Rodíme v přímém přenosu 2011 - Evulik25

Zajímá Vás, jak přišla Julinka na svět?

Pak se podívejte do nového oddílu Dítě ONLINE, kde Evča pokračuje ve svém poutavém vyprávění.

Evulík 25 už je dvojnásobnou maminkou! Blahopřejeme!!!

Právě nám přišla krásná zpráva:

"Posíláme zprávičku, máme krásnou holčičku! Jmenuje se Julie Eva, narodila se 4. 9. 2011 ve 3.38, váží 3 600 g a měří 50 cm. Zdraví šťastní rodiče Evka a Lojza."


Evičko, ještě jednou moc blahopřejeme a Julince i Tobě přejeme hodně zdraví, štěstí a krásy! 

39.týden

Horko, horko a zase horko. Přežít víc jak týden veder bylo hodně úmorné a náročné, ale zvládli jsme i to. Maličká si svůj příchod na svět řádně rozmýšlí a rozhodla se, že v tomhle počasí si ještě pobude v bříšku.

Náhlá nevolnost

Ve středu ráno mě vzbudilo silné pálení žáhy, a když jsem došla na záchod, bylo mi najednou strašně špatně od žaludku, myslela jsem, že to ustojím, ale nakonec jsem zvracela a myslela, že omdlím. Tentokrát to ale střevní chřipka určitě nebyla a ani si neuvědomuji, že bych snědla něco závadného. Každopádně jsem se obávala, že nezvládnu dojít na kontrolu, naštěstí jsem byla objednaná na 10:30 a dala jsem se do té doby celkem do kupy. Snídani jsem vynechala a Lojza šel do práce později a čekal, než za mnou přijede teta (naši měli ranní), byl chudák celý poplašený, a když viděl, jak horko těžko zadržuji slzy, ani nevěděl, co říct.

Kontrola u lékaře

Těšila jsem se, že po 3 týdnech uvidím svou lékařku, ale hned po příchodu do čekárny jsem si na dveřích přečetla, že místo ní ordinuje jiný lékař. Trošku mě to rozladilo, ale co se dalo dělat. Sestřička mě uložila na lehátko a natáčela ozvy miminka, které dopadly na jedničku. Mezitím poslala za panem doktorem nastávající maminku, která čekala na kontrolu se svou asi roční holčičkou. Ta byla tak roztomilá, jako by ji někdo obkreslil z knížky Heleny Zmatlíkové, prostě krásná okatá princezna, která se na mě i sestřičku pořád usmívala a těch pár minut bez maminky krásně zvládla. Celé mě to nějak dojalo, že mi začaly téct slzy a horko těžko jsem své rozpoložení maskovala. Asi už jsem se podvědomě začala moc těšit na tu svou kočičku, představovala si, že za rok bude možná vypadat podobně, stejně buclatá tvářička, nožky…Moc jsem si přála, aby mi pan doktor řekl, že porod se už blíží. To jsem se ovšem přepočítala! Jakkoliv mě už před několika týdny strašili předčasným porodem, chodím už tři týdny otevřená na centimetr, poslíčky mám každý den a pěšky toho moc nenachodím kvůli bolestem, pan doktor mi oznámil, že příští středu se určitě opět uvidíme. Nebudu lhát, překvapil mě hodně, ale momentálně jsem se zařekla, že už si nic nebudu připouštět k srdci a malá si sama rozhodne, kdy spatří světlo světa.

Vedra

Konec týdne byl kvůli stoupajícím teplotám opravdu děsný, sotva jsem se odkulila ze sprchy ven na houpačku, už mi zase bylo horko a jediné, co mě opravdu těšilo, byl pohled na vysmátého Míšu v bazénku, tomu jsem sluníčko moc přála.

K večeru ho bral Lojza na dlouhé procházky po vsi, nejčastěji skončili u koní, které Miška ohromně rád pozoruje, a musím ho pochválit, kolik toho sám nachodí ve dvou a půl letech, kočárek už nechce vidět ani z dálky.

Výkyvy nálad

Taky si všimnul, že už mi není úplně dobře a těch pusinek, co jsem tento týden dostala! Nevím, jak moc chápe, že má v bříšku sestřičku, ale několikrát mi ho z ničeho nic pohladil a já opět horko těžko zadržovala slzy. Celkově se u mě tento týden projevily velké výkyvy nálady. Citlivá jsem hodně, ale když jsem čekala Míšu, ani po jeho narození jsem nebyla plačtivá a teď mě dokázala rozbrečet i hloupá reklama nebo to, že jsem prohrála v deskové hře s bráchou.

Taky když jsem Honzu viděla, jak řádí venku s Míšou, přišlo mi to tak dojemné, že má Míša takového bezva strejdu, který i když je ve věku, kdy mu děti nic neříkají, se mu maximálně věnuje a to samé má sestra, pro kterou je to ale určitě super průprava do budoucna. :-)

Jak se cítíš?

Momentálně už jen s napětím čekám, kdy se bolesti krapet zhorší, abych mohla zavolat Lojzovo vytoužené JEDEME. :-) Denně odpovídám na spoustu smsek a hovorů, protože každého zajímá, jestli už jsem náhodou neporodila a zapomněla to zmínit. :-) Občas mě to trošku otráví, ale ne to, že se někdo stará, jak mi je, ale to, že musím všem říkat NIC NIC NIC, zatím jsem v celku. A pořád dokola to samé… Jsem napnutá, jak na tom budu příští týden, jestli stihnu velkou oslavu šedesátých narozenin taťky a 10. září svatbu kamarádky.

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Diskuze na konci stránky

Úvod

Vždycky jsem věděla, že chci mít nejméně dvě děti. Maminka už mi od dětství „zaručenou“ prstýnkovou metodou věštila dvě holčičky, takže zhruba od třetí třídy jsem se mohla zaobírat výběrem jmen atd. Docela dlouho jsem žila v tom, že jednou budu chovat Anetku a Simonku. :-)

Na to, mít děti doopravdy, jsem si ale musela ještě nějakou dobu počkat.  S Lojzou jsem se seznámila, když mi bylo 21 let a jemu už táhlo na třicítku, jenže byl student a já myslela, že je mu tak o pět let méně. Docela dlouho mi svůj pravý věk tutlal, asi se bál, jak bych reagovala a měl vlastně pravdu. Poplašila jsem se i po třech měsících randění, kdy mi svá léta dost nešikovně prozradil. :-) Kupodivu jsem se nejvíc bála reakce rodičů. I když s nimi vycházím naprosto skvěle, nějak jsem se obávala, že je to zklame. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ho poprvé s našima seznámila a mamka mi na konci dne šeptla: “Evi, je to hrozně moc fajn kluk, ale víš, já si vedle tebe vždycky představovala někoho staršího…“. Lojza zkrátka na svůj věk nevypadal a stále nevypadá.

Zhruba po půl roce chození jsem věděla, že si Lojzu jednou vezmu a on tvrdil to samé. Po dvou letech chození mě na dovolené v Řecku romanticky pořádal o ruku. Svatbu jsme slavili téměř do roka a do dne a byl to jeden z nejkrásnějších dnů mého života. Měli jsme opravdu pohádkovou svatbu pod širým nebem a na oslavu mnozí příbuzní neustále vzpomínají, stejně jako my.  Následovala svatební cesta opět do Řecka a zpátky už jsme si vezli Míšu v bříšku. :-) Netajím se tím, že nebyl plánovaný, ale chtěný od prvního okamžiku a maminka se musela smířit s tím, že poprvé v celé naší historii ji prstýnek zklamal. :-) Já se taky musela vyrovnávat s faktem, že nebudeme mít Anetku, ale když jsem viděla nadšeného manžela, jak kouká skrz výlohy v hračkářstvích a plánuje, jak si s chlapečkem bude hrát s autodráhou a kolik mu koupí vláčků…musela jsem mu to štěstí přát a s úsměvem sledovala jeho návrat do dětství.

1. 4. 2009 jsme se stali hrdými rodiči chlapečka, kterého jsme pojmenovali Michael. Najednou jsme byli rodina. Míša byl moc hodné a spavé miminko a dělal nám jen samou radost. S našimi pejskem Archiem se krásně sžili a není dne, kdy by si spolu nehráli a nevyvedli nějakou lumpárnu. Ani se nechce věřit, že na apríla už oslavil své druhé narozeniny. Další miminko jsme chtěli co nejdřív, ale vzhledem k tomu, jak hrozně špatně mi bylo u prvního těhotenství, rozhodli jsme se, že posečkáme, až budou Míšovi alespoň tři roky. Ovšem na podzim 2010, když otěhotněla spousta vás holek bolek, přišly i na mě velké chutě pořídit si další miminko a manžela jsem přemlouvat vůbec nemusela.:-) Zadařilo se na druhý pokus a o Vánocích už jsem měla miminko v bříšku, jen jsem o tom nevěděla. Následovala ohromná radost a těšení se, kterou ale brzy začaly doprovázet šílené těhotenské nevolnosti, které trvaly pět měsíců v kuse. Nebylo to vůbec jednoduché, ale opět jsem se utvrdila v tom, že mám jednak skvělého manžela a také bezkonkurenční rodinu, která mě moc podržela, bratr se sestrou hlídali Míšu, maminka mi vařila, žehlila, bez jejich pomoci bych to jen obtížně zvládala. Patří jim můj velký dík!

Stejně jako u Míši jsou zatím všechna vyšetření v pořádku, právě jsem začala 28. týden a tentokrát jsem to já, kdo „mlsně“ nakukuje do výloh a zkoumá panenky, kočárky a vůbec hračky pro holčičky.

Dle příběhů Evulika25 zpracovala Naďa Barochová.