Ady.S popisuje porod

minule jsem psala celá nešťastná, že nám nevyšel vysněný termín a já jsem stále 2v1. Kdo mohl tušit, že zanedlouho bude všechno jinak. Nevěděla to ani doktorka 13 hodin před samotným porodem. 

Jak tedy probíhal můj poslední den s bříškem a jak jsem o něj přišla?

V pondělí dopoledne jsme se s Aničkou pomalu vypravovaly do Šumperka, kde jsem byla objednaná do porodnické ambulance. Při chystání věcí mi došlo, že nevím, zda jsem dnes už cítila malou kopat a šla jsem si radši na chvíli lehnout a bříško pozorovat. Anička toho hned využila a dožadovala se mastičky na mazání břicha. Na to hned malá zareagovala kopáním a já se uklidnila.

Pak už jsme jen dochystaly věci a vyrazily směr nemocnice, kde na mě čekali moji rodiče, aby pohlídali Aničku. Bohužel, i když jsem byla objednaná na 9:30, do ordinace jsem vcházela až v 11:30. Sestřička mě napojila na monitor a to nejen na srdíčko mimuška, ale i na případné kontrakce, které se začaly objevovat. Během natáčení jsme začali vyplňovat papíry, takže mě čekalo milion dotazů, na co jsem alergická, nemoci, operace, rodinná anamnéza, předchozí porody. Toto stále nechápu. Jen jsem opakovala znovu to, co měla v počítači, nebo si přečetla v těhotenské průkazce a chtěla to potvrdit. Pak přišla paní doktorka, která mě vyšetřila, oznámila, že jsem otevřená na 2 cm, udělala váhový odhad na 3,9 kg a objednala mě na pátek, s tím že případně za týden v pondělí vyvolání. :(  Pro Aničku jsem dorazila pěkně skleslá a celá rozbolavělá, břicho mi tvrdlo docela často. Po cestě domů jsme se stavili ještě pro Ondru ve školce. Anička mě tam překvapila a s velkou radostí se vyčůrala na místní malé záchodky. Doma jsem si pak ale musela už lehnout a odpočívat.

Večer, když jsem si něco po 21:30 šla lehnout, jsem si všimla podivných bolestí v podbřišku. V první chvíli jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost, ale postupně při sledování času přicházely pravidelně po 7 minutách a nabíraly na intenzitě. Radši jsem probudila spícího Martina s tím, že se něco děje a že radši jdu chystat spaní pro mé rodiče, dětem oblečení na ráno a napsat vzkaz pro naše. Volat jsem ještě nechtěla, ale na záchodě jsem zjistila lehké krvácení a bylo jasné, že musíme jet. Rychle jsem se ještě rozloučila se spícími dětmi, zavolala našim, kde jsou a že my už vyrážíme, minuli jsme se doma asi o 5 minut. V autě svítilo na hodinách 23:00 a jako na potvoru jsme zůstali stát u závor, než projede noční vlak, aaaaaaaaa ..... 

V nemocnici zavedli novinku a vstup do budov otvírá hlídač po té, co dostane echo z daného oddělení, že někdo přijel. Výhoda je, že se PA můžou alespoň nachystat na příchod další rodičky, mě to čekání ale vůbec nevyhovovalo. Na porodním sále pak došlo k rychlé prohlídce, oznámení, že jsem na 2 cm a že tedy jdeme na příjmovou ambulanci, kde vše sepíšeme a doktor mě vyšetří. Na hodinách bylo 23:30, přesně po 12 hodinách jsem byla na stejném místě. K mé radosti měl službu doktor, který rodil i Aničku, alespoň něco se mi splnilo. Sezení u monitoru nebylo vůbec příjemné, stejně tak jako následné ležení na zádech při vyšetření a ultrazvuku. Chvíli po půlnoci jsem se dostala opět na porodní sál a Martin byl odeslán se převléci. Mně mezi tím na sále doktor píchl vodu a sestřička opět napojila na monitor. To byla jedna z mála věcí, které mi byly hodně nepříjemné. Ten moment, kdy mi sondu upevňovala na břicho, se vždy sešel s kontrakcí a ten moment mi sebemenší dotyk na břicho byl nepříjemný od kohokoliv. Mezitím se mi vrátil Martin a já mu konečně mohla drtit ruku a nepřipadat si na to vše tak sama. Druhá PA mi píchla něco proti bolesti, nevím moc mi nepřipadalo, že se mi ulevilo, k tomu jsem dostala ještě kanylu a kapačku na posílení kontrakcí, ty jsem sice měla pěkně pravidelné, ale hrozně krátké. 

Od toho momentu to šlo rychle

Při každé kontrakci jsem začala pociťovat tlak na konečník, křížové bolesti už byly stále a nepolevovaly ani na chvíli. Jedna PA honem volala doktora, že rodíme, druhá předělala lůžko na porodní křeslo a honem se pode mne snažila rozprostřít čistá prostěradla. Sice jsem potřebovala trochu snížit podložení nohou, ale už nebyl čas. Terezka se drala ven i přes to, že PA volala netlačit, já netlačila, ale malá šla ven sama. Na jedno zatlačení pak vyklouzlo už jen tělíčko a bylo po porodu na hodinách svítilo 0:42. Porodit placentu už byla maličkost, o které ani nevím.  Doktor dorazil akorát na závěr, aby zkontroloval případné poranění a udělal dva stehy. 

Terezku mezitím zvážili, změřili a podepsali  pod dozorem tatínka a donesli mně ji ukázat. Já se dozvídám míry 3940g, což  mi hned taťka potvrzuje fotkou a 51cm. Tomu se mi vůbec nechce věřit, přišlo mi, že musí být malinká, když vše šlo tak rychle a lehce. Po odchodu doktora a PA začalo krásné seznamování se s Terinkou a rozesílání zpráv o jejím narození. Takto jsme prožili spolu necelé dvě hodinky, kdy pak taťka odjel domů, Terezku si vzali na novorozenecké oddělení a já šla na pokoj. Do rána jsme skoro nespala, pořád jsem nemohla  uvěřit, že to šlo tak rychle a Terezka už je mezi námi. Ráno jsem se nemohla dočkat, až  mi ten můj uzlíček dovezou a už budeme pěkně pohromadě napořád.

A co na sestřičku říkají sourozenci?

Ondra je nadšený. Hned se hrnul k postýlce a Terince říkal, že je její bráška. Anička byla vyjukaná z toho malého uzlíčku, ale také si malou chtěla pochovat. Moc si přeji, aby jim to vydrželo.

První týden doma

Ahoj holky Bolky,

zdravím vás po prvním týdnu doma, kdy jsme byli už v pěti členech.

Terezka se narodila v úterý ráno a z porodnice si nás taťka dovezl v pátek po obědě, protože se trochu zdrželo propuštění maličké z důvodu vytíženosti lékařů.

A jak jsme se doma sehráli?

Celý první týden s námi doma zůstal taťka, aby mi pomohl se zaběhnout.

Při cestě domů jsme se zastavili u babičky a vyzvedli u ní kočárek a oběd, který nám babička připravila. Terezka krásně celou cestu prospala a zdárně pokračovala i doma. První dny doma více méně prospala a budila se pravidelně po 3 – 4 hodinkách na jídlo a čistou plínečku. Ondru odpoledne vyzvedl taťka ze školky a začalo první seznamování. Jde vidět, že Ondra už je velký kluk a hodně věcí si pamatuje, když byla Anička malinká a snaží se pomáhat.

V sobotu odpoledne přivezli moji rodiče Aničku a mě čekalo velké zklamání. Místo radosti, že jsem doma, se mi obloukem vyhnula a jen táta táta. Naštěstí si po pár dnech ke mně opět našla cestičku a už je z ní opět mamámek. Ze začátku byla Anička z Terezky vyjukaná a stále ji chodila okukovat, pohoupat v kolíbce, hladit a nutit dudlík, i když spinkala. 

Večer začalo doma pravé rodeo, postupně vykoupat všechny tři ratolesti dalo práci. Já si vzala na starost Terezku a napoprvé to nebylo vůbec špatné, je z ní taky pěkný Plaváček. Aničku si vzal na starost taťka. Celou dobu, co jsem koupala Terezku, se dožadovala, aby mohla jít už taky do vaničky a pak se jí z ní vůbec nechtělo. Ondra je už šikula a večerní hygienu zvládne sám. Páni byla to velká úleva, když večer bylo každé dítko uspané ve své postýlce. A my si mohli odškrtnout první večer, kdy jsme to zvládli. :D

První procházka s kočárkem

V neděli jsme vyrazili na první procházku s kočárkem a s Aničkou za ruku. Kvůli bolavým zádům jsem ji před porodem nenechala moc chodit a většinou se jen vozila, tak máme co dohánět, ale už mám doma ke kočárku skejtík, tak budou vycházky jednodušší, když půjdu sama.

V následujících dnech jsem potřebovala vyřídit pár věcí jako ukončení rodičovského příspěvku na Aničku. Potvrzení o výši mateřské jsem dostala teprve den před porodem a už jsem to nestihla dořešit.

Ve středu jsme se jeli ukázat paní doktorce, aby Terezku převzala do péče. Byli jsme pochváleni, že Terezka je pěkná a my se o ní zatím dobře staráme. Týdenní přírůstek váhy měla jen 60 g, ale to je u novorozence dostačující a za týden máme přijít opět na převážení.

Terezka musí mít široké balení 

V pátek jsem s Terezkou vyrazila na ortopedii zkontrolovat kyčličky. Bohužel návštěva nedopadla moc dobře, Terezka má dle doktora dysplazii kyčlí. Do příštího týdne máme zatím nařízené široké balení a po dalším ultrazvuku se uvidí, zda v něm budeme pokračovat nebo dostane třmínky. Toto jsem opravdu nečekala a pro svůj klid jsem si vyžádala ještě vyšetření u jiného lékaře, proto následující týden pojedeme do Brna k paní doktorce. Od doktora jsem odcházela se slzami v očích. Doma jsem se pak snažila najít co nejvíce dostupných informací a trochu se uklidnila, hlavně aby Terezka měla do budoucna nožky v pořádku. 

Poprvé sama na děti

V podvečer jsem byla na děti poprvé sama. Naštěstí jen na dvě, protože Ondra odjel s mými rodiči na víkend k nim. Martin byl na pohřbu a vrátil se až v době, kdy holky byly už umyté a spaly v postýlkách.  

Hlavní zkouška pro mě bude až příští týden, kdy zůstanu s holkami sama doma a odpoledne se k nám přidá Ondra, ale určitě to dáme, jsme holky statečné. :D

Toto bylo moje už opravdu poslední těhotenství, vím, že fyzicky bych už další nezvládla. A tak jak jsem u předchozích tvrdila, jak mi vlnící se bříško chybí, tak tentokrát vůbec, mám splněno. Pobyt v porodnici jsem před skoro 7 lety začínala na pokoji 10/1 a shodou okolností jsem ze stejného místa i v pátek odcházela, kruh se uzavřel a už si budeme užívat jen samá pozitiva a sociální jistoty. :D Jsem hrozně moc šťastná za svá 3 zlatíčka a manžela.  

Poděkování

Na závěr bych chtěla poděkovat Babyonline.cz za to, že jsem mohla psát deníček, sama bych se nedonutila, a zpětně si to číst a zavzpomínat je příjemné. Všem maminkám, které se chystají otěhotnět nebo již těhotné jsou, přeji samé krásné chvíle s bříškem, pěkný rychlý porod a pak už jen spokojené soužití s miminkem.