Inzerce
Inzerce
Inzerce

32. týden: Procházka podzimní krajinou, návštěva Mamaklubu, výběr nové postýlky pro Alexe a šok v obchodě

Začátek týdne jsme využili ještě k úpravě kolem domu a zazimování

Ostříhali jsme kytičky, uklidili muškáty, zavřeli kvůli mrazu vodu ven a Milan zryl celou zahrádku, aby si přes zimu odpočinula.

Bylo to takové smutné a najednou trošku prázdné. Přes léto to tu všechno hrálo barvami, kvetlo a vonělo a nejednou nejen skok v počasí, ale i v celkovém pohledu na naši zahrádku.

Prošli jsme se po vesnici. I ostatní vyměnili krásné letničky za chryzantémy a macešky. Šli jsme zkontrolovat nově narozená telátka, posbírat pár kaštánků a zpátky domů.

Inzerce

V úterý jsme opět navštívili Mamaklub

Tentokrát jsme byli chvilku v družině, děti si pohrály a pak jsme šli do tělocvičny. Měli jsme sebou odrážedla. Takže děti lítaly sem tam, měnily si autíčka a motorky navzájem. Ovšem nejvíce byla v kurzu elektrická motorka, kterou si oblíbil i Alex a nechtěl ji ani za nic opustit.

Inzerce

Vzali jsme kuželky a udělali slalom, hodně dětí pochopilo, jaký je princip. My s Alexem byli poněkud méně zdatní. Dělalo mi přes bříško problém utíkat přikrčená před ním a pomáhat mu korigovat řidítka, takže Alex jel a jednu kuželku po druhé boural za vydatného smíchu. Byl v tom opravdu nejlepší.

A pak mu šlo nejlépe trefovat se míčkem do bedýnky a prolézat obruče.

Inzerce

Žebřiny jsme také zvládli, ale nejlepší prostě byla elektrická motorka, ke které pořád s rozzářenýma očima utíkal.

Inzerce

Strašně rychle to uteklo a vysvětlit rozdováděným dětem, že už končíme, byl další nadlidský výkon.

Přijeli jsme domů a Alex padnul a usnul během chvilinky.

Ve středu a čtvrtek Alexe zabavily neteře

Ve středu celý den propršelo, vymýšlela jsem zábavu pro Alexe doma, ovšem jemu patrně chybělo běhání po venku. Takže v poledne se nekonalo žádné spaní a pro mě tudíž ani chvilinka odpočinku.

Odpoledne volala ségra, že mají rozbitý kotel, jestli by mohla přijet s holkami k nám, než se to opraví. Aby nebyly doma v zimě a alespoň zabavily Alexe.

Netrvalo moc dlouho a celý pokojíček byl vzhůru nohama, hračky po celém obýváku a kuchyni. Dokonce v ložnici jsme ještě večer našli pár dřevěných kostek.

A ve čtvrtek si to děti zopakovaly rovněž. Ale alespoň nám tyto dva dny rychle utekly.

Tatínek nám chodí celý měsíc do práce i o sobotách a nedělích. Takže je to pro mne opravdu náročné.

Začínám přemýšlet o tom, jak nám to ve čtyřech půjde, a mám obavy

Ségra mi přivezla sebou asi tři krabice různých věciček, takže jsem se v tom začala prohrabávat a plně si uvědomovat, že už za pár týdnů budeme doma čtyři.

Přepadaly mne myšlenky, jak to všechno zvládneme, protože péče o Alexe je velmi namáhavá. Je potřeba se mu opravdu dost věnovat. Mám strach, jak on bude snášet příchod miminka.

Přemýšlím, jak si najdeme nový režim, jestli budu všechno stíhat, aby Alex nežárlil a bral miminko jako součást naší rodiny a ne malého ukřičeného vetřelce, co mu bere rodiče..

Zatím říká, že se na miminko teda těší, že si budou hrát, že mu bude půjčovat hračky a tak. Hladí mi bříško a dává pusinky. Probírali jsme se spolu věcičkami, vzpomínala jsem, jak měl Alex tohle lehátko do vaničky, tenhle pidi svetřík - při kterém mě napadalo pouze to: „Není to náhodou na panenky? Do toho se někdy vešel? Kde je to moje malé miminko? Kdy jsi tak vyrostl Alexi, však teprve nedávno jsem si tě přinesla z porodnice.“

Přepadla mne nejen nostalgie, ale právě i panika, jak to všechno zvládneme, a že by bylo úplně nejlepší být těhotná alespoň ještě půl roku a tak..

Alex se v noci vzbudil s hrozným pláčem

Noc ze čtvrtka na pátek byla hrozná. Alex se vzbudil v postýlce s ukrutným pláčem a vůbec nám nechtěl říct, co se děje, jen s každou další otázkou ještě větší výbuch pláče. Uklidnilo ho, až když jsem ho pochovala a dala vedle sebe do postele. Pošeptal mi, že se tam bojí. Asi se mu něco ošklivého zdálo. Z předešlých nocí vím, že tři se v jedné posteli pořádně nevyspíme. Alex kope, mlátí sebou, leze od jednoho k druhému a i já, jelikož jsem teď prostorově výraznější, potřebuji víc místa. A tak tatínek raději odešel spát do obýváku.

Alex usnul a já byla zbytek noci víceméně vzhůru. Držela jsem ho za fusak, aby mi nespadnul z postele. Pak začal pokašlávat a posmrkávat. Až do šesti do rána, kdy vstal, měl strašné záchvaty kašle, pro rýmu nemohl dýchat a já se modlila, ať už je ráno.

Dali jsme sirup na kašel, kapky do nosu a usadila jsem ho k pohádkám. Jenže to mu také moc dlouho nevydrželo a začal zase lumpačit.

Pomalinku jako mátoha jsem vyndávala pexeso, knížky, pastelky, lego a další zábavu, při které vydržel maximálně deset minut. A tak to šlo až do oběda, kdy byl čas spaní a přes jeho veškeré protesty, že spát nechce, jsem ho uspala.

Slíbila jsem mu totiž, že až se vyspinká, pojedeme se podívat na novou postýlku. Že už je velký kluk, postýlku necháme pro miminko a on bude mít svoji velkou postel jako dospělák.

Tak mi kývnul a usnul.

Odpoledne jsme se vydali obhlédnout postýlky a přitom jsme si zažili pořádný šok!

Po příjezdu tatínka jsme se vydali podívat do obchodu s nábytkem a obhlíželi, co by se nám tak asi líbilo. Představu máme, takže spíš vybrat materiál a odstín.

Po příchodu do obchodu se Alexovi opět rozzářila očka a musel nutně vyzkoušet všechny postele, otevřít každou skříňku a zjistit, jak se sedí na té nebo oné židli.

Pořád jsme ho usměrňovali a po očku ho sledovali. Ovšem během vteřiny Alex nikde.

Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep a hystericky opakuji: „Proboha, kde je?“ Rozhlíželi jsme se, skláněli se a běhali sem a tam. Dívala jsem se pod postele a nic. Najednou slyším jeho smích. Rozhlížím se a vidím, jak u jedné ložnicové stěny čouhají tři prsty ze skříně a snaží se ji zevnitř zavřít.

Ano, nepozorovaně vlezl do skříně a s naprostým klidem a nezájmem o rodiče si tam vegetil.

Takže mi spadl kámen ze srdce, ztracený syn byl nalezen, postele obhlédnuty a jeli jsme domů.

Úžasná víkendová procházka

O víkendu bylo odpoledne moc krásné počasí, tak jsme šli na delší procházku. Alexe nejvíc bavilo prodírat se napadaným listím a co nejvíc lístků nanosit mně nebo naházet po cestě do řeky.

Sluníčko sice nemá už takovou sílu, ale na to, že nám ráno ukazoval teploměr -3 stupně, bylo opravdu nádherně.

Alexe trápí stále trochu rýma, kašel se zlepšil, ale bolí ho pro změnu zoubky. Rostou mu dole druhé stoličky, jednu už má prořízlou a druhá je velmi nateklá a asi mu dává pěkně zabrat. Neustále za mnou chodí a ukazuje, jak to má nateklé a říká au au..

A co čeká mě?

Příští týden mě čekají odběry krve a pak kontrola u pana doktora s velkým ultrazvukem.

Na základě vyprávění Andrey81 připravila Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

32. týden: procházka podzimní krajinou, výběr postýlky pro Alexe - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×