Srpen 2012 / 3

Eva prožila poměrně pracovně nabitý týden, v pátek ji však čekala svatba kamarádky a pak odpočinkový víkend. Jak to nakonec dopadlo a odpočala si? Jitku čekal týden bez manžela. Jak jej a zvládla a jak to vypadá s jejím porodem? To vše se dočtete v aktuálním vydání Rodíme společně s BOL!

• Evasantos - 31. týden těhotenství
• Val.J35 - 39. týden těhotenství

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

Evasantos - 31. týden

Týden utekl jako voda a opět dělám rekapitulaci všech událostí.

Týden ve znamení práce

Tentokráte toho bylo zase opravdu hodně v práci. Jelikož byl i manžel maximálně pracovně vytížen, nebyl to ale takový problém. Holt to jen doma po celém týdnu vypadalo jako po bitvě, jelikož jsme se opravdu potkali jen
večer, usnuli a ráno jsme vyrazili opět do práce. O víkednu jsem tak měla jasný cíl - trochu dát to naše bydleníčko zase do kupy. Naštěstí bylo krásně sluníčko - ideální na praní a tak šlo vše pěkně od ruky.

Svatba kamarádky

V pátek měla svatbu moje dobrá kamarádka a bylo to moc krásné. Svatba byla v Denisových sadech v Brně - tedy senzační místo, nevěsta byla nádherná a jejich dvě holčičky - dvojčátka neskutečně roztomilé a celý den úžasně hodné. Byl to moc pěkný den a já, jak jsem teď pořád naměkko, tak jsem si pěkně poplakala. Hlavně jsme se shodly, jak funguje kouzlo kytky. Před dvěma lety, kdy jsme se brali s manželem, moji kytku tehdy chytla právě Irenka. Nebrali se sice do roka, ale mezitím se narodily holčičky, no a teď jsem byla na jejich svatbě těhule já.

Geocaching místo odpočinkového víkendu
 
O víkendu jsem plánovala odpočinek, jelikož jsem čekala, že mě svatba vyřadí z provozu minimálně na dva dny, ale Apolenka byla hodná a mně bylo dobře, takže jsem se pustila do úklidu a odpoledne jsme s kamarádkami vyrazily na procházku lesem rozptýlit se hrou geocaching. Nakonec jsme ještě večer oslavovaly mého brášku, který je teď ve Spojených státech a zaznamenal tam velký úspěch. Z odpočinkového víkendu nakonec nic nebylo, ale i tak jsem se na konci týdne cítila velice dobře. Tento týden se mi ztracená energie opět vrátila.

Návštěva lékaře

Mám za sebou také další kontrolu u pana doktora, opět to byla jen taková rychlovka s tím, že je vše v pořádku. Sestřička mi vzala krev a objednala na začátek září, kdy mě čeká velký ultrazvuk a měření miminka. Příští týden
bych se ráda zašla podívat na den otevřených dveří do porodnice a domluvit se tam i na předporodní přípravu, kterou pořádají - připadá mi to jako dobrý způsob, jak se seznámit s "terénem" .

Val.J35 - 39. týden

Zmáhá mne čím dál větší únava

Uplynul další týden strávený bez manžela, zato s potvoráky na krku. Mám pocit, že teď už mě unavuje naprosto vše, ráno mě vykopává z postele jen ta děsivá představa, že pokud neodvedu děti do školky, budu je mít na krku celý den a budu muset být akční celý den. Ovšem přiznávám, že mně by se teď hodila školka tak od 9 hodin, protože dopravit je do školky na 8. hodinu ranní je pro mě kolikrát nadlidský výkon. Stejně jsem to nakonec tento týden v úterý a v pátek vzdala a zůstali jsme všichni doma.

Sobota s "piráty"

Manžel dorazil domů aspoň na víkend, takže jsem si nakonec užila 2 dny, kdy jsem se mohla poměrně slušně flákat. Je to vždycky fajn, protože se potvoráci vrhnou na krk tatínkovi a akční musí být on. V sobotu jsme nakonec vyrazili za známými na menší akci s názvem "Piráti na Sázavě".

Je to parta nadšenců, které občas baví si v historických kostýmech hrát jako malé děti. Sice jsem tam odmítla přespat, na to opravdu už nemám, ale ráno jsme tam dorazili a večer jeli domů, což znamenalo, že jsem děti za celý den skoro neviděla. Je fajn, když je člověk takhle vyžene na nějakou venkovní akci, vždy si tam najdou kamarády a spoustu zábavy, což znamená, že rodiče moc nepotřebují. Začala zase hrozná vedra, ale kupodivu žádné z mých dětí nespadlo do řeky a netopilo se.

Co bude k obědu?

V neděli ráno jsme byli s manželem oba naprosto mrtví. Lehce jsme znervozněli, až když nám před 11. hodinou dopolední došlo, že nejenom že není uvařený oběd, ale hlavně ani jeden netušíme, co vlastně k tomu jídlu budeme vařit. Oběma nám však bylo jasné, že jakmile udeří dvanáctá hodina, Jirka bude vyžadovat potravu. Nakonec jsem se tedy dokopala do krámu a zvítězila u nás minutka s hranolkami. Tento oběd s patřičným množstvím kečupu a tatarky děti nadchl a Jirka mi dokonce i odpustil, že jedl o něco později. Odpoledne se pak tatínek obětoval a vyrazil s dětmi k vodě, začaly totiž tropy a já už zase nejsem schopná vůbecničeho. Maximálně tak někde upadnout, funět a umírat vedrem.

Mimčo mě občas trošku potrápí

Vetřelec za celý týden s žádnou inovací nepřišel. Občas mě však ráno donutí objímat záchodovou mísu a já jsem bohužel ještě nevychytala, co ji k tomu vede. Nejspíš záleží čistě na tom, jak se vyspí, protože jinou zákonitost mé ranní nevolnosti nemají. K porodu se asi nechystá, kope jako kůň a vůbec mě všeobecně omezuje.

A nakonec jedna malá anketa: Kdo uhodne, na co jsem zase tento týden celkem spokojeně zapomněla?

Na základě vyprávění uživatelek připravila Andrea Veselá.