše a pozorovala, co se se mnou děje. Už jsem skoro nemohla ani mluvit a ona prohlásila, že mám ty kontrakce pořád krátké a že zatím je to jen začátek a jestli nechci jít domů. Jsem na ni vytřeštila oči a striktně odmítla, protože už jsem cítila, že to nebude dlouho trvat. Pak tedy odešla s tím, že uvidíme, co bude. Během asi deseti minut kontrakce zesílily až tak, že jsem se svalila na bok na lůžku a skoro už brečela bolestí. David na nic nečekal a hned zvonil na personál. Midwife přišla a že mě teda vyšetří. Ale jak mi sundala kalhotky, tak už to přišlo a já začala tlačit. Chytla jsem se Davida a na tři kontrakce jsem s křikem vytlačila hlavičku. Pak na jednu tělíčko a malá princezna byla na světě. Byla tak maličká a hubená...ale nádherná.

Honem jsem si vysvlékla tričko a už jsem si užívala ten pocit. Byla jsem tak šťastná. A hlavně i ráda, že už to mám za sebou. Ve 20:45 jsem se stala podruhé maminkou. Zatímco já jsem si užívala malou Naomi, David šel ven obvolat rodinu. Ještě jsme i čekali na placentu. Strašně se mi třásly nohy a placenta pořád nešla. Ani po skoro hodině, tak mi midwife píchla něco na rychlejší vypuzení a během následujících pěti minut už to šlo. Celou dobu jsem měla Naomi na sobě. Po nějaké době jsme konečně mohli jít na porodní pokoj, abych se mohla aspoň osprchovat, když už jsem tam nestihla dojít rodit. 

Naomi je moc šikovná, krásně pije

Naomi byla od samého začátku moc šikovná, hned se přisála a nechtěla se ani pustit. Okolo jedné v noci nám ji zvážili a zkontrolovali. Pak už jsme jen čekali na papíry, abychom mohli jít domů. 

Krátce po porodu jsme šli domů

Ve dvě v noci jsme se dočkali a mohli jít domů. Byla jsem tak unavená, ale hrozně šťastná. Když jsme dorazili domů, Alex se zrovna vzbudil, tak jsme se všichni přivítali a představili jsme mu sestřičku. Natálie nám povyprávěla, jak to spolu zvládli a v pět ráno jsme šli spát. Byla jsem na Alexe tak pyšná, že byl tak šikovný, poprvé bez nás. 

A jaký mám celkový dojem z porodu? 

Strašně dobrý. V jednu chvíli jsem si říkala, že to nezvládnu, jak moc kontrakce bolely a zároveň už jsem to chtěla mít za sebou. Trochu mě mrzí, že jsem se nedostala na porodní pokoj, ale i na té vyšetřovně to bylo fajn. David byl celou dobu u mě, tak jsem ho mohla držet a mačkat, jak jen jsem chtěla. Moc mi to pomohlo. Dodnes nechápu, jak mě midwife mohla chtít poslat domů, aniž mě vyšetřila. Vždyť chvilku na to se Naomi narodila. Docela jsem i ráda za to, že jsme šli domů tak brzy. Ale nejvíc spokojená jsem s tím, že jsem celou dobu mohla mít Naomi u sebe, protože o to jsem s Alexem přišla díky tomu, že byl o tolik dřív. 

Ostatním maminkám přeju mnoho štěstí ve zbytku těhotenství a stejně rychlý a pohodový porod jako jsem měla já.

První týden doma

Ahoj všichni.

Máme za sebou náš první společný týden. A také tímto deníčkem se loučím. Doufám, že všechny čtenáře moje příspěvky bavily. Pojďme se tedy ohlédnout za našimi prvními zážitky.

První dny jsem prožívala jako ve snech ještě nabitá adrenalinem a hormonem štěstí z porodu. Měla jsem strach, aby Naomi hezky spinkala v noci, a aby Alex moc nežárlil. Bála jsem se ale úplně zbytečně. Naomi spinká krásně, budí se zhruba co 3-4 hodiny. Taky je to pořádný jedlík, když spinká takhle dlouho. Je vážně moc hodná, nejradši bych ji celý den jen chovala a pusinkovala. Alex si ji první den moc nevšímal, ale ty další dny už začal chodit okolo, hladil ji a dokonce i začal pusinkovat. Bude to myslím velký brácha. 

Na kontrolu přišla midwife i health visitor

Co se týká poporodní péče, byla nás v prvním týdnu kontrolovat midwife. Zvážila Naomi, vzala i krev z patičky, zkontrolovala pupík a celkově i prohlédla malou, jestli je vše v pořádku. Mně jen prohmatala břicho a zeptala se na pár otázek ohledně toho, jak se cítím a ohledně krmení Naomi. Pak nás v průběhu týdne ještě navštívila health visitor. Opět kvůli váze Naomi, a aby doplnila údaje do karty a do červené knížky Naomi. Tam se píšou všechna očkování, důležitá vyšetření a vážení dítěte. V prvním týdnu jsme ještě stihli vyřídit rodný list a Naomi podstoupila sluchové vyšetření. To dopadlo dobře napoprvé. 

Byl to docela náročný týden, ale zvládli jsme to. Taky díky tomu, že přijeli moji rodiče a pomohli nám. A abychom toho neměli málo, David se s mým tátou pustili do přestavby kuchyně. Ale už je hotovo, uklizeno a hned se mi v nové kuchyni líp vaří. Takže za ty nervy a ten binec všude to stálo. :-D 

Teď už máme za sebou tři společné týdny. Naomi už přibrala půl kila a daří se jí báječně. Jen kdyby bříško tolik nezlobilo. Jako rodina fungujeme taky dobře, tak snad to vydrží. Bohužel je tohle můj poslední příspěvek, takže přeju ostatním maminkám hodně štěstí, hodné děti a pevné nervy.